Časopis Myslivost

I tehdy ale byl stůl, který tak trochu nezapadal do všeobecného veselí sourozenců, strýců, dědů a otců, tetiček a sestřenic z Gardone – stůl Benelli. Ti totiž sídlí v Urbinu, dobrých 350 km směrem na jih a trochu k východu, poblíž mysu Ancona. Urbino je historické město, prodchnuté duchem renesance (však také je z něj jen skok do Florencie, Bologne, Perugie nebo Raveny), neoddělitelná součást kulturního bohatství střední Itálie.
Také Benelliové jsou původně rodinná firma. Jenomže původně šest bratrů zakladatelů vyrábělo motocykly, dobré motocykly. S výrobou zbraní začali až v roce 1967. Slávu značky založila samonabíjecí brokovnice s inerčním závěrem, který do firmy přinesl Ing. Bruno Civolani. A následovala i samonabíjecí kulovnice.
Konstrukce Benelli byly vždycky poměrně svébytné, stojí prostě mimo hlavní proud, ale to není na úkor kvality. Na svébytnosti nic nezměnil ani fakt, že od roku 1983 se Benelli stala součástí koncernu Beretta.
Posledním výhonkem samonabíjecích brokovnic Benelli je model Vinci, o kterém jsme psali v Myslivosti 10/2015.
V roce 2015 najednou Benelli udělala krok stranou – představila brokovou kozlici, která dostala označení 828U.
Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem se téhle zbrani dostal. Přitom jsem na ní opravdu hodně těšil, protože podle všeho, co jsem o ní věděl, se jednalo opět velice svébytnou konstrukci, plnou neotřelých konstrukčních řešení. Mé čekání skončilo na sklonku loňského roku, kdy jsem konečně díky laskavosti dovozce, firmy Sport a lov, s.r.o. ze Sudic, měl možnost zbraň důkladně prozkoumat a vyzkoušet.
 
Kozlice Benelli 828U je lovecká zbraň s lůžkovým závěrem, uzamykání je ovládané klasickou temenní kličkou. Hlavně se nabízejí v délkách 26, 28 nebo 30“, tj. 660, 710 nebo 760 mm a jsou osazené výměnnými zahrdlovacími vložkami – čoky. Bicí a spoušťový mechanismus je jednospoušťový, s možností přepínání pořadí odpalu hlavní. Pažbení je tradiční, dřevěné.
Pojďme se napřed podívat na konstrukci závěru. Jak již jsem řekl dříve, konstruktéři od Benelliových nezůstali nic dlužni své pověsti mimořádně tvůrčích jedinců. Aby dosáhli příznivé hmotnosti, použili jako materiál lůžka hlavní (baskule) pevnostní hliníkovou slitinu. Koncepce závěru ale používá pohyblivý závorník, v tom je podobná například závěru trojčete Blaser BD 14. Závorník při uzamčení závěru zapadne svými výstupky do vybrání v objímce hlavňového svazku.
Ovšem jak závorník, tak objímka a hlavně jsou ocelové, navíc dosedací plochy jsou výrazně větší, než jaké nabízí prostý uzamykací klín. Hlavní silové působení při výstřelu se tak odehrává výhradně uvnitř hlavně a závorníku, mezi ocelovými díly a výrazně se odlehčí síly působící na hlavňový čep (šarnýr). Výsledkem je hmotnostně lehká konstrukce při velké odolnosti proti opotřebení.
Hlavňový čep je neprůchozí, jsou to pouhé dva krátké válcové výstupky na ocelových vložkách vsazených do baskule.
Hlavně v zavřené poloze uzamykají dvě krátké válcové závory, které se osově vysouvají z čela baskule a zapadají do příslušných vybrání v hlavňové objímce.
Hlavně jsou tepelně zpracované hlubokým podmražením – tzv. kryogenní zpracování. To spočívá v podmražení hlavní na asi -185 °C a výdrží na této teplotě. Tímto podmražením se odstraní pnutí vnesené do materiálu hlavně kováním a zjemní se struktura kovu. Výrobce tvrdí, že kryogenické hlavně mají o více než 10 % lepší krytí. Je to podle něj dáno tím, že jemnější struktura oceli má lepší třecí vlastnosti (a také se při střelbě méně zanáší plastem kontejneru a olovem).
Nemám možnost toto tvrzení ani potvrdit, ani vyvrátit. V odborných kruzích se o smysluplnosti kryogenizace hlavní svého času vedly hodně dlouhé diskuse a experti jsou dodnes rozděleni na dvě skupiny.
Jedna říká, že kryogenní uvolnění vnitřního pnutí hlavní je velmi dobrá věc a vyplatí se (zejména u kulovnic, kde má zmenšovat rozptyl) i post factum, třeba i u staré pušky mnoho let po výrobě.
Druhá skupina tvrdí, že kryogenní zpracování vliv na rozptyl či krytí žádný nemá a že je to jen další trik, jak dostat ze zákazníka peníze.
Faktem ale je, že jsem se nikdy nesetkal s názorem, že by podmražení mohlo hlavni ublížit.
Nahoře na hlavňovém svazku je lišta z pryskyřičného kompozitu s uhlíkovým vláknem, osazená na předním konci hlavní muškou se světlovodným vláknem. Lišta je široká 7 mm. Hlavně jsou ve svazku spojeny pouze objímkou a distanční vložkou u ústí hlavní, svazek nemá krycí plechy.
Podobně tvůrčí jako závěr je i bicí a spoušťový mechanismus. Je koncipován jako jednoduše vyjímatelný celek, který se vkládá do baskule.
Bicí mechanismus používá přímoběžné úderníky, poháněné vinutými pružinami. Úderníky mají zcela netradičně hranatý profil. Úderníky spolu se spoušťovým mechanismem jsou uložené v kleci, přesně odlité z lehké slitiny. Součástí klece je spoušťový lučík. Úderníky jsou v kleci vložené zepředu a na místě je drží robustní plechový výlisek a příčné umístěné pružné spony.
Zápalníky uložené v závorníku jsou inerční (tj. kratší než dutina, ve které jsou uloženy).
Celé spušťadlo se vyjímá snadno. Vzadu, za zadní úponou spoušťového lučíku, je nenápadný otvor, tak 2-3 mm v průměru. Strčíte do něj pružinový drát, který výrobce přikládá ke zbrani. Zatlačíte přes očko na drát, tím uvolníte západku a snadno vyklopíte a vysunete celé spušťadlo ze zbraně. Tohle není primárně bezpečnostní prvek (ačkoliv například při přepravě zbraně by odejmutí spušťadla za zvýšení bezpečnosti nepochybně považovat dalo), ale možnost zkontrolovat a vyčistit bicí a spoušťový mechanismus.
Napínání bicího a spoušťového mechanismu je odvozené od pohybu temenní kličky. Spušťadlo se vrací na zbraň prostým zasunutím na místo a zacvaknutím.
Hlavně Benelli 828U je osazené vyhazovači. Jejich aktivace ale není odvozená od uvolnění úderníku jako u tradičních zbraní. „Benelka“ si uvolňuje vyhazovače nárůstem tlaku v hlavni při výstřelu. Nepotřebuje tak mechanickou vazbu mezi spoušťovým mechanismem v pažbě a vyhazovači pod předpažbím. To zjednodušuje stavbu lůžka hlavní.
Kozlice má pojistku v klasické poloze, na krku pažby. Na šoupátku pojistky je druhé, příčné šoupátko, umožňující volit pořadí odpalu hlavní. Zbraň se odjišťuje posunutím šoupátka směrem dopředu. Pojistka není automatická (ačkoliv některé materiály tvrdí opak), tj. i po otevření závěru zůstává v té poloze, do které ji umístil střelec.
Benelli 828U je pažbena v ořechovém dřevě s polomatnou povrchovou úpravou. Na úchopových plochách předpažbí a pažby je zdrsnění v podobě rybích šupin. Pažba je americká, tj. s pistolovou rukojetí ale bez lícnice. Na hřbetě pažby je gelová vložka v místech, kde pažba dosedá na lícní kost.
Pažba je také opatřena botkou zpříjemňující vnímání zpětného rázu. Botka uvnitř složená ze dvou dílů, které jsou do sebe zaklesnuté pružnými lamelami. Při výstřelu se lamely o sebe opřou a pod vlivem zpětnorázových sil se deformují, čímž rozkládají působení zpětného rázu v čase a výrazně zpříjemňují jeho fyziologické vnímání střelcem.
Pažba je symetrická (alespoň na pohled), ale přesto umožňuje široký rozsah přizpůsobení jak poklesu hřbetu, tak vyhnutí. Úprava geometrie pažby podle potřeb konkrétního střelce se dosahuje pomocí speciálních podložek mezi krkem pažby a baskulí. Se zbraní dodávaná sada podložek umožňuje 40 různých poloh. Pokud byste si přesto nedokázali vybrat, je možné podložky dokoupit.
Předpažbí je v podélném směru skoro přímkové, v příčném řezu má lehký náznak žebra. Není to výrazný „bobří ocas“, ale přesto pomáhá opakované přesnosti úchopu.
Rozborka je prostá. Otevřete temenní kličkou závěr a zkontrolujte nábojové komory. Zavřete závěr. Stiskněte tlačítko na předku předpažbí a sejměte předpažbí ze zbraně. Otevřete závěr, vyklesněte hlavňový svazek z čepů a oddělte od lůžka. Pokud chcete, vyjměte spušťadlo. Tím je rozborka u konce. Sborka probíhá identicky, jen v opačném pořadí.
 
Už když jsem testoval před nějakou dobou samonabíjecí brokovnici Benelli Vinci, tak jsem byl doslova uchvácen vysokou technologičností konstrukce. Když jsem zkoumal kozlici Benelli 828U, mě jsem ten samý pocit. Konstruktéři z Urbina opět prokázali na jednu stranu opravdu mimořádnou kreativitu, ale na druhé straně ji dokázali spojit s vysokou technologičností konstrukce – konstrukce spušťadla je v tomto směru ukázkou skoro učebnicovou. Kreativnost konstrukce se snoubí s kvalitně odvedeným řemeslem. Dřevo i kov jsou kvalitně obrobeny, čistě slícovány a mechanismy nové zbraně mají lehounce tužší krok bez vůlí a podezřelých zvuků. To vše je navíc provázané dokonalou estetickou formou.
Estetikou jsou zbraně Benelli proslulé a 828U nijak nezůstává pozadu. Nabízí se buď v základním provedení s poměrně lesklou stříbrnou baskulí, nebo jako edice Black, s matně černou baskulí. Stříbrné provedení je lehce zdobnější a v estetickém výrazu je na něm spousta elegantních vychytávek. Například šupinový povrch na krku pažby navazuje na stejně pojatý povrch zadní části baskule, chytře tvarované šoupátko pojistky s přepínáním pořadí odpalu hlavní, elegantní, asymetrická temenní klička a jemná strojní rytina pod ní – to všechno jsou drobné perly, kterými „koza Benelka“ přímo hýří.
Pokud vám vyhovuje spíš klidnější výraz, pak je pro vás tím pravým edice Black. Ta není tak zdobná, ale to jí nijak neubírá na působivosti. Naopak, podle mého subjektivního názoru je 828U Black možná ještě působivější, ty čisté, precizní černé linie prostě mají úžasnou sílu výrazu.
Zbraň se dodává ve velice šikovném plastovém kufru děleném na přihrádky, které obsahují všechno příslušenství. Kufr je vyložený látkou se vzorem (Bůh suď proč) skotské kostky. Kufr je podle mě jeden z nejlepších základních kufrů, které se dnes ke zbraním dávají.
 
Ale dost už bylo řečí a kochání, pojďme zjistit, jak vlastně Benelli 828U opravdu funguje.
Praktickou zkoušku jsem provedl na trapové střelnici Sudický dvůr. Ke střelbě jsem použil celkem tři druhy nábojů: sportovní Cheditte Sporting s navážkou 24 gramů broků o průměru 2,4 mm a Cheditte Universal Trap se 24 gramy broků o průměru 2,3 mm a standardní loveckou laboraci Baschieri & Pellagri F2 Classic Line se 34 gramy broků o průměru 3,5 mm.
Střelnice Sudický dvůr není příliš daleko od obchodu, možná to není ani 200 metrů. Když jsem na ni kráčel, měl jsem neodbytný pocit deja vu – jednou již prožitého. Podobně jako při testu samonabíjecí brokovnice Benelli Vinci mi hlavou vířila jedna myšlenka: netáhnu s sebou na tak lehkou pušku moc nábojů? Protože ten nepoměr hmot byl jasný a neoddiskutovatelný. Ale to už jsem byl na střelnici.
S trochou nervozity si stoupám na stanoviště a nabíjím zbraň. Je pošmourno, drobně mrholí, fouká nárazový vítr. Tak „Hop!“ – ať už je to za námi.
Puška je opravdu hodně lehká, vyletí k rameni skoro sama, ale je zjevně dobře vyvážená, protože do záměrné doputuje už vyrovnaná. Přikrývám holuba a mačkám spoušť. Světe zboř se, terč se rozletěl na kusy. Otevírám závěr a prázdná nábojnice letí vzhůru. Přebíjím a znovu: „Hop!“. Teď jsem to přehnal, mávám hlavněmi po nebi a hledám terč. Prásk, prásk a nic. No, aspoň jsem si vyzkoušel opakování. Postupně si zvykám, docela se mi daří.
Hodně příjemná je gelová vložka na hřbetě pažby, ačkoliv za vytrvalého mrholení ji pořád otírám rukou. U dřevěné pažby mi kapky nějak nevadí, ale tady jsou protivné. Ale příjemné přisazení lícní kosti na hřbet pažby v souboji pro a proti jasně vyhrává.
Když jsem si na 828 trochu zvykl, přecházím k loveckým nábojům, s pořádnou porcí broků. K mému velkému překvapení se nic moc divokého neděje. Botka s „tlumičem“ zjevně funguje, možná že hlavně jsou před druhou ranou trochu víc rozhozené, ale není to nijak kritické. Rozdíl pocitu v rameni je skoro zanedbatelný. Tohle mi připomíná dávnou zkušenost s Browningem Cynergy, je to už dobrých deset let, kdy jsem ho testoval, ale i Cynergy měla chytře vymyšlenou botku, která deformací pružných lamel rozkládala působení zpětného rázu v čase. Nemám potuchu, kde se Benelli inspirovala, ale každopádně botka funguje velice dobře.
Nadávám si, že jsem nevzal „pro chuť“ aspoň pár opravdu výkonných loveckých laborací, něco přes 40 gramů. Benelli 828U je sice lehká, ale určitě by to zvládla.
Soustředím se na chod jednotlivých mechanismů zbraně. Není jim co vytknout – spoušť má krátký, čistý chod, odpor je přiměřený a k opakování výstřelu stačí poměrně krátké povolení prstu. U dvojhlavňových (a vícehlavňových) zbraní, zejména pokud mají nízkou hmotnost, je dráha povolení prstu na spoušti k opakování výstřelu vždycky tak trochu problém. Střelec ji chce mít co nejkratší, jenže u lehké zbraně existuje riziko, že vlivem zpětného rázu může střelec nechtěně odpalovat dvě rány v těsné následnosti po sobě. Tak rychle, že se dokonce může střelci zdát, že se jedná o chybu mechanismu zbraně. V případě zkušené Benelli 828U ale soudím, že krok spouště a odpor jsou sladěné tak dobře, že ani střelci s nejmenší tělesnou hmotností by neměli mít problém. Pojistka měla jasně zřetelné a spolehlivé polohy, stejně jako volič pořadí odpalu.
 
Brokovnice Benelli vždycky byly něčím mimořádné. Svébytné, často unikátní konstrukce, mnohdy až průkopnické. Současně se vyznačovaly vysokou estetickou hodnotou, dokonce i účelová služební brokovnice Benelli M4 má svůj půvab.
Všechny tyto aspekty jsou zachovány i u brokové kozlice 828U. Je to brokovnice nečekaně lehká, díky chytré konstrukci přitom skýtá naději na dlouhou životnost a jiným technickým prostředkem se účinně vyrovnává i se zpětným rázem výkonných loveckých laborací.
Tak jako smekám před konstrukcí kozlice Benelli 828U, tak smekám i před její estetikou. Ta puška se prostě podařila. Jenže ono se to firmě Benelli daří už dlouhá léta a já je podezírám, že někde vysoko ve firemní hierarchii sedí nějaký potomek slavných antických sochařů.
Jedinou drobnou vadou na jinak dokonalé estetice podle mě představuje skotská kostka na vnitřním vyložení kufru. Ale s tím jsem ochoten žít.
Benelli 828U nemá poutka na řemen, ale přesto si myslím, že je to primárně lovecká zbraň. Lehká a pohotová. Pokud budete chtít, jistě s ní můžete střílet i sportovně, ale podle mě takhle zbraň patří do lesa, polí a k vodě. Klidně i na „panský hon“, kde její estetika ještě zdůrazní vaše střelecké umění. Benelli 828U je prostě vysoce funkční šperk.
Za zapůjčení zbraně k testu děkuji dovozci zbraní Beretta do České republiky, firmě Sport a lov, s.r.o. ze Sudic.
Text a snímky Martin HELEBRANT
 
Takticko-technická data brokové kozlice Benelli 828U
ráže … 12 2 ¾“ nebo 12 3“
délka hlavní … 66 nebo 71 cm nebo 760 mm (26“ a 28“ a 30“)
zahrdlení … výměnné
celková délka … 110 nebo 115 cm nebo 120 cm, dle délky hlavní
hmotnost … 2,95 nebo 3,00 kg nebo 3,05 kg, dle délky hlavní