Časopis Myslivost

Jisté však je jedno. Nevýslovné kouzlo jesenických hor natolik učarovalo arcivévodovi Eugenovi Ferdinandovi Piu Bernardovi Felixu Mariovi, 58. Velmistrovi Řádu německých rytířů a příslušníkovi císařského a královského dvora, že u Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I., taktéž vášnivého vyznavače lovu, a to zejména kamzíků, před sto pěti lety prosadil vysazení tohoto druhu nedaleko Karlovy Studánky.
Zasněžené Jeseníky pak otevřely svou náruč novým obyvatelům dvaadvacátého února 1913. Abychom si připomněli nejen tuto historii, ale zejména současnost, případně budoucnost chovu této zvěře v oblasti, požádali jsme o rozhovor Ing. Jiřího Pecháčka, spoluzakladatele Občanského sdružení Jesenický kamzík.
 
Pane inženýre, můžete nám stručně připomenout, jakými etapami vývoje od roku 1913 chov kamzíka horského v Jeseníkách prošel?
Je dobré zdůraznit, že tento vývoj chovu kamzíků nikdy nebyl přímočarý a bezproblémový. První kamzíci byli do Jeseníků dovezeni z rakouských Alp díky Řádu německých rytířů. Další kamzíci byli na část území Jeseníků, patřící Vratislavskému arcibiskupství, dovezeni v letech 1930-1935.
Kamzíci byli nejprve drženi v karanténních a aklimatizačních obůrkách. Do volné přírody byli poslední kamzíci vypuštěni z obůrky ve Vidlích v roce 1939.
Až do roku 1979 následovalo dlouhé období, kdy platilo v přeneseném slova smyslu pravidlo, že na kamzíky se nesměl nikdo ani křivě podívat. Početní stavy kamzíků tím natolik stouply, že bylo nutné začít myslivecky regulovat jejich stavy.
V letech 1979-1992 se proto již s kamzíky skutečně řádně myslivecky plánovitě hospodařilo.
Období let 1993-2003 lze potom nazvat obdobím hlubokého temna, novelizované myslivecké předpisy neumožňovaly stanovit žádné cílové stavy kamzíků a jednalo se dokonce o úplném zrušení jejich chovu. Stavy kamzíků v Jeseníkách postupně klesly z téměř tisíce na pouhou stovku kusů.
Od roku 2003 bylo možno kamzičí zvěř do honiteb opět normovat a cíleně s ní hospodařit. Avšak i v tomto období nad kamzíky visela hrozba postupné likvidace na základě Plánu péče Chráněné krajinné oblasti Jeseníky na roky 2003-2013 a snahy Lesů České republiky snižovat zásadně stavy veškeré spárkaté zvěře.
Hrozbu nesmyslné likvidace kamzíků odvrátil až úspěch naší petice Za záchranu a zachování populace kamzičí zvěře v pohoří Hrubý Jeseník pro příští generace, jejíž zásluhou bylo možno konstatovat, že kamzičí zvěř v Jeseníkách bude zachována.
 
V únoru 2013 uplynulo sto let od vysazení kamzíka horského v Jeseníkách. Občanské sdružení Jesenický kamzík v předvečer tohoto výročí zorganizovalo v prostorách bruntálského zámku odbornou mezinárodní konferenci pod názvem 100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách. Setkání se zúčastnilo více než sto odborníků a hosté z Rakouska a Slovenska. Můžete její průběh a závěry připomenout?
Zástupci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky zde představili svůj zásadní postoj tak, že respektují společenskou objednávku, potvrzenou peticí, tedy aby kamzík horský zůstal jako obohacení fauny v Jeseníkách zachován. Účastníci konference deklarovali zájem vést další společná konstruktivní jednání, vedoucí k zajištění budoucnosti kamzíka horského v Jeseníkách za podmínek přijatelných pro všechny dotčené strany. Účastníci konference doporučili občanskému sdružení Jesenický kamzík, aby iniciovalo jednání kompetentních představitelů Správy CHKO Jeseníky, Lesů ČR a Českomoravské myslivecké jednoty, které by bylo pokračováním jednání podle závěrů této konference, Správě CHKO Jeseníky, aby zadala řádný vědecký výzkum, který by zmapoval skutečný vliv kamzíka horského na prostředí Jeseníků, kompetentním orgánům, aby zvážily možnost změny legislativních předpisů při stanovení počtu zvěře, a uživatelům a držitelům honiteb, aby se připojili ke snaze o zachování populace kamzíka horského v Jeseníkách na odpovídajících stavech, kromě jiného také účinnou ochranou myslivosti před nelegálním lovem.
 
Pokud vím, konference měla pokračování formou setkání zainteresovaných stran a hledání praktických cest k řešení terénních „kamzičích“ problémů…
Ano. Půl roku po konferenci, v květnu 2013, se v sídle Správy CHKO Jeseníky sešli zástupci všech zainteresovaných subjektů a pokračovali jsme v tolik potřebné a zejména věcné diskusi. Prvořadým zájmem Chráněné krajinné oblasti je nepochybně ochrana proti okusu a spásání zvěří vzácných, zejména endemitních rostlin ve Velké Kotlině. Při jednání jsme proto společně hledali praktické kroky, jejichž cílem by bylo částečně eliminovat pohyb kamzičí zvěře v této lokalitě, provést monitoring jejich pohybu pomocí fotopastí, a případně zapojit do studia problematiky odborníky a studenty vysokých škol. V závěru jednání byla za účelem zajištění dohodnutých opatření ustanovena pracovní skupina.
 
To jistě do celé věci vneslo jasnější světlo a závěry bruntálské konference se konečně začaly promítat do praxe a celkového přístupu ke kamzičí zvěři. Je tomu tak doposud?
Jen částečně, ale všechno chtělo svůj čas. Po slibných začátcích začalo naplňování závěrů z konference a jednání ze dne 14. května 2013 bohužel poněkud stagnovat. Sdružení Jesenický kamzík tedy opětovně zorganizovalo v září 2014 další jednání zainteresovaných stran v Hlavnici na Opavsku. Požádalo Správu CHKO Jeseníky o podrobnou informaci, proč dosud nebyla svolána ustanovená pracovní skupina, a jak budou naplněny závěry jednání z května 2013.
Správa CHKO zaslala následně všem členům pracovní skupiny Závěrečnou zprávu z monitoringu, který ve Velké kotlině proběhl na podzim 2013, a který byl zaměřen hlavně na testování potřebných technologických zařízení (fotopastí) v náročných horských podmínkách.
Monitoring zvěře na chráněných lokalitách pokračoval i v roce 2014 a jeho výsledky projednala ustanovená pracovní skupina v lednu 2015.
Kromě kamzičí zvěře fotopasti zaznamenaly také přítomnost jelení, srnčí a zaječí zvěře a bohužel i turistů. Potěšující ovšem bylo konstatování, že Správa Chráněné krajinné oblasti Jeseníky začala konečně vnímat aktuální početní stav kamzičí populace za únosný z pohledu ochrany přírody, protože v oblasti Velké kotliny nezjistila žádné zásadní poškozování zvláště chráněných druhů rostlin. Pracovníci CHKO Jeseníky konstatovali, že poškození prioritně sledovaných druhů rostlin zvěří bylo v uplynulém roce prakticky nulové.
 
Pracovní skupina se poté sešla přímo ve Velké kotlině. Co jste tímto terénním setkáním sledovali a jaký byl jeho přínos pro řešení problematiky?
 
Toto setkání pracovní skupiny se uskutečnilo 24. září 2015. Během pochůzky ve Velké Kotlině účastníci pozorovali několik desítek kusů kamzičí zvěře. Přesto po následném ohledání celé lokality s nesmírně vzácným endemickým jitrocelem černajícím sudetským pracovní skupina konstatovala, že rostliny nejsou poškozeny okusem zvěří, a že úspěšně odkvetly a plodí a dokonce se i rozmnožují z hlediska množství. Zkušenosti při změnách počtu jesenických kamzíků v letech 1979-1993 ukazují na to, že by v Jeseníkách mohlo žít do pěti set kusů této fascinující zvěře. Teprve při vyšších počtech se lze důvodně obávat škod na lesních kulturách a zvláště chráněných bylinách.
 
Budoucnost kamzičí zvěře v Jeseníkách se tedy zdá být zajištěna. V současné době jsou legislativně i odborně vytvořeny dobré podmínky pro seriózní myslivecké hospodaření s kamzíkem horským. Je samozřejmě dobře, že se na tom všechny zainteresované strany shodují. Znamená to tedy, že problém přestává být problémem?
Takto bych to neformuloval. Nadále je potřeba pozorně sledovat, jak společnost a orgány ochrany přírody na tuto unikátní zvěř nahlíží a budou nahlížet. Kamzík je podle platné legislativy stále nepůvodním druhem, a jak víme, Ministerstvo životního prostředí připravuje novelizaci zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Nelze vyloučit, že se najdou lidé, kteří, možná ve snaze o vlastní zviditelnění, otázku nepůvodnosti kamzičí zvěře opět otevřou k radikálnímu řešení. A tak, ne až s projednáváním Plánu péče o Chráněnou krajinnou oblast Jeseníky po roce 2024, by se mohla celá „kamzičí kauza“ znovu zkomplikovat.
K tomu musíme přičíst i další otazník. Ačkoliv Jeseníky už dávno nejsou velkým územím, relativně nedotčeným lidskou činností, jak charakterizuje zákon o ochraně přírody národní parky, stále existuje snaha některých skupin vyhlásit v Jeseníkách národní park, což by mohlo být pro kamzíka horského rovněž likvidační.
 
Jakou roli v celém procesu aktuálně sehrávají myslivci, Českomoravská myslivecká jednota?
Určitě pozitivní, vždy aktivity našeho sdružení podporovali a podporují. Nicméně je velká škoda, že myslivecká legislativa dosud nepřijala definici, která už platí v zákoně o rybářství, že za původní druh se považuje takový, který v přírodě prosperuje bez zásahu člověka alespoň tři po sobě jdoucí generace. Kamzice v Jeseníkách přitom odchovaly již více než třicet generací! Kamzičí zvěř v Jeseníkách dávno zdomácněla. Člověk prostě musí jen regulovat početnost zvěře tak, aby nedocházelo k neúnosnému zvyšování ekologické zátěže dotčeného území.
 
O původnosti a nepůvodnosti druhů se v poslední době opět intenzívně diskutuje, a netýká se to jen kamzíka horského. Jak tuto otázku vnímáte vy?
Dovoz kamzíka horského z Alp do Jeseníků před více než sto lety, který si v těchto dnech opět připomínáme, vybízí k označení kamzíka za nepůvodní druh. Proč ale opomíjet dávnou historii, když nálezy kosterních pozůstatků kamzíků například ve Štramberku své svědectví jasně podávají? Nálezy pozůstatků v různých horách na Slovensku jednoznačně také dokazují, že kamzík nežil jen ve Vysokých Tatrách.
Proč si nepřipomenout, že za oněch sto let kamzík v Jeseníkách vymizení chráněných endemitů nezpůsobil? Jak sami ochránci přírody přiznávají, v tomto ohledu jsou neporovnatelně nebezpečnější sběratelé cenných herbářových položek a skalničkáři.
Proč také nezdůrazňovat, že kamzík je druh neinvazivní a nekonfliktní, u kterého nikdy nedochází k náhlému přemnožení?
Naopak, populace kamzíka horského v Jeseníkách může být na existenci snadno ohrožena. Důvody jsou zejména nízký počet kladených kamzíčat, jejich vysoká mortalita během zimního období, prostorové omezení nutných životních podmínek na horské lokality, a zejména možnost pravidelné regulace početních stavů lovem podle zákona o myslivosti, kdy atraktivní trofejovou zvěří je i zvěř samičí, na rozdíl od jiných druhů spárkaté zvěře.
Další důležitou okolností, svědčící ve prospěch přítomnosti kamzíka v Jeseníkách, je fakt, že zdejší populace kamzíka je ve vynikajícím zdravotním stavu a netrpí nemocemi typu prašivina či slepota, jako například původní kamzíci alpští. Tvoří tedy vynikající genofond pro další generace.
Označení kamzíka horského za nepůvodní druh jistě samo o sobě nebrání jeho chovu v Jeseníkách. Během historie osídlování a způsobu života člověka v Jeseníkách se přírodní prostředí na tomto území značně změnilo a od původního se výrazně liší.
Ať chceme, nebo ne, zejména hustá doprava osob i zboží má na svědomí nebývalou migraci rostlinných a živočišných druhů. Obklopuje nás řada nepůvodních druhů a nepůvodních biotopů a neplatí, že se všech zbavujeme a ani to většinou není technicky možné. Kamzík horský je druh, který po dlouhá desetiletí obohacuje naši faunu.
Zkoumáním obsahu trávníků a exkrementů kamzíků nebyla prokázána přednostní či nadměrná spotřeba vzácných druhů rostlin nebo jejich částí. Naopak jejich exkrementy vyhledávají některé chráněné druhy hmyzu jako náhradu někdejšího trusu skotu a ovcí. Jeho další existence by tedy měla záviset především na rozumné, odborně podložené dohodě mezi příslušnými orgány či organizacemi, nikoli na přívlastku nepůvodní.
 
Jak je to tedy se současným, aktuálním stavem populace kamzíka horského v Jeseníkách?
Stávající početnost mírně převyšuje zatím dohodnutých dvě stě kusů, uvidíme, jaké budou jarní stavy. Přesto není nutno obávat se zvýšeného výskytu škod, nebo považovat přítomnost kamzíků za rizikovou jak prokázaly již dvě pochůzky pracovní skupiny se zástupci Chráněné krajinné oblasti Jeseníky v září 2015 a rovněž v září 2016 ve Velké Kotlině.
Za sdružení Jesenický kamzík mohu navíc hrdě konstatovat, že zásluhou naší odborné diskuze na různých úrovních se podnítily pozitivní názorové posuny a nové pohledy na kamzičí zvěř, a že došlo ke společenskému konsensu, že kamzík horský zůstane i nadále ozdobou překrásné přírody Jeseníků jako doklad vyspělosti naší současné lesnické, myslivecké a ochranářské generace, jako živoucí doklad našeho obdivu, úcty a lásky k přírodě.
 
Mohl byste vyjmenovat nejdůležitější úkoly, které v současnosti, na prahu nového roku 2017, stojí před Občanským sdružením Jesenický kamzík?
Poslední měsíce a týdny ukázaly, že problematika nepůvodních druhů zvěře není stále uspokojivě dořešena. Nejednoznačná situace legislativy této oblasti, problémy, na které předseda našeho sdružení Zdeněk Pavlíček poukazoval při „kamzičím“ slyšení v Senátu Parlamentu České republiky již v roce 2011, eskalují.
Postup Ministerstva životního prostředí k aplikaci nařízení Evropské komise č.1143/2014 vyvolal velmi důraznou reakci dotčených organizací, reprezentujících přibližně šest set padesát tisíc hospodářů v krajině, včetně sdružení Jesenický kamzík s dvaceti pěti tisíci petičních podpisů, které se spojily, memorandem deklarovaly svůj nesouhlasný postoj k neprůhledným přípravám a prostřednictvím premiéra si vyžádaly jednání k této problematice. To se za účasti ministra životního prostředí uskutečnilo koncem loňského roku, pro začátek přineslo potřebné oboustranné vyjasnění situace, upřesnění stanovisek a shodu na konstruktivní vstřícnosti pro další jednání.
 
Z vašich odpovědí je přes všechny překážky, které před procesem záchrany kamzíka horského v Jeseníkách stojí, cítit jistá dávka optimismu…
Řešit jakýkoliv problém, jakoukoliv složitou otázku či úkol, znamená přistupovat k nim věcně, profesionálně, konstruktivně, ale i s určitou dávkou nadhledu a pokory ke stanoviskům druhých. Myslíte si, že podobnému přístupu optimismus nesluší?
 
Děkuji za rozhovor
připravil Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Jiří PECHÁČEK, Milena HAMERSKÁ