Časopis Myslivost

Na jedné straně zákonodárce v § 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) zakotvuje oprávnění orgánů státní správy myslivosti ve svých územních obvodech každoročně rozhodnout o konání chovatelské přehlídky trofejí a za tím účelem ustavit hodnotitelskou komisi. O pořádání chovatelské přehlídky a její organizaci jsou uživatelé honiteb uvědomeni způsobem v místě obvyklým.
Na druhé straně, což je předmětem mého příspěvku, zákonodárce nestanovil žádnou právní sankci, pokud uživatel honitby tyto trofeje nepředloží. Níže si pokusím danou problematiku nastínit.
 
Problematika
Spornou otázkou je otázka právní, nikoliv etická či morální, a to zda uživatel honitby či myslivec má ze zákona či jiného právního předpisu povinnost loveckou trofej na chovatelskou přehlídku předložit.
 
Právní úprava
Českomoravská myslivecká jednota vydala jako svůj etický kodex Myslivecký řád, který ve své preambuli uvádí, že „Myslivecký řád vychází z právních předpisů o myslivosti, předpisů o zbraních a střelivu, o ochraně přírody a o veterinární péči, pokud se vztahují k myslivosti, a ze stanov ČMMJ a ostatních jejích vnitřních prováděcích předpisů. Dodržováním Mysliveckého řádu se sleduje správný a bezpečný výkon práva myslivosti v souladu s tradicemi. Znalost a dodržování Mysliveckého řádu je jednou z povinností každého člena ČMMJ ve smyslu jejích stanov.“ Jedná se tedy o právní akt, kterým by se měli řídit všichni členové ČMMJ. ZoM neupravuje povinnost myslivců stát se členem ČMMJ, a tudíž na některé myslivce, tj. uživatele honiteb tento kodex nedopadá, a proto jej nemusí dodržovat. Je jen věcí jejich myslivecké etiky a morálky, zdali se dobrovolně podvolí tomuto kodexu.
 
Z ustanovení čl. 33 tohoto kodexu vyplývá, že myslivec, který ulovil trofejovou zvěř, pečlivě vypreparovanou trofej předkládá podle pokynů uživatele honitby na chovatelskou přehlídku.
Z tohoto ustanovení lze dovodit, že pokud uživatel honitby uloží pokyn myslivci, který trofejovou zvěř ulovil, aby tuto předložil na chovatelskou přehlídku, pak je povinností myslivce tohoto pokynu uposlechnout. Sankci v případě neuposlechnutí může uplatnit vůči myslivci pouze uživatel honitby, a to v souladu s organizačním řádem příslušného mysliveckého spolku.
 
Pokud odhlédneme od tohoto kodexu k právní úpravě ZoM, nenalezneme v § 6 žádnou ekvivalentní povinnost podobného charakteru, která by ukládala povinnost takto postupovat vůči uživatelům honiteb. Pokud tedy neexistuje v právní úpravě ZoM povinnost předložit trofej, nelze takovéto neuposlechnutí ani sankcionovat.
Shodně s mým názorem se vyjádřili i spoluautoři komentáře k zákonu o myslivosti (Řehák Staněk, Kříž, 2002), když uvedli, že „příslušný orgán státní správy myslivosti chce na jednotlivých uživatelích honiteb, aby mu v rámci kontrol a hodnocení předložili příslušné trofeje (přičemž zákonem není stanovena povinnost trofeje předložit).“ Je tedy velmi nepříjemné býti v pozici subjektů organizujících chovatelskou přehlídku, pokud někteří uživatelé honiteb nepředloží myslivecké trofeje k hodnocení na chovatelskou přehlídku.
 
Setkal jsem se i s právním názorem, že lze takovéto provinilce sankcionovat prostřednictvím zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o kontrole“). Právní úvaha aplikujícího orgánu byla postavena podle mého názoru na nesprávné argumentaci § 6 ZoM ve spojení s § 2 zákona o kontrole, když se domníval, že pro aplikaci zákona o kontrole stačí explicitní uvedení výrazu „hodnocení kvality chované zvěře a kontroly lovené zvěře“.
Ovšem ze znění § 6 ZoM nevyplývá žádná povinnost ani pro orgán státní správy myslivosti, ani pro uživatele honiteb ve vztahu k předkládání trofejí. Ust. § 2 zákona o kontrole uvádí, že „Kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů.“
Uvedené ustanovení odkazuje na plnění povinností, které vyplývají z jiných právních předpisů, ovšem z § 6 ZoM nevyplývá žádná uložená povinnost, která by měla za následek aplikaci zákona o kontrole. Proto nemůže být uplatněn postup dle § 2 zákona o kontrole, neboť podle uvedeného ustanovení zákona o kontrole zjišťuje kontrolní orgán plnění povinností kontrolované osoby, které pro ni vyplývají z jiných právních předpisů nebo jí byly na základě těchto předpisů uloženy.
 
Velmi kriticky se k problematice současné právní úpravy chovatelských přehlídek vyjádřili i spoluautoři komentáře k zákonu o myslivosti, kdy uvádějí, že obecně lze vnímat chovatelské přehlídky jako progresivní, moderní systém kontrol a hodnocení mysliveckého managementu zvěře a krajiny a je zcela nezastupitelnou součástí citlivého a přírodě blízkého mysliveckého managementu zvěře a krajiny. Dále uvádějí, že součástí tohoto systému musí být kontroly a hodnocení úrovně monitoringu (pozorování a sčítání) všech druhů zvěře, úrovně aplikace chovatelských zásad, kvality péče o všechny druhy zvěře, úrovně ochrany zvěře a krajiny, úrovně úprav krajiny jako životního prostředí zvěře, a také úrovně realizovaného odlovu.
 
Spoluautoři v závěru konstatovali, že zúžit celou problematiku (nezbytnou pro citlivý i plánovitý přístup k přírodě) na konání „chovatelských přehlídek“ je degradace odvětví myslivosti i jejího vztahu ke zvěři a přírodě. S tímto názorem se plně ztotožňuji a domnívám se, že by měl být vodítkem pro zákonodárce při budoucí právní úpravě této oblasti.
 
Možná inspirace právní úpravou Slovenské republiky
Domnívám se, že poměrně propracovanou právní úpravu předkládání mysliveckých trofejí, od které bychom se mohli inspirovat, má Slovenská republika v zákoně č. 274/2009 Z.z., zákon o o poľovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov (dále jen „ZoP“).
Právní úprava chovatelských přehlídek je upravena v § 23 ZoP. Významná je zejména právní úprava § 23 odst. 3 až 8 ZoP. Z uvedených ustanovení vyplývá, že každý kdo uloví zvěř, u které se lovecká trofej předkládá na chovatelskou přehlídku, je povinný na výzvu uživatele honitby doručit trofej pro účely chovatelské přehlídky v určeném čase na určité místo. Tato povinnost následně platí i pro uživatele honitby. Nesplní-li vlastník nebo uživatel honitby tuto zákonem stanovenou povinnost, následuje sankce v podobě přestupku. Orgán státní správy myslivosti může dle ust. § 76 uložit v přestupkovém řízení sankci v podobě napomenutí, peněžitou pokutu až do výše 3000 eur, zákaz činnosti na jeden rok nebo odnětí trofeje. Orgán státní správy myslivosti výše uvedené sankce může ukládat i opakovaně, pokud povinný nesplní svou povinnost po lhůtě jemu určené.
 
Závěrem lze konstatovat, že považujeme-li zvěř za součást našeho přírodního obnovitelného bohatství podle § 2 písm. b) ZoM a již v preambuli Ústavy České republiky se stát a občané zavazují přírodní bohatství střežit, bylo by jistě vhodné ze strany našich zákonodárců tento právní nedostatek odstranit.
Domnívám se, že právě chovatelské přehlídky by se mohly stát součástí veřejné kontroly, aby společnost znala, jak se s přírodním bohatstvím nakládá. Jsem přesvědčen, že zákonodárce by měl pozitivně-právně stanovit předkládání trofejí obligatorní povinností uživatelům honitby pod pohrůžkou sankce, obdobně jak to má například Slovenská republika.
Pokud dojde k přijetí moderního zákona o myslivosti, bude systém kontrol a hodnocení celého mysliveckého řízení zvěře a krajiny nejen záležitostí ryze mysliveckou, ale i jistou formou veřejné kontroly všech občanů, kteří mají nezadatelné právo kontroly státu nad přírodním bohatstvím.
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykova univerzita v Brně
advokát