Časopis Myslivost

Cestovat do Běloruska můžete autem, ale pokud se chcete vyhnout dlouhé cestě a problémům na hranicích, je lépe cestovat letadlem. Z Prahy či Vídně to jsou do Minsku necelé dvě hodiny. V Minsku si vás vyzvedne zástupce lovecké společnosti, pomůže vám s odbavením zbraně a vyřízením celních formalit. Pak ještě dvě až tři hodiny jízdy pohodlným autem a jste v honitbě. Čeká vás kvalitní ubytování, bezvadná strava, příjemný a zkušený personál.
Chcete-li lovit losa v říji vábením, což je velký a nezapomenutelný lovecký zážitek, pak musíte zvolit termín kolem poloviny září v období před jelení říjí, kterou po návratu domů ještě v pohodě stihnete. Pokud vás lov v říji neoslovil, můžete zkusit společný lov se psy v termínu od 1. října. Kolektivní lov v mnoha běloruských honitbách upřednostňují.
Lovit losa vábením (jak říkají Rusové „na vábu“) já osobně miluji. Ne ve všech honitbách však to umí a ne všichni lovečtí průvodci jsou schopni techniku a taktiku lovu losa vábením zvládnout. Hlavně proto, že to není způsob lovu, který běžně používají. Ale pokud vás doprovází zkušený lovec, který zná honitbu, zná místa, kde mají losi svá teritoria, a umí losa přivábit, pak zažijete lov, na který se nezapomíná. Lov, při kterém šouláte nekonečnou honitbou, překonáváte odvodňovací příkopy, zapadáte do rašeliny, prodíráte se vysokou travou a zarostlými pasekami. Útočí na vás komáři, které zapudíte repelentem a sedají na vás kloši, které nezapudíte ničím a musíte je strpět.
Ale tam, kde jsou kloši, tam je zpravidla i los. Váš průvodce zkouší na jím vybraných místech losa natroubit. Někteří průvodci vábí na plechovky s provázkem, ale ti zkušení vábí pouze na ústa, která přikryjí dlaněmi a tím zvuk modulují.
Představa, že na přivábeného losa budete střílet na velkou vzdálenost vás opustí ihned, jakmile vstoupíte do biotopu. Je pravda, že losa někdy vidíte i na 100 m, ale většinou se kryje v hustém porostu a vy pak střílíte někdy i jen na dvacet metrů.
Pokud je příznivé počasí, není vítr a neprší, je ulovení vysněného losa otázkou dvou, třech dnů. Ale ne vždy vše vychází, a tak je dobré počítat s minimální dobou pobytu alespoň pět loveckých dnů.
Velice důležitý je výběr loveckého revíru. Najít lokalitu s dostatečným množstvím silných lovných losů začíná být totiž v Bělorusku problém. Dobří trofejoví losi rychle ubývají. Loví se převážně býci, neloví se losice a losíčata, což vede k tomu, že je starých trofejových kusů nedostatek a poměr pohlaví se obrací ve prospěch losic.
Natroubit losa v době říje je proto dnes stále více obtížnější, a v mnoha lokalitách už takřka nemožné. Počty losí zvěře přesto narůstají a místní myslivci se snaží nahradit lovem losí zvěře úbytek černé zvěře v honitbách. S absencí černé zvěře totiž skončila i lovecká turistika lovců z Ruska, kteří do Běloruska jezdili na podzimní lovy a zvěřinu si brali s sebou domů. Bez ruských lovců je nedostatek peněz v honitbách.
 
Co je příčinou úbytku černé zvěře?
 
Je to je africký mor prasat. O africkém moru prasat se Bělorusku začalo hovořit někdy v roce 2013. Údajně se i v několika lokalitách vyskytl. Podle místních lovců ale AMP v Bělorusku nikdy nebyl prokázán a ani nyní prý není. Místní lovci tvrdí, že došlo k záměně mezi klasickým morem a africkým morem. Podle nich není nic jisté, nic se oficiálně neví, nic nebylo oficiálně prokázáno. A mluvit o moru není vhodné.
Tam, kde bylo podezření na AMP, museli drobní vesničtí chovatelé domácích prasat do tří dnů veškerá prasata porazit. A přitom v Bělorusku, tak jako u nás před několika desítkami let, se domácí prase (ale převážně několik kusů) chová v každé vesnické chalupě.
Při podezření na mor je celá oblast neprodyšně uzavřena vojskem, na cestách jsou závory, hlídky a provádí se kontrola a desinfekce vozidel i osob.
Aby se zamezilo možnému přenosu viru z černé zvěře do velkochovů domácích prasat, byla nařízena v roce 2014 likvidace veškeré černé zvěře. Lov se myslivcům moc nedařil, a tak vláda, podle sdělení místních lovců, otrávila černou zvěř návnadami shazovanými z vrtulníků. Provádělo se to zprvu hlavně v noci, ale později i přes den. Byla to účinná, ale finančně velice náročná akce, údajně s finančním přispěním Ruské federace s cílem vytvořit z Běloruska zónu bez divočáků, a tím i bez AMP. Likvidace proběhla úspěšně, černá zvěř byla zlikvidována, ale s ní byly otráveny i lišky a kuny.
Po otrávení nebyla dva roky černá při podzimních naháňkách vůbec vidět, nebyly ani znát stopy ve sněhu. Kusy, které našli uhynulé (převážně u vody) a odeslali z nich vzorky na vyšetření, nebyly prý pozitivní na AMP. Mnoho nalezených kusů zakopali myslivci v místě nálezu, ale většinou se jednalo jen o zbytky kadáverů.
Černá se dnes do honiteb pomalu vrací. Prakticky všude jsme viděli pobytové stopy černé zvěře, nebo jsme ji slyšeli v kukuřicích či rákosí. Podle místních se stavy stále zvyšují. Je to také proto, že se černá zvěř neloví a myslivecký personál stavy černé zvěře v současnosti zatajuje a snaží se je dostat na stav před likvidací. A to i přes to, že prezident Lukašenko rozhodl o likvidaci černé zvěře na celém území Běloruska do roku 2020.
Z AMP se stala politická záležitost, příkazy prezidenta je nutno plnit a nikdo se mu zatím neodvážil říci, že problém afrického moru a jeho výskytu ve velkochovech není v černé zvěři, ale v nedodržování hygienických podmínek personálem velkých farem (převlékání, hygiena, desinfekce, atd.).
Pro lovce platí stále jasné nařízení. V celém Bělorusku se ulovené kusy černé nesmí použít pro vlastní spotřebu, musí je odvézt na určené sběrné místo (ohraničené a hlídané), kde se polijí benzínem a spálí. Před tím se odebere slezina a vezme vzorek barvy. Za porušení tohoto nařízení je kriminál, ztráta lovecké licence a loveckého lístku. Za ulovený a odevzdaný kus dostane myslivecký spolek v přepočtu 15 dolarů a pro myslivce, který kus uloví, zbude asi tak na patronu.
Každý měsíc se v Minsku schází komise řešící boj s AMP. Pro státního úředníka, městského a dobře situovaného člověka, je každé rozhodnutí o likvidaci černé zvěře a domácích prasat snadné. Ale pro obyčejného vesnického nemajetného „mužika“ je těžké zabíjet zdravá zvířata a bez užitku je spálit. Proto to řeší po svém v duchu ruského přísloví: „Bůh vysoko, car daleko a kráva zajíce nedohoní!“
Petr ZIEGROSSER