Časopis Myslivost

 
Miloslav Hruška je předsedou myslivecké společnosti v Nesměni. Myslivci tu hospodaří v honitbě o rozloze 605 ha honební plochy a hospodaří tak od roku 1993, kdy se původní velké myslivecké sdružení rozdělilo na dvě části. Dnes už z původního sdružení jsou členy jen dva místní myslivci – předchůdce ve funkci předsedy Jaroslav Viktora a myslivecký hospodář Václav Capl.
 
MH: Je nás dvanáct členů a dva stálí lovečtí hosté, ale snažíme se zapojovat i mladší myslivce. Jsou to synové starších myslivců a máme ve společnosti také mladou předsedkyni revizní komise Lenku Kohoutovou. Věkový průměr členů našeho mysliveckého spolku je 44 let. V současnosti využíváme při našich akcích také jednoho mladého trubače, se kterým počítáme, že se stane řádným členem. Jsou tu ještě další asi tři mladíci, synové členů, kteří se jistě výhledově stanou členy také. Protože na rozlohu honitby je nás už poměrně dost, tak máme uvedeno v provozním řádu, že přijímáme do společnosti jen místní.
 
Jaroslav Kocmich v současné době dělá mysliveckého hospodáře mysliveckého sdružení Něchov, které  hospodaří v honitbě o výměře 1275 ha.
 
JK: Členů máme 27, kromě toho máme dva adepty, z toho jeden studuje lesnickou školu a hraje na lesní roh, což mne obzvlášť těší. Ale jinak je u nás věkový průměr docela vysoký, kolem 54 let. Mladých myslivců máme málo. Pokud se jedná o ženy, tak máme mezi sebou Verču Mrázů, která  provozuje loveckou střelbu a při naháňce ulovila lončáka a byla vyhlášena králem honu.
 
S kým, resp. s jakými složkami v obci spolupracují vaše spolky? A jaké případně pořádáte akce?
 
JK: Tak my samozřejmě hlavně s obecním úřadem a s hasiči. Každoročně pořádáme poslední leče, na naší brokové střelnici pořádáme také tradiční táborák pro děti a různé soutěže. Bohužel je momentálně střelnice mimo provoz, musíme zařízení opravit a věřím, že na jaře už zase začne fungovat.
 
MH: My patříme jako osada pod obecní úřad Ločenice, spolupracujeme dobře se starostou, ten nám vychází ve všem vstříc. Jako myslivci tu za podpory obecního úřadu pořádáme oblíbenou pouťovou zábavu, podporují nás v tom také hasiči a nadační fond obce Nesměň. Obec nás podporuje také tím, že máme zdarma k využívání klubovnu, kromě schůzí se tam scházíme při společných loveckých akcích. Protože nemáme vlastní traktor, tak je pro nás velkou pomocí zápůjčka obecního traktoru například při dovozu krmiv z místního ZD Ločenice. V rámci spolupráce s ostatními spolky v obci třeba zajišťujeme hasičům na jejich výroční schůzi vaření zvěřiny, stejně tak na schůzi nadačního fondu obce. A společně s ostatními složkami jsme vybudovali i velkou obecní pergolu.
 
Takže to jsou i ty nemyslivecké aktivity ve prospěch obce a ostatních spoluobčanů…
 
MH: Samozřejmě chodíme na brigády v obci, máme dobrou spolupráci se zemědělským družstvem v Ločenicích, chodíme sbírat kameny na pole, mimochodem přímo v provozním řádu máme zakotvenu povinnost každého člena odpracovat určitý počet brigádnických hodin ve prospěch družstva. A to nám zase na oplátku poskytuje obilí a skladovací prostory, když potřebujeme nějaké jiné krmení anebo siláž, vždy nám ochotně vyjdou vstříc.
 
JK: U nás se zase díky myslivcům postavilo dětské hřiště. A co se týče spolupráce s družstvem, jen bych opakoval to samé co kolega, obě honitby totiž spolupracují s jedním a tím samým družstvem, podmínky máme stejné.
 
Když už jsme u vztahu myslivců a zemědělců – kromě zmiňovaného družstva tu máte také nějaké soukromé zemědělce? A jak s nimi vycházíte?
 
JK: V naší honitbě hospodaří pět soukromých zemědělců. A zdrojem jistých konfliktů je oblast Todeňské hory, centra daňčí oblasti. Je to vcelku velký komplex lesa, ale z jedné strany je zadrátováno, z další také, všude jsou pastviny, a jen na jižní straně navazují na komplex lesa pozemky soukromých zemědělců. A tam právě vychází většina daňčí a černé zvěře, každoročně jsou tu vykazovány škody na polních plodinách. Snažíme se to řešit pachovými ohradníky, ale ty fungují maximálně týden, zvěř je stejně přejde. Škody se snažíme zemědělcům kompenzovat poskytnutou zvěřinou, už jsme ale museli i některé škody finančně uhradit, je to pro nás dlouhodobý problém. A bohužel problém je i to, že sice na pastvinách se přes zimu nepase, ale ohradníky zůstanou natažené a každoročně přicházíme o daňky, kteří si s ohradníkem hrají a zamotají se do něj. Zemědělci by měli po skončení pastvy ohradníky odstranit. Samozřejmě je to nebezpečí během celého roku, ono se řekne ohradník, ale někde jsou dráty i dvojitě nad sebou, kam se pak má chodit zvěř pastvit? Přitom pastvina je součástí honitby, ale pro zvěř je vlastně nepřístupná.
 
Zmínil jste i černou zvěř, jaké s ní máte problémy z hlediska škod?
 
JK: Tak s tou zatím nějaké zásadní problémy nemáme, na naší výměře ulovíme ročně kolem 25 kusů, maximum pro nás bylo 40 ulovených divočáků, daří se nám stav držet na přijatelné úrovni.
 
MH: S černou u nás to zatím taky není nějak kritické, na naší rozlohu lovíme ročně tak 15 divočáků. Letos to asi bude ale více, protože se nám při jedné naháňce podařilo ulovit hned jedenáct kusů. Ale černá zvěř nám tu velké škody neudělala. S družstvem se dá domluvit na nějaké kompenzaci.  My tu máme jen soukromé lesy, majitelé jsou členy honebního společenstva, stejně tak majitelé zemědělských pozemků. Vždy uděláme schůzi honebního společenstva s občerstvením, vycházíme dobře, zatím jsme se vždy nějak domluvili. Měli jsme škody černou zvěří na pastvinách jednoho ze soukromých zemědělců, měl i škody na pšenici. Jelikož se jedná o člena našeho spolku, tak jsme se dohodli na vyrovnání.
 
I tady v malebné jihočeské krajině pociťujete problémy s pěstováním řepky a kukuřice?
 
JK: Tak to byste byl na omylu, máme to tady také, hned za kopcem. V zemědělském družstvu Ločenice je založena výroba na chovu dojnic, potřebují kukuřici na siláž. A protože potřebují také vydělávat na jiných plodinách, tak co se nabízí – pěstují finančně zajímavou řepku a mají ještě nějakou pšenici. Ty lány jsou i tady velké, už se snad jednalo ve vedení, že budou nechávat v plodinách nějaké pruhy, ale uvidíme, zda to vůbec bude a jak to pomůže.  
 
Máte tedy pocit, že by bylo potřeba krajinu víc rozčlenit?
 
JK: Pravda, pole tu možná nejsou tak obrovská jako v nížinách, v rovinaté krajině, tady totiž vzhledem k terénu krajiny jsou pole hodně kopcovitá a dříve tu bývaly takové jakoby kaskády menších polí oddělených ve svazích mezemi. To byla pestrá krajina pro bažanty a další drobnou zvěř, byl dostatek krytu, potravy i hnízdních možností. Ale pak se začaly dělat celiny, povolal se buldozer a ten shrnul a srovnal vše i na svazích, zvěř jednak přišla o vhodné životní podmínky, a jednak se začaly objevovat splavy půdy a eroze. Takže se bude zase muset vymyslet, co s tím dál, jak půdu ochránit.
 
Takže jaký je současný pohled na stavy drobné zvěře?
 
JK: Schválně jsem se díval do záznamů, my nestřílíme zajíce od roku 1994, když uděláme sčítání, tak se pohybujeme mezi 60 až 70 nasčítanými zajíci. I přes všechnu péči se stavy nezvedají. Ale musíme si uvědomit, co na to má vliv. Zvedla se nám černá zvěř, dřív, když se střelilo jedno, dvě prasata, tak to byla velká sláva, když teď projde tlupa černé, tak sesbírá většinu srnčat i mladé drobné zvěře. Důležitým faktorem jsou stále vyšší stavy lišek, hodně se nám zvedly stavy krkavců a pernatých dravců. Drobná zvěř má dneska velmi těžké podmínky a veškerý přírůstek stačí predátoři a černá zlikvidovat. Ale nejvíce škod napáchají širokozáběrové žací stroje.
 
A snažíte se alespoň srnčata chránit před sečením? Procházíte pole?
 
JK: Tak v tomto pohledu musím říci, že jak s družstvem, tak se soukromníky to funguje dobře, nahlásí nám sečení den, dva dopředu, louky projdeme, dáme tam optická zradidla, používáme i pachová zradidla.
 
MH: I naše spolupráce se zemědělci je na dobré úrovni. Na kolíky dáváme optická zradidla (stříbrné třásně), projdeme porost, dáme i pachová zradidla. Problém je ale, když je druhý den škaredě a zemědělci jdou sekat až další den, to už většinou srna přivede srnčata zpět.
 
A stavy srnčího z vašeho pohledu? Opravdu klesají?
 
JK: Opravdu mírně klesají.
 
MH: Když je tu řepka, tak tu máme srnčího dost, i od sousedů, ale řekl bych, že stav srnčí zvěře stále mírně klesá.
 
Není to tím, že se srnčí zvěř stala spíš noční zvěří?
 
MH: Je to možné, že je srnčí méně vidět. Ale já bych řekl, že velkou měrou se na tom podílí častý pohyb rekreantů se psy, jízdy motorkářů a čtyřkolkářů mimo veřejné trasy v honitbě. I na časté domluvy myslivecké stráže se tato situace nemění. Největším rušitelem v honitbě pro zvěř, jak spárkatou, tak drobou, jsou černí kopáči vltavínů, kteří páchají nevyčíslitelné škody, jak na lesním, tak na zemědělském hospodářství. V malé míře je klid srnčí zvěře narušován vyšším výskytem dančí zvěře, která se po honitbě pohybuje celý den.
 
JK: Tak to souhlasím, nám stavy daňčí zvěře v poslední době hodně narostly a zemědělci nás tlačí, abychom více lovili a předcházeli škodám. Máme v plánu ulovit 32 kusů na 1200 ha. Jestli se to podaří ulovit, nevím, členové honebního společenstva měli velké oči. Když byla na jaře na polích řepka, viděli tam naráz i třicet kusů daňčího, hned začali křičet, že je třeba lovit, že jim všechno daňci požerou. Teď jsou daňci tady, až se řepka požne, bude jich tu polovička.
 
MH: My máme plánovaný odstřel nižší, 8 kusů daňčího na 600 ha.
 
Myslíte si, že jsou správné názory těch, kteří říkají, že daňci začínají být problém? Vidíte, že by stavy daňčího expandovaly?
 
JK: Stavy daňčího opravdu rychle narůstají. Když si vzpomenu, jak jsem začínal v roce 1990, tak už tehdy Doc. Hanzal říkal, že je dobře tu chov daňčí zvěře rozjet, ale dopředu nás varoval, že je potřeba důsledně stavy daňčí zvěře hlídat. A bohužel se řadu let toto doporučení benevolentně přecházelo, v daňčí oblasti byly stále oblasti, kde daňci celoročně nebyli, takže jsme potřebný odlov trochu přibrzdili, aby se daňci dostali do všech honiteb oblasti. Tím se stavy zvedly, zvěř se v oblasti stejně tak nějak točí a stále se vrací k nám sem do centra oblasti, kde bývala i vypouštěcí a aklimatizační obůrka. Takže se nám vše trochu vymstilo, stavy tu rostou a musíme začít rychle jednat, dokud je ještě čas.
 
MH: Já vidím jako jistý nedostatek i určitou zkostnatělost plánování lovu na jednotlivé honitby, mělo by to být více pružnější, zvěř je pokaždé jinde a mělo by se tolerovat a zohledňovat podle toho i kolik a kde by mělo či mohlo být uloveno. Prostě měnit odstřel podle situace.
 
JK: No ono to tak je i ve stanovách oblasti, že v případě, kdy honitba není schopná splnit plán lovu a má méně zvěře, tak se lov přesunuje do jiných honiteb.
 
A kolik je vůbec zapojeno honiteb do daňčí oblasti Todeňská hora - Trhosvinensko?
 
JK: Momentálně je to čtrnáct honiteb a centrem oblasti je Todeňská hora a okolí Trhových Svinů.  
 
Ale když se stavy zvěře obecně zvedají, tak je u spárkaté známá i zkušenost či úměrnost, čím  vyšší stav, tak populace začíná být méně kvalitní.
 
MH: Právě proto nakupujeme na oživení krve daňky. Měli jsme zatím dva, byli to chovní daňci, ale jednoho zlatého srazilo bohužel auto. Daňci jsou tu ale dobří, letos střelil jeden z myslivců v naší honitbě k padesátinám zlatého daňka (183,96 b. CIC).
 
JK: My máme v loňském roce uloveného daňka s trofejí 196,40 b. CIC, předtím byl uloven zlatý daněk v roce 2013, jeho trofej měla hodnotu 198,56 b. CIC.
 
Jaké společné myslivecké akce děláte pro své vlastní členy?  
 
JK: Tak my jsme byli třeba společně už před lety několikrát na Euroforestu v Prachaticích, chceme také opětovně vyrazit na zájezd na výstavu Natira Viva v Lysé nad Labem. A abychom měli větší pohodu a klid, chceme vzít na zájezd i manželky.
 
MH: My pořádáme bál a pouťovou zábavu, pravidelně chodíme na akce k pomníku sv. Huberta, který jsme vybudovali v roce 2013 nedaleko obce u příležitosti oslav 20. výročí založení spolku. Členové spolku jezdí na naháňky a hony k sousedům nebo i na Moravu k přátelům. Dříve jsme jezdívali i na zajíce do jedné honitby nedaleko Prahy. Jezdíme také společně na chovatelské přehlídky do Kaplice, Českých Budějovic, Jindřichova Hradce a Vimperku. Ale dneska je to spíš o tom, že někdo vezme větší auto a sesedneme se, autobusové zájezdy neděláme.
 
Zajímalo by mne, kolik je ve vašich spolcích členů ČMMJ…
 
MH: No, tak to je trochu problém, my máme jen jednoho člena ČMMJ. Přiznám se, že ani já nejsem zatím členem, ještě z doby, kdy jsem tu byl jen jako host a neměl jsem tu ani trvalé bydliště, tak jsem byl pojištěný, a stále ještě jsem, u České pojišťovny.
 
JK: Z našich 27 členů spolku je členy ČMMJ asi jen třetina, když se občas někoho zeptám, tak slyším odpověď ve smyslu, proč bych měl být, jsem pojištěný jinde a levněji.  
 
Co je důvodem, že nechtějí být členy ČMMJ, je to jen v pojištění?
 
MH: Pojištění je důležité, to ano, ale je to také tím, jak se ke sdružením staví okres. Mnoho našich členů bylo členy ČMMJ, ale s neustálým navyšováním poplatků, členové postupně odcházeli k jiným pojišťovnám. Mnoho let jsme od okresního spolku nedostávali vůbec nic. Teprve až letos jsme obdrželi 200 kg kamenné soli zdarma. ČMMJ zajišťovala pouze medikaci k odčervení zvěře, ale tu si každé MS muselo uhradit.
 
JK: A konkrétně léčení je podle nových podmínek složité, musíte dát vzorky trusu, čekat na vyšetření, pak žádat, samostatně si vše vyřizovat. Dříve se léčilo plošně v jednom období a léčení se dotovalo z okresu.  
 
MH: Obecně myslivci necítí podporu, okresní myslivecký spolek nás osloví, jen když potřebují něco do tomboly, pošlou papír, když mají myslivecký ples, jinak už není žádná jiná podpora. Byl bych pro, aby byli myslivci povinně plošně organizovaní, jednak by se myslivost dala dělat na vyšší úrovni, a jednak by byly vyšší finanční prostředky pro členskou základnu. Já vím, měl bych sám jít příkladem, ale znáte to, jak jste dlouho u jedné pojišťovny, přijde vám složenka, zaplatím 200 Kč na rok a víc se nestarám. 
 
A to je pro vás rozhodující argument, že můžete platit jen 200 Kč?
 
MH: U mě argument není, zda mám platit 200 Kč nebo 800 Kč, ale spíš je to pohodlnost, abych nemusel nic měnit. Finanční problém to asi není pro nikoho.
 
A co by vám tedy mohl okresní myslivecký spolek poskytnout? Co byste uvítali?
 
MH: Když už se vybírá 800 Kč příspěvek, tak by mohl okresní myslivecký spolek dotovat nákup zajíců k oživení krve v honitbách jeho působiště. Také by bylo potřeba, aby se dělaly pořádné chovatelské přehlídky trofejí v Českých Budějovicích na odpovídající úrovni.
 
JK: Jo, jo, jestliže to porovnáte s Kaplicí, tak to je o něčem úplně jiném.
 
MH: Třeba jen to, že by se hodnotitelská komise neměla plést do daňčí zvěře, když jí nerozumí. Tady je více sdružení z daňčí oblasti, trofeje se nosí na schůze a hodnotí se. Většina hospodářů se v daňčí zvěři opravdu vyzná. No a pak na okresní přehlídce je hodnocení úplně jiné. Když my si tady ohodnotíme trofej na červený bod (tzn. chovný), oni klidně dají zelenou (lovný). Střelec to vidí a klidně střílí dál, myslí si, že ulovil správně. Velké neshody bývají i v samotném určování věku ulovené zvěře.
 
Když ale nejste členy ČMMJ, tak máte omezenou možnost navrhnout členy hodnotitelské komise...
 
JK: Zatím od nich žádný požadavek nevzešel, hodnotící komisi si vytváří okres. Ale je pravda, že jsme nikdy nezkusili dát okresu podnět.
 
Co dalšího vás pojí s okresem? Posílají vám alespoň do spolku zpravodaj, dávají informace?
 
JK: Zpravodaj chodí hospodářům čtvrtletně, jsou tam informace o veterinárních opatřeních a nějaké organizační věci.
 
Kde tedy řadoví členové získávají informace? Čtete aspoň Myslivost?
 
MH: Na členských schůzích. Veškerá pošta přijde k rukám mysliveckého hospodáře, ten na schůzi členy informuje, o obsahu došlé pošty. My odebíráme Myslivost jako společnost, jeden výtisk chodí ke mně, já si ji přečtu a každý člen má možnost si Myslivost u mne půjčit a přečíst. V Myslivosti vychází informace, které nemusí člověk někde jinde hledat, to je dobře. Vždycky si zapíšu, co je nového, abych věděl, jak mám na schůzi informovat. Je fakt, že Myslivost je hodně o reklamě, ale jinak to být nemůže, aby se mohla vydávat. To nemůže nikdo kritizovat. Jsou tam důležité informace, co se děje na celostátní úrovni. Ale mohlo by tam být ještě více informací z dění a jednání v nejvyšším vedení. V Praze na ústředí jsou odborné komise, stejně tak jsou i na okrese, ale informace se k nám nedostanou. Materiály z časopisu Myslivost používáme také v naší vývěsce spolku pro informování širší veřejnosti.
 
JK: U nás ve spolku je to v podstatě stejné, na schůzi se řeknou ty hlavní věci, kdy bude jarní svod, kdy jednotlivé zkoušky psů, jaká jsou nová veterinární opatření. Ale co a jak projednala která komise na ústředí, a nebo na okrese, to se nedočtete, neuvádí se nic.
 
MH: Ještě tak se po své linii informují kynologové, je to v jejich zájmu.
 
JK: A kynologové mají výhodu v členství, že mají nižší startovné na zkouškách, to jsme ještě nezmínili.  
 
A vnímají vůbec členové, že  částka 800 Kč není jen pojištění, že je v tom i příspěvek okresu?
 
MH: Víte, oni to berou tak, že platí pojištění 800 Kč a jinde je pojištění jen 200 Kč.
 
JK: No já myslím, že většina asi ví, že je v tom příspěvek na okres, ale když jim řeknete, že je to 410 Kč, tak odpoví, že za to stejně nic od okresu nedostanou, tak proč by platili. Opravdu je to názor většiny našich myslivců.
 
A víte vůbec, že pokud je v mysliveckém spolku 80 % členů ČMMJ, tak jsou pojištění všichni na společných akcích?
 
MH: Já vím, že je to výhoda, ale co dělat, když prostě těch 80 % nemáte? Podle mne je podstatné to, že když někdo dělá zkoušky, tak u toho nikdo není, kdo by tomu adeptovi řekl, půjdeš za tím či oním pojišťovákem, zaplatíš si pojištění a budeš členem ČMMJ. Podle mne by měla být obecně podmínka povinného členství v ČMMJ.
 
JK: Tak my tu hranici 80 % taky nesplňujeme, ale nemohu jen tak přijít a říct členům, že půjdeme všichni zpět do ČMMJ, že budeme mít hromadné pojištění. To pro členy dnes není argument. 
 
Takže byste asi chtěli, aby se dalo do zákona povinné členství v ČMMJ?
 
MH: Jednoznačně. Kdo chce provozovat právo myslivosti, musel by být členem. Já bych byl pro, aby byla jedna organizace, ve které by byli povinně všichni myslivci.
 
JK: A měli bychom mnohem větší vyjednávací sílu, já jsem taky pro povinné členství.
 
Co odpovíte, když by za vámi přišel některý člen s otázkou, proč by měl být členem ČMMJ?
 
MH: Když já sám členem ČMMJ nejsem, tak ho asi těžko budu přemlouvat. Ale zcela otevřeně říkám, že vážně uvažuju, že se členem ČMMJ stanu. A co bych mu řekl – no já nevím, lidé slyší na pojištění. Vím, že 800 Kč členský příspěvek a v tom už i pojištění není mnoho, ale těžko se odpovídá tomu, kdo myslí, že u Halali je pojištění celých 800 Kč a přitom on to má třeba u Kooperativy za 400 Kč. U České pojišťovny to je také tak a já dokonce jako dlouholetý pojistník, který má starou pojistku, platím jen 200 Kč. Zkrátka členství v ČMMJ ať je povinné s určitým poplatkem, ale pojistku ať si každý uzavírá dle svého uvážení.
 
JK: Já bych asi použil to obecné – jednou jsi myslivec a myslivci by měli táhnout za jeden provaz, ne se rozdrobit, takže buďme v jedné organizaci všichni.
 
Myslíte, že vedení ČMMJ dostatečně informuje myslivce? A myslíte si, že taky myslivce obhajují dobře?
 
MH: Člověk si občas něco přečte v Myslivosti, jinak to ve vedení neznám. Já čtu v časopisu hlavně články o zákonech a o zbraních. Pro nás dole je to spíš boj ve vedení někde nahoře. Nevíme, kdo něco dělá dobře a kdo něco špatně, to si musí vyříkat hlavně pánové mezi sebou. Samozřejmě, že každý funkcionář nám bude říkat, že to dělá jen dobře. Líbilo se mi třeba, jak se obhajovalo držení zbraní, ale nevím, zda by nebylo možné udělat víc. Obecně si myslím, že média dělají z myslivců bulvár a přinášejí víc ty negativní zprávy, odtud plyne celkově špatný pohled na myslivost.
 
JK: Určitě je snaha vedení obhajovat myslivost před veřejností. Nejvíc mě může dojmout, když někoho na honě trefí brok, tak o tom píšou všechny noviny, ale že se za víkend na silnici zabije pět lidí, tak to je malý odstaveček a vyšumí to. Ale tady v našem regionu se mluví o myslivcích dobře, vychází tu Krumlovský a Českobudějovický deník, Olda Tripes tam píše pravidelně příspěvky, a tak je propagace myslivců v této oblasti dobrá.
 
A co přímo v obci, jaký je názor na myslivce?
 
MH: Já myslím, že tu 99 % lidí myslivost uznává a bere, protože ti opravdoví myslivci pro lidi dělají akce a lidi i vidí, že dělají něco pro přírodu. Ale vztah mezi myslivci a „nemyslivci“ je v každém místě jiný. V sousední honitbě, mi starosta nedávno říkal, že prostě s myslivci nehne. Nabídl jim spolupráci, že udělají bál, ale myslivci ne. To se radši sejdou někde na boudě sami, co střelí, to zbaští. Když jim starosta řekl, že poskytne sál zadarmo a uhradí kapelu, ať udělají aspoň tombolu, tak řekli, že je to moc práce. U nás naštěstí funguje dobře spolupráce se členy honebního společenstva, pořádáme jim valnou hromadu, oni s tím tak nemají žádnou práci. Koupíme sud piva, uvaříme guláš a vždy se o pronájmu honitby domluvíme. S pronájmem tak problém nemáme, snad nám to tak ještě dlouho vydrží.
 
JK: U nás je pohled veřejnosti na myslivce taky dobrý, myslivci tam byli už před válkou a vycházeli dobře s lidmi. Stále je třeba v paměti lidí to, že když vyhořel kulturní dům, tak byli myslivci ti, kteří se podíleli na obnově. A spolupráce s honebním společenstvem je u nás taky tak dobrá, schůze, občerstvení, zvěřina, zatím jsme se vždy snadno domluvili na podmínkách nájmu.A taky si myslím, že se snažíme se zvěří dobře hospodařit, lidé to vnímají. U nás se v poslední době na volné meze vysazují kaštany a jabloně, aby tam bylo něco pro zvěř, ale zároveň taky, aby se zpestřila krajina, aby nebyla holá mez, to může vidět každý. I to zlepšuje pohled na myslivce.