Časopis Myslivost

Nebudeme však pouze psát a tvořit dokumenty. Chceme konat, dělat opatření, která budou vidět, budou fungovat a především pomohou drobné zvěři. Na jeden významný problém, který řeší naše Strategie, a jeho řešení by pomohlo výrazně myslivcům i zemědělcům, jsme se rozhodli poukázat ihned, na základě publikovaného rozhovoru odcházejícího ministra zemědělství Mariana Jurečky v minulém čísle tohoto časopisu.
 
Problém biodiverzity
 
Významným problémem životního prostředí, na kterém se podílejí zemědělci způsobem svého hospodaření, je snižující se biodiverzita. Druhová rozmanitost a početnost, to je ukazatel, jehož velikost se na obhospodařovaném zemědělském půdním fondu neustále snižuje. Jednoduše řečeno, na poli:
 * dramaticky klesá početnost volně žijících populací bažantů a zajíců,
 * stavy koroptve polní, pokud ještě koroptve máme, se zmítají téměř na hranici umožňující skutečné přežití tohoto druhu,
 * absentují původní planě rostoucí rostliny; tam, kde je pěstována konvenčně monokultura, prosazují se většinou rezistentní nepůvodní plevele jako např. durman, laskavec, turanka a podobně a původní druhy naší flory chybí.
 
Co způsobilo pokles biodiverzity v zemědělské krajině?
 
Dnes již objektivně víme, že se jedná o soubor problémových – pro zvířata a rostliny negativních činností a aktivit, prováděných zemědělci. Mezi nejzásadnější patří:
 * velkoplošné hospodaření – ztráta heterogenní krajiny (pěstování monokultur, neprostupná krajina, monodietní syndrom, steatóza….),
 * nadměrná chemizace (absence organické složky hmyzu pro potravu polních ptáků díky aplikaci insekticidů, absence pestré nabídky planě rostoucích rostlin – díky aplikaci herbicidů, přímý vliv přípravků na ochranu rostlin na zdravotní stav zvěře),
 * intenzita pojezdů a šíře záběrů (zraňování zvířat a poškozování hnízdišť).
 
Jaké máme, myslivci a zemědělci, možnosti?
Biopásy!
 
Výbornou příležitostí – nástrojem pro minimalizaci poklesu biodiverzity je provádění biopásů, agroenvironmentálního opatření, které zcela jistě vešlo i u myslivců, stejně jako zemědělců, ve známost. MZe vytvořilo metodiku a poskytlo finanční prostředky, které umožnily podporu těm zemědělcům a myslivcům (oprávnění žadatelé), kteří již v „předvstupním“ období do struktur EU (2004 až 2006) a následně v programovém období let 2007 až 2013 svými aktivitami směřovali do oblasti zlepšování životního prostředí a krajiny právě prostřednictvím biopásů.
 
Zakládání biopásů bylo a je efektivní tam, kde je krajina charakteristická velkými půdními bloky, monokulturami, neprostupností a neprůchodností a vším, co je spojeno s intenzivním zemědělstvím (absence potravy, krytu a klidu). Vytvoření stanoveného a požadovaného biopásu zajistilo:
 * zvěři dostatek jadrného a objemového krmiva dozrávajícího postupně v průběhu roku,
 * úživnou část agroekosystému přes zimu ponecháním plodin na biopásu,
 * prostor pro hnízdění a kryt pro ptactvo a jinou zvěř,
 * prostor hmyzu, který se na jaře stane potravou zvěře,
 * pestrost a rozmanitost krajiny.
 
Tato „ministerská“ nabídka oslovila skutečně ty myslivce, kterým nebyl lhostejný stav přírody a krajiny a hlavně rapidně klesající stavy drobné zvěře, klesající biodiverzita.
V roce 2011, kdy bylo možno podat ze strany tehdy nových žadatelů naposledy tzv. žádost o zařazení do dotačního titulu biopásy (podle metodiky z roku 2007), Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF) evidoval celkem 249 žadatelů o dotaci s celkovou výměrou 3015,69 ha na toto opatření. Můžeme říct, že v tomto roce se z hlediska výměry a počtu žadatelů udělalo pro biodiverzitu nejvíce…
Největší výměra byla registrována v rámci Regionálního odboru SZIF v Brně (viz připojená tabulka). Od roku 2011 však výměra zakládaných biopásů i počet žadatelů celkově v České republice klesá. Přitom s ohledem na cíle a záměry MZe by měl být trend opačný.
 
Klady a zápory biopásů
 
Díky biopásům se efektivně a účinně rozdělovaly velké půdní bloky, do krajiny se vracela ne jenom heterogenitu navracející políčka, ale také původní populace planě rostoucích rostlin, zlepšovala se půdní úrodnost (zapravení organické hmoty do půdy, absence agrochemie, podpora půdního edafonu) a klesala erozní ohroženost (přerušovaly se dráhy soustředěného odtoku) a především se prokazatelně zvyšovala biodiverzita. Co je velmi zajímavé, v lokalitách s vhodně zakládanými biopásy (které dělily velké půdní bloky) byl zaznamenán pokles výskytu černé zvěře, který koreloval s menším odlovem.
V roce 2013 (2014) končilo programové období Programu rozvoje venkova 2007 až 2013, v průběhu kterého byla realizace biopásů pro dosažení požadovaných cílů z hlediska biodiverzity velmi dobrá.
 
Bohužel, přes tato uvedená a známá pozitiva pro myslivecké hospodaření, šetrné zemědělské hospodaření a především život na venkově zapůsobily biopásy jako „červený hadr“ na býka, myšleno jako nepřípustné opatření pro významnou část „zemědělců“, převážně sdružených v naší největší stavovské organizaci Agrární komoře České republiky.
Tito agropodnikatelé biopásy vnímali a vnímají především jako komplikaci vlastního hospodaření prostřednictvím sousedů (využití a manipulace s mechanizací, pojezdy a přejezdy biopásů) a problémy s dosud méně problémovou aplikací pesticidů (přestřiky biopásů). A především komplikace velkým zemědělcům v době, kdy sílil a sílí konkurenční boj o zemědělskou půdu a bezohledné prosazování zájmů hlavně těch, kteří dělali vše pro to, aby na historicky zavedeném hřišti nehráli další. Samozřejmě, biodiverzita, ochrana půdy a vody, ta nebyla v tu chvíli podstatná.
Oponenty biopásů bylo poukazováno na neurčitou agrotechniku a související problematiku planě rostoucích rostlin, většinou označovaných jako plevelů a s tím údajné nebezpečí pro sousedící zemědělskou půdu.
Na jednáních při přípravě nového programového období však spatřovala jistá skupina kritiků největší problém v tom, že jsou údajně zakládány firmy za účelem podnikání v biopásech. Na základě tohoto nepochopitelného tlaku a přístupu Ministerstva zemědělství byly podmínky pro realizaci biopásů upraveny a nastaveny pro období po roce 2014 podle požadavků intenzivně hospodařících zemědělců s následujícím cílem: „Biopásy, pokud je budeme dělat, budeme je dělat my a tam, kde potřebujeme.“ Smutné je, že to bylo právě v období vedení MZe odcházejícím ministrem, který se přitom ke zvyšování biodiverzity prokazatelně zavazoval.
 
Nové období let 2014 až 2020 pro biopásy se vyznačuje významnými změnami. Bohužel tyto změny přinesly oproti roku 2011 (a dalších let, kdy „dobíhaly“ závazky podle dnes již neplatné metodiky), z pohledu myslivosti, péče o životní prostředí, negativní zjištění. Celkově v České republice poklesla výměra biopásů a zmenšil se počet realizátorů (žadatelů), jak dokazuje připojená tabulka. Jinak řečeno, biopásy se dělají na menší výměře a v daleko méně honitbách. Vše je také patrné z připojeného grafu.
 
Graf č. 1 : Výměra biopásů založených v ČR a podpořených z PRV MZe v letech 2011 – 2017 (zdroj: SZIF 2018)
Nelze proto souhlasit se slovy odstupujícího ministra zemědělství, který v publikovaném rozhovoru říká: „S novou Společnou zemědělskou politikou se podařilo nastavit podporu biopásů…“.
Ano, nastavit se podařilo, ale tak, aby se jich dělalo méně a tak, aby byly uspokojeny zájmy právě těch, u kterých biodiverzita není důležitou prioritou. A navíc, bohužel, převážně bez myslivců.
Biopásů je v současné době skutečně méně a jsou prováděny menším počtem žadatelů na méně vhodných místech. Aktuální trend v zakládání biopásů, které jsou dominantou aktivit především u intenzivně hospodařících zemědělců, do jisté míry naplňuje ministerskou „kvótu“ závazku z hlediska výměry (indikátor pro hodnocení opatření), ale ne z hlediska funkčnosti.
Biopásy jsou zakládány na místech, které nejsou vhodné pro hospodaření zemědělců z důvodů obtížné sklizně kulturní plodiny (např. místa pádů polámaných větví a úsušků dřevin), typicky výsušné lokality vátých písků (Hodonínsko) nebo také na místech očekávaných škod zvěří – hranice lesa a pole. Biopásy tímto slouží spíše jako ekologická past pro drobnou zvěř a neřeší problém monokultur - dělení velkých půdních bloků a s tím zvyšování pestrosti monotónní zemědělské krajiny.
Obr. 1. Pohled na v dnešní době problematicky zakládané biopásy
 
Proč jsou se stávajícími biopásy problémy?
 
Proč tomu tak je, na to nám „odpoví“ právě podmínky realizace biopásů, které byly utvářeny Ministerstvem zemědělství, které nepochopitelně akceptovalo požadavky zástupců Agrární komory.
Jako nejproblematičtější a doslova diskvalifikující pro možnou realizaci biopásů prostřednictvím mysliveckých sdružení nebo menších zemědělců jsou prokazatelně tyto podmínky:
 * minimální výměra pro zařazení do podopatření biopásy činí 2 ha zemědělské půdy s kulturou standardní orná půda (R), na které bude vytvořen biopás.
 * žadatel vytvoří biopás o souhrnné ploše nejvýše 20 % rozlohy příslušného dílu půdního bloku.
Po přečtení, pochopení a praktické zkušenosti s těmito požadavky již dnes víme, že státem placené (dotované) biopásy může dělat pouze ten, který obhospodařuje minimálně 10 ha orné půdy s tím, že minimálně na 2 ha (podmínka pro podání žádosti, tzv. „vstupenka“ do opatření) musí provádět biopásy.
Další komplikace nastávají při vlastní realizaci; problematické je pro realizátora biopásů kontrolní zjištění založených biopásů v terénu. Pokud byla ze strany „nekompromisních“ pracovníků platební agentury Státního zemědělského intervenčního fondu naměřena (GPS měřící stanicí) plocha přesahující těch povolených 20 %, byť třeba jenom 21 % biopásu na bloku orné půdy, sankce je velmi nepříjemná - v případě nesplnění této podmínky (překročení oseté plochy) nebude dotace v příslušném kalendářním roce na daný díl půdního bloku poskytnuta.
Jinak řečeno, stávající podmínky jsou velmi komplikované a doslova vybízejí k názoru, že Ministerstvo zemědělství nechce, aby se biopásy, respektive s poklesem biodiverzity něco dělalo.
Je zarážející, že v době, kdy hledáme funkční nástroj na snížení velikosti půdních bloků, ochranu půdy, podporu biodiverzity a v neposlední řadě nástroj na snížení škod působených zvěří (biopás umožňuje lov černé zvěře a zamezuje klidovým podmínkám tohoto přemnoženého a epidemií moru zmítaného druhu), samotné ministerstvo stanoví prokazatelně komplikující podmínky.
Význam biopásu je však nepopiratelný pro drobnou zvěř, kdy nabízí dieteticky vhodné krmivo jako odváděcí políčko (prevence škod zvěří) a klidové a krytové podmínky pro možné hnízdění a kryt (prevence škod působených na zvěři).
 
Pomůže Ministerstvo zemědělství myslivcům?
Myslivci chtějí dělat biopásy!
 
Myslivci mají zájem Ministerstvu zemědělství (MZe) pomoci. Jistě, z důvodu pomoci drobné zvěři. Ale také proto, že MZe se zavázalo, že zastaví pokles biodiverzity a bude obnovovat stabilitu poškozených agrárních ekosystémů, právě prostřednictvím biopásů.
MZe se ve své Strategii na období 2016 až 2030 dále zavázalo, že prohloubí, příp. zpřístupní, stanoví a připraví dostupné dotační tituly EU i národních dotací, a to jak pro zemědělsky hospodařící subjekty, tak uživatele honiteb a především nestátní neziskové organizace zabývající se myslivostí. Pokud to MZe myslí vážně (není to pouze na papíře….), je nutno urychleně zpřístupnit tento dotační titul tím, že prosadí:
 * upravit platné nařízení vlády o provádění agroenvironmentálních a klimatických opatření a následnou metodiku minimálně tak, že nebude platit požadavek na souhrnnou plochu biopásu ve výši max. 20 % (tzn. tak jako v minulém programovém období bude možno tvořit biopás na celé výměře půdního bloku orné půdy),
 * minimální výměra pro zařazení do podopatření biopásy bude činit 0,5 ha zemědělské půdy s kulturou standardní orná půda (R), tak jako je tomu u opatření ochrany čejky chocholaté, zatravňování orné půdy či ekologického zemědělství.
Na základě dlouholetých zkušeností a znalosti problematiky hospodaření se zvěří a problémů uživatelů honiteb, jsme přesvědčeni, že právě tyto změny umožní nově zakládat biopásy na místech a výměrách, které jsou pro funkčnost – obnovení požadované biodiverzity zemědělské krajiny důležité.
 
Myslivci ve spolupráci s ČMMJ jsou připraveni precizovat zde popsané argumenty vedoucí MZe k novelizaci příslušné právní úpravy na základě vlastní praxe, informací výzkumných a vzdělávacích institucí a spolupráce s dotčenými nevládními ochranářskými organizacemi (např. Česká společnost ornitologická).
Jako myslivci jsme připraveni navrhnout a s dotčenými subjekty spolupracovat na požadovaném znění dotačního titulu.
Máme také kapacity na vzdělávání a šíření povědomí o správné praxi zakládání funkčních biopásů (disponujeme demonstračními honitbami, kde se vzorově myslivecky hospodaří – například honitby oceněné v soutěži „Honitba roku“)
Díky svým členům, vlastníkům pozemků a kompetentním zemědělským hospodářům zajistíme jako myslivci uplatnění opatření v honitbách tak, aby přinášelo požadované a očekávané ekosystémové služby.
Myslivci jsou si také vědomi, že se nabízí i jiná, další funkční opatření pro podporu biodiverzity. Zvěřní políčka podporovaná národními dotacemi, opatření pro ochranu čejky chocholaté tvoří zcela jistě vhodnou alternativu k zakládaným biopásům. Biopásy, agroenvironmentální a klimatické opatření podporované z Programu rozvoje venkova se však jeví jako nejvýznamnější a nejvíce potřebný nástroj, který pomůže naplnit záměry Ministerstva zemědělství ve věci podpory biodiverzity. Jedná se nepochybně o nástroj, který je schopen významně a pozitivně ovlivnit populace drobné zvěře v agroekosystémech.
Z těchto důvodů bude ČMMJ maximálně podporovat a napomáhat myslivcům v realizaci biopásů včetně potřebné spolupráce s Ministerstvem zemědělství. Právě v této a následující době se uvidí, jak to skutečně ministerstvo s ochranou přírody, biodiverzitou, drobnou zvěří a myslivostí vůbec myslí.
Abychom mohli vykonávat myslivost ku prospěchu celé společnosti, potřebujeme kvalitní právní prostředí a podporu na všech úrovních státní správy a samosprávy.
Dr.Ing. Petr MARADA,
Mendelova univerzita v Brně,
Komise pro ekologii ČMMJ
 
 
Tato publikace vznikla díky podpoře z projektu č. „QJ1530348 – Prevence a snižování škod působených zvěří a na zvěři při zemědělském hospodaření pomocí legislativních opatření a nových technických řešení“ spolufinancovaného z programu Komplexní udržitelné systémy v zemědělství 2012-2018.
 

Pohled na problematicky založený biopás pod stromořadím (a nebo obdobně bývá zakládán na okraji lesa), kdy není dosaženo heterogenity krajiny, biopás není využit k optimalizaci velikosti půdního bloku, protierozní a půdoochranné funkci. Z takového biopásu se stává jen ekologická past pro drobnou zvěř z důvodu predace havranovitými a jinými dravci využívající okolních dřevin pro lov.