Časopis Myslivost

Doba podpory mláďat není jen jaro a počátek léta

Myslivost 3/2020, str. 18  Martin Mohelský
Reprodukce volně žijící zvěře i příchovek v oborách bychom neměli zcela ponechávat na přírodních souvislostech. A už vůbec ne v současné době, kdy základní klimatické podmínky neposkytují záruku či perspektivu plné realizace přirozené úživnosti prostředí. Proces reprodukce ale nezačíná porodem a úspěšným osamostatněním mláďat po konci laktace. O úspěchu rozhoduje už doba říje a kondice samčí i samičí zvěře krátce před říjí.
 
Co bylo dřív? Slepice, nebo vejce?
 
V souvislosti s rozmnožováním si můžeme položit dětskou či filozofickou otázku. Jediná správná odpověď, alespoň po praktické stránce, se oběma obvyklým vymyká: první byla spermie.
Velkou zkušeností je, že se kvalita přípravy samců, v zootechnice říkáme plemeníků, mimo profesionální prostředí značně podceňuje. Intenzivní produkce ejakulátu i spermií představuje pro organizmus značný výdej bílkovin, veškeré pohybové aktivity samců vyžadují mimořádně mnoho energie. O markantním snížení živé hmotnosti jelenů po říji ví každý myslivec či chovatel oborní zvěře. Ale s přípravou na říje po stránce kvality krmné dávky je to podstatně slabší. Jako bychom rezignovali pod jednoduchou záminkou či představou, že jeleni během říje stejně nežerou a pak samozřejmě zhubnou, tak proč je před říjí a kvůli říji budeme prokrmovat.
Víme, že spermie je tvoreček mikroskopických rozměrů, ale už se nezamýšlíme nad tím, že tento subtilní organizmus bude velmi citlivý. Ano, spermií je v jedné „dávce“ nesmírně mnoho, nakonec nějaká dorazí k cíli, pronikne přes membrány vajíčka a oplodní je.
Jsou ale vlivy, které působí na produkci a životaschopnost spermií, ale hlavně na schopnost vajíčko skutečně oplodnit.
 
Prvním předpokladem úspěšné reprodukce je vyvážená výživa.
 
V jarním období jsme ukolébáni počínající vegetací a představou, že mladá zelená hmota je po dlouhé zimě výborným všelékem. Ve skutečnosti i přes příznivý obsah živin s sebou nese mnoho rizik. Nejen do říje, ale do celého reprodukčního procesu silně negativně zasahují metabolické zdravotní poruchy a onemocnění. Acidózy nebo alkalózy přinášejí řadu specifických poruch, od přímého působení kyseliny mléčné nebo čpavku na buněčné struktury. Vzniklé nerovnováhy, kyselé i zásadité, podporují rozvoj patogenní mikroflóry a její enterotoxiny pronikají krví do celého organizmu. Mohou poškodit i zárodečné tkáně, ze kterých se vyvíjejí spermie.
Spermie se vyvíjejí po cyklech a proces trvá 3 až 4 týdny. Pokud do něj zasáhne výrazně negativní činitel, mohou být spermie poškozeny a krátká doba říje už neumožní nápravu.
Podobně může být ohrožen i vývoj vajíčka, zárodečné tkáně vaječníku mohou být poškozeny stejnými vlivy. Negativně působí zátěž životního prostředí těžkými kovy, problematické jsou rezidua látek chemické ochrany rostlin, oxidační radikály a všechny další souvislosti tohoto typu.
Další nebezpečí je v existenci mykotoxinů. Zelené rostliny jsou během vegetace napadány houbovými chorobami (plísněmi), a ty mohou produkovat mykotoxiny se závažnými důsledky na organizmus. Spermiogenezi neboli vývoj spermií poškozují téměř vždy.
Dalším zdrojem plísní je stařina, přehoustlé a polehlé porosty vysokých trav i nekvalitní krmivo zakládané do krmelců. Minimálně se z přírody i nekvalitních krmiv do předžaludků dostává cizorodá mikroflóra, tedy spory plísní a bakterií, často schopných prostředí bachoru narušit nebo rozvinout významné onemocnění.
Ketóza je třetím typem metabolických poruch z nevyvážené výživy. Je charakteristická výskytem ketonových látek, hlavně acetonu, produktů rozkladu mastných kyselin vznikajících nejčastěji během energetického hladovění a objevují se v tělních tekutinách (krev, moč, mléko).
Jedná se o produkty rozkladu tuků, které byly z tělních rezerv odbourány zpravidla v počátku laktace k pokrytí negativní energetické bilance zvířete, kdy výdej živin mlékem překračuje schopnost nebo možnost příjmu živin krmením. Stav ohrožuje funkci jater.
Pojem energetické hladovění v tomto smyslu znamená, že zvíře má sice dostatek nebo potřebné minimum bílkovin, ale nedostává se energetické složky. Jarní porosty jsou charakteristické vysokým obsahem bílkovin a malým množstvím snadno zkvasitelných cukrů. A hlavně minimem vlákniny. Cukry ze zelené hmoty přednostně využije mikroflóra ke svému energetickému zásobení a z minima celulózy nestačí vznikat dostatek těkavých mastných kyselin, základního energetického zdroje přežvýkavců. To je skluzavka ke ketóze zvěře v pozdně jarním období nebo počátku léta, kdy intenzivní laktace odebírá z těla matky více živin, než může přijmout v krmivu.
 
Obecně platí, že kvalitní výživa s vysokou biologickou hodnotou je první předpoklad plnohodnotné říje a schopnosti samce samici oplodnit. Spoléhat se na pouhou přirozenou úživnost prostředí znamená dosáhnout reprodukčních výsledků podstatně nižších, než je dáno skutečným potenciálem zvěře.
Je na zodpovědnosti provozovatele honitby a hlavně obory, zda si asi měsíc před obdobím nástupu říje prověřuje, co může od přírodních zdrojů očekávat. Rozumným minimem je úvaha o stavu porostů a případné, někdy nutné podávání krmiv v jeslích a žlabech krmných míst včetně lizů a slanisek. Srnčí zvěře se to většinou netýká, jejich říje je v době sklizně obilovin. Záleží na oblasti, zda v počátku nebo jejím konci. V polních honitbách je předpoklad dobrého výživného stavu srnců díky dozrávajícímu obilí, pastva na zelených rostlinách bude dána dostatkem srážek. Srnci i srny jsou nebo alespoň mohou být před říjí ve víceméně dobrém výživném stavu.
 
Zkratka VB sice evokuje policejní orgán z minulých dob, v chovatelské praxi je to ale samice v poslední třetině březosti.
 
Pokročme do stádia, kdy je plod ve stádiu poslední třetiny březosti, v chovatelské praxi mluvíme o vysokobřezích samicích.
Srnčí zvěř klade nejčastěji mezi dubnem až červnem. Doba březosti, kdy plod vyžaduje zvýšené množství živin, přichází, hlavně při pozdějším termínu kladení, do jarního období s bohatým obrostem pupenů a rozvíjejících listnatých letorostů a probouzejících se bylin i travin, snad výjimkou nejvyšších poloh nebo opožděného nástupu jara. Ve většině oblastí to znamená dostatek bílkovin. Srna má jako každý přežvýkavec zdroj plnohodnotné bílkoviny z bachorové mikrobiální hmoty.
Podstata výživy a splnění požadavků rozvíjejícího se plodu a pozdější laktace ale spočívá nejen v dostatku bílkovin, což je skutečně prioritní požadavek, ale také v nárocích na energii i minerálie včetně mikroprvků a ostatní biologicky účinné látky.
Srnec je okusovač. Jeho potravní strategie je méně náročná na kvanta objemu, ale vyžaduje vysokou koncentrací živin. Vybavený relativně subtilním trávicím traktem má srnec v době časného jara v prostředí s dobrou úživností lepší využití přírodních zdrojů než třeba robustní spásač jako je muflon.
Problém ale nastává v polních honitbách, kde jsou jarní a ozimé porosty intenzivně přihnojovány hlavně dusíkatými hnojivy a to s sebou nese vysoký obsah dusitanů. Ty vyvazují hemoglobin v krvi na nefunkční formu, methemoglobin. Dospělí jedinci se methemoglobinu (hemoglobin degradovaný dusitany ze zelené hmoty) sice dokáží enzymatickou cestou zbavit, ale negativní vliv na plod není zcela vyloučený.
Látky chemické ochrany, které mohou zvěř zasáhnout přímo či zprostředkovaně z potravy se částečně rozkládají redox potenciálem předžaludků, i to je výhoda přežvýkavců. Rizikem je pastva na řepce (dusitany, insekticidy a její přirozený obsah toxicky působících látek), vysoký obsah snadno rozložitelných bílkovin ve velmi mladých porostech jetelů a vojtěšek ohrožuje zvěř alkalózou. Nadbytek čpavku v bachoru a jeho toxické působení na nervová zakončení ochromuje peristaltiku předžaludků a může vést k akutnímu nadmutí s následkem úhynu nebo chronické alkalóze.
Mladá zelená hmota má velikou přednost ve výborné využitelnosti minerálních látek. Musí však v půdě být, neboť i pro rostliny platí, že kde nic není, ani čert nebere.
 
Máme možnost tento stav ovlivnit a zlepšit pozici srnčí zvěře v polních honitbách?
 
Dlouhodobě a perspektivně, na mezi budoucí reality a marného mysliveckého snění, je zmenšení honů řepky a obilovin, snížení intenzity chemizace či spíše průmyslového pěstování (česky industrializace) a přiměřený podíl biopásů a dalších krajinných prvků.
Marné sny ale zvěři nepomohou a změny se určitě nedočkáme v nejbližších letech. Podstatně snazší bude změnit tradiční způsob uvažování.
Tam, kde chceme srnčí zvěři v polních podmínkách pomoci, nezbývá než zavést takové způsoby přikrmování, které mohou alespoň zčásti kompenzovat rizika či realitu metabolických poruch, typických pro jaro v polních honitbách. A musíme si být vědomi fyziologické podstaty nutnosti přikrmování, a to hlavně vzhledem ke změněným klimatickým podmínkám i reality našeho zemědělství. Včetně rizik, která z něj vyplývají.
Mladá zelená hmota se v prostředí bachorové fermentace velmi rychle rozkládá na čpavek. To je přirozený a původní princip, protože tento čpavek využije mikroflóra předžaludků a tvoří z něj hmotu vlastních těl, neboli plnohodnotnou bílkovinu, která se později rozkládá v pravém žaludku (slezu) a ve formě aminokyselin vstřebává v tenkém střevě.
Podmínkou ale je dostatek pohotové energie a také struktura krmiva, lépe řečeno tráveniny s přiměřeným podílem využitelné vlákniny (celulózy) a nevyužitelné (ligninu), který tráveninu pomáhá posouvat. A to bývá na jaře, zejména při pastvě na polních plodinách, zapeklitý a nebezpečný problém.
Mladá zelená hmota obilovin a řepky má té správné formy vlákniny, celulózy, skutečně málo a až vůbec žádný lignin, který je sice téměř nestravitelný i pro enzymy mikroflóry, ale významně a nenahraditelně se podílí na posunu tráveniny v celém trávicím traktu. A kupodivu, nelze spoléhat na instinkty či nějaký zdravý rozum zvěře. Skutečně přijímá prioritně sladké a šťavnaté mladé rostlinky, bez tendence doplnit příjem tvrdou vlákninou či jinak prospěšnými podíly.
Nadbytečný čpavek ochromí nervové receptory, ustávají ruminační pohyby a tlak plynů v bachoru (protože bachor je fermentační tlaková nádoba vybavená ventily s uzavíráním proti tlaku) se postupně zvyšuje. Rozklad čpavku nabývá na intenzitě a vzniká akutní nadmutí s fatálním koncem.
V mírnějších případech, neboli při chronické alkalóze jaterní tkáň dokáže za cenu značné zátěže odbourat nadbytečný čpavek, ale i tak dochází k poškození v rovnováze populace mikroflóry předžaludků a závažným zdravotním problémům.
Nejsilnější energetickou složkou pro přežvýkavce je jednoznačně škrob z obilovin. Podmínkou je pozvolný návyk, dlouhodobé podávání a rozumné dávkování. Není-li splněna některá z těchto podmínek, není mikroflóra předžaludků přizpůsobena rozkladu škrobu z obiloviny a vítězí nepříjemně rychle probíhající mléčné kvašení. Vzniká kyselina mléčná a plyny. Výsledkem je acidóza nebo nadmutí z plynů vzniklých při kvašení.
Obvyklý následek je, že kyselina mléčná změnou pH naruší populaci mikroflóry ve prospěch patogenních mikroorganizmů a pokud je kvašení intenzivní, může doslova popálit, tedy závažně narušit sliznici bachoru. Tím se zcela zničí životné prostředí mikroflóry a zvíře hyne.
V našich podmínkách je pevně zakořeněn postulát: Zvěř se přikrmuje pouze v zimě, čímž se zvyšuje její odolnost vůči tvrdým zimním podmínkám. Hotovo, jinak nelze. Ani zásadní změny v osevních postupech a velikosti honů, když se najednou sklidí obrovská plocha, která byla pro zvěř sice nikoliv ideálním, ale přece jen jakýmsi zdrojem potravy. Neradi, nejlépe vůbec neuvažujeme o pomoci zvěři v této neblahé změně. V současných klimatických extrémech je to skutečně na pováženou.
 
Zdá se, že se nám vytratil původní záměr – výživa zvěře, konkrétně srnčí v době jara, ke konci březosti a v nastupující laktaci. Z uvedeného vyplývá nepříjemná a dotěrná otázka: můžeme a chceme zvěři ve zdánlivě hojné době pomoci?
Nesmíme spoléhat na pouhé mechanické nasycení, měli bychom vnímat poměr bílkovin a energie i nutnost rovnováhy v poněkud složitém, naší lidské přirozenosti cizímu trávení přežvýkavců.
 
Vláknina je zásadní pro trávení přežvýkavců, její rozklad mikroflórou bachoru je princip zachování života na Zemi.
 
Je to vývojově, po stovky milionů let a existenci života na Zemi, jedinečný, přírodní, původně nevyčerpatelný zdroj energie. Složitý cukr vznikl v rostlinách přeměnou slunečního záření a mikroflóra jej změní na ideální energii pro zvířata – přes jednoduchý cukr a těkavé mastné kyseliny, které se pak v játrech přežvýkavců (nebo koňovitých či zajícovců) mění na skutečný tuk.
V době po žních se zvěř musí uživit na vegetaci v okolí posečených kultur, nebo čekat na podrůstky, často ošetřené totálními herbicidy. Tento stav zasáhne do trávení přežvýkavců, zcela změní poměry v bachoru, protože dojde k velké změně potravních zdrojů.
Podzimní doba poskytuje srnčí zvěři relativně příznivou nabídku potravních zdrojů, je to ovšem podstatně ovlivněno průběhem srážek a zásobou vody v půdě. Podzimní mrazíky v kombinaci se slunečnými dny potencují v jetelovinách vysoký obsah dusitanů, což může silně negativně ovlivnit zdravotní stav srnčat, která dosáhla 4 až 6 měsíců věku.
U lučních porostů se ještě rovněž záporně projevují zásobní cukry trav, fruktany, které v předžaludcích navozují nežádoucí mléčné kvašení. Vyvíjejí se řepkové porosty, typické vysokým obsahem lehce rozložitelných bílkovin a minimem vlákniny plus už zmíněné toxické působení. Postupem doby k zimě vegetace ve volné přírodě ubývá, nicméně lze to brát jako přirozený proces, na který je zvěř přizpůsobena.
A počátkem zimy je zvykem začít uvažovat o přikrmování, zvěř to potřebuje a vždy se to tak dělalo.
Na jaře už roste tráva a byliny s raným vývojem, konec přikrmování. Jenže právě v této době je zvěř k dispozici mladé obiloviny a řepkou, nebo první zelené výhonky.
 
Kvantita i kvalita krmiv během březosti
 
Srna nese plod, který vyžaduje nejen bílkoviny, ale také vyšší dávku energie, minerálie a vitamíny. Podle Pavla Scherera váží srnče při porodu mezi 1,2 až 1,8 kg, představme si průměr 1,5 kg. A trocha antropomorfizace: Váží-li srna asi 20 kg, je to 7,5 % z její živé hmotnosti. U člověka je tento podíl zhruba asi 5,5 až 6 %. Srna tedy musí na výživu plodu, a to zejména v posledním stádiu březosti, vynaložit podstatně více živin, než je naše přibližná představa o výživě budoucí matky v době gravidity vlastního druhu.
Kvalita výživy je ale podstatná už během zimy a na počínající vývoj plodu budou mít zásadní vliv zdravotní parametry výživy během zimy. A zase by bylo možné znovu opakovat: oziminy a řepka, stav krmiv v jeslích a korytech, dostatečná kapacita neboli „délka žlabu“ vzhledem ke stavům zvěře, doplňování slanisek.
U srnčí zvěře nám nezbývá než hledat jiné zdroje vlákniny a tedy mechanického nasycení plus zdroje energie, než je obvykle zakládané sotva průměrné luční seno. Když už seno, tak otavy s jemným stonkem a vysokým podílem listové části, pokud možno s podílem jetelovin nebo jiných hodnotných bylin. Ideální je letnina, ještě lepší, ale finančně náročné, jsou kvalitní doplňkové směsi určené speciálně pro konkrétní druh a kategorii zvěře.
 
V poslední části březosti, jak už bylo zmíněno, se jedná hlavně o dostatečné nasycení a pro vysokobřezí samice vyrovnaný poměr živin. Pokud se budou pohybovat v prostředí mimo převažující polní hospodářství, nebude docházet k nadbytečnému příjmu jednostranně mladé vysoce bílkovinné pastvy se všemi negativními účinky a přirozené instinkty zvěře v přirozeném prostředí zajišťují víceméně vyhovující výživu.
Jadrný příkrm, ideálně mačkaným ovšem, znamená plné využití bílkovinné složky z mladých zelených výhonků. Zkušenosti z přikrmování srnčí zvěře z výjimečně dobře vedených honiteb ukazují, že srnčí zvěř příkrmy přijímá i během letního období. Limitním faktorem je kvalita obiloviny a klid v prostředí. Dávka jádra nebo doplňkové směsi by v době konce březosti mohla být asi 0,3 až 0,5 kg na kus a den.
 
Kojení je dobou maximálního výdeje živin do mateřského mléka
 
Evoluce zcela přizpůsobila dobu laktace zvěře době plného rozvoje vegetace konce jara a počátku léta. Porosty už nejsou tak silně jednostranně bílkovinné a jejich dietetické působení je přijatelné.
S rozvojem pastvy však vývojová kancelář přírody nepočítala jen pro přežvýkavce, ale také pro cizopasníky. Jejich kopulační budíček se rozřinčí naplno a zvěř spolu s pastvou polyká vajíčka nebo jiná vývojová stádia, ať s mezihostiteli nebo bez nich. I s tím musíme počítat, protože rozvoj parazitů se může záporně projevit i na výsledku reprodukce.
Příkrmy v době laktace jsou vhodné podle úživnosti lokality. V první fázi laktace se jedná skutečně o maximální koncentraci živin. Spíše než ve volných honitbách je třeba v oborních chovech dbát nejen na základní živiny a poměr bílkovin a energie, ale skutečně kvalifikované podávání minerálních látek a vitaminů.
Podstatný je dostatek vápníku. Lze předpokládat, že laň či daněla ukládá v poslední fázi březosti do plodu 2 až 3 g vápníku denně, pak v plné laktaci 7 až 10 g. Při obvyklé využitelnosti vápníku toto množství uhradí asi 3 až 4 kg průměrného (ovšem nevymoklého) sena nebo 15 až 20 kg pastevního porostu.
Stejně tak důležité jsou ostatní kostitvorné prvky, tedy fosfor, hořčík, zinek a mangan. Poměr vápníku a fosforu by měl být 1,5:1.
Paradoxem je, že pokud by se preventivně podával nadbytek vápníku krátce před kladením mláďat, zhoršila by se schopnost organizmu uvolňovat jej z kostních rezerv, což je zcela fyziologický děj. Při významném nedostatku hořčíku by se mohly projevovat pastevní tetanie, podobně jako je tomu u skotu.
Hořčík je svou špatnou využitelností z minerálních doplňků značně problematický, z většiny zdrojů vykazuje nejlepší využitelnost magnézium fosfát, přičemž využitelnost fosforu je zde stejně dobrá, jako u jeho jiných obvyklých minerálních zdrojů (dikalciumfosfát a monokalciumfosfát). Hořčík obsahují také některé dolomitické vápence. Mikroprvky, podstatné pro výživu v době kojení (Fe, Cu, Mn, Zn, J a Se) je ideální doplňovat z odborně sestavené doplňkové směsi.
Velký význam má selen, který by měl být vždy spolu s E vitaminem podáván před koncem gravidity a během laktace. Je to významná prevence svalových dystrofií a týká se také, či spíše, hlavně srdečního svalu. Učebnicově se uvádí u ovcí a koní, při významném nedostatku E vitaminu a selenu v krmné dávce se hříbata či jehňat rodí mrtvá, zdánlivě bez vysvětlitelného důvodu. Při pitvě jsou změny na svalové tkáni srdce dobře patrné, připomíná vařené maso.
Vitaminu A, vzhledem k jeho přeměně z beta-karotenu, by zvěř měla mít dostatek z pastvy. Také E vitamin, ačkoliv je to typický vitamin rozpustný v tuku, je částečně obsažen v zelené hmotě. V oborních chovech je vhodné doplňovat vitaminy E a také D, v příkrmech pro volné honitby se to považuje za zbytečný luxus.
Živinový obsah mléka matky si musíme dát do souvislosti s přírůstky mláďat v prvních týdnech života.
Pokusy a praktické výzkumy Pavla Scherera s dostatečnou názorností ukazují na význam a účinnost živin v mateřském mléku: Průměrný denní přírůstek srnčat od prvního měření do 33. dne biologického věku činil 191 g/den a srnčata za tu dobu (po odečtení porodních hmotnosti) nabrala fenomenálních 6,3 kg.
 
Necháme to na přírodě?
 
Příroda má plně pod kontrolou odstav a návyk mláďat na samostatnou výživu. Pro chovatele zvěře je rozhodující přirozená úživnost prostředí.
V polních honitbách musíme počítat se ztrátami podmíněnými nepřirozenou skladbou krmiv, spočívající v pastvě na velkých plochách jedné nebo dvou plodin. Monodieta je pro volně žijící zvěř naprosto nevhodná a námitky o nemístnosti přikrmování volně žijící zvěře v takto deformovaném prostředí nemají reálný podklad.
Připočteme-li tedy zhoršující se vlivy klimatické změny, měli bychom v současné krajině poškozené přetechnizovaným a přechemizovaným zemědělstvím přikrmovat zvěř po většinu roku.
 
Pro výživu matky je nutná vysoká koncentrace živin stejně, jako vyrovnanost poměru bílkovin a energie, přiměřený obsah vlákniny a komplexní minerální a vitaminová výživa.
Dalším předpokladem je zdraví a pevná odolnost vůči civilizačním vlivům prostředí, ať to cizorodé a toxické látky, rušení zvěře a jiné negativní okolnosti.
Zdraví zvěře je dáno nejen klinickým stavem, ale stejně významné je zdraví populace mikroflóry předžaludků. Bez tohoto předpokladu se nemůže dařit chovu zvěře a chovatel jej musí vždy vnímat jako první předpoklad nejen reprodukce, ale celého života zvěře.
Ing. Martin MOHELSKÝ
 
Zpracování dat...