Časopis Myslivost

Rigby Rising Bite

Myslivost 3/2020, str. 70  Martin Helebrant
John Rigby (1758-1818) byl Irčan, ale protestantského původu, tedy (King’s Irisher) králův Irčan, jak by řekli jeho současníci. Jeho obrázek z roku 1799 je zobrazuje v červeném (snad anglickém) důstojnickém kabátě. Pokud se tedy zúčastnil slavné Irské rebelie (povstání) v roce 1798, pak na straně Anglie, pravděpodobně jako člen tzv. Independent Irish Volunteers - Nezávislých Irských Dobrovolníků. To již byl ale zralý muž a v Dublinu provozoval prosperující puškařskou živnost. Její vznik není přesně doložen, velmi rané firemní katalogy uvádí již rok 1735, tedy ještě před Johnovo narození. Jiným často udávaným datem je rok 1775. V té době bylo Johnovi 17 let a jako čerstvý vyučenec se snad mohl pustit i do samostatného podnikání.
John Rigby nebyl velkým výrobcem, nebyl armádním dodavatelem, ale vyráběl solidní zbraně pro irské a anglické gentlemany. Kolem roku 1800 bylo v Dublinu 13 puškařů a John Rigby již patřil k tomu nejlepšímu z nich.
V roce 1816, dva roky před otcovou smrtí, se do firmy zapojil Johnův syn William (1787-1857) zhruba o 10 let později se k němu přidal jeho mladší bratr John Jason (1797-1845).
Firma prosperovala a kolem roku 1830 přesídlila na dublinskou Suffolk Street 24, do samého centra města.
Je zajímavé, že John Jason se nikdy nestal spoluvlastníkem firmy a je doložené, že se cítil bratrem nedoceněn a odstrkován od rozhodování. Zemřel mlád a firmu vedl William sám až do své smrti v roce 1857. Pak vedení firmy převzal jeho syn, v pořadí již třetí další John Rigby (1829-1916), uváděný občas též jako Younger – Mladší, aby se odlišil od Johna zakladatele a Johna Jasona. Ten byl absolventem přírodních věd na dublinské Trinity College, dokonce s výtečným prospěchem. Byl aktivní střelec s vynikající reputací, zejména sportovní.
Na Velké výstavě - Grand Exhibition v Londýně v roce 1851 již dosáhly zbraně firmy Rigby vrcholného ocenění a svůj úspěch zopakovaly v Paříži 1855.
V roce 1866 otevřel John Rigby svůj obchod na londýnské St. James Street 72 a později následovaly dílny v Ham Yard. Pozvedl puškařské řemeslo na vědecký základ a byl dlouhá léta jedním z předních aktérů anglického sportovního střelectví, zejména terčové střelby na velkou vzdálenost. Již v 35 letech měl například přednášku v Dublinském střeleckém klubu o matematické analýze výkonnosti zbraní.
Po celou dobu své aktivní kariéry pomáhal prosazovat nejmodernější trendy v oblasti palných zbraní. Jako uznávaný střelec a současně vynikající odborník a znalec jak střelectví, tak výroby zbraní, byl v roce 1887 jmenován superintendantem státní Royal Small Arms Factory v severolondýnském  Enfield Locku.
Zde se mu podařilo úspěšně nahradit v anglické armádě nahradit černopraché zadovky novou armádní opakovačkou, slavnou enfieldkou. Pozici opustil v roce 1894.
V době, kdy vedl enfieldskou zbrojovku se John Rigby seznámil velmi důkladně se všemi opakovacími puškami té doby ještě v době svého angažmá v Enfieldu.
V roce 1897 si zajistil exkluzivní kontrakt jako distributor Mauserových kulovnic ve Velké Británii a Impériu vůbec. V témže roce také zavřel svoji dublinskou prodejnu, klienty převzala londýnská prodejna.
Rigby byl aktivní i v oblasti střeliva. Byl autorem náboje 450 Nitro Express (1898) pro zbraně s lůžkovým závěrem, který se záhy stal jedním z nejpopulárnějších nábojů na velkou a nebezpečnou  zvěř své doby. 
V roce 1911 firma Rigby ve spolupráci Mauserovou továrnou, s Kynochovou muničkou a výrobcem prachu Curtis & Harvey představila náboj 416 Rigby, první náboj pro opakovací kulovnice, který se výkonově rovnal nábojům pro zbraně s lůžkovým závěrem. Náboj byl populární až do 70. let 20. století, kdy firma Kynoch ukončila výrobu.
Náboj 416 Rigby pak byl vytlačen buď nábojem 375 Holland & Holland Magnum nebo 458 Winchester Magnum. V posledních letech se ale znovu vrací do obliby a náboje nabízí Norma, Hornady a další.
Výlučné zastoupení Mauseru trvalo až do roku 1912, kdy byla zrušena výlučnost (část dovozů si obstarávala širší rodina Mauserů přímo), mauserovky pod vlastním jménem Rigby prodával ještě po dlouhá další desetiletí.
V roce 1912 Rigby otevřel svou novou prodejnu a sídlo v Londýně na Sackville Street 43. Pod vedením Johna Rigbyho firma dosáhla mezinárodního věhlasu největšího rozmachu.
John měl tři syny. Hugh Malison Rigby (1870-1929) se stal chirurgem a dosáhl značného věhlasu. Ernest John Rigby (1868-1915) se stal puškařem a zdědil po otci hodně z jeho lásky k palným zbraním. Stejně jako otec byl i vynikajícím sportovním střelcem. Bohužel, zemřel ještě před svým otcem. Theodore Rigby (1874-1951) také pracoval v rodinné firmě, ale byl spíše obchodník než puškař. Theodore byl zřejmě posledním Rigbym, který ve firmě pracoval.
I v době svého největšího rozmachu byla firma vedena jako rodinný, soukromý podnik. Ke kapitalizaci došlo až kolem roku 1900. Po smrti Johna, ještě za Theodorova života, firmu vedli najatí manažeři a v roce 1968 ji od dědiců koupil John Marx. Postupně skončila vlastní výroba zbraní, zbraně pro firmu John Rigby & Co. vyráběla firma J. Roberts & Son. Paul Roberts, majitel firmy J. Roberts & Son, nakonec v roce 1984 odkupuje značku a obchodní záznamy firmy.
V roce 1997 firmu odkoupil americký investor Neil Gibson a převedl výrobu do Kalifornie. Od něj koupila firmu v roce 2010 skupina investorů vedená Johnem Reedem a Jeffem Meyerem. Současně se jim podařilo vykoupit od soukromých sběratelů historické obchodní knihy od roku 1700, čímž se znovu spojily s jedněch rukou záznamy prakticky za celou známou existenci firmy. Výroba se vrátila z Kalifornie zpět k J. Roberts & Son.
V roce 2013 firmu John Rigby & Co odkoupila L & O Group, stala se tak součástí skupiny zbrojovek, do které patří dnes i Mauser.
V roce 2014 firma otevřela svoje nové sídlo na Pensbury Place, kde jsou dnes jako prodejní prostory, tak dílny a firemní archiv. 
 
 
První Rigbyho dvojkou s lůžkovým závěrem byla brokovnice v.č. 10819 v ráži 14, s 29palcovými (736 mm) hlavněmi z roku 1857. Zbraň byla postavena na závěru dovezeném v bílém stavu z Francie, pravděpodobně přímo z Lefaucheuxova závodu.
Zakrátko však již Rigby vyráběl i vlastní dvojky a dvojáky. V souvislosti s nimi musel řešit i otázku pevnosti závěru a ohybových sil působících na lůžka. Nevíme proč, ale John Rigby se nespokojil s Greenerovým uzamčením příčným čepem.
V roce 1879 se spojil s Thomasem Bisselem a společně podali patentovou přihlášku č. 1141. Jejím předmětem bylo zesílení lůžkového závěru přidáním uzamykacího místa na horní straně čela baskule (podobně jako učinil Greener) a dosažení rovnoměrného roznesení sil vznikajících při výstřelu.  I tento patent pracoval s prodloužením lišty hlavňového svazku. Na jejím zadním konci je vytvořeno oko, které se při zavření hlavní navlékne na svislý čep či sloupek, který je integrální součástí materiálu baskule. Sloupek je v oku hlavňového svazku dotěsněn svisle posuvným kolíkem (rising bite, čti rájzing bajt – zvedaný či stoupající záchyt). Výsledkem je extrémně pevné spojení hlavňového svazku v jeho horní části s baskulí.
Patent č. 1141 popisuje hned několik možných variant ovládání závěru i jeho svislého členu – spodní pákou, postranní pákou i temenní kličkou.  
Výroba rising bite nebyla s technologiemi té doby zrovna jednoduchá, z důvodu potřeby přesného slícování nebylo prodloužení lišty s okem integrální součástí lišty. Oko tvořilo samostatný díl, který se přesně dolícoval s kolíkem a sloupkem a teprve pak, opět v přesné délce, se zavěsil na drážky na hlavňový svazek, přímo do bloku hlavní a byl zde natvrdo zapájen.
Svislý pohyb kolíku zajišťuje dvojramenná páka svázaná s pohybem spodního závěrového klínu.
Poměrně mohutný svislý sloupek dával závěru mimořádnou pevnost, ačkoliv na druhou stranu vyžadoval poněkud mohutnější konstrukci svislé části baskule. Konstrukce byla schopná unést i ty nejvýkonnější kulové ráže své doby.
Aby při jejich výstřelech drželo spolehlivě i předpažbí a vlivem setrvačných sil při výstřelu nemohlo dojít k jeho nežádoucímu uvolnění, použil Rigby upevnění výstředníkem, ovládaným malou otočnou páčkou podle patentu č. 1793 Charlese Harveyho z roku 1866.  Tu zvolil Rigby proto, že takové uložení je netečné vůči setrvačným silám působícím při výstřelu.
U klasických upevnění podle Ansona (a vlastně i Deeleyho) může vlivem mohutného zpětného rázu tropické ráže dojít přeskočení západky a uvolnění předpažbí. U lůžkových závěrů sejmutí předpažbí umožňuje vyklesnutí hlavňového svazku z baskule. Nechtěné uvolnění předpažbí s následným „rozpadem“ zbraně při otevření závěru je něco, co není při lovu na nebezpečnou zvěř, při potřebě bleskového přebití zbraně, přípustné.
 
John Rigby vyráběl své dvojky ve širokém spektru ráží, od 12 do 28 a to samé platí o jeho dvojácích, ačkoliv asi nejpopulárnější byly jeho původně proprietární ráže 350 No. 2 s okrajem (flanged), 450 a 470 Nitro Express.
Nevíme přesně, kdy byla vyrobena první puška se závěrem Rising bite, dochované obchodní knihy bohužel nejsou zcela úplné. Ale víme že poslední dva dvojáky tohoto typu byly vyrobeny pro mahárádžu z Karaulí v roce 1932. Nesly výrobní čísla 18190 v ráži 350 No. 2 (později, zřejmě kolem roku 1980 převrtaná na ráži 9,3x74R) a 18191 v ráži 405 Winchester.
Hlavně byly dlouhé 26 palců (66 cm). Zdá se ale, že byly vyrobeny z posledních zbytků skladových dílů, běžná výroba skončila někdy krátce po roce 1910.
Během těch přibližně padesáti let výroby vzniklo u Rigbyho něco málo přes tisíc těchto vynikajících zbraní. Všechny měly postranní zámky s vepředu uloženými bicími pružinami a byly hamerlesky. Rané kusy ještě používaly k ovládání závěru jak postranní, tak i spodní páku, ale již před rokem 1900 se koncepce ustálila na temenní kličce.
Není jasné, proč výroba dvojek Rising bite skončila. Zcela nepochybně patřily i s minimální výzdobou k tomu nejdražšímu na trhu. Ale trh tehdy snesl zbraně v podobné ceně. Spíš se zdá pravděpodobné, že buď došly výkovky baskulí, nebo ve firmě skončil některý z klíčových řemeslníků schopných zbraň korektně sestavit. Nejspíš ale došlo k souběhu obou výše uvedených příčin.
 
Když v roce 2013 firmu John Rigby & Co získala skupina L(üke) & O(rtmeier) Group, nebyla na tom sice firma tak zle, jako kolem roku 1970, ale přesto to byl jen odlesk minulé slávy. K návratu na skutečné výsluní byl zvolen právě dvoják Rising bite. Koneckonců, tento sice výrobně náročný, ale současně i mimořádně pevný závěr je jedním z mála, kterého se po vypršení patentových práv nezmocnila konkurence, ačkoliv nikdo jeho kvality nezpochybňoval.
Rising bite byla vždycky nezpochybnitelnou součástí slavné minulosti jména Rigby, stejně jako jeho konvertované Rigby mauserovky.
Konstrukce pro nové zbraně byla zpětnou rekonstrukcí dvojáku z roku 1902, vyrobeného původně pro mahárádžu z Udjapuru.
Celý projekt probíhal pod přímým dohledem provozního ředitele firmy Marca Newtona, historika Steva Helsleyho a sběratele Davise Petersona. Byl zachován tvar a rozměry původních Rising bite, ale díly jsou již ze soudobých materiálů a vyrábí se moderních strojích. Výsledkem je zbraň, která svojí pevností své vzory dokonce překonává.
První Rising bite z nové produkce byla dokončena v prosinci 2015 a je v ráži 470 Nitro Express.
Dnes se Rising bite vyrábí na zakázku, firma na svých webových stránkách uvádí, že má rozpracovaných asi 30 zbraní (což mimochodem odpovídá výrobě asi 1500 kusů za 50 let, tedy tempo výroby je podobné, jako u původních Rising bite z přelomu 19. a 20. století).
Vybrat si můžete z osmi ráží, počínaje 350 Rigby (asi 5200 J, střela 16,20 gramu), přes 375 Holland & Holland (asi 5800 J), 470 Nitro Express (asi 6900 J) až po 600 Nitro Express (asi 10 300 J, střela 58,30 gramu).
V roce 2019 firma Rigby představila nový náboj 416 Rigby No. 2. Jedná se o okrajovou variantu osvědčené těžké tropické ráže 416 Rigby a lze očekávat, že firma v této ráži začne nabízet i svoje dvojáky Rising bite.
Bicí mechanismus tvoří postranní zámky, každá hlaveň má svoji vlastní spoušť – tohle je zbraň na opravdu nebezpečnou zvěř a pokud proto není přípustné, aby selhání jedné hlavně ovlivnilo i druhou hlaveň.
Baskule a zámkové desky jsou mramorovaně kalené, hlavně jsou sytě leskle černěné.
Volíte si délku hlavní a také délku pažby. Pažba je francouzského typu, poměrně hodně přímá s přiměřeně výraznou lícnicí, uzpůsobená spíš pro hozené rány do pohybu než pro milimetrovou precizi. 
Můžete si vybrat, zda vaše zbraň má mít průběžnou lištu v plné délce hlavňového svazku, nebo zda má mít pouze tzv. „čtvrtinovou lištu“ nesoucí hledí se třemi plátky a samostatný nosič mušky na ústí hlavně.
Volíte si kvalitu dřeva (pochopitelně tureckého ořechu), volba začíná kvalitou č. 7 (tam většina běžných výrobců končí) a pokračuje až do č. 11.
Botka pažby může být buď v tradiční červeno – oranžové pryži nebo obšitá kůží. Povrch pažby se doporučuje olejovaný.
Základní rytecká výzdoba je v podobě úponků, ale můžete si dohodnout svůj motiv. Nabízí se taušírování zlatem (v základu je logo firmy na knoflíku pažby, označení výrobce na hlavňovém svazku a výrobní číslo na lučíku spouště) a stříbrem a zlatá či stříbrná (standard) vložka do pažby s vaším monogramem.
Nabízí se možnost osadit zbraň montáží pro zaměřovací dalekohled, mramorově kalená tak, aby se sjednotila s povrchem kovových dílů zbraně.
Vše doplňuje nabídka stylového koženého pouzdra na zbraň, čisticích pomůcek a drobného nářadí. Cena začíná na úrovni 118 200 anglických liber, ale když si budete chtít dvoják trochu personalizovat, doporučuji počítat s částkou kolem 140 000 liber.
Počítejte s tím, že na zbraň budete muset nějakou dobu čekat, Rising bite se na sklad nevyrábí, ale čekání nepřesahuje tři roky. Na konci té doby dostanete dokonale fungující, přitom ale i reprezentativní zbraň, s pažbou na míru, s precizní estetickou výzdobou, hlavňový svazek má soustřel na 100 yardech. Bude ručně sestavená a slícovaná, přežije vás a vaši potomci, pokud nezdědí vaši vášeň, ji jednou draze prodají.
 
Pokud už ale firma jednou nejenom rekonstruovala původní konstrukci Rising bite, ale naučila se ji i znovu vyrábět (a každý odborník vám řekne, že sama konstrukce je vlastně ta jednodušší část zadání), byl by hřích nechat tento poklad ladem.
Přednost před dalším rozvojem Rising Bite ale dostala potřeba obnovit jedno staré spojenectví. Součástí L & O Group je přece i firma Mauser, která již dnes nesídlí v Oberndorfu, ale v Isny im Algau, kde dělá svoje opakovačky. Takže Rigby vcelku očekávatelně obnovil produkci slavných Rigby Mauserů.
Ty jsou dnes nabízeny v provedeních Big Game (na nebezpečnou zvěř, primárně ve výkonných tropických rážích), London Best (plně funkční, ale současně i špičkově esteticky pojaté zbraně s univerzálním určením, za zmínku stojí Vintage edition – opakovačky stavěné přesně podle specifikací z meziválečného období) a Highland stalker (klasická opakovačka určená k lovu na jeleny, pokud možno na Skotské vysočině).
 
Teprve po obnovení starého spojenectví nastal čas vrátit se k Rising bite, tentokrát v provedení brokové dvojky. První dva kusy, v ráži 12, byly pod vedením Nicka Coggana, vedoucího programu výroby Rising bite, dokončeny na počátku roku 2019. Nabízí se v rážích 12, 28, 410 nebo 32. Ráže 12 pochopitelně v délce komor 75 mm (Magnum), s hlavněmi dlouhými 28, 30 nebo 32 palců (71, 76 nebo 81 cm).
Opět se jedná o dvouspoušť, tradice je tradice. Baskule a zámkové desky jsou mramorovaně kalené, ale rytecká výzdoba reflektuje lov drobné zvěře, zejména pernaté.
Zahrdlení jsou v základu pevná, pokud si ale připlatíte, lze hlavně osadit výměnnými zahrdlovacími nástavci, které v instalovaném stavu nepřečnívají před ústí hlavní.
Pažba (opět z výběrového tureckého ořechu) je primárně anglického typu, je ale možné se domluvit i na pažbě prince z Walesu (pistolová rukojeť s kulovým zakončením) nebo na americké pažbě (pistolová rukojeť).
Botka pažby je v základu pryžová, ale můžete ji mít i dřevěnou s rybinovým zdrsněním nebo obšitou kůží, případně s kovovými rámečky.
I broková dvojka má v pažbě stříbrný oválek na monogram majitele. Rytecká výzdoba je primárně ve stylu anglické růžičkové rozviliny, ale lze zadat i vlastní motiv.
I ke dvojce se nabízí bohatý výběr luxusního příslušenství – od pouzder na zbraně, přes brašnu na náboje, až po čisticí pomůcky. Stejně jako kulový dvoják, ani broková dvojka nemá poutka na nosný řemen.
Cena za brokovou Rising bite začíná na úrovni necelých 80 000 anglických liber, s rozumnou individualizací se vejdete někam do 110 000 liber. I na dvojku se čeká. Veškerá péče, která se věnuje výrobě a sestavení kulových dvojáků se věnuje i brokovým dvojkám.
 
John Rigby & Co je instituce, kterou se podařilo vzkřísit v plné slávě. Rigby Rising bite je součástí této instituce, je to jedna z ikon anglického puškařství, jeden z jeho vrcholů, jímž vrcholila konstrukce klasické dvojky nebo dvojáku.
Je to vzkříšení o to cennější, že Rising bite byla, zřejmě díky své výrobní náročnosti, vždy výlučnou záležitostí firmy John Rigby & Co.
Jenže u Rigbyho se nespěchá, výroba je postavená na nekompromisním důrazu na kvalitu. Nikdy to nebyly a asi ani nikdy nebudou masovou záležitostí. Pušky od Rigbyho jsou nejen dokonalé nástroje, ale také solidní investice, svoji hodnotu si budou držet.
Pokud se podíváte na stránky John Rigby & Co, zjistíte, že jejich tým je skutečně mezinárodní. Kromě Angličanů zde najdete Francouze, Belgičany, … a hned několik členů je ze střední Evropy – ze Slovenska, Maďarska a také jeden Čech. Ten se jmenuje Petr Soukup a v jeho medailonku je uvedeno, že jeho hlavní kompetence je ve dvojkách. Je tedy pravděpodobné, že v nových Rigbyho Rising bite je uložen i kus českého fortele. Přiznám se, že mě ta představa těší.
 
Za spolupráci a vytrvalou podporu při přípravě tohoto článku děkuji paní Liz Edgar z Tweed Media, mediálního zástupce firmy John Rigby & Co.
Ing. Martin HELEBRANT

brok2.jpgkule2.jpgkule4.jpgkule7.jpgkule3.jpgbrok3.jpgbrok4.jpgbrok7.jpg


Zpracování dat...