Časopis Myslivost

Základy ekologického přístupu k hospodaření se zvěří – III.

Myslivost 3/2020, str. 62  Josef Drmota
Biotičtí činitelé Jednotlivé populace zvěře jsou významně ovlivňovány působením ostatních živých složek jejich prostředí, člověka nevyjímaje. Pro souhrnné působení člověka se obvykle používá pojem antropogenní vlivy. Biotičtí činitelé mají svůj původ v jednotlivých populacích zvěře i mimo ně.
 
Vnitrodruhové vztahy
 
Projevují se uvnitř populací mezi jedinci téhož druhu. Tyto vztahy mohou být pro daného jedince prospěšné i negativní. Mezi prospěšné vztahy patří například společné vyhledávání zdrojů potravy, lov, varování před nebezpečím, ochranou před predátory a péče o mláďata. Negativně se může projevit například potravní konkurence, boj o teritorium nebo partnera v říji.
Intenzita projevů uvedených vztahů závisí na několika faktorech. Patří mezi ně populační hustota (počet jedinců na určité ploše – u spárkaté ks/1000 ha, u drobné ks/100 ha), poměr pohlaví (v přírodě je obvyklý poměr samců a samic 1:1) i věkové rozvrstvení v populaci.
Životní projevy zvěře ovlivňuje prostorová konkurence, která se obvykle označuje jako teritorialita. Je příkladem negativního vnitrodruhového vztahu. Teritorium si daný jedinec (rodina, skupina) hájí proti jedincům stejného druhu. Důvodem je uspokojování potravních nároků, ev. vymezení prostoru před říjí. Typickými teritoriálními projevy se vyznačuje většina šelem, ale také například srnčí zvěř (teritoria srnců).
 
Mezidruhové vztahy
 
Týkají se působení různých druhů zvěře navzájem i ostatních organismů vůči zvěři. Mezi některými druhy jsou vztahy ryze neutrální, jinde se jedná o působení pozitivní nebo negativní.
Vztahy se projevují v životě každého dotčeného jedince, nicméně velmi významně ovlivňují vývoj celých populací. Zejména negativní vlivy okolí přispívají k testování odolnosti daného druhu. Má-li daný druh dostatečnou odolnost, má i šanci přežít a udržet svoji existenci pro další generace. V opačném případě dochází k jeho strádání, zatlačení na periferii prostředí, v krajním případě k vyhynutí.
Popsaný proces probíhal po celou dobu evolučního vývoje a vedl ke vzniku jednotlivých forem života. Pokračuje pochopitelně i v současnosti a vede k postupnému prosazování různých živočišných a rostlinných druhů. V tomto procesu nemůžeme přehlédnout ani působení člověka a jeho roli ve vývoji složení ekosystémů, včetně stavů zvěře.
 
Kladné mezidruhové vztahy
 
Nejjednodušším vztahem mezi dvěma různými druhy je komenzalismus. Jedná se o volné spojení, které je pro jednu stranu výhodné, aniž by přitom zatěžovalo stranu druhou. Výsledkem může být uspokojování vlastních potravních potřeb prostřednictvím odpadu po krmení druhé strany nebo využití jejích lepších smyslů, což vede k větší vlastní bezpečnosti. Jako typický příklad se uvádí využití pozůstatku potravy po hodování velkých šelem ze strany lišky nebo sběr potravy ze strany krkavcovitých během zemědělských prací.
Jiným typem vztahu mezi dvěma druhy je protokooperace. Jedná se o volné a víceméně příležitostné sdružování jedinců do velkých stád savců či hejn ptáků. Výhodou může být snazší zisk potravy nebo vzájemná pomoc při zajištění bezpečnosti. Typickým příkladem jsou velké hnízdní kolonie vodního ptactva, kde vedle sebe zasednou na hnízda různé druhy.
Mezi zajímavé vztahy patří symbióza známá například u hub a některých stromů. Tento typ vztahu se však vyskytuje také v případě živočichů. Jedná se v podstatě o oboustranně prospěšné soužití, během kterého si oba druhy významným způsobem pomáhají ve vykrytí životních potřeb. V případě zvěře lze uvést jako typický příklad prvoky žijící v trávicím traktu přežvýkavců. Ti na jedné straně využívají potravní nabídku, které jím dané prostředí nabízí a na straně opačné napomáhají organismu svých hostitelů v rámci trávení celulózy.
Nejtěsnější vazba se vytváří v rámci přímé kooperace, která je známá zejména uvnitř jednotlivých živočišných druhů. Spolupráce může vést například u vlčích smeček k uštvání a stržení velké kořisti, která slouží k nasycení více zvířat a která by pro jedince byla nedosažitelná.
 
Záporné mezidruhové vztahy
 
Mezi nejdůležitější vztahy ovlivňující společné kontakty živočichů v jednom území patří vztahy negativní. Velmi často mají doslova limitní charakter a na jejich intenzitě může být přímo závislá fyzická existence druhu.
 
Mezi nejznámější negativní vztahy patří predace, kdy jeden živočišný druh představuje potravní zdroj pro jiný druh (hraboši vs. dravci nebo menší šelmy). V normálně nastavených ekosystémech, v nichž je dosažena přirozená biologická rovnováha, fungují tyto části potravních řetězců přirozeným způsobem. Stavy predátorů pak ve většině případů kolísají v závislosti na potravní nabídce (silné populace hrabošů vedou k silným vrhům lišek, v případě nedostatku potravy dochází k přirozené redukci počtu mláďat).
Problémy nastávají v okamžiku, kdy je přirozená rovnováha narušena. V důsledku může dojít k extrémnímu predačnímu tlaku na jinou cílovou skupinu živočichů, která se může dostat na podprahovou úroveň. Příkladem je odstranění hrabošů (nejpřirozenější zdroj potravy lišek a dravců) v důsledku chemické ochrany zemědělských porostů, které vede k neúměrnému tlaku predátorů na populace drobné zvěře, chráněné druhy živočichů, obojživelníky, bezobratlé apod.
 
Jiným konkurenčním mezidruhovým problémem je kompetice, která se týká různých živočišných druhů. Kompetice je vztah, kdy dva druhy vzájemně soupeří o životní podmínky. Může se přitom jednat jak o potravu, tak o životní prostor, místo k ukrytí apod. Typickým příkladem jsou větší sudokopytníci (jelen lesní a jelen sika, srnec a muflon) nebo šelmy (liška a rys). Tento problém je patrný zejména tam, kde je prostředí přesyceno, jinými slovy tam, kde jsou výrazně a dlouhodobě překročeny únosné stavy různých druhů zvěře.
 
Velmi nepříjemným vztahem je z pohledu hostitele parazitismus. Ten je založen na tom, že jeden z druhů (parazit) žije na (nebo v) těle svého hostitele a živí se jeho produkty. Tím mu může znepříjemňovat existenci (dýchací či zažívací potíže, svědění, záněty), způsobit zdravotní újmu a v krajním případě smrt. Spektrum parazitů je velmi pestré. Lze sem zařadit všechny druhy střevní nebo plicní červivosti, střečkovitost či parazity vnější (klíšťata, zákožky svrabové aj.). S parazitismem lze v rámci myslivecké péče bojovat vhodnými veterinárními opatřeními (podávání antiparazitik).
 
Antropogenní vlivy
 
Mezi nejvýraznější činitele ovlivňující stavy a kondici zvěře v honitbách patří vlivy mající původ v lidské činnosti. Většina z nich má, bohužel, charakter vlivů negativních. Rozdělit je můžeme na dvě skupiny - na vlivy přímé a nepřímé.
 
Přímé vlivy
 
Přímé vlivy zahrnují faktory, které způsobují ztráty, ev. poškození zdraví nebo zhoršení kondice zvěře. Shrnout je lze do několika skupin:
 
Pytláctví je úmyslná trestná činnost, která nepatří do historie, ale je nepříjemnou realitou současné doby. Důsledkem je úbytek stavů trofejové a zvěřinou atraktivní zvěře včetně vysokého počtu zvěře postřelené a nedohledané. Největší škody může způsobit organizovaná pytlácká činnost technicky špičkově vybavených a dobře organizovaných skupin. Pytláctví se může dopustit i myslivec, který nerespektuje zákonná ustanovení o myslivosti nebo nedodržuje dohodnuté zásady hospodaření.
Neúmyslné pytláctví se projevuje neoprávněným přivlastňováním na silnicích sražené zvěře, tzv. „zachraňováním mláďat“, sběrem shozů nebo vajec pernaté zvěře.
Zásahy myslivců proti organizovaným pytlákům nelze vzhledem k míře ohrožení života provádět bez součinnosti s Policií ČR.
 
Pohyb člověka v honitbě z důvodů pracovních činností, turistiky a sportu vyvolává rušení klidu zvěře s důsledky na její zdravotní stav. Ochrana zvěře je možná v citlivé regulaci těchto aktivit na komunikace, zlepšení krytových podmínek nebo dočasné omezení vstupu do vymezených částí honitby.
 
Zemědělská výroba působí na zvěři přímé ztráty využitím výkonné mechanizace. Při vysokých pojezdových rychlostech a velké šíři záběru nemají mláďata, a často ani dospělé kusy, šanci uniknout. Opatřením proti těmto ztrátám je plašení zvěře na ohrožených plochách pomocí psů, plašičů a zradidel. Nutná je spolupráce s uživateli zemědělských pozemků. Škody může zmírnit vhodná volba osevních plánů a agrotechnických postupů, obdělávání a sklízení plodin (např. od středu lánů k okrajům) vede ke snížení ohrožení zvěře.
 
Střety zvěře s vozidly jsou dnes, v období silného rozvoje silniční dopravy, významným vlivem, který místně doslova decimuje stavy lovné zvěře. Skutečná výše ztrát zvěře může podle objektivních odhadů v některých honitbách přesahovat výši lovu.
Zabránění těmto škodám není v možnostech myslivců. Kromě nejdůležitějšího faktoru – ohleduplné jízdy řidičů v rizikové době a v úsecích možného pohybu zvěře - lze bránit přístupu zvěře na komunikaci oplocením a výstavbou „zelených mostů“. Myslivci mohou iniciovat ve známých migračních zónách vyznačení úseků komunikací příslušnou dopravní značkou, příp. omezením rychlosti. Pohyb zvěře lze do jisté míry usměrnit vhodnými prostředky chemické a optické ochrany (pachové ohradníky, odrazky)
 
Nepřímé vlivy
 
Člověk uskutečňuje v krajině celou řadu činností, z nichž mnohé sice nezpůsobují přímé ztráty na zvěři, nicméně významně zhoršují její životní podmínky. Ve svých důsledcích jsou pro zvěř více nebezpečné, než vlivy přímé.
 
Obhospodařování krajiny jako celek vede k významné změně prostředí, která sleduje jediný cíl - získat více přírodních zdrojů pro své potřeby a maximalizovat zisk. Člověk přitom snižuje druhovou pestrost a mění původní přírodní prostředí v umělé, kterému se živočišné druhy často obtížně přizpůsobují. Tyto změny podmínek prostředí působí na porušení biologické rovnováhy, která se projeví vymizením druhů, na kterých je zvěř závislá nebo naopak zvýšením populace organismů, které mohou vyvolat citelné škody na stavech populací zvěře.
Mnoho škod způsobují prvky, které do honiteb přináší hospodářská činnost. Jako příklad můžeme jmenovat výkopy, krechty, kontrolní šachty vodotečí a nezabezpečené silážní jámy, do nichž zvěř padá. Stejně nebezpečná jsou i nejrůznější oplocení, ohradníky, zanedbaná oplocení nebo provazy používané pro svazování balíků slámy. Kapitolou samou pro sebe jsou skládky odpadu, na nichž zvěři hrozí mnohá nebezpečí, počínaje konzumací závadných zbytků a konče různými zraněními.
 
Zemědělská výroba patří svým plošným vlivem k nejvýznamnějším faktorům. Druh a intenzita zemědělské výroby v plné míře zasahuje především polní honitby. Při intenzívním velkoplošném hospodaření dochází ke snižování druhového zastoupení rostlin, úbytku krajinné zeleně i vody. Rozsáhlé plochy monokultur omezují pestrost potravní nabídky, ztrácí se hnízdní i orientační možnosti zvěře. Rychlost technologických postupů mění životní podmínky v honitbách doslova z hodiny na hodinu. Látky chemické ochrany plodin a umělá hnojiva se dostávají do povrchových i podzemních vod, vstupují do potravních řetězců a mají mnoho vedlejších účinků na organismus zvěře.
Na opačné straně se některé uvedené změny v systému zemědělského hospodaření staly příznivými pro černou a jelení zvěř, velkoplošnému zemědělství se v kulturní krajině přizpůsobila i zvěř srnčí.
 
Lesnická činnost v současnosti vykazuje úsilí o zvyšování druhové pestrosti porostů a snahu o přírodě blízké hospodaření. Rizikovým faktorem jsou používané herbicidy k ničení buřeně a také dnes hojně využívané drátěné oplocení mladých lesních porostů.
 
Průmyslová výroba představuje nepřímý vliv na zvěř v podobě produkce cizorodých látek, kontaminaci vod i ovzduší, spadu popílku a kyselých deštích. Známé je například postižení chrupu zvěře poblíž prašných lomů, vápenek apod.
Na straně opačné vytváří tzv. „brownfield“, tedy staré nevyužívané průmyslové plochy na okrajích měst zarostlé buření, dobré podmínky pro existenci některých druhů drobné zvěře (bažant).
Josef DRMOTA
 
KONTROLNÍ OTÁZKY:
1. Jaký je evoluční význam vztahů mezi živočichy?
2. Jak se projevují vnitrodruhové vztahy v populacích na stavech zvěře?
3. Jmenujte kladné vztahy mezi živočichy.
4. Jmenujte záporné vztahy mezi živočichy.
5. Které druhy organismů mohou negativně působit na zvěř?
6. Vysvětlete pojem predace a parazitismus.
7. Jak ovlivňují ostatní živočichové přítomní v honitbě zvěř?
8. Jaké jsou negativní přímé vlivy člověka na stavy zvěře a jaké jsou jejich důsledky?
9. Jmenujte konkrétní příklady kladných a záporných vztahů mezi jednotlivými druhy zvěře.
 
 
Zpracování dat...