Časopis Myslivost

Energie z kulturních rostlin místo z kukuřice?

Myslivost 7/2020, str. 40  Petr Ziegrosser
Kam se podíváš, všude kukuřice, kukuřice a ještě kukuřice – se všemi negativními dopady na prostředí a rozmanitost živočišných druhů. Přesto existuje alternativa, která může pomoci prostředí, hmyzu, ptákům i drobné zvěři.

Změny na zemědělské půdě jako jsou velké lány, monokultury, chemické postřiky, brzká či několikanásobná sklizeň, to vše má negativní vliv na živočišné druhy, které na zemědělské půdě žijí. Přes veškerou snahu myslivců i některých zemědělců se návrat drobné zvěře, ale ani skřivanů nebo čejek do polních honiteb nedaří.

Technický, pěstitelský a mechanizační pokrok umožňuje stále vyšší výnosy a zisk v zemědělství. Je prakticky zanedbatelný rozdíl, zda pěstujeme plodiny jako potravinu, krmení pro dobytek nebo pro bioplynku.Příkladem je kukuřice, která se v Německu pěstuje na 2,5 milionech ha, z toho téměř 1 milion ha pro výrobu bioplynu. Tím se kukuřice stává druhou nejpěstovanější plodinou po ozimé pšenici, ale také nejpěstovanější energetickou plodinou. Spolu s narůstající plochou kukuřice klesají počty čejek, bramborníčků a skřivanů. Také počty létajícího hmyzu rapidně klesají.

Ale existuje i alternativní řešení. Tím je pěstování alternativních plodin pro výrobu energie. Směsi různých kulturních i nekulturních plodin mohou kukuřici nahradit. Spektrum možných rostlin je opravdu široké

Německá nadace pro volně žijící zvířata (Deutsche Wildtier Stiftung) koordinuje partnery iniciativy ochrany přírody, loveckých svazů a energetiky na těsnější propojení produkce biomasy pro výrobu energie s cíli ochrany přírody a druhové ochrany.

Na rozdíl od jiných obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná energie a fotovoltaika, mohou bioplynové stanice skutečně přispět k ochraně druhů v otevřené krajině. Za tímto účelem je třeba zavést v zemědělské praxi divoké rostlinné směsi jako doplněk konvenčních energetických plodin, kterou je hlavně kukuřice.

 

Obnovitelné suroviny se pěstují na každém pátém hektaru zemědělské půdy - především na výrobu energie. Významný podíl se využívá na výrobu energie prostřednictvím biomasy. Pro produkci bioplynu se v současné době pěstuje kukuřice a obiloviny jako celozrnná siláž. Tyto intenzivně provozované jednoroční kultivační systémy mají negativní důsledky pro biodiverzitu v naší kulturní krajině. Výsledkem monotónních pěstebních systémů s vysokým využitím hnojiv jsou výrobní místa, kde však divoká zvířata nenajdou potravu ani úkryty před svými nepřáteli.

V zemědělské krajině se masivní ztráta biodiverzity již dlouho stala skutečností. Došlo k výraznému zrychlení poklesu typických druhů v zemědělské krajině.

Na rozdíl od výroby potravin a krmiv však výroba bioplynu otevírá možnost pěstování široké škály nových rostlinných druhů a odrůd jak v čisté monokultuře, tak i v druhových rostlinných směsích. Tyto porosty lze pak využít po vzrůstu a sklizni pro produkci metanu v bioplynových stanicích. Směsi vysoce výnosných a květinově bohatých ročních a celoročních přírodních druhů volně žijících rostlin a plodin nabízejí inovativní přístupy, kterými může být výroba energie z biomasy těsněji spojena s cíli krajiny, přírody a ochrany druhů. Stále více kritizované „spalování hmoty“ v bioplynových stanicích může tak paradoxně přispět krajině a zvěři, neboť v porovnání s porostem kukuřice nabízejí celoroční divoké rostlinné směsi potravu pro volně žijící zvířata po celý rok. Navíc v době květu rostlin je poskytována potrava pro divoké včely a další hmyz, nemluvě o tom, že vícedruhové kvetoucí porosty přispívají k větší atraktivitě a pestrosti krajiny pro nás lidi!

 

Výhodou získávání energie z divokých rostlin tedy jsou jednorázové náklady na osivo a dlouhodobé používání na ploše pět a více let, obvykle není nutná ochrana plodin, není třeba používat chemické pesticidy, snižuje se potřebná intenzita hnojení, což je zvláště důležité v oblastech se zvýšenou ochranou vod. Zmenšuje se také počet přejezdů, tedy i zhutnění půdy zemědělskými stroji, neboť jsou zapotřebí pouze dvě období přejezdů techniky (jarní přihnojení, sklizeň), zamezí se erozi půdy a vylepší se rovnováha humusu v půdě. Díky v podstatě celoročnímu ozelenění se vytvářejí stanoviště pro volně žijící živočichy, což jednoznačně přispívá k vyšší biodiverzitě krajiny, a navíc sklizeň biomasy může probíhat mimo dobu hnízdění a vyvádění mláďat. Nezanedbatelným momentem je také to, že na rozdíl od porostů kukuřice se v těchto vícedruhových porostech nevyskytují tak intenzívní škody černou zvěří.

 

Ačkoliv výnosy a výtěž metanu z porostu divokých rostlin jsou o něco nižší než výnosy kukuřice, pozitivní účinky na životní prostředí jsou zřejmé. Z tohoto důvodu Deutsche Wildtier Stiftung požaduje kompenzační platby pro zemědělce, kteří jsou ochotni pěstovat divoké rostliny místo kukuřice. Pro zvýšení konkurenceschopnosti divokých rostlin jako zdroje pro bioplynové stanice, a tím pro zvýšení přijatelnosti tohoto pěstitelského systému mezi zemědělci, je podpora nezbytná. V Německu proto byly vytvořeny první tzv. „Ekologické prioritní oblasti“ a v kontextu společné zemědělské politiky se momentálně jedná o uznání divokých rostlinných směsí pro produkci biomasy jakožto agroenvironmentálního programu. To by umožnilo zemědělcům, aby byli náležitě odměňováni za zvláštní služby ochrany přírody a druhů.

 

S použitím zahraničních zdrojů

Petr ZIEGROSSER

Zpracování dat...