Časopis Myslivost

Odborní hospodáři v krajině musí spojit své síly proti pseudoochraně přírody

Myslivost 5/2020, str. 28  Lubomír Hajný
Na statku ve Větřkovicích u Vítkova žije Zdeněk Glauder, dlouholetý předseda Okresního mysliveckého spolku v Opavě. Zemědělec, vlastník lesa a myslivec. Pana Glaudera jsem si pro rozhovor vybral právě proto, že v jeho osobě se pojí všechny tři zájmové skupiny, které přicházejí do vzájemného kontaktu při výkonu práva myslivosti a také proto, že končí desetileté funkční období v čele okresního mysliveckého spolku.
 
Pane Glaudere, představte prosím čtenářům okresní myslivecký spolek Opava.
 
Sdružujeme 83 honiteb, dvě obory a uznanou bažantnici Albertovec. Spolupracujeme se čtyřmi pověřenými obcemi. V posledních letech máme stabilní členskou základnu, která se pohybuje okolo 1000 členů. Jsem rád, že výrazně členů neubývá. Máme funkční a aktivní komise, které na okrese působí. Provozujeme budovu v Opavě, která prochází postupnou rekonstrukcí.
 
Mnohde to je jinak a členů rapidně ubývá…
 
Sleduji tento trend napříč republikou a musím říct, že to není radostné zjištění. Mnohokrát už to bylo napsáno a vyřčeno, že v jednotě je síla a my jako myslivci musíme být sdruženi v jednotné organizaci, abychom měli sílu prosadit naše zájmy. Mě velmi těší, že například v letošním roce máme 35 mysliveckých adeptů. Asi nejpodstatnější je ale to, že se snažíme myslivcům zajistit kvalitní servis v průběhu celého roku. Například náš jednatel je členům k dispozici celý pracovní týden. Jak to asi musí vypadat tam, kde je jednatel jen na pár hodin a jen jeden den v týdnu? Co pak má myslivce k členství přitáhnout, když nemají pocit, že se o ně někdo stará? A nesmíme zapomenout také na ekonomický pohled, proto se snažíme dělat všechny akce tak, aby byly pro spolek rentabilní a aby tak byla zajištěna dlouhodobá ekonomická stabilita spolku.
 
Opavský okres byl vždycky velmi aktivní na poli kynologie, kolik akcí v roce děláte?
 
Když to v rychlosti spočítám, tak nás v průběhu roku čeká vždy okolo 25 kynologických akcí, od jarního svodu až po všestranné zkoušky. Nemohu opomenout tradiční Memoriál Jitky Hromadové a také vrcholné kynologické zkoušky, které jsme již v okrese s úspěchem vícekrát v minulosti pořádali. Nechci, aby to ale vyznělo, že jen kynologická komise je velmi aktivní. V okrese se pořádá spousta dalších mysliveckých akcí, neumím to teď hned přesně spočítat, ale zcela určitě za posledních deset let to byly stovky akcí, které myslivci uspořádali. A zase musím zdůraznit, že kde jinde, než na úspěšných akcích bychom měli oslovovat nové zájemce o členství, tam právě získáváme nové členy kromě toho, že představujeme aktivitu myslivců nemyslivecké veřejnosti. Jako končící předseda spolku musím poděkovat všem, kteří se na přípravě a průběhu všech akcí podíleli.
 
Zmiňoval jste, že v působnosti spolku je 83 honiteb. Dalo by se nějak blíže charakterizovat, čím jsou specifické honitby na Opavsku?
 
Okres Opava je pestrý a každý myslivec si zde může najít to své vyžití. Přibližně polovina okresu, strana od Vítkova, je pahorkatina s nadmořskou výškou okolo pěti set metrů. Setkáme se tam převážně s černou, srnčí, daňčí a jelení zvěří. Druhá strana okolo Kravař a Hlučína je zase spíše nížinná, rovinatá, hospodaří převážně se tu převážně se srnčí zvěří a zde je také poměrně slušně zastoupena zvěř drobná.
 
 
Jak jste na tom po chovatelské stránce? Můžete se pochlubit nějakými trofejemi?
 
Na poslední chovatelské přehlídce uživatelé honiteb předložili přes 1500 trofejí. V letošním roce měly být na chovatelské přehlídce, která se bohužel asi konat nebude (rozhovor probíhal těsně před vyhlášením mimořádných hygienických opatření), zlaté trofeje srnců a daňků. Díky dobré chovatelské činnosti dosahujeme v posledních letech medailových trofejí zejména u daňčí zvěře, chov této zvěře šel díky dobré práci a péči myslivců hodně nahoru.
 
Hned mě napadá otázka škod způsobených zvěří…
 
Zaznamenal jsem tlaky ze strany asi tří zemědělců, kteří se chtějí s myslivci neustále přít o výši škod. Tito zemědělci, většinou bez snahy jakkoliv konstruktivně jednat s myslivci, mnohdy prezentovali v médiích své problémy jako celookresní problém, svoje lokální problémy záměrně nafoukli do velké bubliny. Jsem zároveň trochu zklamán přístupem některých veřejnoprávních médií, která dávala prostor povětšinou jen jedné straně a líčila osobní problém jednotlivých zemědělců jako problém celookresní. Velmi mě také mrzí například přístup pana Michaliska, který v rámci prosazování svých osobních zájmů neváhá v mediích špinit dobré jméno myslivců a myslivecké organizace. Jako předseda okresního mysliveckého spolku s takovým jednáním rozhodně nesouhlasím. Naštěstí se tento problém týká jen opravdu malého počtu zemědělců, ti rozumní se s námi myslivci vždy domluví.
 
A co škody na lesních pozemcích?
 
Pokud jsou stavy zvěře vyšší, škody na lesních pozemcích mohou vznikat, a je na spolupráci myslivců s lesníky, aby našli společnou řeč a v této problematice spolupracovali. Politika vlastníků lesa je ale bohužel taková, že nechtějí dělat ochranu proti zvěři, chtějí raději vymáhat škody a tlačit myslivce na snížení stavů zvěře na minimální úroveň. Tento způsob hospodaření ale lesu nepomůže, les potřebuje především ochranná opatření. Mně vyloženě vadí, že se veřejnosti předkládá, že zvěř je přemnožena všude a že díky tomuto stavu nebude možnost obnovit naše lesy. Zvěř se stala doslova nepřítelem státu a lesa, to je ale naprostá hloupost a manipulace s veřejností.
 
Jste zemědělec a vlastník lesa. Jak se tedy vy osobně stavíte ke škodám, které vznikly na vašich pozemcích?
 
Zemědělec si musí například uvědomit, že když má louku u velkého komplexu lesa, tak nějaké škody způsobené černou zvěří asi mít bude, i když se myslivci snaží stavy snižovat. To je prostě příroda. Myslivec, zemědělec i lesník žijí spolu na vesnici, většinou se všichni znají, a to je základ, resp. ohromná výhoda proto, aby spolupracovali a našli řešení. Hospodaříme na pozemcích se synem a na vlastní náklady jsme prováděli a provádíme opatření, abychom zabránili škodám na zemědělských pozemcích v blízkosti lesů. Zakoupili jsme třeba elektrický ohradník a našli jsme tak řešení na omezení škod na některých pozemcích. Určitě se dají při vzájemném respektu a domluvě najít řešení akceptovatelná všemi stranami, žijeme přece všichni v jedné přírodě společně. Osobně mi vadí, když některé ekologické organizace vyzvedávají a medializují spory mezi myslivci a zemědělci a prezentují to tak, že v každé vesnici se lidé hádají a nespolupracují a myslivci jsou povětšinou představování jako ti, kteří za vše mohou. To ale hlásají většinou ti aktivisté, kteří vůbec nemají zkušenosti se životem na venkově, nemají žádné praktické zkušenosti a hlavně nemají žádnou odpovědnost, jen načtené moudrosti z knížek. Nikdo už nechce prezentovat, že se krajina změnila, že se mnohde zemědělská činnost zaměřila převážně na porosty pro bioplynové stanice, že se vytvářejí nekonečné lány monokultur. To je pak ze strany myslivců velmi obtížné redukovat například stavy černé zvěře. Osobně proto chápu škody, které na mých pozemcích vznikají, s kolegy myslivci to řeším a jsem rád, že vždy najdu řešení akceptovatelné pro všechny strany.
 
Vy jste známý kritik některých ekologických organizací. Můžete uvést proč tomu tak je?
 
Už jsem se o tom zmiňoval. Mám pocit, že myslivci jsou některými ekologickými organizacemi předkládáni jako ti, kteří mohou v naší krajině za vše špatné. Mohou za takzvaně přemnožené stavy zvěře, za extrémní škody způsobené zvěří, za nespolupráci s dalšími složkami, které působí v přírodě a podobně. Já osobně nemá nic proti ekologům, kteří svoji práci dělají dobře a poctivě, jsem ale velkým kritikem organizací, které díky grantovým programům uvádějí nepravdy, manipulují s veřejným míněním a někdy se uchylují až ke lžím. Oni totiž přírodu vůbec prakticky neznají. Proto ta kritika, která si myslím, je oprávněná.
 
V médích jste také kritizoval jejich nekompetentnost…
 
Ta je přece na místě. Nemůže mi přece říkat, jak mám provozovat myslivost člověk, který, když to přeženu, nepozná jelena od srnčí zvěře. A to stejné v pohledu zemědělství. Určití „ekologové“ kritizují naši činnost a přitom nevlastní ani metr půdy a nikdy nehospodařili. To je absurdní. A v lesnictví je to stejné. A úplně naposled tomu ekologové nasadili korunu, když jsem četl jejich návrh na snížení minimální výměry honitby. Jak chcete hospodařit na 150 hektarech? To je přece nesmysl. Opět se ukázala jejich neznalost v oboru. Když o tom uvažuju, zde to ale možná není jen neznalost, spíše cílená snaha efektivně zničit současný systém fungování myslivosti u nás. Pevně věřím, že naši zákonodárci tento naprostý nesmysl smetou ze stolu a že vůbec při tvorbě nové legislativy co nejvíce eliminují nesmysly vnášené nekompetentními kritiky myslivců.
 
Vy sám osobně máte možnost porovnat fungování odborných hospodářů v krajině, neboť zemědělsky hospodaříte na 140 hektarech, vlastníte les. Kde tedy hledat řešení neoprávněné kritiky nejen myslivecké činnosti?
 
Recept je jednoduchý. Ukázat veřejnosti, že my, zemědělci, myslivci a lesníci svému oboru rozumíme a máme výsledky. Že jsme praktici a své činnosti rozumíme a máme za ni zodpovědnost. Toto u většiny pseudoekologů není. Vidím u nich jen kritiku, ale praktické znalosti a zodpovědnost za své jednání chybí. Jmenuju například bezhlavou ochranu kormorána. Jak to dopadlo, víme všichni a ptám se, zda aktivisté ponesou za tuto svoji činnost odpovědnost? Musím uznat, že se velmi dobře orientují v grantové politice, obstarat si finance na svoji činnosti umí velmi dobře a my myslivci bychom se od nich v tomto směru měli učit. Také si myslím, že kdyby štědré dotace ekologické činnosti nebyly, polovina takzvaných ekologů by tam také nebyla. Proto apeluji na všechny myslivce, zemědělce a lesníky, aby spolupracovali, ukázali zdravý rozum v boji proti mnohdy zvrácené činnosti, která se schovává pod rouškou „ekologie a ochrany přírody“.
 
připravil Lubomír HAJNÝ
Zpracování dat...