Časopis Myslivost

O ptačích budkách

Myslivost 2/2020, str. 46  Karel Zvářal
Ptáci jsou nepřehlédnutelnou součástí naší fauny. Zejména na jaře nám připadá, že jich je plný les, hlasy neúnavných hrdélek zní ze všech stran. V létě se většina ptáků jakoby vypaří, není je moc slyšet, až zase s příchodem podzimu dávají o sobě více vědět. Přiblíží se lidským obydlím, aby zde nacházeli potravu, které s nastupujícími chladnými dny ubývá. V mrazivém a větrném zimním počasí ptáci nocují v hustých větvích, keřích či jiných závětrných místech, část z nich uvítá i vyvěšenou ptačí budku. To platí zejména pro sýkory, nejhojnější návštěvníky krmítek. A sýkory nejenže v budkách rády přespávají, na jaře v nich také zahnízdí. Aby taková budka splňovala všechny požadavky na bezpečné hnízdění a nocování, měli bychom dodržet několik zásad.

 

Pozor na predátory!

 

Drobní pěvci mají hodně nepřátel, ať pernatých, nebo srstnatých. Třeba takový krahujec uloví asi pět set ptáků v průběhu hnízdění, čímž výrazně sníží jejich početnost ve svém teritoriu. Na zemi umístěná hnízda plení liška, prase, kuna, jezevec, ježek i krkavcovití. Hnízdění v keřích či nízko na stromě mají také vcelku velkou neúspěšnost, v průměru přežije jen asi třetina inkubovaných vajec a odchovávaných mláďat. Proto také většina pěvců mívá 4 až 6 i více mláďat, přičemž někteří hnízdí dvakrát.

 

Na riziko predace proto musíme myslet i při výrobě budky, zejména v zastavěných oblastech, kde se kromě synantropní kuny pohybuje velké množství koček. Jsou časté případy, kdy dobře živená kočka domácí loví ptáky jen z krátké chvíle a mrtvolky mláďat i adultů nechává u dveří domova, aby se pochlubila svou loveckou dovedností. Ovšem hladové zdivočelé kočky ptáky žerou, případně je nosí koťatům ukrytým někde na staré půdě.

Z těchto důvodů volíme instalaci budky na stěnu kůlny, kovový sloupek, nebo hladký kůl zapuštěný do země právě za tímto účelem. Málokdo má dnes vysokokmenný sad, na polokmenech či čtvrtkmenech je vhodná instalace budky do vidlic, případně na drátěný závěs. Směrování vletového otvoru na světové strany není podstatné, důležitější je, aby byla budka na slunci jen pokud možno ráno, ale nemusí být vůbec, celodenní stín ptákům nikterak nevadí. Budky vystrčené na dlouhém bidle na celodenním slunci ptáci také obsadí, ale za horkých dní mláďata dosti trpí a někdy mohu i uhynout z přehřátí.

 

Je zažitou představou, že čím výše budku umístíme, tím lépe. To platí jen do určité míry a jen pro některé druhy. Týká se to zejména rorýsů, kteří potřebují k prvnímu rozletu dostatečnou výšku, aby neskončili na zemi, kde se jich snadno zmocní predátoři. Rorýsi mají velmi krátké nožky a z trávy se nevznesou. Budky pro tyto neúnavné letce proto umisťujeme na budovy od osmi metrů výše s výletem do volného prostoru, rádi uvítají třicetimetrový věžák, kde budou navečer v hejnu létat s nezaměnitelným hvízdáním.

Ve větší výšce zahnízdí i špačci, ti jsou však velmi přizpůsobiví a nevadí jim ani budka ve výši ramen. Tuto výšku můžeme považovat za standardní pro většinu ptáků, protože i v přírodě, např. starých sadech, jsou dutiny od strakapoudů a žlun vytesány v kmeni, jehož výška nepřesahuje dva metry.

Čím výše budku umístíme, tím častěji je predována strakapoudem, který zhusta rozšíří vletový otvor, neváhá však prosekat se vedle plechové ochrany nebo z boční strany.

Do větších výšek, tj. okolo pěti metrů, instalujeme budky v lese pomocí žebříku, a to na frekventovaných místech, odkud se část nízko instalovaných budek v houbařskou sezónu ztrácí. Tyto budky však je vhodné řádně oplechovat, vpředu i zboku, jinak nenechavého strakapouda výše umístěné budky doslova provokují.

 

Strakapoud velký je náš nejhojnější datlovitý pták, a stal se jím snad i proto, že jako jediný z této čeledi se věnuje plenění hnízd v dutinách a budkách. U jiných druhů strakapoudů nebyla tato aktivita zaznamenána. Taktéž žluny nebo datel černý nechávají budky bez povšimnutí, resp. žluny ve větších někdy přespávají, výjimečně i zahnízdí. Strakapoud si tak pleněním budek, potažmo především přirozených dutin, vybírá daň, protože i jeho dutiny ptáci často obsazují a odchovávají v nich potomstvo.

Zejména v letech s nedostatkem hmyzu strakapoud vytahuje několikadenní písklata pěvců, kterými krmí svá věčně hladová štěbetající mláďata. Tyto ztráty jsou pěvci schopni nahradit svou plodností, navíc halasný a do dřeva tesající strakapoud se sám stává častou kořistí jestřába, krahujce nebo i puštíka. Jeho početnost je tak rovněž kontrolována, takže tento donátorsko-predátorský vztah je příkladem přírodní rovnováhy.

 

O šikovné kuně

 

Zatímco vyplenění budky strakapoudem neujde naší pozornosti, protože jeho ostrý a silný zobák za sebou nechá rozšířený či nově vysekaný otvor, kuna plení budky velmi chytře a čistě. A to do té míry, že dokáže zmást i zkušené ornitology, kteří zmařená hnízdění přičítají plchům nebo myšicím. Domnívají se totiž, že otvorem o průměru tří až čtyř centimetrů se kuna neprotáhne.

Ano, kuna skalní je schopna se protáhnout kruhovým otvorem od sedmi centimetrů výše, kuna lesní i o centimetr menším. Klasická konstrukce budky jí však nahrává v plenění tím, že kuna se pohodlně usadí na rovné či dozadu sešikmené střeše, natáhne své hadovité tělo k přední stěně, jednou tlapkou se o ni opírá a druhou šmátrá uvnitř budky.

A jelikož vnitřní rozměry budky nejsou zpravidla větší, než kam je kuna schopna dosáhnout, umačká spícího ptáka v rohu, případně samičku i s mláďaty v hnízdní kotlince a přitáhne si je otvorem ven.

Poznáme to jednak podle peří pod budkou, ale i na střeše či v otvoru, při bližším pohledu i podle škrábanců na budce.

Aby se budky lidem nelíbily a nenosili je z lesa domů, natřel jsem je vyjetým olejem a až se vsákl, zamazal stěny jílovitým blátem. Na zaschlém jílu je krásně vidět, jak kuna na budce pracuje, doslova tancuje, a kolik úsilí ji stojí spícího či hnízdícího ptáka ulovit. Některé kuny se na tuto činnost specializují, takže jsou schopny vyplenit při odchovu svých mláďat celou linii budek.

Zamezit kuně dosáhnout na spícího nocujícího ptáka či samici s mláďaty docílíme tím, že těsně pod vletový otvor z vnitřní strany umístíme hranolek, který kuně zabrání směrovat tlapku dolů. Na tento hranolek hodně návodů na výrobu budek zapomíná. Většinou to píší lidé, kteří opisují metodiku z dostupné literatury, někdy také praktici, kteří však problém predace berou jako normální, tj. přirozený jev. Jenže v přírodě tomu tak není! Pokud dutinu nevyplení strakapoud, mají mláďata velkou šanci zdárně opustit hnízdo. Přirozená dutina je za chodbičkou ostře zalomená dolů, navíc kuna nemůže sedět pohodlně jako na budce, ale drží se kmene všemi tlapkami, takže žádnou volnou k prošmejdění dutiny nemá.

Kuna je však chytrý a vytrvalý predátor, který se jen tak snadno nevzdává. Snaží se najít slabé místo i na správně vyrobené na budce, kterým může být měkké, časem zpráchnivělé dřevo.

Materiál na výrobu budky je tedy rovněž důležitý moment, kde šetřit není namístě. Volíme kvalitní smrková prkna, tzv. coulky. Tenčí často praskají, což nahrává nenechavému strakapoudovi. Budky je vhodné natřít krycí barvou, ideálně palisandrem. Zvýší se tím životnost a budky nejsou v lese tak nápadné. Na střechu dáme dle možností plech nebo alespoň staré linoleum, aby dřevo tak rychle nedegradovalo. Přes zpráchnivělé prkno v rohu na střeše je kuna schopna se prokousat dovnitř a úzkým otvorem mláďata vytahat.

Použití dnes často reklamovaných překližek nedoporučuji. Určité složky použité k jejich výrobě lákají veverky, zřejmě z důvodu nedostatku některých živin. Některé budky jsou okousány tak moc, že během pár let se staly nepoužitelnými. To se mi za čtyřicet let výroby budek ze smrkových prken nikdy nestalo, a i pro kolegy bylo foto okousaných budek něčím zcela novým, s čím se rovněž nesetkali.

 

NE stékající vodě!

 

Aby střecha a zadní stěna nepodléhaly tak rychle zkáze, tj. povětrnostním podmínkám, kdy zejména déšť stékající po kmeni a následný mráz dřevo rychle znehodnocuje, musíme budku od kmene odsadit. To se týká zejména budek na buku, habru, javoru a dubu. Budka instalovaná na smrku nemusí být odsazená, protože korunou smrku voda prokapává a kmen zůstává suchý, zatímco z listnáčů stéká po kmeni jak do trychtýře a budka přitlučená k hladké kůře s čůrky stékající vody se stává často příčinou prochlazení a úhynu mláďat.

Odsazení budky dosáhneme tak, že do spodní části zadní stěny zatlučeme krátké hřebíky, na kterých budka leží jako na krátkých (1,5 až 2 cm dlouhých) nožkách a po mokrém kmeni stékající voda ji proto nezasáhne. Výstelka tak zůstává suchá, takže mláďata přežijí i v relativně chladném počasí, tj. okolo 10 °C, v noci je samice zahřívá.

Odsazením budky od kmene docílíme větší životnosti ptačího domečku, kdy nejsou výjimkou funkční budky i 35 let staré, naopak u promáčených budek zpráchniví dřevo během pár let. Dalším podstatným bonusem je nulová mortalita z důvodu neprochlazení mláďat, resp. nevyplavení budky odsazené od kmene.

 

Budky je nutno čistit!

 

Hodně lidí bývá překvapeno nutností péči o budku, argumentují nejčastěji tím, že v přírodě ptákům příbytky také nikdo nečistí. Ano, pokud dutinu vystlanou mechem či senem nevyčistí její původní tvůrce, tj. strakapoud, což se děje koncem léta a na podzim prakticky ve všech případech, hnízda v různých škvírách či trubkách zůstávají, časem trochu sesednou a ptáci tam opět zahnízdí.

Taková stará hnízda jsou však plna parazitů, která ptáky od hnízdění druhým i třetím rokem po prvním hnízdění od obsazení obvykle odrazují. A je-li nečištěná ptačí budka zaplněná po otvor výstelkou (mechem), stávají se ptáci častou kořistí kuny, která na ně potom snadno dosáhne. V mrazivých dnech, kdy už paraziti nebývají aktivní, chodí ptáci i do takových budek nocovat, což se jim stává osudným.

Budky proto musíme čistit, nejlépe v říjnu až listopadu. To už jsou pryč sršně či vosy, které také budku často obsadí. Hnízdní parazité, jako blechy, kloši, roztoči aj. jsou už málo aktivní a vyčištění budky lze provést bez většího rizika. Ale i tak musíme být obezřetní, pro starou výstelku nesaháme rukou, na vytažení hnízda lze použít klacík, drát či špachtli. Do vyhozené výstelky také nešlapeme, nejlepší je hned staré hnízdo na zahradě spálit, případně zaházet listím. Ptačí blechy bývají aktivní i na podzim a na nohavice často přeskočí. Sice nepříjemně koušou, ale větší nebezpečí od nich nehrozí. V lese stačí ponechat staré hnízdo na místě, zimní čas už vykoná své.

Je-li budka vyčištěná, mohou do ní sýkory, ale také vrabci, brhlík či strakapoud chodit přespávat bez rizika, že na ně slídící kuna dosáhne.

Nocování ptáků poznáme podle trusu, kterého se někdy nahromadí přes zimu 1 až 2 cm, zejména od brhlíka. Tento trus nemusíme na jaře odstraňovat, bývá často vynášen samotnými ptáky, neodstraněný a zatvrdlý vyškrabeme při podzimním čištění.

 

Způsob instalace budky

 

Zejména za účelem čištění, ale i evidence průběhu hnízdění, fotografování apod. děláme střechu či přední stěnu otevírací. Výhodnější pro pozdější manipulaci je budku pověsit na háček z šikmo zatlučeného hřebíku, ale takto instalované budky se ztrácejí častěji, než ty přitlučené přes lištu ke kmeni. Z toho důvodu je lepší dávat budky dále od lesních cest a pěšin, do míst, kde je hustší podrost z ostružiní či náletu, kam houbaři a jiní návštěvníci lesa většinou nevstupují. Do takových míst nerada chodí i kuna, vadí ji šlahouny s ostrými trny, takže hnízdění zde probíhá relativně v klidu, bez větších ztrát způsobených predací.

Vnitřní stěny budek je nutno dělat z nehoblovaných prken, po kterých se ptáci snadněji dostanou ven. Jelikož ptačí budky často obsazují i netopýři, hladké stěny jim neumožní po ní vylézt k otvoru, a pokud je budka příliš hluboká, netopýr v ní uhyne. Neumí se odrazit jako pták, který zapojí křídla i nohy s drápky. Pokud tedy použijeme hladké dřevo, je nutno nožem či hřebíkem vyrýt pod otvorem žebříček, aby netopýr mohl vylézt. Střecha by měla vpředu přesahovat asi o 7 cm, na boku asi 2 cm, a to také z důvodů omezení predace kunou.

Bývá častou chybou, zejména u zahrádkářů, umístit více stejných budek na jeden strom, většinou bývá obsazená jedna či dvě, zbytek zůstane prázdný kvůli teritoriálnímu chování ptáků. V úživném dubovém lese můžeme budky dávat 20 metrů od sebe, ve smíšených porostech asi 40 metrů, v jehličnatých 60 metrů. Dáváme-li budky hustěji, zvyšuje se procento neobsazených. Některé i tak zůstávají prázdné, zatímco v sousední vyhnízdí po brhlíkovi bezprostředně sýkory nebo lejsek.

Ideální je umístit budky do mladých porostů po probírce, kde nejsou žádné přirozené dutiny. Neobsazované budky zůstávají i v městském prostředí, kde důvodem je relativní nedostatek potravy. Na nepůvodních stromech jako je platan, vejmutovka, borovice černá, smrk stříbrný, túje aj. nebývají housenky, tyto stromy mají ze své domoviny specifickou chemickou ochranu, takže pokud zde sýkory zahnízdí, mívají často méně než polovinu běžného počtu mláďat. Ale například pro rorýse můžeme ve městě vyvěsit i několik vícekomorových budek pod jednu střechu. Tito ptáci létají za potravou i desítky kilometrů a hnízdění ve skupině jim nijak nevadí. Mívají zpravidla dvě mláďata, která opouštějí hnízdo zcela opeřená a tento počet jim stačí k udržení populační dynamiky.

 

Rozměry budky

 

Tímto většina rozhovorů laických zájemců na téma budky začíná a končí. Ale jak z předešlého textu vyplývá, je to mnohem složitější problematika. Je lépe udělat méně budek, ale kvalitních, pravidelně kontrolovaných a čištěných, než v jednorázové akci pověsit desítky budek a víc se o ně nestarat. Takové „hurá“ budky bývají většinou neotevíratelné, bez možnosti přístupu k hnízdu, takže slouží spíše jako spižírna kuny a místo invaze parazitů.

Pro sýkory, brhlíka, vrabce, lejsky a netopýry jsou optimální vnitřní rozměry takové: dno 10x10 až12x12 cm, výška 20 cm, kruhový vletový otvor 3,2 cm umístěný 3 cm od střechy (ne níže!). Menším druhům sýkor vyhovuje otvor 2,6 cm. Střechu je nutno zkosit dopředu, nikoliv dozadu, a to právě z důvodu rizika predace kunou. 1 cm pod otvor instalujeme dovnitř asi 3 cm široký hranolek ze stejného důvodu. Nemáme-li vrták pro kruhový otvor, stačí v rohu přední stěny vyřezat čtvercový o straně 3 až 3,5 cm. V malých budkách bývají poměrně často i plši nebo myšice.

Špaček, dudek, brhlík, rehek zahradní i sýkory obsadí větší budku: dno 15x15, výška 25-30 cm, vletový otvor o průměru 5 cm. Ani zde není nutností kruhový otvor, postačí čtvercový 4,5 až 5 cm.

Pokud chceme vyrobit budku pro sovy nebo poštolku, lze návod najít v dostupné literatuře, případně na internetu. U nich je náročnější jak výběr lokality, tak i celkový management, aby nedocházelo k nadměrné zabudkovanosti a tím hustoty predátorů, která také není příliš ekologická. Například u vzácného sýčka záleží nejen na správných rozměrech, ale i bezpečné instalaci, zejména před přemnoženou kunou. V tomto je dobré poradit se s odborníky, resp. místním ornitologem.

Pěkné a cenově přijatelné budky všeho druhu vyrábí Semenářský závod LČR v Týništi nad Orlicí. Dokonce i pro čmeláky, veverky nebo ježky, samozřejmě včetně ptačích, a to i těch zde nepopisovaných, např. pro rehka, konipasa nebo skorce. Tyto polobudky se instalují na budovy či pod mostky a opět tak, aby k nim nemohly kočky, kuny, lišky či jiní predátoři. Většina z vyráběných budek bývá skladem, případně po dohodě v krátkém čase požadované množství vyrobí.

Karel ZVÁŘAL

 

odsazena-budka.jpg
1) Budka odsazená od kmene (tj. „stále suchá“) vydrží funkční i 35 let.


budka-po-hnizdeni-necistena.jpg
2) V nečištěné budce kuna snadno dosáhne na nocující ptáky. Čištění a hranolek pod otvorem jsou nutností.


po-brhlikovi-lejsek.jpg
3) Někdy po brhlíkovi (kůra) vyhnízdí ještě sýkora (mech) nebo 4) lejsek (stébla trávy, listí).


plch-velky-s-mladaty.jpg
5) Ptačí budky obsazují s oblibou plši.


chutna-budka.jpg
6) Budka z překližky okousaná veverkou jak perníková chaloupka.

 

 

Zpracování dat...