Časopis Myslivost

VÁBENÍ LIŠEK

Myslivost 2/2020, str. 36  Pavel Kumžák
Po článcích vábení srnců a vábení černé zvěře, a velmi častých dotazech je i s ohledem na roční období vhodný čas přinést několik rad a poznatků z praxe, které snad pomohou čtenářům být úspěšnější v tomto způsobu lovu. Vábení predátorů, zejména lišek, u nás patří k vůbec nejrozšířenějším. Je to velmi atraktivní a zároveň prospěšný lov, který můžeme s úspěchem praktikovat po celý rok.

Obecné zásady při vábení platí stejně jako u vábení jiných druhů zvěře, avšak s tím rozdílem, že predátoři jsou uzpůsobeni k lovu jiných živočichů a tudíž i jejich smysly jsou velmi dobře vyvinuty.

Lišit se do jisté míry může výběr stanoviště. Samozřejmě můžeme vábit z posedu, ale ze země budeme úspěšnější. Zde musíme vzít v úvahu, že v některých případech přichází liška přímo k nám. Mnohem častější je ale situace, kdy zaregistruje naše vábení a přijde na okraj krytu, například nějaké mlaziny, a tam vydrží velmi dlouho jistit. Klidně i 15 min a snaží se zjistit, kde se námi imitovaný lov odehrává, a jaký predátor loví. Někdy to může působit dojmem, že je zrazená a odbíhá do bezpečí.

My o její přítomnosti ale stále nevíme, a jestliže budeme vidět, nebo se pohneme, lišku okamžitě zradíme. Přitom ani netušíme, že naše snaha byla úspěšná.

Stejný problém může nastat s vanoucím větrem. Liška, která zareaguje na naše vábení, si chce ověřit vítr a je schopna nás obcházet velkým obloukem, aby se dostala do správného směru.

Lišky si tyto situace velmi dobře pamatují, a jestliže jsou zrazeny, promítá se to na jejich dalším chování. Proto je na místě vyvarovat se pokusů typu „tak to zkusím, co kdyby náhodou“. Je lepší s vábením vůbec nezačínat.

Mnohým myslivcům se stává, že lišku vidí a zkusí ji přivábit. Jakmile liška uslyší první zvuky, rychle mizí do bezpečí a lovec si myslí, že špatně vábí. Ano, je to jedna z možných příčin, mnohem častěji než bychom si mohli myslet se jedná o souvislost s výše popsaným.

Lišku, kterou se nám podařilo přivábit na konkrétní vábničku, a následně byla námi zrazená a prokoukla lest, při dalším pokusu vábit v budoucnu na stejnou vábničku nevábíme, mělo by to opačný efekt. Proto je více než vhodné mít více různých vábniček více, různě je kombinovat, nebo střídat podle stanoviště. Jestliže jsme na konkrétním stanovišti nebyli úspěšní, třeba na zaječí vřeštidlo, můžeme příště použít vábničku jiného typu.

Jestliže se nacházíme v nepřehledném terénu a liška se k nám může krytem nepozorovaně dostat na krátkou vzdálenost, je výhodné vábničky kombinovat. Můžeme začít myškovačkou nebo ptačím nářkem. Na tyto zvuky přichází liška ochotněji a není tak ostražitá. Jestliže nejsme úspěšní, můžeme poté použít zaječí vřeštidlo nebo jiný úzkostlivější zvuk. Při takovém postupu společně takto postupně použité zvuky nepůsobí nijak rušivě. Důležité je ale dělat mezi zvuky pauzu, jejíž délku musíme přizpůsobit zvolenému stanovišti.

Velká část myslivců kupodivu vůbec neví, proč vlastně liška přichází, když uslyší smrtelný nářek zajíce, nebo jiné kořisti, která je již lovena. Liška totiž přichází s prostým záměrem jinému predátorovi jeho kořist ukrást. To je důvod, proč mnohdy tak jistí. Potřebuje zjistit, jaký predátor tam loví, zda je vůbec ochotna se s ním o kořist popasovat. Proto i mladé lišky, slabé lišky, nebo lišky s nějakým handicapem často nereagují na naše vábení, nechtějí se prostě jen pustit do souboje o kořist se silnější liškou, neboť by to pro ně mohlo mít vážné následky.

Při výběru stanoviště si většina myslivců vybere místo někde na okraji lesa, kde bývá nejhustší síť posedů a kazatelen, před kterými jsou volné plochy polí a luk. Pokud ale bude směr vanoucího větru za záda do lesa, nebo po jeho hraně, můžeme jen stěží čekat úspěch. Vůbec platí obecné pravidlo, že vábit na rozhraní lesa a pole, nebo jiné volné plochy nebývá příliš úspěšné, mnohem úspěšnější je k vábení členitější terén s různými keři, ostrůvky zeleně, které nám poslouží jako kryt a my se můžeme soustředit na větší lesnaté celky, odkud očekáváme příchod lišky.

Zajímavým a velmi úspěšným je způsob, kdy cíleně využíváme směr větru. Jako model nám může posloužit situace, kdy se v lesním komplexu nachází rozsáhlejší mýtina. Sedneme si na její okraj tak, aby vítr směřoval přímo středem mýtiny. Liška, která přijde z levé nebo pravé strany se bude snažit dostat na vítr a objeví se před námi. Nebude se již snažit obcházet rozsáhlou mýtinu na její konec. A to i liška, která bude přicházet za našimi zády.

Důvodem je skutečnost, že je kolem lesní komplex, ve kterém má liška pocit většího bezpečí. Samozřejmě ji pak nesmíme nechat se dostat až do větru. Kdyby vanul vítr od nás směrem do lesa, liška by nás obešla porostem a byla by zrazena, aniž bychom věděli, že jsme ji přivábili.

O výběru vhodného stanoviště musíme hodně přemýšlet, předpokládat možný příchod lišky a snažit se eliminovat veškeré příčiny vedoucí k neúspěchu.

Vhodné je i maskování. Na trhu jsou k dispozici různé obleky ve 2D nebo 3D provedení, ponča atd. Nejdůležitější části našeho těla, které nás často prozradí, jsou obličej a ruce. Jsou velmi dobře vidět a nutně s nimi při vábení nebo následném použití zbraně musíme pohybovat. Jednoduše si pomůžeme kuklou přes hlavu nebo šátkem přes obličej a rukavicemi. Nemusíme ale vždy použít tento typ maskování. Někdy postačí záštita vyrobená například z větví.

Jednou z hlavních zásad je klid na stanovišti a trpělivost. Liška může dlouho jistit a přijít se značným zpožděním, 10 až 15 minut není vzácností.

 

Výběr vhodné vábničky je velmi důležitý a také náročný, protože na vábení lišek a predátorů je vůbec nejširší nabídka vábniček. Vyrábí se z rozličných materiálů, kovu, plasu, akrylu, gumy, dřeva, rohu, parohu a dalších materiálů, navíc v různých kombinacích.

Musíme vzít v úvahu, že vábničku nebudeme používat pouze v létě, ale po celý rok. Měla by tedy být odolná vůči klimatickým jevům, jako jsou zejména vlhkost a mráz.

Celý výběr je o to složitější, že máme i na výběr z různých zvukových projevů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin. První je vábení na nářek lovené kořisti a druhá vábení za pomoci zvukových projevů při kaňkování a teritoriálních potřebách lišek.

 

Chceme-li použít zvuky z první skupiny, máme ne výběr ze široké škály vábniček imitujících hlasy různých druhů živočichů, které predátoři loví. Použít můžeme v podstatě jakýkoliv hlas. Mezi nejčastější a nejatraktivnější patří myši a hraboši, různé druhy pěvců a datlovitého ptactva, králíci, zajíci a srnčí zvěř.

Na myší a hraboší pištění, datlovité a pěvce reagují ochotněji odrostlá liščata a mladé lišky. Na králíky, zajíce a srnčata naopak s převahou dospělé lišky.

Při výběru konkrétní vábničky platí stejné zásady jako u ostatních druhů. Měla by mít jasný a čistý hlas, nepřeskakovat, dobře reagovat na sílu našeho vdechu a zachovat si stálost a neměnnost hlasu.

Na rozdíl od jiných druhů je zde jedna odlišnost. Při vábení lišek a predátorů obecně není nutné mít co nejvěrnější hlas imitovaného druhu. Je zde mnohem důležitější, aby byl hlas co nejvíce plačtivý a naříkavý, lišku musíme přesvědčit, že se jedná o smrtelný nářek, dále si už nemusíme lámat tolik hlavu, o který konkrétní druh se jedná. Tato skutečnost je bohatě ověřena praxí a je to hlavním důvodem, proč se vyrábí vábničky s otevřenou membránou jako např. Nordik Predator. Na tyto vábničky můžeme imitovat nářek nejen v nejrůznějších projevech a hlasitostech, mají velmi naříkavý a přesvědčivý projev, a i když nemusí znít přímo jako např. zaječí vřeštění, mohou být pro lišku atraktivnější než typické zaječí vřeštidlo.

Velmi vhodné je při těchto agilních a úzkostlivých zvucích použít některý z tzv. doprovodných zvuků. Může jím být například hlas sojky, upozorňující na nebezpečí, nebo varující hlas kosa. Umocníme tím celou situaci, která se stane daleko více realističtější.

Dalším a často diskutovaným zvukem je úzkostlivé pískání srnčete. Tento zvuk je velmi úspěšný v době kladení srnčat a krátce po něm. Musím ale důrazně apelovat na mysliveckou etiku a cítění s přírodou, použití tohoto hlasu je na místě jen v odůvodněných případech. Jestliže totiž zvolíme správné místo a správně zavábíme, okamžitě přiskakují doslova zoufalé srny, snaží se najít predátora, odehnat ho a zachránit svého potomka, a dokonce, i když odhalí naši přítomnost, neodběhnou víc než několik metrů. Dělají kolem nás půlkruhy a snaží se zachránit svého potomka, jehož nářek imitujeme. Srny jsou tím velmi stresované, a proto se tento způsob vábení snažme použít pouze ve výjimečných případech, projevme v tomto směru cit a porozumění pro přírodu, prioritní pro myslivce přece není jen lov.

Při vábení můžeme použít i tzv. elektronické odpoutávače pozornosti. Jedná se o malý přístroj, na kterém jsou umístěna peříčka, chvostky, nebo proužky připomínající zaječí vlnu. V různých intervalech s nimi elektronická mechanika pohybuje a imituje tak pohyb raněné kořisti. Tento přístroj umístíme před sebe do předpokládaného příchodu lišky. Cílem je odpoutat její pozornost od okolí, aby neodhalila naši přítomnost. Nezřídka se stává, že přijde až na těsný kontakt s tímto přístrojem, než pozná lest.

 

Ze druhé skupiny zvuků používáme zvuky související s rozmnožováním lišek a jejich teritoriálním chováním. Základním hlasem je zde liščí skolení. Tímto v podstatě lišky vzájemně komunikují a oznamují svoji přítomnost a teritorium. Při jeho použití imitujeme vetřelce v teritoriu, kterého přijde „domácí liška“ vyhnat, anebo v době kaňkování slyší potenciálního partnera.

Při použití tohoto hlasu mimo dobu kaňkování je velmi účinné ho doplnit třeba zaječím vřeštěním, nebo jiným nářkem kořisti. Místní lišku to ještě více provokuje a znamená to, že v jejím teritoriu jí loví konkurent.

Můžeme slyšet ještě jeden hlasový projev, který je téměř stejný a jen stěží od skolení rozeznatelný a velmi často se za něj zaměňuje, v praxi jsem měl několikrát možnost se o tom přesvědčit. Ozývají se jím zejména odrostlá liščata, která se osamostatnila. Dochází k němu při částečném zrazení, kdy si lišče není jisto nebezpečím, raději proto odběhne do nejbližšího krytu a tam skolí. Částečně proto, aby varovalo okolí a částečně z pocitu ohrožení, kdy si v tu chvíli neví rady. Toto chování můžeme zaznamenat jen u některých jedinců a zdaleka ne ve všech případech.

Další hlas je nejtypičtějším a nejčastějším při liščím kaňkování. Je jím štěkání lišáka. Zpravidla jsou to tři štěknutí s menší pauzou, ve třech sériích. I toto je ovšem velmi variabilní.

Po napodobení štěkání a nutné pauze můžeme následně použít velmi atraktivní a úspěšný hlas, kterým je flétnové kňourání lišky. V podstatě je to velmi podobné jako u feny psa, jen jemnější a tišší.

Poslední ze základních hlasů je těžko popsatelný, ale velmi atraktivní. Jedná se o zvuk „trrr, trrr, trrr“. Disponuje jím vábnička Nordik Fox Heat. Je slyšet při vrcholu kaňkování, kdy lišák těsně následuje lišku před svázáním. Je to zvuk velmi málo známý, což je dáno zejména tím, že není jednak příliš hlasitý, jednak doba, po kterou je možno jej slyšet, je poměrně krátká, a navíc se většinou tato situace odehrává někde v krytu.

 

Na závěr jedna zajímavá informace. V evropské databance zvuků živočichů je zaznamenáno konkrétně u lišky přes 250 hlasových projevů. Výše popsané projevy jsou těmi nejznámějšími, nejpoužívanějšími, ale také nejúčinnějšími. S ohledem na množství nabízených vábniček v různých variacích můžeme být připraveni na každou situaci. Stačí se jen při výběru vábničky řídit základními zásadami a nesáhnout po každé. Ne všechny jsou totiž použitelné a mohou mít spíše opačný efekt.

Pro ty, kteří si chtějí alespoň trochu naposlouchat uvedené zvuky, přikládám QR kódy, po sejmutí chytrým telefonem pomocí čtečky QR kódu je možné zvuk do telefonu stáhnout a přehrát.

Vábení je poměrně obsáhlá a náročná disciplína. Rozhodně ale není na místě se jí bát. Je potřeba býti trpělivý a umět naslouchat přírodě. Pak se jistě úspěchy dostaví a k těm Lovu zdar!

Pavel KUMŽÁK

www.nordikpredator.cz

Zpracování dat...