Časopis Myslivost

Výzkum chování srnčí zvěře u silnic v přítomnosti pachových repelentů

Myslivost 12/2020, str. 40  Michal Bíl, Tomáš Kušta
V posledních třech letech jsme v honitbě Pihel (okres Česká Lípa) sledovali pohyb deseti jedinců srnce obecného, abychom zjistili, jak se srnčí zvěř chová v blízkosti pozemních komunikacích. Výběr tohoto druhu zvěře nebyl náhodný. Jedná o nejčastěji sráženou zvěř na českých silnicích, ale také ve většině evropských zemí.
Jedinci srnce obecného byli postupně odchytáváni a byl jim nasazován telemetrický obojek s GPS sensorem pro přesné určování polohy. Celkem se nám podařilo GPS obojky označit deset kusů srnčí zvěře (pět srn a pět srnců). Sledování pohybu pomocí analýzy GPS signálu umožnilo vytipovat místa, kde zvířata nejčastěji přecházela komunikace.

image001.jpg

Honitbou Pihel prochází silnice I. třídy, kterou zvěř přecházela spíše zřídka. Dá se hovořit o tom, silnice tvořila pro většinu sledovaných jedinců přirozenou hranici jejich domovského okrsku.
Nicméně několik zvířat silnici bylo schopno silnici přecházet. Jedním z nich byl srnec Dan. Zároveň běžně využíval území intravilánu města, kde byl jeho výskyt často zaznamenán v trvale zastavěném a obydleném území.

image005.jpg

Dalším příkladem několika úspěšných přechodů silnice I. třídy byla srna Míla, která jako jedna ze dvou kusů z deseti označených jedinců přecházela silnici pravidelně. Ve večerních hodinách vyházela z lesa na pole a v časných ranních hodinách se vracela zpět do zalesněné oblasti.
Její, zřejmě osudný, přechod komunikace dokládá obrázek. Domníváme se, že srna byla vyrušena, pravděpodobně štvána psem a komunikaci přebíhala pro ni v neobvyklém čase (15:55) a na místě, kde nikdy před tím nebyl přechod komunikace zaznamenán.
Při tomto přechodu byla sražena projíždějícím vozidlem (z tohoto dne 20. 2. 2018 je k tomu i odpovídající policejní záznam o střetu se zvěří).
Po střetu s vozidlem se Míla vrátila na místo, kde se dříve pravidelně vyskytovala, ale s tím rozdílem, že komunikaci již přecházela pouze sporadicky. Míla byla nalezena uhynulá zhruba měsíc po incidentu v remízku u pole, kolem kterého se v tomto období života vyskytovala nejčastěji.

Zajímavá data, z pohledu přecházení silnic, poskytl srnec Zdislav. Před letošní říjí přešel silnici I. třídy průměrně jenom jednou za 2 dny, ale během říje ji přecházel mnohem častěji, až 17x za den! Po říji opět přecházel komunikaci méně často, přibližně pouze dvakrát za 14 dní. Toto chování dokazuje vyšší pravděpodobnost srážky automobilu se zvěří během období říje, kdy je zvěř výrazně aktivnější, a to i během dne.
Zdá se, že tato silnice I. třídy, s průměrnou roční intenzitou dopravy kolem 15 tis vozidel za den, již představuje poměrně významnou bariéru pohybu zvěře a při jejím pravidelném přecházení se zvyšuje riziko usmrcení zvířat. Z 10 sledovaných jedinců ji pouze 4 přecházeli, přičemž 3 z nich byli sraženi.
 
Jako významné faktory pro úspěšné překonání silnice se tak jeví zkušenost jedinců a především klid, resp. rušení zvěře v okolí komunikací. Svoji roli rozhodně hraje také intenzita provozu a početní stavy zvěře v daném území.
Pravděpodobnost srážky na silnici významným způsobem ovlivňuje pohybová aktivita zvěře. Ta je u srnčí zvěře největší na jaře, během říje (viz. Zdislav) a v některých lokalitách na podzim. V těchto obdobích zároveň dochází nejčastěji ke srážkám se zvěří, což potvrzuje graf znázorňující průměrné rozložení srážek srnce obecného v České republice v jednotlivých týdnech roku.

image007.jpg
 
Z pohledu pravděpodobnosti srážky zvěře na silnici během dne dochází v ČR nejčastěji k incidentům při východu a západu slunce. V našich zeměpisných šířkách se mění během celého roku délka dne, proto je vhodné závislost počtu srážek se zvěří vykreslit též vzhledem k poloze slunce. Grafy názorně ukazují, že k maximu srážek dochází u srnčí zvěře v květnu, a to nedlouho po západu slunce, zatímco u divočáka se jedná o říjen před východem slunce a listopad přibližně čtyři hodiny po jeho západu.

image009.jpg
 
Uvedené znalosti o pohybu zvěře jsme využili pro ověření jejich reakcí a chování v blízkosti pachových repelentů. Ty jsme ve sledované lokalitě rozmístili okolo silnic nižších tříd a v přilehlém lese, kde se označená zvěř také často pohybovala.
Následně jsme podél těchto vybraných profilů rozmístili smotky lýtka nasprejované pachovým repelentem. Tento způsob instalace je environmentálně příznivý a snadnější, než běžné zatloukání dřevěných sloupků a zároveň estetičtější, než například sprejování pěny na vegetaci. Jsme si vědomi, že tento způsob aplikace zřejmě vede ke krátkodobějšímu účinku pachu vzhledem k absenci nosného tělesa ve formě např. pěny.
Sledovali jsme, jak se bude měnit frekvence přechodů linií profilů oproti kontrolním úsekům, které byly vybrány vždy poblíž. Rovněž jsme se zaměřili na dobu zvěře strávenou u profilů a její případné změny v době „pachování“.
Výsledky našeho výzkumu však nebyly jednoznačné. U většiny kusů nebyly výsledky statisticky významné a u dalších se projevil účinek pachových zradidel pozitivně, ale i negativně. To znamená, že některé kusy nebyly pachem odrazovány, ale naopak přitahovány.
Zatímco v rámci našeho předchozího výzkumu (Bíl a kol., 2018), kdy jsme zaměřili výhradně na sledování mortality srnce a prasete na opachovaných a kontrolních úsecích, bylo zjištěno, že pachová zradidla mohou snižovat silniční mortalitu o čtvrtinu až téměř polovinu (přesně 26 až 43 %), nyní, při sledování chování srnčí zvěře v honitbě Pihel, jsme však žádné jednoznačné výsledky nezískali.
 
Jak se tedy dále postavit k aplikaci pachových zradidel?
 
Podle doporučení, která připravila mezinárodní organizace IENE zabývající se vztahem mezi zelenou a dopravní infrastrukturou, mají být komunikace s vyšší intenzitou dopravy oplocovány, ovšem za přítomnosti vhodných přechodů nebo podchodů.
Hlavní problém nastává ale u komunikací nižších tříd, kde se instalace oplocení ekonomicky nevyplatí, a navíc by docházelo k nežádoucí fragmentaci krajiny.
Zatímco odrazky, jsou ve vědecké literatuře podrobovány spíše kritice a nejsou doporučovány, pachová zradidla ani naším výzkumem nebyla definitivně jako prostředek pro snižování mortality zvěře na silnicích zatracena. Vyžaduje to však další studie a k tomu jsou třeba kvalitní podklady a zdůvodnění potřebnosti.
 
Výzva ke spolupráci na výzkumu
 
Celková mortalita srnčí zvěře v ČR se podle oficiálních údajů vycházejících z myslivecké statistiky za rok 2019 dosáhla téměř 50 tis. jedinců. Podle údajů o registrovaných dopravních nehodách se v roce 2019 srazilo na českých silnicích přibližně 12 tis. kusů srnčí zvěře. Do jaké míry jsou tyto údaje úplné je otázkou. Je ovšem jisté, že během posledních padesáti let se doprava stala u některých druhů zvěře hlavní lidskou činností způsobující jejich mortalitu a předstihla tak i lov.
Každý aplikovaný výzkum vyžaduje jednoznačné doložení očekávaného přínosu a také vykreslení stávajícího stavu. V našem případě však chybí to zásadní, čímž je poznatek o skutečném počtu uhynulé zvěře na českých silnicích, což by byla velmi významná informace z pohledu hospodaření se zvěří.
Mnoho prací, které se těmito odhady u nás zabývalo, vycházelo z jednoduchých poměrů mezi nalezenými kadávery zvěře na určité délce silniční sítě a celkovou délkou této sítě. Takový přístup je však diskutabilní. Výsledky by totiž platily jenom v takovém případě, pokud by zvěř byla na silnicích srážena se stejnou hustotou po celé délce silniční sítě. To se ale neděje, jelikož nacházíme místa, kde se tyto střety téměř nevyskytují, a naopak jsou častá místa, v nichž se úhyny koncentrují. Také je důležitý časový faktor výskytu nehod.
Rádi bychom tedy tímto vyzvali ochotné uživatele honiteb, kteří si vedou pečlivé záznamy o silniční mortalitě zvěře ve svých honitbách, aby nás kontaktovali. Poskytnuté zdrojové údaje nebudou nikde zveřejněny, ani publikovány. V podstatě stačí pouze uvést počty jednotlivých druhů zvěře v daných letech, které byly v dané honitbě sraženy. Rovněž není nutné, pro účely tohoto výzkumu, znát přesnou polohu sraženého živočicha.
Je zřejmé, že se nám nepodaří získat údaje z celého území ČR, to však pro odhad celkové mortality není třeba. Stejně jako v případě odhadů volebních výsledků nám zcela postačí znát silniční mortalitu z několika desítek honiteb, reprezentativního vzorku. Ze znalosti přírodního prostředí, stavů zvěře a dopravních charakteristik v těchto několika míst budeme schopni provést odhad mortality pro celou ČR. Tyto údaje bychom potom rádi porovnali s publikovanými pracemi.
O výsledku budeme rádi informovat v nějakém z dalších čísel tohoto časopisu. Autoři by ještě tímto způsobem rádi poděkovali myslivcům z honitby Pihel za jejich ochotu a pomoc při monitoringu zvěře a zejména při odchytu označených jedinců. Bez jejich zapojení by žádné informace o chování zvěře nebylo možné získat.
 
Michal BÍL, Tomáš KUŠTA
 
michal.bil@cdv.cz, Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., Líšeňská 33a, 636 00 Brno; kusta@fld.czu.cz, Česká zemědělská univerzita, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 129, 165 00 Praha 6 – Suchdol
 
 logo_white.png
 
Přehled Střetů se zvěří lze vidět na webu Srazenazver.cz (jedná se především o data Policie, částečně obsahují neověřená data od ostatních uživatelů), do této databáze může přidávat nálezy a případy střetů každý řidič, myslivec a nebo uživatel honitby

Zpracování dat...