Časopis Myslivost

Dny sv. Huberta ve Svätom Antone jubilující

Myslivost 9/2020, str. 88  Oldřich Koudelka
Třicáté slavení, nebo neslavení Svatohubertský kult zůstává nenahraditelnou součástí trvalých mysliveckých tradic i v čase elektronického věku. Není náhodou, že zvláště v posledním desetiletí dvacátého století začala vznikat řada kulturně společenských akcí, které připomínají stále aktuální odkaz legendy sv. Huberta – myslivci by měli zvěř především chránit, chápat její nezastupitelný význam v přírodě a kulturní krajině, a v duchu toho krotit svoje lovecké vášně.
Touto filozofií se inspirovali i organizátoři ze Slovenského poľovníckeho zväzu, tehdejšího Múzea Antol a redakce časopisu Poľovníctvo a Rybárstvo, kteří se ve skorém podzimu 1991 rozhodli uspořádat první ročník Dnů sv. Huberta ve středoslovenském Svätom Antone.
Věhlas akce, která má letos ve svém rodném listě napsanou třicítku, za dobu své existence dávno překročil hranice Slovenska a podnik se stal jednou z nejvýznamnější akcí svého druhu ve středoevropském regionu.
Prostředí a přebohatá historie svätoantonského zámku, mimochodem letos uplyne dvě stě sedmdesát let od jeho prvotní dostavby, myslivecké muzeum a rozlehlý zámecký park, vytvořily vhodné podmínky k tomu, aby daly nejlepší základ k realizaci svatohubertských oslav, dnes celoslovenských národních mysliveckých slavností.
„Při organizování prvního ročníku nikdo nepřemýšlel nad tím, do kdy budou tyto oslavy existovat, zda vůbec budou mít nějakou historii, byla zde pouze pokorná naděje organizátorů na vznikající tradici. Skromný program, hrstka návštěvníků a významných hostů, neupravené nádvoří, stěny zámku tehdy zdobilo lešení. Nadšení organizátorů však říkalo, že chceme jít dál a realizovat vše z toho, co bylo jen kdesi v nejtajnějších snech,“ říká exředitel muzea ve Svätom Antone a duchovní otec svätohubertských dnů Ing. Marián Číž.
A tak se také stalo. Je zajímavé sledovat vývoj Dnů svatého Huberta nejen po organizační stránce, ale vidět změny i na tvářích stálých zaměstnanců, účinkujících, hostů, tradičních návštěvníků, ale i v prostředí. Časem se změnil vzhled zámeckého nádvoří, ale i samotného zámeckého objektu, historické sýpky, změnily se výstavní prostory, anglický park, infrastruktura.
„Dnes Múzeum disponuje honosným areálem s udržovaným parkem a dalšími objekty. Aktuálně dokončujeme poslední detaily rozsáhlé a mimořádně nákladné rekonstrukce, kterou zámek a jeho bezprostřední okolí prošlo v posledních dvou letech.
To v praxi znamenalo přesunout devětadvacátý ročník akce do náhradních prostor při loveckém zámku v Betliari.
Navíc nešlo jen o intenzívní stavební činnost, ale žel v druhé fázi také o katastrofální epidemiologickou situaci v první polovině tohoto roku. Ale ať už se kulaté narozeniny nenarozeniny uskuteční v jakékoliv podobě a kdekoliv, Dny sv. Huberta se rozhodně do svého rodiště vrátí, už z toho důvodu, že z roku na rok získávají na popularitě a jsou po desetiletí nedílnou součástí tradiční muzejní nabídky.
V běhu času stoupala návštěvnost. Jestliže na první ročník přišlo nějakých dvanáct set návštěvníků, tak v roce 1998 už to bylo pět a půl tisíce lidí a rekordní účast jsme zaznamenali v roce 2001, kdy se odhadovalo až deset tisíc přítomných. Podobně tomu bylo již vícekrát. Při zachování svým způsobem tradičního programu, samozřejmě v závislosti na počasí, termínu oslav apod. dosahuje průměrná účast sedmi tisíc návštěvníků a hostů,“ konstatuje současný ředitel muzea Ing. Štefan Engel, PhD.
Dny sv. Huberta ve Svätom Antone nejsou tradičním svátkem jen pro myslivce, ale i významnou kulturně společenskou a duchovní akcí pro širokou veřejnost z celého Slovenska. Proto se podniku zúčastňují významné osobnosti politického, společenského, veřejného a církevního života, včetně hlavy státu, ministrů, zástupců univerzit, výzkumných ústavů, středních škol, lesních závodů, stejně jako nejvyšší představitelé mezinárodních mysliveckých organizací, vzácní hosté z České republiky, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Bulharska, Srbska, Holandska, Belgie, Itálie a dalších zemí.
Se stoupající popularitou a návštěvností bylo nezbytné pozměňovat i program Dnů svatého Huberta, a to tak, aby byl zajímavý jak pro odbornou, tak i laickou veřejnost.
„Během akce probíhá pravidelná prohlídka stále expozice, jak historické, tak lesnické a myslivecké, nově i rybářské, stejně jako tematicky zaměřených konkrétních výstav výtvarníků, fotografů a uměleckých řezbářů. Často se tu konají křty nových knih a publikací. Dramaturgie programu vždy byla a bude zaměřená zejména na tradice i současnost myslivosti a s ní související činnosti,“ prozradil nám ředitel muzea.
Jak dále uvedl, v prvních ročnících to byly jen ukázky vábení zvěře, zejména královské jelení zvěře, z čehož se časem stala celonárodní soutěž a později se ve Svätom Antone dokonce několikrát uskutečnilo Mistrovství Evropy v této nelehké disciplíně.
Rok 2004 bude navždy spojen s úspěšným pokusem slovenských vábičů o zápis do Guinnessovy knihy rekordů v hromadném napodobování hlasu jelena za účasti uniformovaných myslivců, včetně Jeho Excelence Ivana Gašparoviče, tehdejšího prezidenta Slovenské republiky.
V běhu času pochopitelně vznikaly i další soutěže, jejichž popularita trvá dodnes a je lákadlem pro početné návštěvníky. Byly a jsou to například celoslovenské soutěže ve hře na lesní roh, ve střelbě z historických kuší, luků a replik palných zbraní Antonský diviak, v posledních letech je velice populární laserová střelnice.
Vznikla soutěž o nejhezčí a nejfunkčnější lovecký nůž, lovecký šperk, o nejlépe a nejnápaditěji nazdobený myslivecký klobouk, dámská soutěž Hájnikova žena a Hubertova vařečka, silákům patří soutěž Házení flinty do žita.
„Oblíbenou soutěží pro pány je soutěž o největší či nejdelší myslivecký plnovous. I zde došlo k zápisu do knihy rekordů, to když byla v roce 2004 naměřena společná délka vousu všech soutěžících 4695 centimetrů! Oblíbená a stále se rozrůstající je celoslovenská soutěžní přehlídka Myslivost ve fotografii,“ říká ředitel svätoantonského mysliveckého muzea.
K myslivosti a připomínce patrona všech myslivců sv. Huberta pochopitelně patří i lovecké trofeje, psi a dravci. Proto je na Dnech sv. Huberta pravidelně možné shlédnout nejhodnotnější a rekordní trofeje lovné zvěře ze slovenských revírů, např. z Liptova, Poľany, Oravy, Šariše, Tater, Hontu, Turca, Hornej Nitry, Podunajska, apod., abnormality, práce špičkových preparátorů, k vidění byly i světové rekordy trofejí jelena, daňka a srnce. Ve Svätom Antone se každoročně koná klubová výstava alpských brak jezevčíkovitých a ukázka práce mladých sokolníků při lovu s vycvičenými dravci ze Základnej školy s materskou školou Maximiliána Hella z nedalekých Štiavnických Baní.
Zvláštností posledních ročníků Dnů je tzv. Svätoantonská kâpka krvi, kdy účastníci slavností mohou dobrovolně věnovat svou krev, těm, kteří ji mohou akutně potřebovat. Ke speciálnímu zdravotnickému pracovišti umístěnému v parku poblíž zámeckého objektu směřují každoročně desítky dobrovolných dárců nejcennější tekutiny. Příkladem jim je exředitel Marián Číž, který sám krev daroval téměř stokrát.
Pochopitelně tak významná akce, jako jsou slovenské celonárodní myslivecké slavnosti Dny sv. Huberta, je mimořádnou kulisou pro odevzdání rezortních vyznamenání a medailí sv. Huberta zasloužilým myslivcům a lesníkům. „V posledních letech pak tento významný a neopakovatelný ceremoniál má svůj vrchol v uvedení nejvýznamnějších osobností do Síně slávy a úcty slovenské myslivosti,“ doplnil ředitel.
Zlatým bodem dvoudenního programu Dnů sv. Huberta a poděkováním všech účastníků slavností Bohu za živou přírodu, bývá nedělní Svatohubertská omša, korunovaná slavnostním průvodem s uloveným jelenem, obětními dary, za zvuků fanfár a lesních rohů. Pocta patronovi myslivců byla v minulosti rovněž vzdaná složením hymnické písně o sv. Hubertovi v roce 1996, která od té doby vždy svätoantonské svatohubertské dny doprovází. Její text složil dlouholetý ředitel Múzea Marián Číž, hudbu Tibor Andrašovan a poprvé zazněla před svatou mší v podání světoznámého operního zpěváka Petera Dvorského, rovněž myslivce.
V roce 1998 byl v zámeckém parku položen základní kámen kapličky sv. Huberta, která byla za pomoci finančních darů mysliveckých organizací z celého Slovenska postavena a o rok později ji slavnostně vysvětil Mons. Ján Sokol, slovenský metropolita.
Dny svatého Huberta, to však není jen minulost a současnost, ale také budoucnost. Časem se realizovala myšlenka udělat podobnou akci i v dětském vydání. „Dětské Dny sv. Huberta, které již v Měsíci myslivosti předznamenávají ty „dospělácké“ dosud každoročně navštívilo kolem dvou tisícovek dětí a jejich učitelů či rodičů, pro které připravují organizátoři adekvátně pojatý program. Na sklonku školního roku tak děti mají možnost v areálu Múzea poznávat hlasy zvěře a ptáků, stopy zvířat, vyrábět ptačí budky, seznámit se prostřednictvím preparátů s podobou konkrétních obyvatel našich lesů, ale třeba také shlédnout divadelní představení v podání svých kamarádů z místní základní školy.
Vloni se akce kvůli rekonstrukčním pracím konala ve Štiavnických Baniach, kde na škole vyučují sokolnictví a základy myslivosti, letos jsme ji kvůli pandemii koronaviru v obvyklém čase museli zrušit, ale pokusíme se je zorganizovat v skromném měřítku ještě na podzim tohoto roku a příští rok na její úspěšnou tradici určitě navážeme v plné síle. Totéž samozřejmě platí i o dospěláckých Dnech sv. Huberta,“ říká Štefan Engel.
Slovenské národní myslivecké slavnosti s sebou také každoročně přinášejí nějaký ten „malér“, kterému se však nakonec všichni zasmějí nebo skončí jen ve veselých či méně zábavných vzpomínkách. Jako když například zpěváku Petrovi Dvorskému spadl kus omítky do hrnku s kávou, když si jedna z hlavních organizátorek Helenka Račková těsně před Dny sv. Huberta zlomila nohu, ale nakonec své úkoly zvládla i o berlích, když nebyl coby obětní dar ulovený jelen a muselo se vypomoci vypreparovaným ze stálé muzejní expozice, aby ten skutečný „dorazil“ hodinu před svatohubertskou mší a narychlo muselo dojít k výměně, když jednu z návštěvnic natolik poštípali v parku sršni, že musela vyhledat lékařské ošetření, když nebyl v zámecké studni dostatek pitné vody a musela se přivést v cisternách…seznam těchto epizod by byl ještě mnohem delší.
 
Ve stručnosti jsme se v doprovodu ředitelů Mariana Číže a Štefana Engela prošli historií tohoto unikátního a mimořádně významného kulturně společenského podniku přesahujícího svým významem hranice Slovenska.
Svatohubertské dny ve Svätom Antone se za dobu svého konání staly skutečným mysliveckým svátkem nejen slovenských myslivců, ale i jejich početných přátel ze zahraničí, z nichž mnozí se sem každoročně rádi vracejí a dny jsou i jejich svátečním dostaveníčkem. Dva společné sváteční dny naplněné bohatým programem i neformálními setkáními rok od roku utužují přátelství a vazby mezi slovenskými a českými vyznavači cechu Hubertova.
Dny sv. Huberta jsou součástí nejpůsobivějších tradic slovenské, české a v historickém kontextu i československé myslivosti, proto se o jejich budoucnosti nedá nikterak pochybovat. Budoucnost myslivosti je totiž právě v pochopení jejího poslání širokou veřejností a v odhodlání myslivců dále chránit, zušlechťovat a myslivecky obhospodařovat zvěř, stejně jako v rozvíjení početných tradic myslivecké kultury a etiky, ke kterým jubilující Dny sv. Huberta rozhodně a plným právem natrvalo patří.
 
Oldřich KOUDELKA

Zpracování dat...