Časopis Myslivost

Letošní novely trestního zákoníku se dotknou i myslivosti

Myslivost 9/2020, str. 40  Jiří Teryngel
Dvě novely trestního zákoníku, přijaté v letošním roce, se mohou dotknout, a v některých směrech dosti významně, také výkonu práva myslivosti a činností s výkonem práva myslivosti souvisejících. Smyslem tohoto příspěvku je upozornit mysliveckou veřejnost na problémy a úskalí, která se při aplikaci nových ustanovení trestního zákona trestního řádu mohou vyskytnout v myslivecké praxi.
 
Zákaz držení a chovu zvířat
 
Dne 1. 6. 2020 nabyl účinnosti zákon č. 114/2020, kterým se mění trestní zákoník a některé další předpisy.
Pokud se jedná o obecnou část trestního zákoníku, přináší nový druh trestu, jímž je zákaz držení a chovu zvířat. (§ 52 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku)
Podle důvodové zprávy má tím být napraven nedostatek, že dosavadní trest zákazu činnosti bylo možno uložit jen tam, kde se jednalo o činnost, k jejímuž výkonu bylo třeba zvláštního oprávnění nebo povolení (např. živnostenského listu, loveckého lístku apod.). Podle dosavadní úpravy bylo možno zákaz chovu zvířat možné uložit jen tam, kde chov byl součástí takovéto jinými právními předpisy upravené činnosti, např. tam, kde chov zvířat byl součástí podnikání.
 
Také trest propadnutí věci (konfiskace týraného zvířete) se jevil zákonodárci problematický. Důvodová zpráva k tomu uvádí: Jako nedostačující se jeví i ukládání trestu propadnutí věci. Ačkoliv lze zvíře i přes dereifikaci (odvěcnění – pozn. J.T.) považovat za věc s ohledem na výkladové ustanovení § 134 trestního zákoníku, problém tkví v tom, že propadnutí věci je možné jen u věci, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Zvíře jako předmět útoku není zpravidla získáno trestným činem, ani jako odměna za něj. V případě postihu „množíren“ by bylo lze tento trest uložit ve vztahu ke zvířeti získanému reprodukcí v množírně, avšak takový postup neřeší případy zvířat týraných v rámci zájmového chovu a nevylučuje odsouzené pachatele z možnosti pořídit si zvíře nové.
Jakkoli zákon hovoří o chovu zvířat v množném čísle, je zřejmé, že zákonodárce měl na mysli i chov zvířete jediného.
 
Není ambicí autora polemizovat s účelností nové úpravy, provedené bez dostatečné analýzy toho, do jaké míry byla využívána dosavadní úprava, nicméně je třeba upozornit, že novelou se významně rozšiřuje možnost veterinární správy vstupovat do obydlí a na pozemky.
Kontrolu výkonu trestu zákazu chovu zvířat bude totiž provádět veterinární správa. Uvádí to nové ustanovení § 35ab trestního řádu, které zní: Kontrola výkonu trestu zákazu držení a chovu zvířat
(1) Jakmile se stane vykonatelným rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest zákazu držení a chovu zvířat, předseda senátu zašle jeho opis krajské veterinární správě, v jejímž obvodu odsouzený bydlí nebo, nemá-li odsouzený stálé bydliště, v jejímž obvodu se zdržuje nebo pracuje. Předseda senátu zašle krajské veterinární správě rovněž opis rozhodnutí o zápočtu podle § 350aa odst. 1, o stanovení lhůty k zajištění péče o zvíře a její prodloužení podle § 350aa odst. 2, a o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu držení a chovu zvířat nebo o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu. Jestliže odsouzený v rámci výkonu zaměstnání nebo povolání pečuje o zvířata, která jsou předmětem zákazu držení a chovu zvířat, nebo s nimi pracuje, uvědomí předseda senátu též organizaci, u které je obviněný v pracovním nebo obdobném poměru.
 (2) Krajská veterinární správa provádí namátkovou kontrolu obydlí, jiných prostor a pozemků, které odsouzený vlastní nebo užívá anebo kde se zdržuje; odsouzený je povinen za tímto účelem umožnit vstup do obydlí a jiných prostor a na pozemky a strpět úkony bezprostředně související s touto kontrolou.
 (3) Nedodržuje-li odsouzený zákaz držení a chovu zvířat, sdělí tuto skutečnost krajská veterinární správa bezodkladně Policii České republiky."
 
Jedná se o systémově nevhodné ustanovení. Veterinární správa je orgánem státní správy v oblasti veterinární péče, nikoli orgánem, jemuž přísluší jakékoli úkony v trestním řízení. Kontrolu výkonu takového uloženého trestu by měl dělat orgány např. probační a mediační služby, případně policie ČR v součinnosti s veterinární správou, protože jistě lze souhlasit s tím, že orgány působící v trestním řízení zpravidla nemají potřebné odborné znalosti.
 
Cílem nové právní úpravy bylo podle důvodové zprávy „reagovat také na negativní fenomén tzv. množíren, v nichž jsou zvířata často chována a rozmnožována ve velmi nevhodných podmínkách. Stávávající trestněprávní úprava postih takového jednání neumožňuje, ledaže by naplňovalo též znaky skutkové podstaty trestného činu týrání zvířat nebo některého dalšího trestného činu. Podle dostupných statistických údajů představují živá zvířata třetí nejvýnosnější „komoditu“, s níž je nelegálně obchodováno, vedle drog a zbraní. Česká republika zaujímá v rámci evropských zemí přední příčky, pokud se jedná o nelegální export štěňat do Evropy. Vedeni touhou po zisku někteří chovatelé zcela rezignují na zajištění přiměřených podmínek pro rozmnožování zvířat a následnou péči o ně. Velice často dochází také k porušování norem, které stanoví, jak staré mládě může být odebráno matce, či norem týkajících se očkování nebo povinných dokladů.“
 
Z praxe ovšem víme, že norma vypuštěná do světa se v praxi chová bez ohledu na úmysly zákonodárce a bude fungovat nejen proti množírnám, ale za přispění ochránců zvířat a ekologických aktivistů, jimž jsou myslivci úhlavním nepřítelem, může fungovat i proti bezúhonným chovatelům loveckých psů, i proti jejich majitelům, kteří je používají k výkonu práva myslivosti.
Tato obava pramení z toho, že stejnou novelou byly podstatně zpřísněny a rozšířeny možnosti postihu týrání zvířat. Podstatně novelizováno bylo totiž ustanovení § 302 trestního zákoníku o týrání zvířat.
 
Dosavadní znění základní skutkové podstaty zahrnovalo týrání zvířete
A) Zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem nebo
B) surovým nebo trýznivým způsobem na místě veřejnosti přístupném.
Trestní sazba byla až dvě léta odnětí svobody.
Kvalifikačními okolnostmi, umožňujícími použití přísnější trestní sazby na šest měsíců až tři léta byla recidiva, tedy to, že za takové jednání byl pachatel v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, anebo způsobil-li takovým jednáním zvířeti smrt.
Konečně na jeden rok až pět let mohl být pachatel potrestán, jestliže spáchal takový čin na větším počtu zvířat.
 
Nové znění § 302 zdvihá trestní sazbu v základní skutkové podstatě až na tři léta a přidává další kvalifikační okolnosti, § 202 jako celek nově zní:
§ 302
Týrání zvířat
(1) Kdo týrá zvíře surovým nebo trýznivým způsobem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li takový čin veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
c) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.
 
(3) Odnětím svobody na dvě léta až šest let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na větším počtu zvířat,
b) způsobí-li takovým činem týranému zvířeti trvalé následky na zdraví nebo smrt,
c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, nebo
d) spáchá-li takový čin opětovně
 
Vidíme, že základní sazba se zvedá o jeden rok, spáchaní činu veřejně (tj. za přítomnosti nejméně tří osob) nebo na místě veřejnosti přístupném (zde je lhostejné, zda byl někdo přítomen) již zavdává možnost vyšší trestní sazby, a to až na pět let.
Postačí přitom, že samo místo sice veřejně přístupné není, ale je na něj z takového místa vidět, jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném pod č. 18/2012 Sb. rozh.: Trestný čin týrání zvířat byl spáchán na místě veřejnosti přístupném ve smyslu § 302 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (dnes podle odst. 2 písm. a) – pozn. J.T. )i tehdy, jestliže se ho pachatel dopustil sice v soukromém prostoru, do něhož není volný přístup, pokud ovšem veřejnost mohla negativně vnímat projevy týrání z jiného veřejně přístupného místa, např. ze sousedícího pozemku, který nebyl dostatečně oddělen ani oplocením, a nebyla vytvořena ani žádná jiná bariéra zabraňující vizuálnímu pozorování i zvukovému vnímání projevů týrání.“
 
Sama důvodová zpráva připouští, že zpřísnění je značné: „Navrhované trestní sazby jsou nastaveny poměrně vysoko, sazba uvedená v odstavci 1 odpovídá například trestnému činu ublížení na zdraví (§ 146 odst. 1), v odstavci 2 je srovnatelná s trestným činem týrání svěřené osoby.“
 
Totéž rozhodnutí pak stanoví, že „větší počet zvířat“ je nejméně sedm.
S ohledem na to, že týrání svěřené osoby je z povahy věci pácháno především na nezletilých dětech, je otázka, zda proporcionalita trestních sazeb je tu na místě.
Jedná se o trestný čin úmyslný, nelze pod něj podřadit případy chybného zásahu lovné zvěře, kdy zvíře střelené tzv. „na měkko“ odchází a uhyne v bolestech. Takovou ránu zodpovědný myslivec sotva dá úmyslně. Není mi také znám případ, kdy by byl někdo postižen za tvrdé metody výcviku, i když ochránci zvířat mají snahu kriminalizovat používání elektrických obojků. Ostatně sám jejich nadužívání také neschvaluji.

mnozirna-fightsforanimalrights-blogspot-com.jpg
 
Chov zvířat v nevhodných podmínkách
 
Zcela nový trestným činem, který novela zavádí pak je ustanovení § 302a – chov zvířat v nevhodných podmínkách:
(1) Kdo chová větší počet zvířat v nevhodných podmínkách a tím ohrožuje jejich život nebo jim způsobuje značné útrapy, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
(2) Kdo chová zvířata v nevhodných podmínkách za účelem obchodu, anebo kdo kořistí z takového chovu, a tím ohrožuje jejich život nebo jim způsobuje značné útrapy, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt zvířeti, nebo
c) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
(4) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu,
b) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 trvalé následky či smrt většímu počtu zvířat, nebo
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
 
Zde se musí jednat nejméně o sedm zvířat a ustanovení skutečně míří na postih tzv. množíren společenských psů a koček, může však dopadnout na kdekterou chovatelskou stanici i loveckých psů, pokud budou mít aspoň dvě feny vrh v přibližně stejné době a někomu se nebudou líbit podmínky, v nichž jsou psi a štěňata chováni.
Pojem „nevhodné podmínky“ je do trestního zákoníku zaveden nově a nějakou dobu bude trvat, než se vytvoří judikatura, která by ustálila praxi. Ze zkušenosti vím, že ochránci přírody a „milovníci“ zvířat o skutečných potřebách zvířat často nemají ponětí, tím aktivnější však mohou být v podávání trestních oznámení.
Okolnost, zda se zvířata chovají za účelem obchodu, vstupuje až do kvalifikované podstaty s přísnější sazbou, pro postih tedy není nutný zištný úmysl. Důvodová zpráva k tomu uvádí: „Nová skutková podstata trestného činu chovu zvířat v nevhodných podmínkách míří na negativní a stále více frekventovaný fenomén tzv. množíren. Účelem této úpravy je postihnout na úrovni trestního práva případy nepromyšlené a nezodpovědné produkce štěňat, koťat a jiných mláďat, jejich držení ve zcela nevyhovujících podmínkách, nerespektování elementárních zásad pro jejich odběr od matek a nedostatečnou následnou péči o ně a jejich matky.
S ohledem na připomínky veřejnosti byla trestnost tzv. množíren rozšířena i na případy chovu zvířat v nevhodných podmínkách bez existence úmyslu (a nutnosti jeho prokázání v trestním řízení) se zvířaty obchodovat. Z důvodu dodržení zásady subsidiarity trestní represe je jednání podmíněno tím, že se musí jednat o větší množství zvířat.
Chov zvířat v nevhodných podmínkách za účelem obchodu a kořistění z něj (tzv. množírenský byznys) je pak postihován přísněji, v rámci kvalifikované skutkové podstaty. Kořistěním se rozumí jakýkoliv způsob získávání majetkového prospěchu z takového jednání.
Za trestný čin chovu zvířat v nevhodných podmínkách bude odpovědná i osoba, která zajistí potřebné doklady nebo potvrzení za účelem vývozu zvířat do jiného státu, osoba, která zvířata vyveze, osoba, která pronajme nemovitost, ve které je množírna provozována a podobně.“
 
Nepříznivý dopad na postih pytláctví
 
Ja-Fahr-Bock-W-Nagel.JPGJeště pronikavější změnu, která však vstoupí v účinnost až k 1. 10. 2020 přináší zákon č. 333/2020 Sb. Pro účely této stati postačí uvést to nejpodstatnější.
U převážné většiny trestných činů proti majetku je důležitým kritériem pro rozlišení mezi trestným činem a přestupkem výše škody, kterou pachatel způsobil, popřípadě způsobit zamýšlel, pokud nedošlo k dokonání činu.
Tyto hranice byly původně ve starém trestním zákoně z roku 1961 stanoveny soudním výkladem, což už za minulého režimu s sebou neslo obtíže, neboť i v socialistickém plánovaném hospodářství docházelo k inflaci a snižování hodnoty měny.
Po změně režimu bylo legislativcům jasné, že revoluční změna s sebou přinese prudký růst inflace a hledala se možnost, jak najít plovoucí hranici, která by růst cen byť se zpožděním, nějak sledovala.
Hranice škody byla počátkem 90. let vztažena k nejnižší měsíční mzdě, bohužel ale dřív, než byly přijat zákon o minimální mzdě. V právním řádu tedy vznikly dva různé pojmy: Nejnižší měsíční mzda, která platila pro účely trestního zákona a minimální mzda pro pracovně právní účely. Hranice, od nichž se určovala škoda v trestním zákoně, stanovila nařízením Vláda. Výkonná moc však nemá určovat obsah trestního postihu, proto se počátkem století trestní zákoník vrátil k pevným hranicím, které vydržely téměř dvacet let.
S růstem cen, mezd a důchodů, jak zní oficiální verze, nebo s poklesem hodnoty měny a růstem cen, jak zní verze nepřikrášlená, docházelo ovšem k zostřování trestní represe. Nikoli nepatrná škoda, která je zpravidla spodní hranicí, byla stanovena na 5000 Kč a s tím, jak rostly ceny komodit, dostávaly se do soukolí represe případy, které před rokem, dvěma, byly pouhými přestupky. Navíc dopad schodku státního rozpočtu a obrovské půjčky EU s velkou pravděpodobností povedou k dalšímu růstu inflace, takže za pár let bude zákonodárce stát opět před obdobným problémem.
Proto Parlament provedl změnu skokem. Je to nežádoucí stav, vyhlášením novely dochází fakticky ke skryté amnestii případů, které v době spáchání přesahovaly hranici 5000 Kč, a nedosahoval hranice nové, která je dvojnásobná, a k přesunu těchto případů před přestupkové komise..
Nově tedy bude do 1. 10. 2020 platit, že pro účely trestného zákoníku se rozumí:
a) škodou nikoli nepatrnou škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč,
b) škodou nikoli malou škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč,
c) větší škodou škoda dosahující částky nejméně 100 000 Kč,
d) značnou škodou škoda dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč a
e) škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 10 000 000 Kč."
 
Pokud se jedná o myslivost, bude změna mít nepříznivý dopad na postih pytláctví.
Je třeba vidět, že trestný čin pytláctví byl v minulém trestním zákoně řazen mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných a stíháno bylo jednání, které bylo neoprávněným zásahem do práva myslivosti nebo rybolovu. Trestný byl, kdo neoprávněně lovil zvěř nebo ryby, nebo ukryl, na sebe nebo jiného převedl, nebo přechovával zvěř nebo ryby neoprávněně ulovené.
Hodnota upytlačené zvěřiny nebo ryby byla jen podpůrným kritériem.
 
Platný trestní zákoník řadí pytláctví mezi trestné čin proti životnímu prostředí, avšak svou koncepcí se velmi přibližuje trestnému činu krádeže, popřípadě jiným trestným činům proti majetku. Posun směrem k majetkovým deliktům spočívá v tom, že podle současného ustanovení § 304 trestního zákoníku je trestný, kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné.
Od 1. 10. 2020 bude jako podmínka trestní odpovědnosti nutné pytlákovi prokázat, že jím ulovená nebo neoprávněně nabytá nebo přechovávaná zvěř má hodnotu nejméně 10 000 Kč.
Již nyní je pytláctví trestným činem s tzv. vysokou latencí, většina případů není odhalena vůbec, a pokud odhalena je, není dopaden pachatel. Zpravidla víme jen, že padla rána, někdy se najde vývrh. I když pachatel dopaden je, dokonce při činu vyfotografován, ukazuje se, že jak policejní orgány, tak další orgány činné v trestním řízení myslivosti příliš nerozumějí a cenu upytlačeného zvířete určují podle ceny zvěřiny.
To samozřejmě do budoucna znamená, že například srnec nikdy nebude mít hodnotu, přesahující 10 000 Kč, stejně tak sele nebo lončák. Navíc v současné době, kdy covid-19 významně zasáhl do provozu restauračních zařízení a chybí odbyt ulovené zvěřiny, jsou ceny zvěřiny stlačovány dolů.
 
Ve skutečnosti by měly orgány činné v trestním řízení vycházet z ceníku, který již v roce 2010 vytvořil Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. Tento „Sazebník minimálních hodnot upytlačené zvěře podle druhu, pohlaví a věku“ vychází z kalkulace nákladů na uvedení věci (honitby) do původního stavu, tedy nákladů na navrácení obdobného jedince druhu do honitby. Podle úvodu tohoto sazebníku „výhodou tohoto postupu je, že řeší problém ocenění ekologické škody (odčerpání jedince z populace a ekosystému) a chovné hodnoty, jejichž finanční ocenění je často problematické. Struktura ohodnocení minimálních nákladů na navrácení upytlačeného jedince do honitby je následující: náklady na odchyt jedince (imobilizace, odchytové zařízení, práce atd.), náklady na nákup jedince (cena zvěřiny, cena lovu – trofeje), veterinární úkony (vyšetření, vakcinace atd.), náklady na transport a transportní zařízení, náklady na karanténování a adaptaci zvěře (zařízení, manipulace atd., administrativní náklady.“
V roce 2010 vycházela tímto postupem například cena srnce na minimálně na 15 900 Kč, srny na 14 100 Kč a srnčete na 13 900 Kč. V celé škále spárkaté zvěře nebyla cena upytlačeného jedince nikde nižší, než oněch 10 000 Kč, které jsou fakticky již dnes hranicí pro trestní postih pytláctví.
Nedělejme si iluze o tom, že hrozba trestním postihem při tak nízké objasněnosti případů pytláky odradí. Pokud počet případů pytláctví klesá, může za to především snížení poptávky po upytlačené zvěřině v důsledku omezení restauračních provozů, neboť pytlačení pro vlastní potřebu tvoří jen zlomek způsobených škod.
Lidstvo si v minulosti vždy s epidemiemi nějak poradilo, poradí si i s koronavirem a poptávka po zvěřině se zvýší a s ní i pokušení pytláckých grup.
Jestliže na inflaci reagoval zákonodárce změnou hranic škod, nemělo by Ministerstvo zemědělství vyčkávat a mělo by vyzvat shora uvedený výzkumný ústav k aktualizaci ceníku, který by měl být v součinnosti s Ministerstvem vnitra a Policejním prezidiem dán s novými cenami k dispozici policejním útvarům, soudům a státním zastupitelstvím tak, aby nová úprava hranic škody nepodvazovala již tak před novelou nízký vliv prevence, kterou má hrozba trestním postihem a trestní postih pytláctví.
 
JUDr. Jiří TERYNGEL

Zpracování dat...