Časopis Myslivost

Chrti - zapomenutí lovečtí psi

Myslivost 3/2021, str. 38  Martin Říha
Historie chrtů coby loveckých psů je delší než historie většiny plemen světa. Chrti žijí a loví společně s člověkem v rozsáhlých stepích Evropy, Asie i Afriky od pradávna. Lov zajíců i jiné kořisti štvaním pomocí chrtů je jedním z nejstarších a nejpřirozenějších loveckých způsobů již od starověku.
 

LOVEČTÍ CHRTI V ČECHÁCH

 
Chrti se na území naší vlasti doložitelně vyskytovali již ve starověku. V akropoli hradiště v Chotěbuzi – Podoboře byly nalezeny kosterní pozůstatky chrta. Vrstva, ve které se ostatky chrta našly, souvisí se starší fází slovanského osídlení z období 8. až 9. století. Zda se jednalo o ojedinělý vzácný dar, nebo běžně se vyskytujícího loveckého psa, bohužel žádné prameny neuvádí.
 
Zcela prokazatelný příchod lovů s chrty se zřejmě datuje až do doby křižáckých výprav. Již z druhé výpravy, uspořádané německým císařem Friedrichem Barbarossou v letech 1147 až 1148, přichází z Asie nový typ lovu, s ptáky a chrty.
Sokolnictví bylo vždy úzce spjato s chrty po celém světě. Německý císař Friedrich II. Štaufský (1194-1250) v obsáhlém díle De arte venandi cum avibus (O umění lovit s ptáky) popisuje všechny povinnosti sokolníka, lovecké způsoby i spolupráci dravců a psů při lovu. Friedrich doporučuje při lovu velkých ptáků jako je volavka, jeřáb nebo drop používat středně velkých chrtů, a to zvláště pro jejich rychlost, díky níž předejdou zranění sokola bránícím se ptákem. Psi mají být samci, od přírody odvážní, zcela poslušní a nikdy nesmějí být používáni k lovu čtvernožců.
 
Další zajímavá písemná zmínka o použití chrtů a sokolnicky cvičených dravců pochází od Tomáše ze Štítného (asi 1333-1409), který sice káral rozmařilost panstva, ale současně nám tím zanechal důkaz o oblibě šlechty v lovu chrtem i dravci: „Malá-liž kratochvíl v lovech se sokoly, s jestřáby, s krahujci, s ohaři, s chrty, s vyžlaty, v běhu komonstva a v křepkosti i ve skocích zvířat rozličných, onde ona hbitá, ano prudká, ano křepká!"
 
Lov s chrty zmiňuje i dobový překlad části díla Petra Crescentia z roku 1471 do češtiny, nazvaný „Vo lapání zvěří divoké a šelem. A nejprvé, kterak lapány bývají od psuov", potvrzuje, že chrti byli v Čechách i jinde v Evropě velice oblíbení lovečtí psi. Pod označením vyžlata neboli sledníci, rozumí autor i překladatel dvě různá plemena. Psi, autorem označeni jako velmi rychlí, jsou chrti. „Zajícové zvláště lapáni bývají od psuov. O jichžto nalezení potřební jsú psi, kteří slovú vyžlata neboli sledníci, kteřížto, čím jsú subtilnějšího čichu, tím jsú lepší. Item potřební jsú psi velmi rychlí k běhání, kteříž by je honili, aby je lapali; kteříž všichni k tomu naučeni bývají, aby je honili a lapali, když jim něco dáno bude z toho, což polapí, k jedení. Od nichžto také srny lapány bývají a druhdy i jelenové, a zvláště s pomocí tenat velikých, polečených na místech, kudyž honěni bývají. Item od nich lapány bývají lišky, ač jsú v utíkání velmi chytré. Item lapáni bývají kunikuli neboli králíci, když bývají nalezeni daleko od dúpat.“
 
Do skutečné módy přišli chrti v 16. století, kdy se panovníci, zejména v období nástupu Habsburků na český trůn, vzájemně zvou na dostihové štvanice a na výsledky honů i sází. Dobří chrti byli již tehdy vysoce ceněni a měli nesmírnou hodnotu. 
Syn Karla IV., pozdější král Václav, vyměnil dva zámky za smečku chrtů. Pan Vok z Rožmberka zase koupil deset skvostných chrtů za tehdy největší rybník Svět. 
Renesanční záliba v chrtech a sokolnictví snad souvisela i s tím, že šlechta té doby přenechávala lov zvěře personálu a sama se zajímala jen o loveckou podívanou.
Rožmberský archivář Václav Březan o chrtech zapsal k roku 1552: „Arcikníže Ferdinand, byv místodržící v království českém (tj. letech 1547-1567 — pozn. J. A.) zvláštní libost měl ve štvaní. Pana Viléma z Rožmberka a pana Jáchyma z Hradce listovně pobídnouti ráčil, a jich žádati, aby v pondělí před sv. Kateřinou k Roudnici s 20 chrty dali se najíti, že s nimi rád vetovati od sta dukátů až do tisíce a zakládati chtíti se ráčí."
Zdeněk Zmrzlík ze Svojšína hlásí 7. 9. 1553, že se „podle rozkazu dostaví k provozování myslivosti v neděli před sv. Martinem s chrty do Veselí".
Mikuláš Turzup píše 11. 9. 1553 panu vladaři: „Když mi Vaše Milost psáti ráčíte, abych do Veselí s chrty přijel, já tak na žádost V. M. učiniti chci a což nejlepšího vod chrtů mám, to vezmu s sebou..."
O chrtech se v té době vedla čilá korespondence. Václav kníže Těšínský napsal panu Vilémovi z Rožmberka: „Přitom před V. Mtí, přátelsky žádáme, že nám smečku chrtů dobrých potřebě naší vlastní darovati a po ukazateli listu tohoto odeslati ráčíte." 
Jan z Rožmberka píše 29. října 1531 Býčkovi z Nezpěčova, aby mu „vydal chrta od pana Diviše Malovce, ježto ho měl dříve přislíbeného".
Roku 1564 poslal Zdeněk ze Šternberka a na Blatné arciknížeti Ferdinandovi „ku jeho žádosti chrta a chrtici červenou ke štvaní.“
Hynek z Valdštýna píše v dopisu ze dne 16. října 1585: „Já jsem tento podzim svých chrtů málo viděl za zajícemi běhati, kromě v pružinky z ovsů a pohanek několikrát jsem sobě poštval. Dosti dobře mi se mladí chrti ukázali. Ale když rychlejší zajíc jest, nesměl jsem jich zde v tomto kamení štváti, aby se mi nepotloukli."
O loveckém využívání chrtů ještě v 19. století svědčí zpráva v časopise Háj z roku 1873 o polních zkouškách chrtů, které se konaly na den sv. Huberta u Pešti. „Hlavním účelem těchto dostihů jest, aby chrti z celé země zde se shromáždili a jejich způsobilost se zkoušela. Hrabě Mikol. Esterházy věnoval na ceny asi tisíc zlatých."
J. V. Černý uvádí v knize Myslivosť z roku 1882 tyto způsoby lovu: „Zajíci se střílejí na čekání (posedě), při hledání na výskoku, při ploužení, při polovačce kruhové, na shonech lesních a polních; lapají se do sítí, štvou se chrty a střílejí se též při parforsní honbě.“ O chrtu pak uvádí Černý v poměrně obsáhlé kapitole že: „opotřebuje se k lapání zajíců v běhu, lišek i srnců“.
V roce 1903 už V. Fuchs ale řadí všechna plemena chrtů do přechodné skupiny „psů domácích, k loveckým přechod tvořícím", kteří „jsou jak ozdobou salonů, maje všecky přednosti psů přepychových, tak i pýchou myslivců."
 
S rozvojem střelných zbraní docházelo k postupnému vytlačování ostatních způsobů lovu, jako byla lovecká lukostřelba, sokolnictví i lov s chrty a toto umění lovu u nás upadlo téměř v zapomnění.
Zvláště významným je rok 1832, kdy pařížský puškař Lefaucheux sestrojil brokovnici se sklopnou hlavní, která měla i jednotný náboj s vlastním těsněním. To byl další mezník pro vývoj loveckých ručnic. Pro samotný lov v přírodě postačila jen samotná zbraň a hotové náboje. Lov se tak stal více efektivním a pohodlným.
 
Další ránou pro chrty byly události po Ruské revoluci v roce 1917, kdy byl lov s nimi označen jako buržoazní přežitek a začalo jejich masové vybíjení. Obětí se staly nejen barzojové, miláčci šlechty, ale i obyčejní chrti v chudých oblastech jihu a středoasijských republik. Kořist ulovena těmito chrty přitom byla zde často jediným zdrojem masa.
Po II. světové válce došlo i v ostatních zemích východního bloku k drastickému omezení lovu s chrty, který se neslučoval s novou představou socialistického člověka.
Poslední hromadné hubení chrtů v Rusku proběhlo dokonce v roce 1953, hned po oficiálním uznání tuzemských chrtích plemen. V Polsku a Maďarsku byl zakázán lov s chrty a nezájem o jejich chov vedl tato plemena až k samé hranici zániku těchto národních plemen.
 
VLIV LOVU S CHRTY NA ZVĚŘ
 
Lov s chrty je založen na základních principech měkkého přírodní výběru. Přírodní výběr je jedna ze základních úvah Charlese Darwina o principu evoluce, která při vývoji druhu operuje s posunem fenotypových znaků směrem ke zvýšené adaptaci jedince a jeho potomků.
Tvrdý výběr vede k odstraňování jedinců, jejichž kritický biologický parametr nedosahuje určité hraniční hodnoty. Příkladem je eliminace jedinců, kteří nedosahují určitou váhu. Pokud mládě ježka západního nedosáhne 700 gramů na konci léta, pak tato letní mláďata nepřečkají zimní období.
Měkký výběr ignoruje absolutní hodnoty kritického znaku a eliminuje jen takové jedince, kteří ve znaku nedosahují určité relativní hodnoty. Příkladem je eliminace 25 procent nejslabších jedinců v populaci, např. nejpomalejší jedinci jsou odstraňováni šelmami. Měkký výběr je zřejmě účinnější nežli tvrdý výběr. Tvrdému výběru se jedinec dokáže vyhnout, např. zvětšením váhy, zatímco měkkému výběru nikoliv, neboť v každé generaci bude vždy eliminována část populace
K tomuto uvádí Jaroslav Bartoš v článku „Populační charakteristiky zajíce polního a vlivy na populaci působící“ v únorovém čísle časopisu Myslivost z roku 2010, že: „Jedinci, kteří jsou zabiti nebývají pouze nahodilým vzorkem populace jako celku a také ti, kteří uniknou predaci, často vykazují reakce, jimiž kompenzují ztrátu těch, kteří byli zabiti (udržují populaci v „kondici“ a například mají více potomstva). Navíc predaci nejspíš podlehnou jedinci nezkušení, bez domova, nemocní a sešlí věkem, tedy ti, kteří mají nejmenší šanci přežít a rozmnožovat se (Pintíř; Šálek; Marhoul, 2000).
Vliv predace může být tedy omezen kompenzačními reakcemi těch nejkvalitnějších přežívajících jedinců, kteří jsou zvýhodněni omezenou vnitrodruhovou konkurencí, jak prokázali např. Murton et al (1974). Z toho plyne, že negativní vliv predace na populaci zajíců nemusí být takový, jaký bychom mohli očekávat (Begon; Harper; Townsend, 1997). Z přírodního hlediska jde o nezbytný vztah pro správné fungování každého společenstva organismů (Pintíř; Šálek; Marhoul, 2000).“
 
Přírodní výběr predací je dnes z velké části nahrazen myslivostí, tedy obhospodařováním zvěře lovem. Myslivec před ulovením zvěře posuzuje ostražitost, výživný stav, držení těla, chůzi, zranění, zlomeniny, kůži i srst, tělesné otvory a hlasové projevy. Posouzení chování loveného kusu lze však provádět pouze v případě individuálního lovu (čekaná, šoulačka), nikoli při společných lovech (hon), tedy jediném možném způsobu lovu zajíce polního střelbou (§ 45 v. zak. č. 449/2001 Sb.). Tím pádem nedochází u zajíce k žádné selekci lovem, nýbrž pouze ke snižování stavů bez ohledu na jejich zdravotní stav, věk či pohlaví.
MVDr. Maria Stanovoi, veterinární lékařka původem z Ruska, která se od roku 1981 zabývá chovem chrtů plemene chortaja borzaja, a se svými psy se v Rusku aktivně účastnila lovů, měla možnost sledovat a studovat dopady lovu s chrty na populace divoce žijící zvěře uvádí, že: „V 80. letech minulého století vedl Ústav ekologie, morfologie a etologie zvířat ruské Akademie věd výzkum, při kterém byl porovnáván zdravotní stav a kvalita zvěře ulovené střelnými zbraněmi a s pomocí chrtů. Přes 80 % střelených zajíců nemělo před ulovením žádné zdravotní problémy, u méně než 20 % byly objeveny různé odchylky od normálního stavu (předchozí poranění, vývojové poruchy, cizopasníci, různé nemoci a vady). V případě zajíců ulovených chrty bylo zjištěno, že 90 % z nich trpělo různými zdravotními problémy, ať již patrnými na první pohled, nebo odhalitelnými pouze na vědeckém pracovišti. U zbytku zajíců ulovených chrty bylo při lovu zjištěno defektní chování.
(Analýza úspěšnosti lovu chrta při Polních zkouškách 60 psů lovících 2 až 3 dny za stejných podmínek v Ruské federaci prokázala, že podíl ulovených jedinců zajíce polního je asi 12 % z počtu pronásledovaných. - pozn. autora).
Jak ukázal výzkum, chrt může dohnat a chytit pouze nemocnou kořist, takže její kvantitu i kvalitu reguluje sama příroda. Této unikátní vlastnosti chrtů bylo využito při rozmnožování a reintrodukci ohrožené populace antilopy džejrana která byla v místech původního výskytu v Bucharské přírodní rezervaci v Uzbekistánu téměř úplně zničena lovem střelnými zbraněmi.
V rezervaci funguje "zdravotní chrtí jednotka" - lovecká smečka chrtů plemen Chortaja Borzaja a Tazy – se kterou zaměstnanci rezervace antilopy regulérně loví, a tak bez vysokých nákladů, zato však s velkým úspěchem, šlechtí chovné stádo zdravých antilop.
Ještě jeden důkaz o pozitivním vlivu lovů s chrty přímo z praxe. Má kamarádka je rozhodčí z výkonu chrtů a deset let vlastní tréninkovou a loveckou stanici chrtů ve stepi na jihu Ruska. Zajíci, které chrti lovili v tamní oblasti před deseti lety, byli drobní, stěží vážili 3 kg a nechali se snadno ulovit. Lovci ze sousedních vesnic se smáli, že zajíci mizí před očima, že již nejsou "jako dřív" a že nemá smysl je lovit, natož s chrty. Tvrdili, že nejspíš za pár let žádný zajíc v oblasti nezbude.
Po deseti letech lovu pouze s chrty váží zajíci v oblasti kolem tréninkové stanice kolem 5 až 6 kg a chrtům "připravují náročné dostihy". Ulovení zajíce vyžaduje od chrta značné úsilí a zkušenosti. Zdravé a silné zvíře psům vždy uteče a poslouží k zesílení populace.
Lov s chrty naopak zvěři prospívá, a tam, kde se takto loví, je zvěř zdravá a je jí dost….
Martin ŘÍHA
 
Redakční poznámka: Pokud se někdo podívá do historie chovu psů zjistí, že celá řada v myslivosti původně využívaných plemen se posunula do jiné kategorie. Jako příklad dobře poslouží pudlové, kteří byli původně loveckými psy se specializací na vodní ptactvo. Skupinu loveckých psů opustila i plemena dnes řazená do FCI sk. X - chrti. Jejich návrat mezi lovecky upotřebitelné psy je nepravděpodobný a to zvláště v našich honitbách. Většina plemen chrtů lovila ve velkých prostorách (stepi, pouště). Často bývá uváděno, že se orientovali spíše  očima než nosem a základem jejich práce bylo štvaní zvěře. To, a také kohoutková výška řady z nich, je v současné době z kategorie loveckých psů vyřazuje. Uplatnění dnes mají při dostizích, coursingu a jsou příjemnými společníky sportovně založených lidí.
 
 
KLUB LOVECKÝCH CHRTŮ
 
Klubu loveckých chrtů slouží ke sdružování a informování členů a zájemců o tento způsob lovu, který je nejen jedním z nejstarších způsobů lovu vůbec, ale také udržitelný a velmi ekologický, provozovaný v mnoha státech Evropy, USA, Ruska, Číny a většině zemí Arabského světa a Středního východu. Lovu, který je založen na základních principech přírodní selekce. Lovu během kterého, díky obrovské silové převaze chrta nad kořistí, nedochází k zbytečnému utrpení lovené zvěře. Lovu, jehož nejvyšším smyslem je prožitek, nikoli kořist, zvláště v dnešní době, kdy se význam udržitelného lovu a posouzení jeho dopadu na životní prostředí stal výrazně důležitým.
 
1.jpg
Obraz italského renesančního malíře Pisanella s názvem „Vidění svatého Eustacha“ (1438–1442), který je spolu se sv. Hubertem patronem myslivců. Do 2. století n. l. se klade vznik legendy o sv. Eustachovi a až od 8. století n. l. vznik legendy o sv. Hubertovi. Oběma se měl zjevit při lovu jelen se zářícím křížem mezi parohy. Do našich zemí se kult sv. Eustacha dostal v 16. století a od 18. stol. byl postupně zatlačován kultem sv. Huberta. Oba tito svatí jsou často vyobrazováni při tomto vidění s jelenem spolu se smečkou loveckých psů, ve které nikdy nechybí chrti.
 
2-1.jpgOstrakon s inkoustovou skicou faraóna, lovícího lva, doprovázeného chrtem, z období 20. dynastie. (1186 - 1070 př. n. l.)
 
3-1.jpg
Slovanský lovec s chrtem z Chotěbuzi. (Autor Jiří Brenner)
 

4-1.jpg
Fridrich II. Štaufský byl římský císař, král sicilský a titulární král jeruzalémský.
Císařova záliba ve východním způsobu života a orientálním luxusu se projevovala i vlastnictvím harému, existencí osobní saracénské gardy a vášní pro sokolnictví a chrty. Na jeho sicilském dvoře působili významní učenci, např. toledský vzdělanec Michael Scotus a syrský jakobita Theodor z Antiochie. Na základě jejich pojednání a překladů z arabštiny a také na základě své zkušenosti sepsal Fridrich latinský traktát „O lovu se sokolem“ (De arte venandi cum avibus), který je jedním z nejvýznamnějších zoologických děl středověku. Při tvorbě se opíral o své zkušenosti se sokolnictvím a popsal všechny povinnosti sokolníka, lovecké způsoby, spolupráci se psy a také poznávací znaky a chování kořisti. Na obrázku je císař se sokolem v čepičce. Zahalování sokolů za pomoci čepiček převzal Fridrich II. od Arabů.
 
5a-1.jpg
Lov zajíce pomocí jestřába a dvou chrtů. Johann Elias Ridinger ca.1717.

 

5b-1.jpg
Dodnes je lov s chrtem a sokolnicky vycvičeným dravcem oblíbený zvláště na Středním Východě a ve Španělsku.
 
6-1.jpg
Nádherný manuskript „Kniha o lovu“ (Le Livre de la Chasse), který je dokonce považován za jakousi „loveckou bibli“, sepsal mezi lety 1387 až 1389 hrabě Gaston III. z Foix. Jedinečnou výzdobu tvoří osmdesát sedm velice názorných, do detailů propracovaných miniatur přes půl strany, které v mnohém připomínají nástěnné koberce, jimiž si šlechtici zdobili svá sídla. Na výzdobě se podíleli minimálně tři umělci nebo ateliéry. Na mnohých z nich jsou zobrazeni chrti při lovu.
 
7-1.jpg
Richard Cavendish, britský aristokrat, autor, soudce a politik, jako malý chlapec s chrtem a krahujcem na obraze Sira Edwina Henryho Landseera z roku 1877.
 
8-1.jpg
Obraz s názvem „Myslivci“ od polského malíře
Alfreda Wierusza Kowalského. Polští chrti při lovu lišky

 
 

Zpracování dat...