Časopis Myslivost

Nejen o myslivosti, zemědělství a venkovu

Myslivost 7/2021, str. 18  Jiří Kasina
Tentokrát jsem zajel na severní část Moravy, do kraje, kde na jedné straně vidíte špičku Mohelnického kostela, na druhé straně charakteristickou siluetu loveckého zámku Úsov, zbývající horizont vyplňuje kaskáda kopců, kopečků a vrcholů Nízkého a Vysokého Jeseníku a při troše štěstí zahlédnete i Kralický sněžník.
V tomto malebném kraji hospodaří, nejen zemědělsky, jeden z největších zemědělských podniků akciová společnost ÚSOVSKO. Předsedou představenstva je Ing. Jiří Milek, myslivec tělem i duší, který měl tu čest být krátce i ve funkci ministra zemědělství.
Jiri-Milek-Podobenka.jpgNejenže mne vstřícně přijal, bylo to velmi zajímavé popovídání nejen o myslivosti, zemědělství a venkovu z pohledu pracovně velmi vytíženého člověka. Ani jsem se nenadál a návštěva se protáhla na několik hodin a paradoxní je, že jsem vlastně původně přijel kvůli zajímavému projektu týkající se introdukce tetřívků do jesenické přírody. O tom ale až příště v jiném článku…
 
Tak jako obvykle při takovýchto rozhovorech požádám na začátek o stručné představení…
 
Mě k myslivosti přivedl táta, od mých šesti let jsem s ním byl všude, pomáhal jsem mu nejen při hospodaření, ale také ve všem kolem myslivosti. Vystudoval jsem Střední zemědělskou a technickou školu v Šumperku, v osmnácti jsem měl už lovecký lístek. Letos mi bude osmapadesát, třicet let jsem dělal hospodáře mysliveckého sdružení v Klopině, jak narůstala pracovní vytíženost, následně i pracovní funkce v Praze, musel jsem činnost hospodáře ukončit. Do mysliveckého spolku jsem se ale navrátil a v současné době vykonávám funkci místopředsedy.
V prosinci 2017 jsem byl jmenován ministrem zemědělství, vláda však tehdy nezískala důvěru a v červnu 2018 mne v čele resortu vystřídal Miroslav Toman. Jsem předsedou představenstva společnosti ÚSOVSKO, a.s. v Klopině, která je mateřskou společností v našem koncernovém uskupení zemědělských, potravinářských a obchodních firem. Dále pracuji jako viceprezident  Agrární komory ČR, jsem členem představenstva Agrární komory ČR a předsedou její Myslivecké komise, pracuji ve vedení Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků, spolku, který hájí české zemědělce a zpracovatele potravin.
 
Takže v podstatě člověk s pohledem z obou stran, jak se znalostmi praktického myslivce, tak i člověk se znalostmi a s širokým pohledem na zemědělský a potravinářský trh….
 
Máte pravdu, bojujeme za české zemědělství a snažíme se, aby vůbec nějak přežilo. Všechno souvisí se vším, pokud se bude dařit zemědělským subjektům ekonomicky, tak se bude dařit i myslivosti. V momentě, kdy se zemědělským podnikům dařit nebude, pocítí to například i myslivci a to v návaznosti na uplatňování jakákoliv škod na plodinách. Myslím si, že kdyby ČMMJ vyhodnotila přes myslivecká sdružení vyčíslení škod a následné požadavky náhrad za škody zvěří, první místo by nejspíše obsadili soukromě hospodařící rolníci, druhé místo stát a na posledním místě by to byly akciové společnosti, družstva a velké podniky. Velké podniky mají snahu s myslivci vycházet a unesou určité výše škod.
Na posledním zasedání Myslivecké komise AK ČR jsme dlouho projednávali otázku zásahu do spolkové činnosti ze strany poslanců. Byli jsme proti kůrovcovému přílepku poslanců k zákonu o lesích z dílny TOP09. Když stát násilně zasáhne a řekne, že kdo vlastní pět hektarů, má nárok na povolenku v honitbě pronajaté spolkem myslivců, garantuji, že velká část, možná třetina až polovina, spolků se rozpadne. Dojde k narušení pravidel odstřelu, k narušení pravidel chodu spolků definovaných v provozních řádech spolků. Opravdu riskujeme, že se myslivecké spolky zcela rozpadnou.
Do spolků by se tak mohli dostat lidé, s kterými již v minulosti neměly spolky dobré zkušenosti, například byli vyloučeni za pytláctví. A my bychom jim měli umožnit výkon práva myslivosti? Tato skutečnost sice může přivést nové lovce, ale celkovou myslivost přece nemůžeme zužovat pouze na lov.
Celý život žiji na vesnici, kde jsou funkční pouze spolky hasičů a myslivců, někde jsou ještě rybáři, sokolové a fotbalisti. Spolky jsou ty poslední, které ještě přežily, a nyní je chce zákonem někdo zlikvidovat. To je příklad Pirátů a mladých, kteří ani neví, jak spolky fungují a mají stanovená pravidla. Pokud se spolky naruší, tak se může stát, že se odstřely sníží. Přitom zemědělci a lesníci požadují, aby v některých lokalitách s přemnoženou zvěří docházelo k redukci na úměrné počty.
Určitě správné nejsou ani jen minimální stavy zvěře, veřejnost v tomto případě zvěř neuvidí. Zvěře bude tak málo, že bude vzácnost ji uvidět, natož potkat. Zvěř je ale přirozenou a důležitou součástí přírody kolem nás.
Vyplývá z toho otázka na ČMMJ, jak si dokáže veřejnost získat na svou stranu? V poslední době zatím v tomto ohledu není nějak zvlášť aktivní. Pokud by se naplnily plány Duhy, zvěř bude téměř vyhubená, pak veřejnost ani neuvidí například jelena ve volnosti, a to je třeba veřejně a hlasitě říci. Získat veřejnost, to by měla jedna z hlavních úloh ČMMJ.
Les nemá jen produkční funkci, není to jen o stromech a produkci dřeva. Pokud by se zavedl navrhovaný systém povolenek ve státních honitbách, není možné si pod tím představit, že přijde lovec, sedne si na kazatelnu, střelí a odejde, za tím je přece spousta práce, kterou někdo musí vykonat.
Rozlišujme proto důsledně lovectví a myslivost. Myslivost uznáváme jako nehmotné kulturní dědictví. Lovectví a myslivost člověka doprovázela od vzniku, kdyby člověk neuměl lovit, tak by tu ani nebyl. Prvně lovil a pak teprve začal polařit.
 
Ale právě často je poukazováno na střety se zemědělci, že oni ničí krajinu…
 
Jsem zastánce vyrovnaného hospodaření v zemědělství. Zde se často používá nesprávný pojem průmyslové zemědělství. V ČR existují mnohé kontrolní organizace a všichni zemědělci, kteří u nás hospodaří, musí dodržovat stejná pravidla.
Například ti, kteří mají bloky nad třicet hektarů, musí dodržovat dělení honů. Zemědělci opravdu hony rozdělili hony na třicetihektarové bloky, které jsou osety jednou plodinou, což určitě přinese biodiverzitu do krajiny.
Dobrým krokem bylo například zavedení biopásů. Je ale diskutabilní, co zde má být naseto. Škodou je, že to nemohou být monokultury jetelovin, které by se sklízely v nějakém termínu, kdy už dojde k odvedení srnčat a k vyvedení kuřat. Dalo by se diskutovat o řadě změn v pravidlech kolem biopásů. Byla by potřeba pozdější seč, kdy už nedochází k ohrožování zvěře. Navrhoval bych třeba daleko úživnější biopásy, než směsi, které jsou momentálně stanoveny.
Vím, že se mnohým nebude líbit, když uvedu, že biopásy jsou semeniště plevelů. Bylo by lepší zavést kombinaci, tj. jeden rok využít biopás a druhý rok ne, aby došlo k likvidaci plevele.
 
Jak je to teď s používáním pesticidů a herbicidů, které je často dáváno zemědělcům za vinu?
 
V ČR dlouhodobě - a to už platilo i za socialismu a platí to i v celé Evropě - smíme používat jen prostředky, které jsou povoleny a jen ve schválené dávce, množství, termínu, na konkrétní škůdce nebo chorobu. Tyto pesticidy jsou prověřené, z toho vyplývá, že stanovené množství, které můžeme použít, je pro zvěř a zvířata neškodné.
Jen pro porovnání - ČR má spotřebu pesticidů 1,9 kg na hektar oproti Německu, které má přes 4 kg na hektar a Dánsko a Belgie má přes 7 kg účinné látky na hektar.
Lidé si myslí, že jsme průmyslové zemědělství, a proto jsme nejhorší. Ale podle vyhodnocených zemědělských ukazatelů patříme do první řady mezi nejlepší zemědělsky hospodařící země. Máme méně dotací než západní staré země, musíme přemýšlet, zda uděláme jeden nebo dva postřiky, musíme se držet na spodní hraně množství, která je ještě účinná. Používáme ty nejmodernější počítačem řízené postřikovače, aby aplikovaly přesnou dávku. V průmyslových hnojivech ČR používá polovinu čistých živin na hektar oproti Německu, Belgii, Dánsku a Holandsku. A ČR má ještě jedno prvenství, neboť 15 % plochy její zemědělské půdy je v ekologickém režimu, což nemá žádná stará země EU.
 
Když už jsme u tohoto tématu, zajímal by mne názor na řepku a na kukuřici…
 
Po vystudování Mendelovy univerzity v Brně jsem pracoval jako agronom, a proto vím, že na tyto plodiny jsou i z pohledu agronoma dva pohledy, zda je to zlepšující nebo zhoršující plodina.
Obě tyto plodiny jsou zlepšující, kukuřici se dokonce říkalo okopanina, protože když nebyly pesticidy, tak se okopávala motykou.
Co se týče půdního stavu, myslím si, že obě tyto plodiny jsou vhodné i pro zvěř. Kukuřice slouží spíše jako kryt a řepka slouží jako krmivo. Od té doby, kdy používáme nové odrůdy řepky, snížil se poměr dusíku, nehnojí se tolik, takže dnes už nepředstavuje řepka pro srnčí zvěř takové nebezpečí jako v minulosti.
Kukuřice je plodina, která poskytne z hektaru největší efekt z hlediska biomasy, výroba mléka je založena na výrobě kukuřice, kromě masné produkce při pastevním chovu je chov skotu jednoznačně postaven na kukuřici.
Řepka je v současné době z ekonomického hlediska jednou z nejrentabilnějších plodin a v osevním postupu je nezastupitelná.
Častou výtkou vůči nám zemědělcům je malé střídání plodin. Ale pokud nezajistíte střídání plodin, půda neplodí tolik nebo přestane plodit zcela, hromadí se škůdci a choroby. Řepku po řepce můžete pěstovat dva roky, pak už postupně nevyroste vůbec nic, je potřeba plodiny rotovat. V některých návrzích ekologistů je, že se budou minimálně tři nebo čtyři plodiny povinně střídat, ale my to stejně děláme, většina zemědělců to dělá, to pro nás není problém.
A co se týče vztahu ke zvěři, na čem se pase v zimě srnčí zvěř? Na pšenici a na řepce.
 
Další výtkou jsou příliš velké výměry lánů, resp. jednotlivých plodin…
 
Není pravda, že nám roste výměra, ta už několik let, konkrétně u řepky, v rámci republiky klesá. Dostali jsme se s koncentrací a se škůdci do situace, kdy nám začaly klesat výnosy z řepky, takže jdeme dolů s výměrou, to je hlavní faktor.
České zemědělství udělalo za posledních několik let velký pokrok, dochází ke snížení výměr jednotlivých bloků maximálně na 30 hektarů, došlo k zařazení biopásů do osevních postupů, jak jsem již dříve uvedl, snížila se spotřeba pesticidů, rozčleněním pozemků došlo k pestrosti pěstovaných plodin.
 
Proč tedy nejdou stavy drobné zvěře zase nahoru?
 
Jako celoživotní zemědělec a myslivec vidím tři zásadní problémy ovlivňující množství drobné zvěře. První problém představuje zvýšená pestrost a způsob obdělávání krajiny, druhým problémem jsou počty predátorů v krajině a jejich praktická nemožnost regulace a třetím problémem je narůstající hustota automobilové dopravy, zvláště na komunikacích III. třídy.
U nás v honitbě jsme lovili až 100 zajíců ročně. Paradoxně jediné místo, kde je dnes ještě možné lovit zajíce, představují uzavřené, až k zemi oplocené, ovocné sady. Každoročně zde dochází k namnožení zajíců. Zajícům totiž sad poskytuje vlastně takovou ochrannou klec proti pernatým predátorů, mají zde pásy zelené trávy, je zde i kapková závlaha, sady máme chráněné sítěmi. Naproti tomu hned vedle, ve stejné krajině, za stejného počasí, dokonce i tam, kde jsou pásy a lesíky, zajíce nenajdete.
 
Ještě zpět k plodinám, zajímá mě také názor na technické plodiny a na „železné krávy“ v podobě bioplynek. Není také škoda pálit hmotu ve spalovnách?
 
Rozlišujme spalovny a bioplynky. Dnes je minimum zemědělců, kteří by prodávali do spaloven jakoukoliv hmotu. Zemědělec, který nepotřebuje tolik slámy, tak ji zaoře a vrací do půdy, obsahuje živiny a organickou hmotu a to půda potřebuje. Až na pár jedinců, kteří nutně potřebují peníze, odváží hmotu do spaloven do Rakouska nebo Polska. Po revoluci byl boom, postavilo se spousta briketáren a peletkáren a organická hmota se spalovala. To ale přece naráží na uhlíkovou stopu a jde proti záměru šetřit uhlík a nechat ho zabudovaný v organické hmotě. Takže ve spalovnách nevidím logiku, ani budoucnost.
Bioplynka je dobrá věc, pokud máte nadvýrobu zemědělské produkce. Může být využita ke zpracování zemědělských odpadů, které by musely být jinak kompostovány. Pokud v bioplynce dochází ke zpracování hnoje nebo kejdy, tak vlastně likvidujeme amoniak, který by se jinak uvolňoval do ovzduší jako metan, skleníkový plyn.
ÚSOVSKO je příkladem toho, že tu funguje živočišná výroba. V řadě podniků živočišná výroba zmizela, není pak organická hmota na zaorání...
Dobrý zemědělec nechá organickou hmotu, kterou nepotřebuje, na poli a zaorá ji. Lepším hnojivem je samozřejmě hnůj, který dodává do půdy potřebné bakterie.
 
Hodně se také mluví i soběstačnosti státu při výrobě potravin…
 
Ano, v návaznosti na živočišnou výrobu je to potřeba zmínit, a já musím konstatovat, že soběstačnost potravin bohužel v ČR není. To je dané globalizací přes řetězce, které sem dováží výrobky za dumpingové ceny a likvidují tak české zemědělce.
V naší živočišné výrobě chováme ročně 1300 mléčných krav a 1400 masných krav, i zde narážíme na problém s odbytem. Do ČR ročně proudí přes 100 tisíc kamionů se základními potravinami, které si dokážeme sami vyprodukovat. Samotná Unie mluví o životním prostředí, ale dovozy nám životní prostředí neochrání, právě naopak. Potravinovou bezpečnost si může stát vybudovat jenom tím, že si samotná země produkuje potraviny, na které má vhodné podmínky.
Podobné momenty najdeme i u zvěřiny, jestliže lodní dopravou z Nového Zélandu je dovezeno do ČR velké množství zpracované zvěřiny jelenů, dojde k poškození všech myslivců, tím, že dochází ke snížení ceny a česká zvěřina se pak neprodává.
 
Ale v případě zvěřiny je problém, že by zájem byl, ale lidé chtějí koupit dělenou zvěřinu, ne celé kusy. A my jako myslivci nemůžeme prodávat, pokud nemáme schválenou bourárnu, která má ale stejné podmínky jako velký jatečný provoz.
 
V dnešní době je možné zakoupit zvěřinu v řetězcích. Od roku 2020 je v platnosti vyhláška, kterou vydalo MZe ČR, kde je uvedeno, že myslivci mohou prodávat zvěřinu jen jako nedělenou. Zpracování zvěřiny v prostorách bourárny podléhá legislativě Veterinární správy. Určitě by se ale prodalo mnohem více zvěřiny, kdyby myslivci měli možnost prodávat zvěřinu dělenou.
 
Zvěřina je přece přírodní produkt kvalitní, když je správně ošetřený, tak by to byla jedna z možností, jak myslivost prezentovat?
 
Každý z nás, kdo není vegatarián, má rád jídlo a zvěřina je přece obrovská pochoutka. Velká část produkce zvěřiny pochází hlavně z ekologických podhorských oblastí. I tohle by byla cesta, jak zpopularizovat myslivost u nemyslivecké veřejnosti.
 
Pojďme k Úsovsku, prosím o stručnou charakteristiku?
 
Před revolucí to bylo zemědělské družstvo, které se v roce 1995 transformovalo na akciovou společnost. Již v roce 1962 mělo družstvo základ ovocných sadů, 450 jabloní a 5 ha červeného a černého rybízu, v současné době hospodaříme na 222 hektarech ovocných sadů. Na ovocnářskou výrobu v roce 1990 navázala výroba potravinářská.
Jako první v Československu jsme vyrobili müsli tyčinku zaregistrovanou pod značkou Fit. Od roku 2012 potravinářská výroba působí pod názvem ÚSOVSKO FOOD, a.s. Klopina. Tato si vypěstovaná jablka z našich sadů usuší ve vlastní sušárně a veškerý usušený produkt využije ve výrobě müsli tyčinek.
Postupně jsme se rozrostli na koncernové uskupení ÚSOVSKO, které hospodaří na 15 000 ha. Z dnešní celkové výměry je přes 8000 ha orné půdy a necelých 7000 ha tvoří pastevní areály v horské a podhorské oblasti Jeseníků v ekologickém režimu.
Podle poslední zveřejněné ročenky Ministerstva zemědělství k ekologickému zemědělství za rok 2019 tvoří ekologicky obhospodařované plochy již 15,2 % z celkové výměry zemědělské půdy v České republice. V rámci Evropské unie je toto číslo dokonce výrazněji nižší, v roce 2018 to bylo 8 %, ovšem s aktuálně diskutovaným cílem zvýšit do roku 2030 takto obhospodařovanou výměru na 25 %. Tento dlouhodobý evropský cíl tak již nyní s hodnotou 42 % velmi výrazně překračujeme.
Produkce hovězího masa z těchto oblastí je určitě ta nejzdravější a nejkvalitnější. V těchto oblastech chováme každoročně okolo 1400 masných krav plemene Charolais. Chov mléčného skotu je soustředěn na farmě v Šumvaldu. Průměrný stav mléčných krav se zde pohybuje okolo 1300 kusů.
Nesmím opomenout, že máme také středisko lesa, kde hospodaříme na 185 ha lesa vlastního a na ploše téměř 140 ha lesa pronajatého.
ÚSOVSKO má široké výrobní zaměření, od zemědělství, potravinářství, obchod až po průmysl, který provozujeme v Šumperku ve firmě FORTEX – AGS, a.s.
 
A do kolika honiteb zasahuje vaše hospodaření?
 
V katastrech, kde hospodaříme a vlastníme půdu je spousta mysliveckých sdružení a honiteb, teď momentálně ani nejsem schopen říci přesné číslo. My sami máme dvě vlastní honitby na farmách, jedna je v Kunčicích, jedna je v Domašově nad Bystřicí. Obě farmy jsou ekologické, takže i myslivost a produkce zvěřiny je na ekologickém základu, myslivost tam provozuje přímo naše firma.  
Ostatní honitby jsou pronajaté, máme naše pozemky v honebních společenstvech. Snažíme se ovlivňovat chod z hlediska škod zvěří, žádné škody nevymáháme, když už je to neúnosné, tak uděláme dohodné řízení, abychom se domluvili, jak navýšit odlov.
Největší škody na polích nám dělá černá zvěř. Bohužel i my, kteří zemědělsky hospodaříme, zaviníme občasné usmrcení zvěře, tomu se asi nevyhneme, ale nesmí to samozřejmě přesáhnout nějakou únosnou míru. Pokud vím, tak za celou dobu, co dělám předsedu představenstva, jsme na myslivcích nevymáhali žádnou škodu způsobenou zvěří. Je to vždy o dohodě a myslivcům nedělá problém brigádní formou vypomoct naši firmě.
 
Spolupráce s mysliveckými spolky je tedy asi dobrá? Navíc je jistě plno myslivců zaměstnanci podniku…
 
Ano, je hodně zaměstnanců, kteří jsou členy mysliveckých spolků, i proto spolupráce funguje. Pokud jsou nějaké odpady z rostlinné výroby, tak je myslivcům poskytneme. Ale vyspělost kombajnů je již na takové úrovni, že odpady zůstávají na poli a kombajny dokáží zpracovat  zrno přímo na dobrou prodejní kvalitu.
Samozřejmě podporujeme myslivecké akce sponzorskými dary ve formě podnikových produktů, dáváme jim  jablka, Fit müsli tyčinky,  extrudované a fritované snacky Bersi a BAG. Obecně cítím potřebu myslivce podporovat, nejen proto, že jsem sám myslivec. Prostě mám zájem s nimi spolupracovat, aby mohly myslivecké spolky fungovat.
 
Takže postavení myslivců tady na venkově, v zemědělské krajině, je dobré?
 
Ideální stav je, když se podaří sjednotit mysliveckou činnost se zemědělstvím a s lesnictvím. Vždy to tak v historii bylo, bohužel v nové porevoluční době se to zatím nedaří skloubit, ale jsem optimista, věřím, že se to podaří. Ve vedení je to hlavně o lidech. Je dobré pokud je vedoucí pracovník řídící podnik zemědělec, a také myslivec tělem a duší. Takový člověk se umí podívat na přírodu z více pohledů, ne jenom přes peníze. Vím o případech, kdy zemědělec by nejraději na potkání zastřelil vše živé, co mu může způsobovat škody. Neumí, a nebo, ani nechce sladit svoje hospodaření s myslivostí a s přírodou.
Bohužel dnes navíc, jako myslivci a rozumní zemědělci, čelíme zelenému teroru, který je daný neznalostí těch, kteří mají sice nějakou ideální představu přírody a venkova, ale nikdy nikde nehospodařili. Vše mají jen načtené z knížek a internetu. Jsou to teoretici bez praktických zkušeností.
Příkladem budiž, jak se momentálně snaží zlikvidovat myslivost poslanci, kteří o myslivosti nic neví, podléhají názorům ekologických skupin se záměrem jen diktovat, místo aby se za takové nesmyslné nápady styděli. Na venkově to vždy fungovalo a je potřeba, aby se daly dohromady ti, kteří v krajině opravdu hospodaří.
Vím, že je založena platforma hospodářů v krajině, ale nějak se poslední dobou aktivita vytratila. Taková platforma by se měla velmi razantně vymezit proti tlaku zaměřenému na nepůvodní druhy a proti jiným nesmyslům. Vždyť naši oponenti hlásají, že cukrovka a pšenice jsou nepůvodní, stejně tak třeba muflon. Spousta zemědělských plodin je vlastně nepůvodních. A tak je přestaneme pěstovat? Zamítneme také nepůvodní brambory? A když už jsme u toho, tak přece i člověk je tu nepůvodní.
Jestli je tu nějaký problém, tak je to rostoucí počet lidí na planetě. My sami si ji ničíme a je velkou otázkou, kolik lidí do budoucna tato planeta unese. Žádný strom neroste až do nebe.
A právě o zemědělství, stejně tak jako o myslivost, musíme pečovat, musíme pečovat o půdu i o zvěř. Naši zemědělci jsou dobří a opravdu patříme v řadě pohledů mezi špičku. Bohužel globalizací se všechno likviduje, a to nepůjde vrátit zpátky, dokud nedojde k nějakému převratu nebo katastrofě.
Politici ztratili selský rozum, selské uvažování. Evropská unie vyhlásila, že chtějí, aby každý stát zajistil deset procent území, které se nebude obdělávat, ale oni na tomto území nechtějí ani myslivost, ani rybaření. Toto může říct jen hlupák, který nerozumí přírodě.
Uvedu příklad - máme honitbu 830 ha lesa a pod ní máme 1100 ha společenstevní honitby. Musíme redukovat divoká prasata dělající škody, když vyjdou z lesa do polí. A pak nám někdo řekne, že ten les bude bezzásahový. Divočáci za tři roky zpětinásobí svůj stav a sežerou v noci vše, kam vyjdou, zlikvidují zemědělcům totálně všechno. Pokud v lese budou jeleni nebo daňci, nejprve sežerou les a pak se vydají také do polí. V obrovském okruhu okolo hospodaření skončí. Co se stane, když takové hloupé opatření někdo, kdo nerozumí systému přírody a myslivosti, schválí?
 
Zkuste prosím zformulovat, jaké by mělo být postavení myslivecké organizace, jaká by měla fungovat, jak by měla myslivce hájit, jak by měla spolupracovat s dalšími subjekty?
 
Já si myslím, že zvlášť v dnešní době je důležité, aby všechny spolky, ať se jedná o včelaře, myslivce, rybáře, zahrádkáře, měly nějakou strukturu, která je bude zastřešovat. Právě kvůli obraně proti zelenému teroru, který se na nás žene především z Evropského parlamentu, kvůli obraně proti tomu, že chystají omezení lidé, kteří o myslivosti nemají páru, zvlášť v ČR hnutí Duha - je takovéto spojení hospodářů v přírodě více než potřebné.
Potřebujeme, abychom jako myslivci měli v Českomoravské myslivecké jednotě silné vedení, které by obhájilo prostor myslivcům, svým členům. Ten prostor se nám zužuje. Veškerá omezení mají za výsledek, že je nás čím dál míň a problémy narůstají. Přitom máme historii sto let, myslivost byla zapsána jako kulturní dědictví. Musíme se umět postavit oponentům a obhajovat zájmy svých členů. Má to svoje opodstatnění, protože myslivost byla, je a do budoucna i bude. Není to jen o regulaci počtu zvěře.
Samozřejmě organizace musí být silná a sebevědomá, ale základem je komunikace, vše je potřeba projednávat formou spolupráce se zemědělci, lesníky a majiteli pozemků. Musí se snažit najít správný konsensus. Zákon o myslivosti představuje sám jakýsi konsensus. Musely se v něm udělat jakési ústupky a určitě je na zákonu co vylepšovat. Ale není možné stále vše novelizovat. Myslivost je záležitost dlouhodobá a fungování paragrafů se musí ověřit z pohledu řady let.
Už samo konstatování, že zvěř je přemnožená je zavádějící. Svoji úlohu musí sehrát státní správa, musí se vypořádat s tím, že zvěř je sice přemnožená, ale jen v určitých lokalitách, určitě ne plošně. To slovo přemnožená ale nerad používám, každý máme jinou představu přemnožené zvěři.
Nejlepší myslivost je tam, kde vlastník pozemků zemědělsky hospodaří, na pozemcích má vlastní lesy a je schopen vykonávat myslivost a regulovat stavy zvěře, a tím regulovat výši škod. To ale musí být na odpovídající ploše a ne na několika hektarech. Pokud dochází ke škodám - zvěř přece nezná hranice a ani nikomu nepatří – ve většině případů musí zasáhnout stát, musí nastavit pravidla. Vím, je těžké stanovit tato pravidla. Ale stejně tak, jako u velikosti honů v zemědělství, tak u velikosti honiteb, je stejnou hloupostí, která se udělala, a to nastavení jedné velikostní hranice. Rozhodující slovo by měla mít státní správa myslivosti, která by měla mít prvotní zájem sesouladit pohledy všech zúčastněných stran podle místní znalosti a podmínek.
 
Třeba jít na formu jako mají Slováci, kde je minimální výměra honitby ve třech stupních podle převažujícího druhu zvěře v honitbě?
 
Určitě by to bylo vhodnější, především pro chov spárkaté trofejové zvěře. Ale nezapomínejme, že jsou důležité i chovatelské oblasti zvěře. U nás na Olomoucku máme jak daňčí, tak i jelení chovatelské oblasti, jeden čas jsem dělal i předsedu jedné z těchto oblastí. Na kraji máme rozumného úředníka, spolupráce funguje, snažíme se plnit odstřel, sejdeme se, domluvíme se, kde je problém, kde je potřeba více lovit, kde se soustřeďuje zvěř a kde vznikají škody. Je potřeba si uvědomit skutečnost, že opravdu už není možné stavy zvěře navyšovat a je potřeba v některých lokalitách stavy snižovat. Vše je jen o domluvě.
 
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA

Zpracování dat...