Časopis Myslivost

Zbraň a náboj „do tlaku“?

Myslivost 7/2021, str. 64  Mgr. Pavel ČERNÝ
Nezřídka lidé široce diskutují o tom, jaká zbraň je vlastně pro naháňky ta nejvhodnější, stejně tak jako se mnozí přou o to, jaký náboj považují za ten „pravý a osvědčený“.
Když jsem kupříkladu já začal chodit na naháňky, též jsem dumal o tom, kterou zbraň si vlastně mám vzít. Opakovací kulovnice je sice dobrou volbou, ale jen pokud jste někde na poli s širokým výhledem a pokud „na štontu“ vidíte zvěř na desítky metrů, nezřídka třeba i na 100 až 150 metrů. Pak, zvláště pokud máte k dispozici nějakou oporu, strom, monopod, dvoj či trojnožku, se rozhodně vyplatí využít přesnosti a dalekého dosahu kulovnice s puškohledem, třeba i s výraznějším zvětšením. Avšak jde-li člověk přímo do leče, tedy „do tlaku“, podobná zbraň se stává v husté vegetaci, kde vám může zvěř vyběhnout doslova na pár metrů, velmi nemotornou a nepohotovou. Navíc musíte mít stále na mysli, že střela z kulovnice může letět i na kilometry daleko se smrtícím účinkem po celé dráze letu.
Proto moje volba lovecké zbraně „do tlaku“ byla jasná - brokovnice. A to nejen proto, že jsem dlouhá léta působil coby lektor právě pro brokové zbraně a měl jsem v gesci pro rozličné speciální složky týdenní kurzy, bez kterých díky tehdejší legislativě nemohl ve službě policejní brokovnici nikdo používat. Díky získaným návykům a taktéž tomu, že jsem kdysi s právě podobnou zbraní poměrně intenzivně střílel IPSC dynamické disciplíny, jsem oprášil svůj Remington 870, tedy onu legendární americkou opakovací brokovnici.

0.JPG

Mělo to ale háček - zbraň vyhlížela tak, že by mne s ní v tu chvíli na lov sotva někdo pustil. A nemuselo by zrovna jít o nadmíru ortodoxního myslivce, zarytě hájícího tradice. Vše bylo na zbrani v plastu, protože od svých kamarádů z izraelské firmy Fab Defense, se kterou jsem blízce spolupracoval, jsem na pumpu v průběhu let dostal několik taktických doplňků. Brokovnice vypadala málem, jak když Ripleyová šla na vetřelce. Nastavitelná sklopka s odpružením zpětného rázu, navíc dole čnící háky pro použití trubkových IPSC rychlonabíječů, vepředu zvětšený trubicový zásobník, předpažbí s raily a na nich taktická rukojeť a v montáži taktická svítilna.
No, nebudu to prodlužovat, rozhodl jsem se vrátit „přezdobené“ zbrani původní lovecký vzhled.
 
Lovecká pumpa
 
Namísto závodního zásobníku se zvýšenou kapacitou jsem vrátil jen krycí matici. Ale ouha - původní dřevěnou pažbu a předpažbí, které jsem kdysi sundal, jsem neuvážlivě někomu daroval. Nakonec po intervenci a nemalé pomoci mých přátel po delší době dorazilo „dřevěné příslušenství“ až z daleké Kanady. A tak jsem měl zase konečně zkompletovanou klasickou zbraň, která nejen nepohoršovala vzhledem, ale ukázala se být i vysoce praktickou právě pro daný způsob lovu a jeho určitá specifika. Míněno tím, že naprostá většina současných naháněk je cílena právě na lov černé zvěře. Zde pak není nezbytné užít kulovou zbraň jako při společných lovech, kdy se loví třeba i další druhy spárkaté zvěře. Nemluvě o tom, že lze brokovnici, na rozdíl od kulovnice, užít i na lov pernaté zvěře při honech.
Další výhodou brokové pumpy je to, že lovec v leči nezřídka využije i o trochu větší kapacitu nábojů, která u opakovacích zbraní není podle zákona omezena na 2+1, jako v případě „semi“ zbraní, tedy samonabíjecích. Oněch 4+1 nábojové kapacity u Remingtonu se bezesporu hodí nejen v situacích, kdy vám například vyběhne „rudl“ prasat a vy tak můžete využít vítanou šanci na bohatší úlovek. Též se možnost pětiranné pumpy bezesporu využije v případech jiných, třeba když se na vás vyřítí obrovský zraněný kňour a kořistí už nebude on, ale spíše už vy. V takových momentech, které se bohužel také stávají, by asi bylo černým snem mít v ruce třeba jen klasickou brokovou dvojku a nebo dokonce jednušku. Na vás se hrnoucí rozzuřené zvíře třeba pak jen škrábnete a pak už jen stojíte coby cíl útoku s prázdnou zbraní. Prostě čtyři náboje v zásobníku k tomu dalšímu v komoře jsou jakousi jistotou, že při lovu divočáků, který nemusí být vždy zrovna bezpečnou záležitostí, máte prostě šanci se čím bránit.
Přes zvýšenou nábojovou kapacitu je také stále zachována zbraň krátká, kompaktní,  a tak dostatečně pohotová v nějaké trnité houštině, kterou v předklonu nebo někdy i doslova po kolenou taktak prolézáte.
A ještě odpověď na občasné dotazy „proč ne automat“, tedy brokovnici samonabíjecí. Kromě již výše zmíněného omezení počtu nábojů je u takovýchto „semi“ zbraní jeden problém - jakýkoliv „automat“ je závislý z hlediska správné funkce na energii (tedy prachové náplni a hmotnosti střely) náboje. V případě, že výkon náboje bude na hraně, a nebo slabší náplň vadného náboje bude menší, je tu závada. A u opakovačky přebití zajistíte manuálně, tedy přebíjíte rukou, absolutně bez závislosti na možném „technickém výše popsaném“ problému.


1.JPG
 
Co nabít „na prasata“
 
Také jsem zvažoval, jaké střelivo vlastně použít. Zatímco v policejní praxi je jednotná střela užitelná jen obtížně na rozdíl od hrubých broků proti lidské síle či zastavení vozidla střelbou na pneumatiku, v lovectví je při užití brokovnice na lov černé zvěře jasnou volbou, a to nejen díky současně platným zákonům. Ale jakou jednotnou střelu zvolit?
V minulosti jsem měl možnost nemálo jednotných střel zkompletovat jak do sbírky, tak i prakticky odzkoušet. Nejedná se totiž jen o kvalitu samotné střely (tj. účinek v cíli, chování zbraně, její přesnost), ale také v neposlední řadě i o cenu. Protože na nic je vám, když máte sice nějaký přetechnizovaný náboj, který ale pořizovací hodnotou neumožňuje dostatečně intenzivní trénink na střelnici s vystřílením třeba i 50 či 100 ran. Mou volbou se tak nakonec stal, na bázi předchozích zkušeností, běžný domácí Slug od firmy Sellier & Bellot.
Historie tohoto náboje se píše od počátků devadesátých let, kdy se ve vlašimské muničce začalo uvažovat o náhradě stávající jednotné střely S-Ball, což byla střela s ocelovým pomosazeným jádrem zalitým v plastu. Důvodem byly stále častější připomínky zákazníků na přesnost střel S-Ball Plastic a jejich ranivost – střely totiž vážily pouze 25 g. Výjimkou tenkrát nebyly ani připomínky na odrazivost střel, resp. jádra, kdy střela narazila na tvrdou překážku, jádro se „svléklo“ z plastu a nekontrolovaně odrazilo. Po přechodném období, kdy se v SB začaly laborovat dovážené střely Brenneke Classic s přišroubovanou plstěnou zátkou, se počalo s vývojem vlastní jednotné střely s plastovým stabilizátorem.

3.jpg
 
Nový Special Slug
 
U nového Special Slugu bylo válcovité tělo střely (mírný kužel asi 1º) opatřeno deseti podélnými vodicími žebry, kdy je šířka žebra vždy menší než drážka. Toto zajistilo dost podstatnou vlastnost - možnost užití střel Special Slug dokonce i v plném zahrdlení brokovnice, kdy je materiál žeber při průchodu zahrdlením rovnoměrně vtlačován do drážek, a tak spolu s mechanickými vlastnostmi olověné střely nedochází k nežádoucímu nárůstu tlaků. Střela prostě bezproblémově prochází i zahrdlením a ústí hlavně není nadměrně namáháno. Navíc žebra střely jsou konstruována pod úhlem 7º vůči ose střely, což má příznivý vliv především na přesnost střely. Jelikož střela není v klasické brokové hladké hlavni bez drážkování stabilizovaná rotací, bylo nutno k efektu roztáčení prouděním vzduchu během letu využít i tzv. šípovou stabilizaci, tedy umístění těžiště střely před bodem náporu vzduchu, což pak připomíná jakousi zvětšenou vzduchovkovou diabolku.
Pro zajímavost, plastový stabilizátor je zde ve své vodící části opatřen těsnícím kroužkem a dále deformačními stěnami ve tvaru lomených oblouků – což je důležité při vývinu rány a průchodu hlavní zbraně. Samotná střela je nasazena na čep stabilizátoru a v průběhu vývinu rány je natlačena až na podélné vruby, kdy do cíle dopadá vždy jako jeden, stabilizovaný a pevný celek.

2.jpg
 
Efektně a bezpečněji
 
Special Slug se vyrábí ve třech rážích, tj. 12, 16 a 20. A pak i ve třech druzích „patrony“ - a to 67,5 mm, 70 mm a magnumové 76 mm. Já jsem zvolil střední délku. Ta ještě umožňuje ony 4 náboje v zásobníku, ale oproti již, podle mého názoru, zbytečně silného magnumu má ještě snesitelný zpětný ráz a nevelký zdvih zbraně, takže se člověk znalý rychlejší práce s předpažbím při nutnosti rychlých opakovaných ran „nezdržuje“ čekáním na navrácení zbraně do výstřelné roviny.
Uvedený náboj 70 mm se střelou je, co se týče „stop efektu“ na exponované vzdálenosti do 50 metrů ověřeně vyhovující. Ranivý kanál vytvořený střelou o hmotnosti 32 gramů s úsťovou rychlostí 420 m/s bývá ve tkáni dostatečně dlouhý, ale ani u menších kusů nedochází k úplnému prostřelení zvířete.
Navíc střela má při průchodu živým cílem tendenci k výraznému zploštěním olověné části do jakéhosi velkého „hřibu“. To vše zajišťuje nejen maximální předání energie cíli, ale i vyšší bezpečnost pro okolí. Což je důležitým faktorem zvláště při společných lovech a bylo taktéž jedním z mnoha důvodů při volbě zbraně a náboje. Podobné druhy střel, na rozdíl od těch z neolověných materiálů, navíc totiž mají velmi malou, prakticky nulovou odrazivost. Deformace projektilu po nárazu do kamene nebo stromu vytváří zpravidla doslova „placku“ a potřebně tak pohlcuje energii. Taktéž lze zmínit, že ohrožené území takovýmito náboji je díky omezenému dostřelu jen zlomkem toho, jaké by bylo při použití kulovnice a klasického puškového náboje. Udává se, že pokud s brokovnicí vystřelíte rovnoběžně se zemí, ke střetu jednotné střely se zemí obvykle dochází už po nějakých 200 metrech.
 
Uspokojivá „trefa“
 
Slug je minimálně citlivý na trávu, větve a další drobné překážky, které někdy negativně ovlivňují zásah. Samotnou přesnost tohoto náboje rozhodně shledávám více než dostačující pro daný způsob lovu a zejména úměrnou typu mnou užívaných mířidel, tedy pouhé světlovodné mušky a podobně řešeného hledí na horní liště.
Někdo by snad mohl namítnout, že existují i o něco přesnější jednotné střely do brokovnic, obvykle „podkaliberní“ s „větším dosahem“ střelby. Avšak otázkou pak je nejen jejich obvykle neporovnatelně větší cena a případná tendence k odrazům, díky daleko tvrdším materiálům, než je olovo, ale především to, zda právě u brokovnice vůbec nějak využiji (nějak vůbec poznám) ještě větší precizi zásahu, popřípadě, zda pro výrazně větší vzdálenosti raději tedy neužiji zbraň pro to určenou, tedy už spíše kulovnici.
Prostě, zvolit si vhodnou zbraň a taktéž, „čím ji nakrmit“, není rozhodně jednoduché a každý na to může mít svůj názor. Já však právě na naháňky nedám na onu svoji brokovou pumpu naplněnou pěti Slugy dopustit...
 
Text a snímky Mgr. Pavel ČERNÝ
 

Zpracování dat...