Časopis Myslivost

Co mě mrzí na debatě o novele mysliveckého zákona

Myslivost 5/2021, str. 14  Radek Holomčík
Poslanecká sněmovna projednává vládní novelu zákona o myslivosti (v době vzniku tohoto textu jsme byli před 2. čtením). Piráti podporovali její projednání už v minulém roce - novela je napsaná vcelku dobře, řeší některé dílčí nedostatky, které se dostaly do zákona s minulou novelizací. Pokud jí něco vyčítám, tak spíše to, co v ní není, než to, co v ní je.
Co mě osobně těší je, že jsme nešli cestou přilepení (nikoliv přílepku!) na novelu zákona o invazních druzích, můžeme ji projednat normálním způsobem a v tento okamžik lze očekávat, že ji i projednat stihneme. Co mě už ale těší méně, je atmosféra, která debatu o novele provází.
Snahou pozměňovacích návrhů je umožnit paralelní fungování spolkové, vlastnické a profesionální myslivosti, nikoliv likvidace spolků. Důvody jsou nasnadě. Křivky vývoje počtu držitelů loveckých lístků a odlovů spárkaté zvěře jdou dlouhodobě proti sobě. Přestává být prostor pro rezervování práva lovu pro určité skupiny, naopak je do budoucna potřeba uvolnit výkon práva myslivosti všem, kteří o tuto nepostradatelnou činnost v krajině projeví zájem a splní veškeré zákonné povinnosti a požadavky.
Jít proti spolkové myslivosti by znamenalo například spojení výkonu práva myslivosti výhradně s vlastnictvím honebních pozemků, zavedení povinnosti pravidelného přezkušování držitelů loveckých lístků z nových vědeckých poznatků v oboru nebo jiné drastické zásahy, které by znemožnily či značně otrávily myslivecký život. Nic z toho ale není předmětem našich návrhů a ani úvah!
Umožnění lovu vlastníkům lze vnímat různě. Je ale nutné zmínit, že se jedná především o zoufalou snahu malých zemědělců a lesníků spravujících nestátní lesy, kde mohou být škody v závěrečném vyúčtování likvidační. To by mohlo do budoucna znamenat, že budeme přicházet o hospodáře se vztahem k půdě, fungujících na lokální úrovni. Podobnou budoucnost českého zemědělství nechceme podporovat a malým podnikatelům bychom rádi naopak ulehčili, aby mohli problémy se škodami řešit pružně, bez byrokratické zátěže a soudních sporů. Ruku na srdce, všichni víme, jak v současnosti funguje vymáhání škod u nás.
 
Zpět k mysliveckému životu. Tolikrát skloňovaný saský model myslivosti vůbec není omezen pouze na lov, jak tvrdí odpůrci návrhu, jenž má zakázat pronájem státních honiteb. Saské státní lesy totiž velmi dbají na kulturní stránku myslivosti a na tradicích staví dobré vztahy mezi „povolenkáři“ a lesnickým personálem, který se samozřejmě loveckých i jiných akcí účastní.
Dovolím si tvrdit, že tento návrh je představiteli ČMMJ zbytečně zavrhován a záměrně dehonestován, přičemž by naopak mohl přivést místní myslivce zpět do jejich bývalých honiteb a umožnit výkon práva myslivosti se vším všudy. Takové myslivce „ve službách státu“ lze navíc motivovat uhrazením nácviku střelby, loveckého vybavení, pravidelnou dotací pro psovody apod.
V neposlední řadě je nutno zmínit, že celý tento myslivecko-lesnický přerod v Sasku byl založen na přechodu od pasečného k výběrnému způsobu hospodaření. To kromě jiného znamená zlepšení úživnosti honiteb a nižší závažnost škod způsobených zvěří v přirozené obnově. Proč se tedy myslivecká jednota brání takovému pojetí, když podobné již funguje u státního podniku Vojenské lesy a statky, církevních lesů, městských lesů a dalších soukromých vlastníků?
 
Také úplně nerozumím, proč jsou například ASZ nebo SVOL, které se snaží prosazovat zájmy hospodářů, nálepkovány jako ekoteroristické, či marginální. Chápu, že míří na citlivá místa, ale pokud má být krajina přívětivá pro své zvířecí obyvatele, musí být lesní, zemědělské a myslivecké hospodaření v harmonii. A přiznejme si, že změny, které v lesnictví a zejména v zemědělství probíhají a probíhat budou, budou poměrně razantní.
S podivem sleduji, jak zástupci Českomoravské myslivecké jednoty brání drobné hospodáře v boji proti vzniku škod způsobených útoky vlků, avšak škody, které způsobují divoká prasata a další druhy na pastvinách nebo polních kulturách, nikoho z představitelů zřejmě neznepokojují. Stejně tak nepochopitelné je „lámání hole” nad Českou společností ornitologickou, která se k projednávání také vyjadřuje a která ještě před dvěma lety byla pro ČMMJ vděčným partnerem v rámci petiční akce „Vraťme život do krajiny”.
 
Měl jsem možnost sledovat několik vystoupení, během nichž představovali zástupci myslivecké jednoty pozměňovací návrhy. Bohužel i v tomto ohledu musím konstatovat, že mě mrzí, že řadoví členové ČMMJ dostávají pouze kusé a účelově selektované informace. Na online setkáních i v článcích jsem zaznamenal, že například u návrhu snížení minimální výměry honitby pravidelně nezaznívá, že se změna týká pouze vlastních, nikoliv společenstevních, honiteb. Stejně tak jsou členům předkládány dohody s ministerstvem o postupu projednávání legislativy, které ale zástupci ministerstva popírají.
 
V příspěvku, který za mysliveckou jednotu podepsal předseda Janota a byl otištěný v časopise Myslivost, je napsáno: „Vlastníci pozemků mají již dnes právo určovat, kdo bude v honitbě lovit, buď mohou sami, nebo honitbu pronajmou. Komu a za jakých podmínek si opět určují sami. Pokud tedy chtějí, mohou navrhovaného stavu dosáhnout již dnes, není třeba jej paušálně nařizovat zákonem. Naopak to, že této možnosti ve velké míře nevyužívají, je důkazem toho, že nejspíše nechtějí.” Každý z nás si může odpovědět na otázku, zda je možné takový výrok považovat za pravdivý. Za sebe musím bohužel dodat, že jednoduchým propočtem váhy hlasu vlastníka 20 hektarů v honitbě o výměře 1000 ha mi nevychází, že by takový vlastník na valné hromadě honebního společenstva mohl něco ovlivnit. Existuje rovněž mnoho vlastníků lesů, kteří jsou do honiteb (např. státních) přičleněni a do hlasování zasáhnout nemohou.
 
Ve zmíněném prohlášení ČMMJ jsem také narazil na jedno velmi rozvášněné, ale možná značně neuvážené konstatování směřované k uplatňování práva lovu vlastníka 5 a více hektarů: „Lovem navíc budou moci pověřit libovolnou jinou osobu. Po honitbách se tak budou pohybovat neznámí, neprověření a místních zvyklostí neznalí ozbrojení lidé, kteří budou lovit cokoliv, kdykoliv, jakkoliv a zcela bez ohledu na životní pohodu zvěře i jakékoli oprávněné zájmy a plány uživatele honitby.” ¨
Podle tohoto výkladu tedy vedení Českomoravské myslivecké jednoty považuje držitele loveckých lístků (z nichž převážná většina složila zkoušky z myslivosti u ČMMJ) a zbrojních průkazů za neznámé, neprověřené a neznalé ozbrojené lidi?
Kromě toho, pokud by tento pozměňovací návrh byl přijat, mohu ujistit, že neumožňuje lov čehokoliv, kdykoliv a jakkoliv. Nemohu se zbavit dojmu, že takové vyjádření má působit spíše emotivně nežli věcně.
 
Zaujalo mě rovněž tvrzení, že v sousedních státech majících nižší minimální výměru honiteb jsou stavy zvěře vyšší, protože se tam loví vyšší počty zvěře. Je toto skutečně platný argument? Neznamenají vyšší lovy právě to, že se daří lovit přírůstek, tudíž i problém přemnožení reálně řešit? Podle mých informací ve zmiňovaném Sasku právě ukončují projekt sčítání a výsledky hovoří o snížených stavech právě díky plnění plánovaného odstřelu. Nutným předpokladem efektivního plnění plánu lovu je ale přiznání skutečných stavů zvěře a její sociální struktury. Budou-li představitelé ČMMJ ujišťovat své členy, že zvěř přemnožená není, protože ještě stále nejsou lesy plné padlin, zvýšené aktivity se asi nikdy nedočkáme.
 
Piráti rozhodně netvrdí, že za vše mohou myslivci. Každoročně se zvyšující počty ulovené zvěře naznačují, že rozhodně nelení. Každý ale snad cítí, že se dějí významné změny v krajině, a tu je navíc potřeba do budoucna přizpůsobit velmi odlišným trendům klimatu, než na které jsme byli zvyklí a kterým jsme českou krajinu přizpůsobovali doposud. Taková změna vyžaduje obrat v myšlení lesníků, zemědělců, ale i myslivců. Není snad třeba se dohadovat o tom, jestli myslivcům nepřiměřeně vysoké stavy zvěře vyhovují, nebo jim naopak vadí. Je ale na místě uznat fakt, že příliš početné populace spárkaté zvěře podstatně snižují potenciál obnovy lesa silami přírody, které nás nic nestojí. A kdo jiný by se měl o změnu krajiny k lepšímu zasazovat více, než právě myslivci, jimž záleží na životní pohodě zvěře?
ČMMJ by pak měla být odbornou organizací, která myslivce v tomto směru myšlení bude dnem i nocí podporovat. Cílem Pirátů je změna krajiny založená na větší pestrosti. K tomu potřebuje celá společnost co nejvíce myslivců, kteří se mohou skutečně zapojit do snižování stavů zvěře na únosnou míru (tedy žádná genocida zvěře a prázdné lesy).
Marně se také snažím zjistit, proč nám někteří myslivci vyčítají, že zrovna Piráti chtějí střílet zvěř hlava nehlava i v noci, když nic takového nenavrhujeme. Povolení lovu s noktovizorem je součástí vládní novely, kterou velmi podporuje právě ČMMJ.
 
Co mě ale mrzí nejvíce je, že v debatě (ani ve vládním návrhu) vůbec nerezonuje téma smysluplného a systematického uchopení oblastí chovu. Jestliže je v ČR průměrná velikost honiteb těsně pod 1200 hektarů a smysluplný chov některých druhů zvěře vyžaduje výrazně vyšší rozlohy (jelenovití i 5000 hektarů), znamená to, že už současná situace není vyhovující. Předpokládám, že nikdo nevolá po zvyšování minimální výměry na 5000 hektarů, pokud tedy máme být schopni zvěři zajistit příznivé životní podmínky, musíme co nejdříve začít hledat smysluplný a funkční model uchopení oblastí chovu, bez ohledu na velikost honiteb. Cílem by měl být přístup vytvářející co nejlepší podmínky pro život zvěře, který v daných oblastech neovlivní pouze myslivost, ale promítne se i do polního a lesního hospodaření a také například do územního plánování. Byl bych rád, kdybychom debatu o tomto klíčovém úkolu mohli vést společně. Z naší strany vůle rozhodně je a bude.
 
Mgr. Radek HOLOMČÍK

Zpracování dat...