Časopis Myslivost

Diskutujme o budoucnosti české myslivosti

Myslivost 5/2021, str. 8  Aleš Maxa
Člověk míní, Facebook mění… Minulou neděli jsem si naplánoval práce na zahradě – vstal jsem na mě nezvykle brzo a těšil se, co všechno ten den stihnu. Jenže jsem udělal zásadní „chybu“ – podíval jsem se, co je nového na Facebooku. Do očí mě udeřil příspěvek našeho dolnobřežanského starosty pana Michalíka. Pan Michalík, neděle neneděle, se celkem jasně vymezil proti aktuálnímu nastavení výkonu práva myslivosti.
Našeho pana starostu znám a velmi si vážím toho, čeho v naší obci dosáhl, ale obsah a forma vyjádření mě při nedělním ránu natolik „nakoply“, že jsem se začal k dané problematice pod uvedeným příspěvkem aktivně vyjadřovat. Řada FCB kamarádu také nedbala neděle, takže myslivecké pohledy se pod příspěvkem začaly hromadit celkem rychle. No, dopadlo to nakonec tak, že jsem na zahradě téměř nic z plánovaného neudělal, ale u srdíčka mě hřeje, že diskuse byla v některých ohledech nakonec velmi zajímavá, věcná a pro některé do myslivosti do té doby nezasvěcené diskutéry snad i přínosná. Mezi tím vším mě zaujaly pragmatické komentáře starostů obcí Černošice (Filip Kořínek) a Úvaly (Petr Borecký), kteří ocenili pro ně informativní přínos dané diskuse.
 
Proč to ale vše píši? V Poslanecké sněmovně se projednává myslivecký zákon a vedle toho se politické strany připravují na brzké volby do Sněmovny. To vše vede a dále povede ke stále častějším diskusím o myslivosti a o její budoucnosti, a tak bychom se měli na tyto diskuse řádně připravit a aktivně se do nich zapojovat. Času není moc, ale nikdy není pozdě. Dovolte mi tedy zde uvést několik myšlenek a názorů, které by mohly být v těchto diskusích nápomocné.
Při zpětném pohledu na tuto diskusi vyvstává podle mého názoru několik zásadních bodů, na které bychom se my myslivci měli v diskusích zaměřit, ať již s řadovou laickou veřejností či s diskutéry, kteří mají potenciál ovlivnit veřejné mínění.
Ano, myslím si, že pokud politik formátu pana Michalíka nějakým způsobem dá najevo, že současný stav české myslivosti je špatný, tak někteří lidé neřeší odbornost uvedených argumentů, možná vytržených z kontextu, nýbrž pouze holý fakt, že pokud to říká někdo jako je pan starosta Michalík, tak to bude pravda.
Neřeším teď správnost takovéhoto přístupu, realita nám ale jasně ukazuje, že lidí s takovýmto přístupem je opravdu hodně. Proto je potřeba se v podobných chvílích rázně přihlásit o slovo a vše uvést na pravou míru. Je pro nás zásadní, aby mediálně známé osobnosti pokud možno stály na naší straně.
Aktivní zapojení do podobných diskusí je pro naši budoucnost zásadní. Myslím, že každý myslivec, který aktivně vykonává právo myslivosti alespoň několik let, by měl být schopen použít řadu věcných argumentů. Než se k nim ale dostanu, je podle mě zásadní uvést jeden z nejdůležitějších faktorů pro to, abychom v podobných diskusích uspěli. Tím faktorem je forma vedené diskuse.
Sám dobře vím, jak člověka dovede tendenčně vedená diskuse založená například na polopravdách či prezentacích pouze z jednoho úhlu pohledu vyvést z míry. O to důležitější však v těchto chvílích je neztratit „glanc“ a diskutovat na úrovni slušných lidí. Bohužel i v oné výše uvedené diskusi na Facebooku řada našich kolegu tento „glanc“ ztratila. A to je velká škoda, neboť tím v očích druhé strany velmi lacino ztrácíme body. Sám osobně v podobných chvílích raději nereaguji hned, v hlavě si projdu zásadní palčivé body, popřemýšlím o argumentech a až následně s chladnější hlavou reaguji. Není to lehké, ale rozhodně to pomáhá k udržené věcnosti a slušnosti diskuse.
V diskusích se často obě strany uchylují k expresivním výrazům jako že například současný model lidové myslivosti není schopen řešit problém přemnožené zvěře, myslivci jsou jen ožralí bouchalové či že zvěř je všude přemnožena na straně jedné, na straně druhé pak divočáků je málo, za vše mohou zemědělci a my myslivci to děláme dobře.
Na základě vlastních zkušeností je potřeba dát vše do relativity – jednak si na rovinu přiznat, že žádný extrém není dobrý, jednak otázkami navést na důvody vedoucí k danému prohlášení.
Pro řadu z nás je například velmi těžké si přiznat, že v řadě oblastí černá zvěř přemnožená je – to je holý fakt, avšak jedná se o místní aspekt, takže mohou být oblasti, kde divočák přes rok přejde jen výjimečně. Celorepublikový obrázek nám pak ale dá rostoucí počet vykázané ulovené zvěře za poslední roky – a i toto můžeme použít jako výborný argument na argument, kolik se loví černé zvěře? Dosahujeme rekordních úlovků, takže nejde říci, že myslivci nic nedělají či černou zvěř neloví! To není pravda – data říkají pravý opak.
Zda ale úroveň lovu stačí, to je jiná otázka. Zaznamenal jsem zajímavý postřeh lidí, kteří nevědí, co všechno ulovení jednoho kusu předchází – kolikrát musím na lov vyrazit, než ulovím, kolik benzinu projedu na cestách do a z honitby, kolik času při tom strávím. Následně, když ulovím, musím se o zvěř a zvěřinu náležitě postarat, takže to je další čas a benzín. A v neposlední řadě musím samozřejmě zavézt vzorek a pírko na „veterinu“ a zvěřinu prodat (problematika prodeje zvěřiny a výkupních cen by vydala na celý další článek).
A to je pouze jeden kus. To celé vynásobme počty kusů, které člověk ročně uloví. Kolik je to celkem probdělých nocí, často na úkor rodiny!? Ano, děláme to proto, že je to naším koníčkem, baví nás to, je to život, který chceme žít. Ale laická veřejnost by měla pochopit i tuto investici, kterou myslivci „platí ze svého“.
 
Jak bychom tedy měli reagovat na argument, že nejsme schopni problém přemnožené zvěře řešit? Měli bychom se primárně dostat k prapůvodu problému – proč máme takové stavy černé zvěře? Bez poznání prapříčiny daného problému nebudeme nikdy schopni tento problém vyřešit. A zde je nutno uvést, o jak komplexní problém se jedná. Musíme si přiznat, že za tento stav mohou jak myslivci, ta i další „viníci“. Pro vyřešení problému to tedy bez aktivního zapojení všech zúčastněných prostě nepůjde.
Jak se říká, ryby si rybník samy nevypustí, tak i myslivec chce, aby měl v honitbě zvěř. V minulosti se na jedné straně hájila veškerá dospělá černá zvěř, na straně druhé se například lovili mladí samotní kňourci, často pak vykazovaní za lončáky.
Postupem času došlo ke změně sociální struktury, a tak nyní lončačky vodí selata a myslivec má logický problém s etikou lovu: jak snížit stavy, když většina z nás nevystřelí na vodící kus? Kolik z nás, když uvidí bachyni, které byla odlovena veškerá selata, takže by „mohla“ být sama ulovena, na ni vystřelí? Bez zásahu do samičí části populace ale redukce zvěře prostě možná není.
 
Pokud řekneme A, měli bychom říci i B. Co je další zásadní příčinou nárůstu populace černé? Zemědělská politika umožňuje černé zvěři zažívat „ráj na zemi“, na jaře se nastěhuje do velkých lánů řepky, kde mají potřebný klid, potravu i vodu. Následně se pouze přesune o kousek dál do kukuřice, kde pak setrvá až do podzimu.
Lesy jsou plné turistů, zvěř je stále více pod neustálým tlakem, takže velké ucelené lány jsou skutečně rájem klidu pro zvěř. A zde proto musíme otevřeně označit snahu o rozšiřování volnočasových aktivit lidí v přírodě jako jeden z dalších faktorů, který má vliv na počty zvěře, i když to není důvod primární.
Přes snahu zmenšovat rozlohu ucelených ploch polí s jednou plodinou se v praxi stále setkáváme i s více než stohektarovými plochami plodin, kterými maximálně prochází jedna polní cesta. Kde tedy mají myslivci lovit?
Chápu finanční důvody pro toto zcelování, ale na straně druhé musím počítat i s daní s tím spojenou, a to je s omezením efektivního lovu zvěře a umožnění nárůstu populace. Zemědělci jsou motivováni například pro zakládání biopásů, které mohou pomoci velké lány jednak rozdělit, jednak umožnit efektivnější lov, nemluvě o dalších přínosech pro naši krajinu. Ale ruku na srdce, přestože jezdím napříč Českou republikou, biopásy jsou v reálu vidět skutečně výjimečně. Často to bývá tam, kde zemědělec je sám aktivní myslivec a sám do biopásů zainvestuje, neboť výše příspěvku je opravdu minimální. Je to pak tedy o kupeckých počtech - kolik ušetřím, když budu mít velké pole a nebudu investovat do biopásů? Do této rovnice bych ale měl započíst i následné vyšší škody zvěří, která se zde namnoží a nebude moci být efektivně lovena. Kolik zemědělců ale bere tuto logickou implikaci v potaz? S výměrou polí jsou spojeny i další problémy pro zvěř, ať již je to vliv na drobnou zvěř či monodieta, těch negativních důsledků tohoto hospodaření je skutečně mnoho.
 
Dalším často uváděným problémem je fakt, že myslivci si sami loví, co a kolik chtějí, a majitelé půdy toto nemohou nijak ovlivnit. Často je slyšet, že si majitel chce lovit „na svém“. Fakt, že plánování chovu a lovu je zastaralé a bylo by potřeba jej změnit, je neoddiskutovatelný. Buďme ale objektivní, i přes to všechno může majitel pozemků a člen honebního společenstva výši lovu ovlivnit, neboť stále máme podmínku, že plán lovu zvěře musí mít uživatel honitby odsouhlasený držitelem honitby nebo s ním musí být dohodnutý.
 
Jako další argument se často uvádí velikost výměry honiteb. Myslivci ví, proč chtějí zachovat současnou minimální hranici výměry. Na malém území prostě není možné řádně plánovat chov a lov zvěře. Nejedná se nám jen o vyhubení zvěře, naopak, chceme mít vyvážené a únosné stavy, pro které je nutno brát v potaz například migraci zvěře či pěstované plodiny v honitbě, které zásadně ovlivňují například koncentraci zvěře.
 
Mohli bychom vyjmenovat celou řadu dalších podobných argumentů pro diskusi o budoucnosti české myslivosti. Chtěl jsem ale tímto článkem spíše čtenáře navést na možnosti, jak v podobných situacích diskutovat – udržet si slušnou a odbornou úroveň a zároveň používat argumenty připravené podle druhé diskutující strany. Jinak budeme diskutovat a volit argumenty se zemědělci, jinak s lesáky či laickou veřejností. Vše je o lidech, takže i diskuse bude taková, jak si ji obě strany diskutujících nastaví. Vždy to musí být ale argumenty odborně podložené, seriózní a jasně formulované. Důležitým předpokladem ale je, aby obě strany vůbec chtěly diskutovat, aby chtěly naslouchat.
A tak i mne nakonec kontaktoval pan starosta Michalík s návrhem osobní schůzky. Jsem rád, že se setkáme a osobně ožehavé téma prodiskutujeme a osvětlíme naše stanoviska. Jsem na tuto diskusi zvědav a moc se na ni těším!
Aleš MAXA

Zpracování dat...