Časopis Myslivost

Příroda, myslivci a nouzový stav

Myslivost 5/2021, str. 3  Jarmila Vaníčková
Snažíme se jako myslivci, aby mladí lidé, děti, ale i dospělí dokázali přírodu vnímat celou duší, vnímat sluníčko, vítr i déšť, stromy, prostě cítit přírodu celou bytostí, cítit za ní zodpovědnost, cítit, že bez ní je život chudý a prázdný, ale především si uvědomit, že příroda nás potřebuje.
 
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně, to nevím, protože nemám tuto zkušenost. Vím ale jistě, že nejkrásnější pohled na svět, je ten, když můžeme volně a svobodně jít do lesa, na louky, prostě procházet se naši kouzelnou přírodou, ve všech ročních obdobích vždy nezapomenutelnou.
Snažíme se jako myslivci, aby mladí lidé, děti, ale i dospělí dokázali přírodu vnímat celou duší, vnímat sluníčko, vítr i déšť, stromy, prostě cítit přírodu celou bytostí, cítit za ní zodpovědnost, cítit, že bez ní je život chudý a prázdný, ale především si uvědomit, že příroda nás potřebuje.
V dnešní nelehké době, kdy jsme omezeni snad ve všem, co chceme dělat, naši přírodu najednou vnímáme trochu jinak a potřebujeme ji daleko více. Ale jak ji vnímají někteří lidé?
Nájezdy do lesů, parků, bezohledné chování, odpadky, kam se podíváme, poškozená mladá zeleň, vyšlapané a vyjeté pěšinky všude tam, kde by vůbec neměly být. Proč tomu tak je?
Příroda nahrazuje fitness centra, tělocvičny, ringy a hřiště, ale nemůže se bránit. Jak dostat do podvědomí všech, že přírodu a zvěř musíme opatrovat, hýčkat, chovat, ošetřovat, vysazovat, udržovat ji? Není tady žádný správce, školník či údržbář, který vše dá po nájezdech davů lidí do pořádku. Jak přesvědčit veřejnost, že příroda nás potřebuje? Že je křehká a snadno zranitelná?
Vidím ovšem kolem sebe také ty, kteří naopak dokážou chránit, pečovat, obnovovat i budovat. Myslivost je naše kulturní dědictví, které chceme zachovat pro další generace. Slouží nám k tomu spolupráce se školami, články, soutěže, zábava se vzděláváním, práce s dětmi v různých přírodovědných kroužcích nebo na dálku prostřednictvím projektu malý Adept myslivosti, mnoho výtvarných, fotografických, literárních soutěží, které vyhlašují různé myslivecké spolky, výzvy, brigády při vysazování nových lesů, neskutečně dlouhá cesta s přírodovědným vzděláváním dětí a mládeže.
Bilancuji posledních čtyřicet let práce s mládeží, s dětmi a vidím, že semínko, které jsme v minulém století zaseli, vzkvétá, množí se, roste, a tak máme kolem sebe vzdělané vnímavé mladé lidi, kteří se v dospělosti stávají zemědělci, lesníky, ale také učiteli, vědci, stávají se třeba i umělci a uplatní se v mnoha dalších profesích. Bylo vždy komplikované vymyslet pomůcky a vzdělávací materiály k rozšíření vědomostí o přírodě a myslivosti, ale i díky tomu se vynořili noví autoři, nová nakladatelství, vydaly se omalovánky, pexesa, hry, pracovní listy, prostě široká škála materiálů, která zábavnou hravou formou nás o přírodě učí a přibližuje ji celé veřejnosti.
Momentálně si zvykáme na nové pojmy jako je distanční výuka, videokonference, online výuka, learnigové školení, doba je složitá, komplikovaná, ale také nám nabízí nové, dříve nemyslitelné možnosti, jak připravit vhodné metodické materiály, kvízy, testy, pomůcky, knížky, hry, které zábavnou formou učí naše nejen nejmenší vše o přírodě, její poznávání, jak ji chránit ale i návody jak ji pomoci. V médiích běží pedagogické myslivecké vzdělávání, soutěže, návody od různých subjektů, ať už jsou to Vojenské lesy, Lesy ČR, Národní park Podyjí nebo soutěže „paní hajné“. Zapojují se i jednotlivé okresní myslivecké spolky se svými nabídkami, výzvami a soutěžemi. Pedagogové velmi kreativně vstupují do školy online, mají připraveny zajímavé a veřejně přístupné výukové materiály přírodovědného vzdělávání.
Ano, to vše je bezpochyby výborné, ale bohužel nám v tuto nedobrou epidemickou dobu schází to základní a podstatné, tím je sociální kontakt, být s dětmi v přírodě, v kroužcích a mít možnost osobního setkávání se.
Věřím, že v momentě, kdy nám vláda umožní setkávání, tak budou kroužky zase plné dětí, protože to bude správný adrenalin pozorovat probouzející se přírodu, vše co se v ní děje.
Pojďme toho využít a oslovit základní školy, domy dětí a mládeže, nabídnout spolupráci nás myslivců a nabídnout pomoc výukou jinak, v přírodě. Zkusme čas, kdy se zatím ještě nemůžeme setkávat, využít k tomu, abychom si naplánovali a připravili vše potřebné k aktivitám v době „pocovidové“, která, jak pevně věřím, brzo přijde. Blíží se první červen – Den dětí a také červen jakožto Měsíc myslivosti a ochrany přírody, následně prázdniny, kdy už snad kromě sluníčka ve tváři také ucítíme volnost pohybu a jiných aktivit. Připravme se proto k znovunastartování našich aktivit, oslovme mladou generaci, věřme, že nám budou děti naslouchat a ochotně využívat naši nabídku. Je totiž opravdu na nás, na myslivcích, jak dobu po pandemii uchopíme, je využijeme nové možnosti a jak pomůžeme obhájit postavení myslivosti a myslivců jakožto tisícileté tradice. Naše děti si to jistě zaslouží a příroda s nimi, jsme přece povinni kromě jiného i ochraňovat myslivost jakožto státem uznané nehmotné kulturní dědictví!
Mgr. Jarmila VANÍČKOVÁ

Zpracování dat...