Časopis Myslivost

Parazitární onemocnění srnčí zvěře

Myslivost 1/2021, str. 28  Pavel Scherer
ve vztahu k růstu a kvalitě srnčích parůžků Po zveřejnění článku o střečkovitosti srnčí zvěře v prosincovém čísle Myslivosti jsem byl mile překvapen velice pozitivní reakcí čtenářů a byl mysliveckou veřejností požádán o další příspěvek pokud možno na podobné téma.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že toto úzce specializované téma vzbudí tak velkou pozornost a bude předmětem velkého zájmu čtenářů. Je tedy zřejmé, že mnohým myslivcům není zdravotní stav srnčí zvěře v našich honitbách lhostejný, jak se na první pohled zdálo. Jakožto milovníku srnčí zvěře a člověku, který zasvětil více než dvacet let svého života privátnímu výzkumu biologie srnčí zvěře, a kterému zdravotní stav srnčí zvěře taktéž není lhostejný, vám za tento zájem, přístup a iniciativu ze srdce děkuji.
Nejprve musím sdělit, že nejsem veterinárním lékařem, ale pouze zkušeným praktikem zabývajícím se různými biologickými oblastmi srnčí zvěře, který zaměřil nad rámec svého výzkumu pozornost i do oblasti parazitóz a negativních vlivů na zdravotní stav populací srnčí zvěře. Svoje poznatky často konzultuji s renomovanými veterinárními lékaři.
V souvislosti s touto problematikou tedy uvedu další, praktické a exaktně doložené případy parazitárního onemocnění, a to zejména v oblasti, které myslivce nejvíce zajímá, - vývoje a kvalitě parůžků. Myslím, že následující případy hovoří zcela jasně a mají dosti vysokou vypovídající hodnotu.
 
Vzhledem k výskytu afrického moru prasat bylo v roce 2017 vyhlášeno mimořádné veterinární opatření, které zakazovalo provádět ozdravnou antiparazitární léčbu spárkaté zvěře. Dnes je naprosto evidentní, že v honitbách, kde se léčivý prostředek několik let neaplikoval, došlo k zvýšenému a mnohdy až nekontrolovatelnému výskytu parazitóz, a to včetně střečkovitosti.
Je neoddiskutovatelnou skutečností, že v současné době, kvůli výrazně zpřísněným podmínkám a zejména splnění všech nařízení a požadavků pro použití antiparazitárních přípravků, se mnozí chovatelé do léčby příliš nehrnou. Spousta myslivců a uživatelů honiteb jde v tomto směru raději cestou nejmenšího odporu a z důvodu dlouhodobého administrativního tlaku na regulaci léčby si raději nechtějí komplikovat život a dělat problémy.
 
Jak jsem již uvedl v minulém článku, úspěšný chov srnčí zvěře spojený s produkcí kvalitních trofejí je závislý na celé řadě faktorů, ale rozhodující podmínkou je vždy dobrý zdravotní stav konkrétního jedince. Kvalitní a silné parůžky dokáže vyprodukovat pouze jedinec, který je tělesně a zdravotně naprosto v pořádku a může z přijímané potravy uvolnit maximální možné množství látek potřebné pro růst a stavbu paroží.
Před několika lety jsem do svého chovu získal ročního srnce jménem Vilda. Tento srnec u původního chovatele vyprodukoval relativně silné parůžky rovného šesteráka o průměrné délce lodyh 18,5 cm. Ve svých knihách o srnčí zvěři uvádím, že jestliže roční srnec dokáže vyprodukovat silné a členěné parůžky šesteráka, bude v následujících letech nasazovat parůžky medailových hodnot.
Vilda své ročkovské parůžky shodil neuvěřitelně brzy – již v polovině září. Na základě svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře v oblasti parožení je mi známo, že doba shazování není ovlivněna věkem jedince, jak se v literatuře často uvádí, ale primárně zdravotním stavem konkrétního jedince a sílou pučnic a že tradované pravidlo shazování dávané do souvislosti s věkem dávno neplatí.
Dnes dobře vím, že starší srnec klidně udrží parůžky na hlavě déle, než jedinec mladý a obráceně. Ale aby roční srnec shazoval parůžky takto brzy, mi připadlo více než podivné. Z vlastních zkušeností dobře vím, že ročci, kteří jsou tělesně i zdravotně v pořádku, udrží parůžky na hlavě bez problému až do konce roku.

scherer-1.jpg

V prosinci, v době převozu Vildy do mého chovného zařízení nejevil srnec žádné známky poranění a na první pohled byl tělesně a zdravotně naprosto v pořádku. Jeho pučnice byly v té době uzavřené kožním valem bez známek ronění nového paroží. Tato skutečnost tedy jasně reflektovala biologický úkaz, že od shození parůžků byly pučnice Vildy v klidovém režimu více než tři a půl měsíce.
Začátkem ledna začal Vilda nasazovat nové parůžky. Byl jsem zvědav, jakou trofejí překvapí, zejména když v prvním roce nasadil velmi dobré a kvalitní parůžky rovného šesteráka kolem 65 bodů CIC.
Tím větší bylo překvapení, když Vilda vyprodukoval parůžky, které opticky nebyly o mnoho silnější než parůžky loňské. Přední výsady byly metricky kratší, růže nižší a lodyhy zcela bez perlení. Z pohledu objemu došlo ke zvýšení parožní hmoty o nevýznamných 19 cm3.
Z těchto trofejových parametrů jsem byl velice zklamán a začal hledat potenciální příčinu. Nabyl jsem přesvědčení, že možnou příčinou takto slabých parůžků může být invazivní napadení endoparazity. Tato domněnka se mi potvrdila později, když Vilda začal přebarvovat do letní srsti.
Jeho postava nesla známky patologické vyhublosti s optickými symptomy parazitárního onemocnění. Po odběru vzorku čerstvého trusu a následného koprologického vyšetření mi bylo vše jasné. Na základě parazitologického vyšetření byl srnec zamořen na tři až čtyři křížky, a to převážně plicnivkami, bachorovými i střevními parazity a kokcídiemi. Tím mi tedy byla zodpověděla otázka předčasného shození parůžků v prvním roce života už 20. září.
 
Na základě nejen této skutečnosti se tedy mohou vysvětlit i případy z volných honiteb, kde při manipulaci s tělem uloveného mladého srnce, resp. ročka došlo k odlomení parůžků od pučnice. Tito jedinci, pokud nemají fyzické poranění, bývají totiž většinou zamořeni parazity. Jelikož úspěšný lovec zpravidla nepátrá po příčině předčasného shození a není ochoten na svoje náklady nechat provést koprologické vyšetření na přítomnost parazitů, zůstávají tyto skutečnosti většinou zahaleny nejasnostmi a vše se tak přisuzuje fyziologickým příčinám.
To je ovšem velká chyba! Mám zjištěno, že parazitární invaze v mnoha případech výrazně ovlivňují soudržnost parůžků s pučnicí a následkem působení mechanické síly dojde k oddělení parůžku od pučnice. V podzimních tlupách srnčí zvěře tedy můžeme pozorovat jedince se shozenými parůžky a myslíme si, že se jedná o biologicky staršího srnce, který fyziologickou cestou parůžky v jemu přirozené době shodil. Ve skutečnosti to může být mladý srnec zatížený invazí parazitů resp. srnec, jehož předčasné shození ovlivnilo nějaké fyzické poranění.
Předčasné shození parůžků není u mladých srnců vůbec přirozeným jevem, které je „normální“. Jsem přesvědčen, že při důkladném vyšetření exponovaného jedince vždy nalezneme nějakou příčinu či možné vysvětlení.
 
Na základě zjištění výrazného zamoření endoparazity jsem u Vildy okamžitě zahájil ozdravnou léčbu tehdy dostupným přípravkem CERMIX pulvis ad us. vet. Přípravek jsem smíchal v deklarovaném poměru 1:9 se šrotovanou kukuřicí a srnci aplikoval tuto dávku tři po sobě následující dny (z důvodu výrazné invaze parazitů jsem jednu dávku účelově navýšil).
Přibližně měsíc po aplikaci léčiva jsem nechal provést kontrolní koprologické vyšetření. Na základě analýzy vzorku trusu bylo zjištěno, že Vilda dosahuje zcela nulových hodnot.
Tato skutečnost se okamžitě promítla do jeho kondice a výrazného zvýšení tělesné hmotnosti, která na podzim dosáhla fenomenálních 27 kg. Nyní jsem byl zvědav, zda se zdravotní stav a dobrá kondice jedince pozitivně promítne do růstu třetích parůžků.
Už na první pohled a rýsujících se hrbolů na pučnicích mi bylo jasné, že se mé domněnky potvrdily a Vilda nasazuje medailovou trofej. Jeho parůžky dorostly do stupně nerovného osmeráka o průměrné délce lodyh 25,5 cm a bodové hodnotě 124 bodů CIC! Rozloha jeho parůžků dosáhla fenomenálních 18 centimetrů. Z pravé lodyhy těsně nad růží vyrostla vlivem mechanického poranění parůžku v době růstu atypicky položená výsada o délce 6 cm.

scherer-2.jpg
 
Druhý případ parazitárního onemocnění, který popíši, má jistou spojitost se střečkem srnčím, tedy střečkovitostí formy podkožní. Biologický vývoj tohoto ektoparazita jsem popsal v minulém článku, takže se již nebudu opakovat.
Abych exaktně zjistil likvidační účinek antiparazitárního přípravku CERMIX na larvální stádia střečka srnčího, provedl jsem v roce 2010 malý experiment. Za tímto účelem jsem si ve svém chovu vybral krotkou srnu, u které jsem v průběhu ledna opticky pozoroval a později pohmatem lokalizoval přibližně osm larev tohoto ektoparazita. Tato exponovaná místa byla později opticky nepřehlédnutelná, protože srna ve snaze odstranit parazita si v okolí tohoto místa vykousala srst.
scherer-3.jpgPřípravek CERMIX pulvis jsem aplikoval do šrotované kukuřice s ječmenem v poměru 1:9. V tomto kontextu jsem si mohl dovolit vynechat navykací fázi, protože srna byla na kukuřici a ječmen dlouhodobě zvyklá, tudíž nehrozily žádné dietetické potíže spojené s negativními důsledky pro její zdravotní stav. Medikované krmivo jsem srně předložil koncem ledna ve třech po sobě následujících dnech (u srnčí zvěře v zajetí, která je více vnímavá na parazity, účelově vždy jednu dávku navyšuji).
Po aplikaci přípravku se přibližně měsíc nic nedělo a larvy se opticky i pohmatem dál vyvíjely. Nabyl jsem přesvědčení, že likvidační účinek CERMIXu na střečka srnčího v tomto stádiu vývoje není příliš účinný a že larvy parazitující v podkoží zřejmě zdárně dokončí svůj vývoj.
Po měsíci se ale situace změnila a smrtící účinek přípravku se začal opticky i pohmatem projevovat. Larvy začaly vývojově stagnovat a za další měsíc bylo možné pozorovat jejich biologickou maceraci. Larvy se začaly nějakým způsobem rozkládat, o čemž svědčila skutečnost, že dýchacím otvorem periodicky vytékala zapáchající tkáň řidší konzistence. Srna si tato místa opakovaně vylizovala a čistila.
Postupem týdnů docházelo k zmenšování objemu larev a výtok nekrotické tkáně postupně ustal. Všechny tyto fáze jsem periodicky týden po týdnu obrazově dokumentoval. Z důvodu nemožnosti získat podobné autentické snímky u jedinců ve volnosti považuji obrazový materiál z oblasti biologické likvidace larev střečka srnčího antiparazitárním přípravkem za zcela unikátní. Přibližně tři měsíce po aplikaci byly pod kůží srny pohmatem cítit pouze nevýrazné hrbolky…
 
Je naprosto evidentní, že dobře provedená ozdravná akce se průkazně projeví zlepšením kondice, výživného a zdravotního stavu srnčí zvěře včetně zvýšení chovné a trofejové kvality srnce.
Ze svého individuálního pozorování mám zachyceno několik případů, kdy srnci s relativně silnými pučnicemi vyprodukovali slabé, mnohdy i mírně deformované parůžky, což mnohé myslivce vedlo k úvahám, že srnčí zvěř je degenerovaná a veškerá myslivecká péče je v tomto směru zbytečná. To je však velký omyl! Příčinou slabších parůžků srnců se silnými pučnicemi bývají často nekontrolovatelné parazitární invaze.
Aby srnec dokázal vyprodukovat skutečně silnou trofej a mohl naplno rozvinout svůj parožní potenciál, musí být v přímé interakci více pozitivně působících faktorů. Mezi primární faktory patří dobrá tělesná kondice a konstituce, dobrý zdravotní stav, kvalitní vyvážená potrava, dobré životní podmínky a zejména klid a pohoda, která v oblasti růstu parůžků hraje naprostou klíčovou roli. Jedině za spolupůsobení těchto faktorů dokáže srnec vyprodukovat silnou trofej hodnou průměrům jeho pučnic, což jsem exaktně dokázal a obrazově zdokumentoval ve svých několika publikacích o srnčí zvěři.
 
scherer-4.jpgZávěrem tohoto příspěvku bych chtěl širokou mysliveckou veřejnost požádat, aby problematice zdravotního stavu srnčí zvěře, zejména popisovaným parazitózám (vnějším i vnitřním parazitům) věnovali větší pozornost a nespoléhali jen na to, že se to samo nějak vyřeší. Věřte, že nevyřeší! Dovolím si na tomto místě použít jeden příměr - převážně každý člověk, který má nějakou bolístku nebo rýmičku, utíká hned k lékaři nebo zahájí cílenou medikaci. Zvěř v případě onemocnění resp. invaze parazitů, kam jít bohužel nemá! Jedinými „lékaři“ jsme v tomto směru my, myslivci. Spárkatá zvěř je v našich honitbách mnohdy ve velmi zuboženém zdravotním stavu. Jednotlivců, kteří se parazitárnímu onemocnění v současné době věnují a zvěř v případě zhoršení zdravotního stavu a výraznějšího výskytu parazitóz léčí, je jako šafránu. Jsem přesvědčen, že srnčí zvěř si tuto péči jistě zaslouží…
 
A na samý závěr ještě jeden postřeh, který má jistou souvislost s dlouhodobou absencí antiparazitární léčby v našich honitbách. Ještě před několika lety, kdy se spárkatá zvěř systémově a celoplošně léčila, v podstatě neexistovaly případy virového onemocnění, myslivcům známé jako fibropapilomatóza. Domnívám se, že cíleně aplikovaný antiparazitární přípravek byl v přímé interakci s tímto onemocněním, měl na něj pozitivní vliv a významně reguloval a omezoval šíření exponovaného viru v populacích srnčí zvěře. To jen na krátké zamyšlení, zatím nijak podložené exaktními výzkumy…
 
Pavel SCHERER
člen ÚHKT a Klubu autorů při ČMMJ
p.scherer@atlas.cz www.scherer.cz
 

Zpracování dat...