Časopis Myslivost

Význam dodržování některých důležitých zásad spojených s lovem spárkaté zvěře

Myslivost 1/2021, str. 36  Koloman Ferjentsik
Dokončení z minulého čísla Hlavní poznatky o znacích na nástřelu Nástřelem rozumíme místo, na němž stála zvěř v okamžiku výstřelu na ní. Pokud po ráně zvěř nezůstala v ohni, připravíme se na obeznání a vyhodnocení nástřelu, jehož výsledky využijeme při následném dosledu.
Co je přitom nesmírně důležité, zejména za šera nebo v nočních hodinách, je lokalizace a přesné označení nástřelu, protože orientace v terénu, zvláště v závislosti na porostu, bývá mnohdy značně obtížná.
Pro brzké a přesné nalezení nástřelu si pomůžeme zapamatováním určitých orientačních bodů, a to ještě z posedu, abychom si zbytečně nepošlapali místo nástřelu a jeho okolí, což by mohlo ztížit práci nejen nám, ale i barváři, pokud by musel být nasazen.
 
Jak rychle na nástřel
 
Důležitým momentem v našem počínání je rovněž doba po ráně, než se odebereme na nástřel. Jak dlouho čekat po ráně závisí na mnoha faktorech. Především je třeba poznamenat, že není radno věci uspěchat. Usuzujeme-li na smrtící zásah můžeme se odebrat na nástřel po kratší době (10 až 15 minut). Pokud tomu tak není, využijeme poznatky o značení zvěře po zásahu a podle toho přizpůsobíme naše další kroky. Běžně se uvádí, že je dobré vyčkat alespoň dobu, kterou zabere vykouření jedné cigarety (asi 20 až 30 minut). Na nástřel odcházíme tiše, se zbraní v ruce, nabitou a připravenou k výstřelu.
 
Co hledáme na nástřelu a v jeho blízkém okolí?
 
Je to především barva, ústřelky (stříž a tříšť), zápory (zpravidla hluboko do země vryté stopy spárků, označující směr úprku zvěře) a odstřelky (odštěpky kůry po střele, ustřelené větve apod.).
Je třeba poznamenat, že na samotném nástřelu nebývá vždy barva, která se objeví až v části stopní dráhy, kterou zvěř odcházela, a proto nás to nesmí v žádném případě odradit od hledání barvy a dalších znaků, podle kterých můžeme usuzovat o umístění rány.
 
Na nástřelu nacházíme hlavně následující druhy barvy:
A) sytě červenou, často i s bublinkami, kdy došlo k zásahu srdce. Barva bývá mnohdy již na nástřelu;
B) sytě červenou, smíchanou se světlečervenou a pěnivou barvou, kdy došlo k zasažení srdce a plíce. Tuto barvu nacházíme již na nástřelu, někdy až po několika málo krocích vedle stopy;
C) světlečervenou až do oranžova, zpěněnou a někdy i s částečkami plic, což svědčí o jejich zásahu;
D) hnědočervenou, na omak zrnitou, někdy i s kousíčky jater, což značí o ráně na játra. Je-li při poranění jater zároveň zasažena slezina, která je bohatě nasycena barvou, dostavuje se konec rychle a také dosled je v takových případech snazší, protože na stopě bývá hodně barvy;
E) tmavočervenou až červenomodrou, často špinavou nebo smíchanou se zelenými částicemi, což značí o ráně na slezinu a zároveň na měkko. Po takové ráně zvěř zhasíná obvykle již do hodiny po zásahu;
F) tmavočervenou v hustých kapkách vedle stopy, kdy barvy bývá často velmi málo. Jedná se o ránu na ledviny;
G) světlou, řídkou a vodnatou, často smíchanou s obsahem střev, příp. trávníku nebo obou, což značí ránu na měkko.
H) jasněčervenou, avšak bez bublinek a bez pěny, což značí ránu do zvěřiny.
 
Pokud najdeme na nástřelu ústřelky, lze podle nich poznat, co bylo zasaženo. Bývají to úlomky kostí i kostní morek, cáry kůže se srstí a zvěřiny, kusy spárků aj. Mnoho stříže na nástřelu je znakem špatné rány, kdy se jedná většinou jen o škrábnutí.
Při obrnné ráně bývá někdy na nástřelu mnoho barvy, zvláště padla-li zvěř zasaženým místem na zem a trvalo-li déle, než vstala a odtáhla.
Je-li spárkatá zvěř zasažena v zadní partii páteře, zlomí se rovněž v ohni, ale snaží se ještě povstat nebo odvléci se z místa nástřelu.
 
Na základě výše uvedeného jsme si ukázali, jak spárkatá zvěř značí většinou po ráně, sledovali jsme, jak odbíhá z nástřelu, všímali jsme si významných znaků, jako jsou zápory, barva, ústřelky a odstřelky, prohlédli jsme okolí nástřelu a učinili jsme si celkový obraz o druhu rány.
Na tyto postřehy však nemůžeme spoléhat natolik, abychom upustili od řádného dosledu se psem, nebo abychom jej prováděli jen povrchně. Naopak, prohlížíme si jak nástřel, tak další stopní dráhu zvěře i v případech, kdy jsme přesvědčeni, že kus byl chyben. Nikdy nesmíme upustit od dosledu na základě pouhé domněnky, jestliže se nepřesvědčíme o její správnosti.
 
Hlavní poznatky o časových intervalech, po kterých začínáme s prací psa na pobarvené stopě zvěře, tj. na dosledu
 
Dosledem rozumíme hledání postřelené spárkaté zvěře po náležitém obeznání a vyhodnocení nástřelu, a to nejčastěji pomocí loveckého psa - barváře. Kromě případů, kdy jdeme ke zvěři hned, je třeba počkat, abychom nenarazili na zvěř předčasně. Tuto opatrnost nikdy neopomíjíme, a to z těchto důvodů:
- účinky rány ještě nepůsobí dostatečně silně a zvěř nemusí být již zhaslá,
- předčasné zvednutí zvěře by mohlo vést k její ztrátě (zvednutá poraněná zvěř odchází velmi daleko),
- lovecký pes - barvář si musí navykat pracovat na vychladlé stopě, aby získával schopnost vypracovat i ty nejobtížnější dosledy.
 
Jak brzy se vydat na dosled, závisí na druhu zvěře, na účinnosti střely, kterou jsme použili, hlavně však na místě poranění, tj. které orgány byly ranou zasaženy. Níže uvádím orientační časová rozmezí v rámci obvyklých ráží a střel používaných na zvěř srnčí. U vitálnější zvěře vysoké je potřebné tuto dobu prodloužit, podobně jako u zvěře černé. Za normálních okolností pracujeme se psem za 1 až 2 hodiny po ráně. Stejně dlouho čekáme po ráně do ledvin. V případě, že se zvěř z pobarveného lože zvedne, využijeme ke stavění zvěře psa, pokud se nám nepodaří včas umístit dostřelnou ránu.
Při ranách na měkko si zjistíme, zda jsou zelené částečky, které najdeme, větší či drobné. V prvém případě, kdy bývá zasažen trávník, čekáme asi 10 až 12 hodin.
Je-li zeleň (nestrávený obsah trávníku nebo střev spárkaté zvěře) vodnatá, jemná a řídká,jedná se obvykle o ránu do střev. Taková zvěř onemocní rychle a lze ji dosledovávat už po 2 až 3 hodinách.
Znovu je však třeba připomenout, že zvěř postřelená na měkko bývá někdy blízko nástřelu, kde mnohdy též postává, a že se musíme vyvarovat toho, abychom ji předčasně zvedli do pohybu. Proto, což nelze dost často a důrazně opakovat, vyčkáme a blížíme se k nástřelu velice pomalu a tiše, abychom případně mohli opětovně střílet.
Při ranách do chřtánu a jícnu začínáme s dosledem až po 4 až 5 hodinách. Zvěř, která bývá často nedaleko nástřelu, mnohdy už z pobarveného lože ani nevstane. Je-li takové poranění jen lehčího rázu, čekáme 10 až 12 hodin, k dosledu přibíráme střelce, obstavujeme leč a postupujeme za zvěří se psem na řemeni.
 
Při dosledu černé zvěře je třeba mít v patrnosti odchylky v jejím počínání po ráně, které se liší od ostatní spárkaté zvěře. Příznačným počínáním zraněného divočáka je, že vyhledává vodu, a to jak stojatou, tak i bahnitou, do které zaléhá. U postřelené zvěře černé, mnohdy i u mladé zvěře, bývá někdy neuvěřitelné, jak daleko odbíhá i s těžkým zraněním. Čím starší a těžší je tato zvěř, tím víc vydrží, tím houževnatěji se snaží uniknout a tím déle trvá, než ochrne a než bude dosledována.
Proto nelze nepřipomenout, že při dosledu černé zvěře je nutno dobu vyčkávání po ráně v porovnání s ostatní spárkatou zvěří podstatně prodloužit.
U ran na měkko, kde by předčasné zvednutí z pobarveného lože mělo za následek, že by divočák odbíhal mnoho kilometrů daleko, se musí vyčkávat minimálně 12 hodin. Jakékoliv přiblížení k divočáku zalehlému v pobarveném loži bez loveckých psů je vždy velkým rizikem. S útokem je třeba počítat zvlášť u silné zvěře, která pozná, že nemá jinou možnost, aby unikla. Útok na člověka, který nemá psa, bývá bezprostřední. Divočák útočí náhle bez jakýchkoli příprav a náznaků, a to tak, že nabíhá plnou silou na člověka, aby ho povalil a zasadil mu těžké rány svými zbraněmi. Někdy si tak počíná i slabší zvěř, konkrétně lončák. Kňour přitom rozdává rány tak, že seká zbraněmi do stran, bachyně spíše kouše.
Všeobecně lze říci, že k útoku poraněného divočáka dochází zřídka. Černá zvěř dává vždy přednost útěku tam, kde je to jen trochu možné.
Při lovu na divočáky i na ostatní spárkatou zvěř je nutno si uvědomit následující skutečnosti, které musíme mít vždy na paměti: neunáhlit se, nepočínat si zbrkle a dobře mířenou ranou zasáhnout zvěř náležitě těžkou střelou a mít spolehlivého psa. Jedině tak máme úspěch zaručen.
 
Ing. Koloman FERJENTSIK
 

Zpracování dat...