Časopis Myslivost

Zaměřovací dalekohled FOMEI Foreman 1,7-10x42

Myslivost 1/2021, str. 60  Martin Helebrant
Ke 30. výročí své existence si firma Fomei z Hradce Králové darovala uživatelům kromě jiného i novou řadu zaměřovacích dalekohledů Foreman s šestinásobným rozsahem zoomu. V této řadě jsou zaměřovače 1-6x24 PRO G4, 1,7-10x42 HTC PRO G4, 2-12x50 HTC PRO G4 a DX, 3-18x56 HTC PRO THC, THD, G4, DX Lock.
Celkem je to 12 zaměřovacích dalekohledů, s novou úpravou optických členů povrchovými vrstvami HTC, s výběrem z celkem 4 druhů záměrných osnov (THC, THD, G4, DX), s uzamykatelnými „cvakacími“ věžičkami (Lock – jen u řady na objektivech 56 mm) a s možností seřízení paralaxy (jen u řad na objektivech 50 a 56 mm). Přisvícení záměrného obrazce je dnes již v podstatě standardem.
Jako celek řada působí dojmem velmi dobře promyšlené stavebnice, kde jednotlivé prvky se dají kombinovat jako kostičky dobré dětské stavebnice a která v konečném důsledku umožní každému, aby si vybral to, co mu nejvíc vyhovuje.

IMG_5463.JPG
 
Z nabídky nových zaměřovacích dalekohledů jsem si k testu vybral lehký šoulací dalekohled Fomei 1,7-10x42 HTC PRO G4. Nejsem posedový typ, spíš dávám přednost lovu za pohybu, a jak mi přibývají léta, začínám si uvědomovat, že už musím hmotnostně optimalizovat svoje vybavení. Nejsem ani noční kancobijec, abych potřeboval velký 56mm objektiv. Parametry 42 nebo 44 mm jsou pro moje potřeby tak akorát a s desetinásobným zvětšením dovedu střílet až na asi 200 metrů. Možná i dál, podle toho, co umožní ráže a zbraň.
Zaměřovač dorazil v prosté kartonové krabici, usazený uvnitř krabice v čistě kartonových držácích. Jediný kousek plastu v celé krabici byl celofánový sáček, ve kterém byl uložený mikrovláknový hadřík. Od té doby, co třídíme odpad, si začínám uvědomovat, jak každou hloupost balíme do samostatného blistru. Dokonce i věci, které se kdysi normálně prodávaly v papíru nebo ve voskovaném papíru. Věci, u kterých fakt není nutné, abych je měl balené po jednom kusu do průhledného plastu, navíc často násobně většího než obsah sám. Když pak nesu vytříděné plasty do sběrného kontejneru, dochází mi, jak blbneme. Vždyť já s těmi plasty chodím pomalu častěji než s komunálním odpadem. O to víc si cením přístupu Fomei, používání přírodního materiálu vlastně dnes začíná být trend i u těch nej- nej- nóbl výrobců.

obr-1.jpgKdyž jsem zaměřovač vybalil, první dojem byl „lehký Quasimodo“. Ten dalekohled byl opravdu příjemně lehký, ale vzadu, na okuláru, je docela rozměrný „hrb“ s regulací osvitu záměrného obrazce a s jeho knoflíkovou baterií. Jinak je to běžný zaměřovací dalekohled, až na to, že již má šestinásobný rozsah zoomu, tedy něco, co bylo ještě v nedávné minulosti vyhrazeno prémiovým zaměřovacím dalekohledům.
Obsluha zaměřovače je intuitivní. Na levé straně hrbu jsou dva pryžové puchýřky – tlačítka určená k seřizování jasu přisvícení. Před hrbem je kroužek seřizování zvětšení, za hrbem je kroužek dioptrické korekce.
Ve středu zaměřovače jsou dvě klasické věžičky svislého a vodorovného stavění. Samotná stavítka jsou krytá šroubovacími čepičkami, na stavítkách je natištěná stupnice. Seřizování se děje v krocích („cvaky“), není kontinuální, jeden krok je 7,41 mm na 100 metrů, tj. ½ úhlové minuty.  Pokud uvolníte na horní ploše stavítka šroub s „mincovou“ drážkou, je možné bubínek stavítka nadzvednut a nastavit po nastřelení na nulu.
Začal jsem instalací baterie a otestování seřizování jasu přisvícení záměrného obrazce. Přisvícení jasu se zapíná dlouhým stiskem zadního tlačítka. Začínal jsem od nejmenšího jasu a při prvních asi třech stisknutích tlačítka jsem měl pocit, že se nic neděje. Omyl. Regulace jasu není lineární – na nejmenším jasu jsou kroky zvyšování jasu malé, za denního světla nárůst jasu skoro nevnímáte. Vnímat změny začnete až někdy kolem středu jasu, na horní úrovni jasu je už změna opravdu výrazná. Za šera a soumraku ale oceníte možnost jemné regulace nízkého jasu, kdy je možné opravdu citlivě naladit jas tak, aby záměrný bod byl ostrý, zřetelný a přitom ale střelce neoslňoval a nepřezářil cíl.  Celkem je k dispozici 16 stupňů regulace jasu.
 
Následoval můj tradiční klimatický test. Nahřátý zaměřovací dalekohled je vystaven dopadu odražených vodních kapek, pak je vložen do chladničky, a nakonec do mrazáku. Cílem je umožnit průnik vlhkosti dovnitř do přístroje a pokud by pronikla, detekovat vlhkost jejím zkondenzováním.
Dalším cílem je zjistit, zda u vodou postříkaného a následně podchlazeného zaměřovacího dalekohledu nedojde k zatuhnutí ovládacích prvků. Vlhkost do přístroje nepronikla, a ačkoliv podmražení způsobilo výrazné zatuhnutí ovládacích prvků, zůstaly funkční a ovladatelné i rukou v pletené rukavici, ačkoliv v případě seřizování zvětšení to bylo jen tak na hranici. Naštěstí je zde i dnes již běžný „nos“ – výrazné žebro, o které se ruka při změně nastavení opře a dá jistotu a potřebnou sílu i při ovládání promrzlého zaměřovače. 
Rád bych zde teď konstatoval, že nové vodu a špínu odpuzující vrstvy jsou v porovnání s minulostí přínosem, voda nastříkaná na vnější povrch čoček objektivu a okuláru se rychle spojuje do velkých kuliček, které se již při malých otřesech zaměřovače skutálejí dolů.
 
Nyní byl čas na zjištění optických vlastností. Napřed jsem zkoumal zkreslení a obecnou kvalitu obrazu.  Obraz je čistý, ostrý skoro až do kraje. Těsně u kraje se na výrazně kontrastních liniích obrazu objeví lehká modrá aberace, ale není to nijak rušivé.
Dlouho jsem hledal optickou vadu, nakonec jsem (snad) našel lehkou poduškovou vadu u kraje zorného pole.
Barevné podání je dostatečně věrné, obraz je barevně trošku měkký – s méně tvrdými kontrasty, ale je velmi dobře čitelný. Paralaxa je pevná, nastavená na 100 metrů. Pro běžné lovecké účely plně dostačující.
Světelnou propustnost jsem zkoušel pomocí testovacího obrazce ISO 12333. Ten pozoruji za soumraku souběžně zkoušeným zaměřovacím dalekohledem a etalonem, kterým je už dlouhá léta můj starý dalekohled Leupold 10x50 Tactical. Sleduji, kdy se slije vnitřní šrafování jednotlivých políček do šedivé plochy.
Pokud jsem sledoval testovací obrazec oběma očima, pak měl Fomei převahu jen poměrně malou, asi 3 minuty. Pokud jsem ale sledoval jen jedním okem, dokázal Fomei ukázat vnitřní šrafování testovacího obrazce ještě 10 minut poté, co se vnitřní pole obrazce v etalonovém Leupoldu slilo do šedi. Podle mé zkušenosti to odpovídá světelné propustnosti na hranici 90 %. Fomei se tím dostal do úrovně světelné propustnosti „lepších“ značek, na hranici vyšší třídy.
Nyní jsem upnul zaměřovač do pracovní jednoduché montáže a testoval opakovatelnost seřízení. Začal jsem více násobnými posuny tam a zpět, vždy o 10 MOA, ve svislé i vodorovné ose. Tady se mi na začátku zdálo, že svislý posuv záměrného bodu nereaguje na pohyby stavítka. Respektive, nereaguje, jak bych očekával.
Uchýlil jsem se ke konzultaci s výrobcem a ti mi řekli, že u nového zaměřovacího dalekohledu doporučují před začátkem používání projet napřed celý rozsah rektifikace a pak teprve začít se seřizováním, pokud možno v okolí středu seřizovacího rozsahu.
Zařídil jsem se podle rady (ostatně, ono je to i v návodu k použití) a záměrný bod začal reagovat. Po pěti cyklech šup sem šup tam jsem skončil na původním místě. Pak jsem záměrným bodem opsal tradiční krabičku – tj. protočil jsem stavění o 30 MOA doprava, pak dolů, pak doleva a nakonec nahoru. Skončil jsem zpátky na výchozím bodě.
 
Zaměřovací dalekohled jsem namontoval na lehkou karabinu CZ 527 v ráži 7,62x39. Vznikla obratná, lehká zbraň, se kterou se dá chodit pohodlně celý den. Pravidelní čtenáři možná tuší, že jsem namontoval Fomei 1,7-10x42 na karabinu, kterou používám při střelbě v soutěžích ve střelbě na běžícího kance. Karabinu jsem používal na několika trénincích a na posledním závodě seriálu CZ Tour 2020 v Písku. Ten sice pro mě nedopadl zrovna slavně, ale určitě to nebylo vinou zaměřovače. Zaměřovač trpělivě snášel strázně přepravy, stejně jako desítky výstřelů, bez změny nastřelení. Zbraň jsem používal i při pochůzkách po honitbě.

obr-2.jpg
 
Pokud mám shrnout praktické zkušenosti, pak se mi  Fomei Leader 1,7-10x42 jevil jako pozoruhodně univerzální optický zaměřovač. Svým rozsahem zvětšení velmi dobře vyhoví jak na naháňkách, tak při střelbě na větší vzdálenosti, ke 200 metrům a možná i o kus dál.
Při střelbě na větší vzdálenost je příjemné, že na stránkách Fomei najdete i rozměry záměrného obrazce, jak v MOA, tak v cm na 100 metrech. Znalost rozměrů záměrného obrazce ve spojení se znalostí balistické křivky konkrétní zbraně vám umožní střílet až daleko za 200 metrů. Ale musíte opravdu znát balistiku své zbraně, ne jenom tabulkovou, musíte ji mít ověřenou ze střelnice.
Záměrný obrazec G4 s trámky a nitěmi a s třícentimetrovou tečkou uprostřed (na 100 metrech) vyhoví jak pro naháňky – kdy je dobré si tečku rozsvítit, tak pro lov na střední vzdálenosti. Není to záměrný obrazec na opravdové dálky, tečka má na 300 m již 9 cm v průměru, a to může poněkud překrývat cíl. V lesní honitbě je to ovšem velice dobrá volba.
Jediné, co mi trochu vadilo, je že tečka není rovnoměrně prosvícená – jas není jednolitý. Příčinu neznám, u žádného jiného zaměřovacího dalekohledu jsem se s podobným jevem nesetkal.
Není to tak dlouho, co jsem měl možnost otestovat novou Meoptu Optika 6 2,5-15x44 (Myslivost 2/2020, str. 58). Je o něco maličko větší, má zvětšení posunuté o něco výš než Fomei, je to méně naháňková a víc „posedová“ optika. Měla asi o trochu lepší obraz, určitě měla lepší vymyšlené zdrsnění kroužku stavění zvětšení („zkřížené jehlánky“ na kroužcích Optika 6 jsou možná nejlepší druh zdrsnění, se kterým jsem se na zaměřovacích dalekohledech kdy setkal), ale jako celek mi z hlediska použitelnosti připadala s Fomei Foreman 1,7-10x42 hodně blízká.
Je pravda, že zatímco řada Optika 6 je u Meopty tou levnější, ekonomickou řadou, nová řada Foremanů se šestinásobným zoomem je u Fomei tou nejvyšší, vlajkovou řadou. Ale to může být uživateli upřímně jedno. Uživatel hodnotí poměr výkon/cena a porovnává jej se svými potřebami.
Nová řada Fomei Foreman je důkazem, jak se zmenšuje odstup mezi dobrou střední třídou (a tam už dnes Fomei podle mě jednoznačně patří) a mezi prémiovými značkami, kam dnes už počítám i Meoptu.
 
Pokud to tedy shrnu, tak Fomei Foreman 1,7-10x42  v mých očích obstál v testu velmi dobře. Má dobrý obraz, vysloveně mi vyhovovalo nelineární seřizování jasu záměrného bodu. Lehce nerovnoměrné osvětlení záměrného bodu z funkčního hlediska není problém, ale přiznám se, že od chvíle, kdy jsem si ho všiml, mám s ním tak trochu mentální problém. Prostě o něm vím a toho vědomí se už nejde zbavit. Neškodí to, ale stejně to štve.
Jinak Foreman staví na intuitivní jednoduchosti a to, spolu se spolehlivostí, je podle mě přesně to, co od zaměřovacího dalekohledu čekám. Celkový poměr cena výkon je velice příznivý.
Fomei nabízí cenově dostupné optické zaměřovače a přístroje a dlouhou dobu byl považován za řešení pro ty, kteří mají hluboko do kapsy a výměnou za dobrou cenu jsou ochotní slevit na svých nárocích. Jenže za 30 let své existence se Fomei docela výrazně posunul a proměnil. Asi nejvíc jsem si to uvědomil při testování jejich pozorovacích monokulárů, které dnes nabízejí za dobrou cenu opravdu hodně slušný obraz (a máte se na co těšit, dokončuji test nového monokuláru 20-60x80 ED (S) Foreman).
To samé platí i o zaměřovacích dalekohledech.
Ostatně, důkazem je i skutečnost, že se s Fomei potkávám čím dál častěji i na sportovních akcích. Začalo to malorážkami, ale dnes už se Fomei šíří i do střelby „plnotučnými“ rážemi. Ostatně, v minulosti jsem si zvykl vídat Fomei na sice levnějších zbraních, ale z hlediska výkonu použitého náboje plnohodnotných zbraních (kolegova jednuška IŽ v ráži 30-06 Springfield, navíc vožená po dlouhé dny a týdny v kabině traktoru je podle mě velmi náročným testem jak pro zaměřovací dalekohled, tak pro montáž. A Fomei v ní obstál.). Fomei Foreman je prostě dobrou volbou pro všechny, kdo mají hlouběji do kapsy.
 
Úplně na závěr mi dovolte ještě jedno maličké zamyšlení. Murphyho 1. zákon říká, že pokud se něco může podělat, tak se to taky podělá. 2. zákon pak říká, že věci se rozbíjejí v tu nejméně vhodnou dobu. Takže je nenulová pravděpodobnost, že se vám něco pokazí na zaměřovacím dalekohledu či na jeho montáži. Bez ohledu na to, jaké je značky.
Pokud se jedná o výrobce z ČR, pak oprava trvá jen pár dní, nebrzdí ji žádné celní bariéry, transport přes moře apod. Takže i pokud nejste patrioti, pokud mám zaměřovací dalekohledy v podstatě porovnatelné kvality a které plní, co od nich chci, je vcelku rozumné i logické se držet domácího výrobce. Třeba i proto, že v krajním případě můžete výrobci zavolat, říct mu od plic, co si o něm a jeho výrobku myslíte a on vám bude rozumět.
 
Ing. Martin HELEBRANT

Zpracování dat...