Časopis Myslivost

Nejdůležitější zásady správného mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří

Myslivost 11/2021, str. 28  Miroslav Vodňanský, Matúš Rajský
Správné myslivecké hospodaření se srnčí zvěří musí spočívat na dvou základních pilířích. Prvním z nich je zajišťění dostatečného lovu, který by měl být zaměřený v prvé řadě na srny a srnčata. Právě jejich důsledný a dostatečný lov je klíčem ke kvalitní populaci a naopak jeho zanedbávání má celou řadou negativních důsledků, což si bohužel mnoho myslivců stále ještě neuvědomuje.
V myslivecké praxi je značně rozšířené podceňování významu důsledné regulace srnčí zvěře, což se odráží v tom, jak se nastavují plány lovu a jakým způsobem se přistupuje k jejich plnění. Přitom ve skutečnosti bývá počet srnčí zvěře v honitbě téměř vždy vyšší, než se jeví na základě běžných pozorování. Často bývá rozdíl mezi domělým a skutečným stavem dokonce velmi výrazný, což vede k tomu, že plány lovu jsou mnohem nižší, než by měly být.
Vysoká populační hustota srnčí zvěře má za následek nejen potravní a prostorovou konkurenci, ale především výrazně přispívá k šíření parazitů a jiných původců onemocnění. To se projevuje nejen nižšími průměrnými živými hmotnostmi, ale především sníženou reprodukcí a zároveň zvýšenými ztrátami.
Čím více se populace dostává za hranici optimálního stavu vzhledem k možnostem daného prostředí, tím silněji u ní dochází k tomu, že se přírustek a celkové ztráty stále více vyrovnávají. Při nedostatečném lovu se tak u populace začnou výrazněji projevovat přirozené regulační procesy až nakonec dojde k k určité rovnováze, při níž se početní stavy v daném prostředí již nezvyšují, neboť snížený přírustek, který je v důsledku zhoršené kondice srn výrazně snížený, již nepřesahuje ztráty způsobené různými příčinami. Z hlediska praxe to lze formulovat tak, že ta část populačního přírustku, která není odčerpána lovem, se stejně ztratí. Důsledkem je ale špatná kvalita zvěře, což se v prvé řadě projevuje již zmíněnými nižšími hmotnostmi a zvýšeným výskytem prazitárních a jiných onemocnění, ale má to samozřejmě také výrazně negativní vliv na vývoj paroží srnců.

sr_15_Miloslav_Kratochvil.jpg
 
Druhou důležitou zásadou správného mysliveckého hospodaření se srnčí zvěří je důsledné provádění průběrného odstřelu. To znamená, že jak dostatečný lov, tak zároveň i důsledné odstraňování všech slabších jedinců jsou společnými nezbytnými předpoklady pro dosažení kvalitativně dobré populace srnčí zvěře.
Jaký význam má průběrný odstřel pro zvýšení kvality srnčí zvěře, je většině myslivců přinejmenším v teorii známo. Praxe však vypadá v mnoha honitbách zcela jinak. Velmi často je průběrný odstřel prováděn pouze u srnců, kteří jsou přitom posuzováni především na základě paroží jako hlavního nebo dokonce jediného výběrového kriteria.
Ve skutečnosti však pro zlepšování kvality srnčí zvěře není zdaleka tak důležitý selektivní odstřel srnců, jako důsledné odstraňování tělesně slabých srn a srnčat. Právě to musí být skutečným základem kvalitativně zaměřeného mysliveckého hopodaření.
 
V následujícím příspěvku je na základě konkrétních čísel názorně ukázán vztah mezi tělesnou hmotností srnčí zvěře v prvním roce života a jejim dalším vývojem. Zároveň je zde zřetelně vidět vliv tělesné kondice srn na vývoj srnčat a jaký to má význam pro mysliveckou praxi.

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ, Ing. Matúš RAJSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře, Brno - Wien – Nitra
Medzinárodné pracovisko výživy a ekológie zveri pri VÚŽV Nitra
 
Význam selektivního lovu tělesně slabých srn a srnčat pro kvalitu populace srnčí zvěře na základě konkrétních čísel
 
 
V rámci výzkumu prováděném ve spolupráci s Ústavem výživy Výzkumného ústavu živočišné výroby v Nitře jsme v našich společných experimentálních zařízeních zařadili stejně stará srnčata samičího pohlaví podle tělesné hmotnosti do dvou kondičně odlišných skupin.
V průběhu sledování tělesného vývoje měla všechna srnčata společně se svými matkami v obou sledovaných skupinách porovnatelné životní podmínky.
Po dosažení věku zhruba 8 měsíců, to znamená v lednu, činila průměrná živá hmotnost silnějších srnčat samičího pohlaví 21,0 kg a slabších srnčat samičího pohlaví 16,2 kg. V průběhu zimy se tělesný vývoj srnčat i přes optimální výživu dočasně přerušil a jejich hmotnost se pohybovala zhruba na stejné úrovni. To není nic neobvyklého, neboť zastavení či omezení růstu v zimním období bez ohledu na množství a kvalitu přijímané potravy je známým fyziologickým jevem nejen u srnčí, ale i dalších druhů spárkaté zvěře.
Teprve po skončení zimního období pokračoval tělesný vývoj srnčat zařazených do našich sledování, přičemž ale rozdíl průměrných hmotností mezi oběma skupinami zůstával přes určité výkyvy stále velmi výrazný. To znamená, že ty kusy, které byly opožděny ve vývoji již jako srnčata během prvního roku života, zůstávaly porovnatelně slabší i v následujícím roce.
Z porovnání jejich tělesného vývoje v delším časovém úseku je patrné, že rozdíl průměrných hmotností v obou skupinách se příliš neměnil (graf č.1). Zatímco v lednu se průměrné hmotnosti silných a slabých srnčat samičího pohlaví od sebe lišily o 4,8 kg, činil během letního období hmotnostní rozdíl obou skupin nyní již jednoletých srn v červnu 3,3 kg a v srpnu 4,0 kg. V říjnu se hmotnost obou skupin od sebe lišila o 3,3 kg.
V prosinci, to znamená bezprostředně před nástupem zimního období, byla průměrná hmotnost ve skupině silnějších srn o 3,9 kg vyšší než u skupiny slabších srn. Hmotnostní rozdíl mezi oběma skupinami se příliš nezměnil ani během následujícho zimního období a v březnu, před nástupem závěrečné fáze březosti (v předcházejícm roce byly všechny jednoleté srny v říji oplodněny), činil 4,3 kg.
 
V průběhu našeho dalšího sledování jsme porovnávali tělesný vývoj srnčat narozených od slabších a silnějších srn. Z celkového počtu 10 srn zahrnutých do obou skupin kladlo 9 srn v průběhu měsíce května po dvou srnčatech v poměru pohlaví 1:1, jejichž tělesný vývoj jsme průběžně sledovali.
Průměrné porodní hmotnosti srnčat mezi oběma skupinami byly 1,67 kg u skupiny slabších srn a 1,69 kg ve skupině silnějších srn téměř stejné. V následujích měsících se však mezi srnčaty obou skupin projevil výrazný hmotnostní rozdíl.
V září dosahovala průměrná živá hmotnost srnčat ve skupině slabých srn 12,9 kg. Naproti tomu ve skupině silnějších srn dosahovala průměrná živá hmotnost srnčat ve stejné době 15,6 kg. To znamená rozdíl mezi oběma skupinami ve výši 2,6 kg.
Přitom je nutno podotknout, že všechny srny - matky i srnčata měly k dispozici stejnou potravu v dostatečném množství.
 
Z uvedených výsledků těchto sledování zřetelně vyplývá, že z tělesně slabých srnčat se zpravidla vyvíjí slabší srnčí zvěř, od níž lze očekávat – jakmile se dostane do reprodukce – opět slabší srnčata.
Tento závěr stojí v protikladu k tomu, jakým způsobem se v některých honitbách k průběrnému odstřelu srnčí zvěře přistupuje. Jsou tím míněny především ty honitby, v nichž není věnována dostatečná pozornost lovu srnčat a srn s přihlédnutím na jejich kondici a tělesný vývoj. Zaměřením průběrného lovu pouze na srnce, zvláště když je prováděn výhradně na základě posuzování jejich paroží, se kvalita srnčí zvěře ve skutečnosti příliš ovlivnit nedá!
 
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut ekologie zvěře,
Brno - Wien – Nitra
 
 
Graf č. 1: Porovnání vývoje průměrných tělesných hmotností ve skupinách slabších a silnějších jednoletých srn (slabší jedinci zůstávají pozadu ve vývoji i při optimální výživě)

Graf-1.jpg

 
Graf č. 2: Porovnání vývoje průměrných tělesných hmotností srnčat od slabších a silnějších srn

Graf-2.jpg

 
 
Celkové shrnutí:
Jednou z hlavních příčin nedostatečného průběrného lovu srn a srnčat je, že někteří myslivci chtějí šetřením holé srnčí zvěře bez ohledu na její kondici zvýšit reprodukční přírůstek a tím dosáhnout vyššího počtu lovných srnců. Tento způsob mysliveckého hospodaření je však ve svém výsledném efektu zcela kontraproduktivní.
Jakmile se totiž populační hustota určitého živočišného druhu přibližuje k horní hranici kapacity životního prostředí, začne se u něj projevovat narůstající potravní a prostorová konkurence se všemi negativními následky. U srnčí zvěře to konkrétně znamená nejen sníženou hmotnost, slabší kondici a horší trofejovou kvalitu, ale zároveň také zvýšený úhyn.
Z toho vyplývá, že i při nízkém lovu srn a srnčat početní stavy srnčí zvěře po dosažení určité populační hustoty v daném životním prostředí již dále nepřibývají, neboť přírůstky a ztráty se v rámci populace vyrovnávají. Zastavení populačního růstu je logický důsledek zvýšené kompenzační úmrtnosti cestou přirozené samoregulace.
V praxi to znamená, že početní stavy srnčí zvěře zůstávají i přes nedostatečný lov srn a srnčat stále na stejné úrovni. Hlavním průvodním jevem tohoto stavu je snížená kvalita srnčí populace, a to jak z hlediska tělesné kondice a zdravotního stavu, tak i trofejí.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Zpracování dat...