Časopis Myslivost

One With Nature

Myslivost 11/2021, str. 42  Jiří Kasina
V Budapešti se konala světová výstava myslivosti, kam zajeli mnozí z českých myslivců. Nejen proto, že součástí výstavy bylo ME ve vábení jelenů, o němž informujeme na jiném místě tohoto čísla, ale hlavně proto, že jsem byl zvědav, jak naši jižní „skorosousedé“ takovou velkou událost pojmou, jsem na výstavišti pobyl tři výstavní dny.
Výstava byla vzhledem k situaci s Covid19 odložena o rok, zcela jistě se na účasti jak vystavovatelů, tak i návštěvníků podepsala nejistota hygienických požadavků negativně. A nic na tom nezměnilo ani to, že maďarský prezident vyhlásil pro výstavu v podstatě generální „covidový pardon“, roušku neměl na ústech v podstatě nikdo, u vstupu byla sice k dispozici desinfekce, ale cedule ve stupních halách vyzývající k dodržování rozestupů byly v kontrastu s reálnou situací tísnících se návštěvníků u vstupu minimálně k smíchu.
V každém případě musela stát výstava neskutečnou sumu peněz, byla pojata vpravdě velkoryse a skoro celé moderní výstaviště bylo zaplněno, ale… Dovolte mi trochu okomentované, zdůrazňuji subjektivní dojmy, které jsme nabyli s manželkou a naším jezevčíkem Tondou v průběhu tří dní, které jsme návštěvě výstavy věnovali. Omlouvám se těm, kterým se mé komentáře ke snímkům líbit třeba nebudou, nechci ani náhodou „dělat chytrého“ a výstavu občas pohanit, ale takové jsou prostě mé dojmy.

PA020117.JPG
 
Asi nejfotografovanějším bylo místo ještě před vstupem na výstaviště – obrovská skulptura ve tvaru jelení hlavy vytvořená pomocí shozů parohaté zvěře. Skulptura byla nazvána Myslivecký totem, autorem celého díla je Gábor Miklós Szöke, který se inspiroval totemy z období prehistorického osídlení dnešního území Maďarska. Průchodem pomyslným svírákem prý získají návštěvníci sílu přírody a více jí porozumí. Celá skulptura je 15 metrů vysoká, 20 metrů dlouhá a 22 metrů široká. Na ocelové konstrukci je upevněno 10 tun shozů různé parohaté zvěře, celkem skulptura váží 30 tun.
Shozy shromáždili a věnovali během posledních dvou lety jednotliví myslivci, uživatelé honiteb i v myslivosti podnikající subjekty z celého Maďarska, byla to jakási forma celonárodní myslivecké sbírky, vyjádření sounáležitosti a jednoty maďarských myslivců. Vedle skulptury byla také proto umístěna tabule, na které byli vypsáni všichni donátoři shozů.
Po skončení světové výstavy bude skulptura převezena a znovu nainstalována na trvalo v parku mysliveckého muzea v Kezsthély na jižním okraji Balatonu.
Toto zajímavé a určitě neobvyklé dílo ale vyvolalo mezi nemysliveckou veřejností a ekoaktivisty nemilou souvislost, neboť si mnozí mysleli, že pro vytvoření skulptury myslivci pro získání paroží zbytečně stříleli zvěř. Opravdu těžko se demonstrujícím u sochy vysvětlovalo, co to znamená a jak se získává shoz….
 
PA020038.JPG

Bohužel typický obrázek začátku každého výstavního dne – nejprve nekonečné fronty k bezpečnostním rámům, poté nekonečné fronty k pokladnám. A to vše po delším ochodu od parkoviště. Výstaviště je totiž umístěno v rozlehlém areálu dostihové Kincsem Arény, kolem dokola byly ale několikaproudové ulice s desítkami parkovacích míst uzavřeny a každý musel najít místo k živelnému parkování v okolních ulicích a pěkný kus dojít. A my jsme si navíc na vlastní kůži vyzkoušeli, že výstava byla deklarována sice jako Dog friendly, ale vstup byl povolen jen jednou odlehlou branou, takže další kus cesty, veterinární prohlídka byla skryta a neoznačena v koutku vstupní, lidmi přeplněné hale a na výstavišti jsme zjistili, že do dvou výstavních hal prostě psi nesmí. Takže opravdu Dog friendly?
Jinak výstaviště bylo velmi příjemné, moderní, s nespočtem míst pro občerstvení, mezi halami se nacházela i řada stánků s nabídkou mysliveckých potřeb a výrobků. A ocenil jsem hlavně to, že jsem neviděl takové ty prapodivné stánky s barevnými tričky, čepicemi, stánky s cetkami pro děti a suvenýry, a nebo stánky s pouťovým zbožím. 

PA020070.JPG
 
PA020076.JPG

Hala věnovaná trofejím byla rozlehlá, tak jako i ostatní haly podmanivě a trochu snad i teatrálně nasvícená a při vstupu mnohým spadla brada. Ale úžasem jen pozitivním? Uprostřed haly byly nádherné „ostrovy jednotlivých kontinentů“ s preparáty typických druhů zvěře. Kolem celé haly pak byly nasvícené stěny, kde od stropu až dolů po okružní galerii byly vystaveny trofeje jelenovitých. Návštěvníky musela bolet hlava v neustálém záklonu, málokdo si asi mohl detailněji prohlédnout trofeje v horních řadách.
O to více s tímto velkolepým pojetím přehlídky trofejí kontrastovalo vystavení nejsilnějších maďarských trofejí v relativně malé a neustále přeplněn části haly, kde byla stále hlava na hlavě a nedalo se vlastně ani pořádně trofeje vyfotit.

PA020077.JPG

Zajímavé ale byly také v hale umístěné „lesy trofejí“, trofeje umístěné ve skupinách na štíhlých stojanech byly sice efektní, ale při nemožnosti se na trofeje zblízka podívat měli tvůrci asi hlavně potřebu vyjádřit efekt „parohatého lesa“, jinak si to vysvětlit neumím a stejně tak jako jiní jsem trochu nechápavě kroutil hlavou.
 
PA020089.JPG

Asi nejzajímavější a nepracnější z hlediska výstavního byl pavilon rybářů. Byť nejsem rybář. musel jsem ocenit pojetí haly jako jedno velké dioráma, kde se prolínaly velkoprostorové efektní expozice historických forem rybaření doplněné mnoha preparáty ryb a živočichů vodních i kolem vody žijících, staré nástroje a pomůcky, k tomu pak nespočet akvárií s živými rybami a centrální velký bazén s prosklenými stěnami, v němž plavaly obrovské vyzy, štiky a další šupinatci.
 
PA020086.JPG

Asi nejvíce na efekt pojatá hala byla ta, která představovala historii maďarské myslivosti. Kruhové centrální šapito s kolem dokola umístěnými praktikábly, na nichž bylo mnoho preparátů lovné zvěře bylo vlastně jen jakýmsi předstupněm stěn, na nichž byly umístěny velkoformátové obrazy historických osobností maďarské myslivosti. Vše doplňovaly nasvícené sochy maďarských velikánů v nadživotní velikosti. Potemnělá, umělecky nasvícená hala působila doslova magicky a efekt opravdu přinesla. Mnozí ale odcházeli s otázkou, zda bylo prvotní myšlenkou historii oslavit, nebo spíše návštěvníky ohromit, o odnesení si nějakého rozsáhlejšího poučení se a osvětě mezi nemysliveckou veřejností se asi moc mluvit nedá….
 
Hungexpo-web.jpg

PA020049.JPG

PA030151.JPG

PA020059.JPG

Byla-li propagována výstava jako světová, pak asi většina návštěvníků čekala, co jim nabídne největší hala. Opět začnu trochu skepticky – hala byla hlavně přehlídkou volné plochy, mnohé státy možná svoje expozice odvolaly, resp. na stáncích z důvodu Covidu šetřily.  Jak jinak si vysvětlit třeba oficiální expozici afrických zemí, která ale vlastně obsahovala pár stolků a fotografií, stejně tak expozici Japonska tvořil velký panel s před ním stojícím osamělým preparátem siky.

PA020058.JPG
 
PA020043.JPG

Kdo čekal množství trofejí a preparátů, tak byl snad uspokojen v expozicích Srbska, Bulharska, Slovinska a třeba Polska, několik trofejí mělo i Slovensko. Stány měli ale třeba i Kazachstán a Kyrgystán, Turecko, arabští sokolníci a nechyběla také expozice CIC. Umělecký dojem nechci detailněji hodnotit, ale mnohé stánky byly založeny vlastně jen na velkoformátových záběrech přírody a možnosti odběru pár propagačních tiskovin.
Pohlazením o duši pak byla v této hale alespoň rozsáhlá prezentace malířů obrazů se zvěří a mysliveckou tématikou.
Samozřejmě, že mi bylo líto, že se nedala navštívit expozice České republiky, resp. české myslivosti. Troufám si tvrdit, že by bylo co ukázat, čím zaujmout, ale pokud si vybavím poněkud znuděně a bezprizorně se toulající návštěvníky ztracené v nekonečných volných prostorách mezi expozicemi, vytane mi na mysl spíše myšlenka, zda nebylo protentokrát opravdu lepší ušetřit jistě nemalé peníze s případnou účastí a instalací spojené.

PA020064.JPG
 
Pokud bych měl hodnotit, kde jsme strávili nejvíce času a byla z mého pohledu nejzajímavější, pak to byla hala obsahující expozici s díly účastníků mistrovství Evropy preparátorů. O úspěchu českých mladých preparátorů informujeme na jiném místě tohoto čísla a přineseme informace v dalších číslech. Některá díla byla doslova k neuvěření, důkaz naprosté profesionality a vrcholného preparátorského umění.
A o kousek vedle v té samé hale byl prostor pro ty nejprestižnější světové značky výrobců zbraní, optiky a střeliva. Byť kdo jezdí na IWA do Norimberku, podobné pojetí zná, prezentace  byla odpovídající renomé značek a opravdu asi nechyběla žádná z novinek současného sortimentu.
 
PA020098.JPG
PA020099.JPG
PA020104.JPG
PA020108.JPG
Zajímala mne také hala, ve které probíhala FeHoVa Plus, maďarská obdoba naší tradiční Natury. Pokud měla být plus v souběhu se světovou výstavou, pak ať se nikdo nezlobí, ale chtěl bych vidět tu normal. Troufám si tvrdit, že to byly tak maximálně dvě třetiny naší Natury, oproti nám bylo jen mnohem více rybářských stánků a bylo také docela dost vystavených terénních vozidel. Jinak ale nebylo k vidění nic moc nového, málo zbraní, nožů a optiky, nejvíce stánků s oblečením a vícero řezbářů a uměleckých předmětů. Čest naší republiky zachraňoval stánek českého výrobce Night Pearl, popovídali jsme na stánku slovenského Lovteku a svoje místo měla také Margita.

Zpracování dat...