Časopis Myslivost

 
Křivoklátská myslivost stejně jako křivoklátské lesnictví mají kořeny už v hlubokém středověku a po celou dobu se vyvíjely společně s životy místních obyvatel. Každý zásah do režimu území se jich tedy bytostně dotýká a jsou na něj velice citliví. Zvláště, když se jedná o tak závažný zásah, jakým má být po letech opět vyhlášení národního parku.
Současný klid občanů křivoklátských obcí i návštěvníků a milovníků volně přístupných křivoklátských lesů netrval dlouho. Pouhých pět let od chvíle, kdy si v roce 2015 po šesti letech přesvědčování a nereálných slibů nechal středočeský hejtman Miloš Petera udělat od starostů dotčených obcí anketu. Ve všech 13 obcích, kde anketa proběhla, vyslovili dotázaní občané národnímu parku jasné NE.
Ochranu území v tu dobu zajišťovala více než třicet let prosperující CHKO Křivoklátsko a pět let úspěšně fungoval Lesnický park Křivoklátsko s mottem „Území pro přírodu i pro lidi“, který byl v roce 2010 založen jako všestranně přijatelná alternativa pro Křivoklátsko.
V reakci na to Ministerstvo životního prostředí zastavilo proces vyhlašování národního parku a zdálo se, že je věc k spokojenosti křivoklátských občanů na dlouho vyřešena. Ale nebyla!
 
Dne 28.6.2021 zastupitelstvo Středočeského kraje opět zařadilo NP Křivoklátsko do programu jednání a schválilo podpořit tento projekt na území Středočeského kraje. Důvodová zpráva byla s drobnými úpravami opsána z návrhu před deseti lety a byla v ní stejně jako tenkrát spousta polopravd i výslovných nesmyslů. Jedním z nich, který zazněl také v diskusi, bylo tvrzení, že jediní, kdo nesouhlasí s národním parkem jsou myslivci, neboť by přišli o byznys se zvěří.
 
Takže, jak to s tím mysliveckým byznysem na Křivoklátsku doopravdy je?
 
V současné době je na území navrženého národního parku celkem 11 honiteb, z toho jsou dvě v režii Lesů České republiky (LČR), jedna v režii Vojenských lesů a statků (VLS) a devět je pronajatých. Částmi do území NP zasahuje pět společenstevních honiteb, kde hospodaří myslivecká sdružení.
Na výkonu práva myslivosti se na tomto území podílí s rozdílnou intenzitou asi 200 myslivců, když ale započítáme jejich kamarády a známé, kteří jim pomáhají, tak se to číslo možná zdvojnásobí.
Výkon myslivosti v režijních honitbách LČR není procházka růžovou zahradou. Je to práce zaměstnanců lesní správy nad rámec pracovních povinností vyplývajících z jejich funkcí. A když začne lovecká sezóna, pracovní vypětí se podstatně zvýší. Ráno z domu ještě za tmy, tři hodiny doprovodu loveckého hosta, pak normální šichta při plnění denních úkolů a večer už zase na další tři hodiny doprovod loveckého hosta. Když se lov podaří, znamená to ještě vyvařit a upravit trofej – většinou přes noc, pokud není doma manželka s dítětem a má manžela ještě natolik ráda, že mu s tím pomůže. Je to mnohahodinová práce věnovaná doprovodům je v rámci plnění služebních povinností.
Myslivost je totiž od nepaměti součást lesnického řemesla a lesníci ji jako takovou stále berou. Odměna za úspěšný lov se nedá porovnat s tou, kterou nabízejí v národním parku. Trofejovou zvěř personál lesní správy s výjimkou I. věkové třídy neloví, a pokud někdo z nich dostane za odměnu nebo k významnému životnímu jubileu povolenku k lovu trofejové zvěře, je podle ceníku pro poplatkové lovy zhodnocena a z této částky zaplatí šťastný lovec 15% daň.
Tržby za myslivost včetně pronájmu honiteb přesahují na území spadajícím do navrženého národního parku jen u LČR téměř 8 mil. Kč za rok. Tato částka se podílí na tvorbě zisku podniku, z něhož velká část po naplnění různých fondů končí ve státním rozpočtu.
 
V pronajatých honitbách je to jinak. Nájemci, ať už soukromá osoba nebo členové mysliveckého sdružení, musí zaplatit nájem, na Křivoklátsku řádově ve stovkách tisíc Kč, k tomu náklady na provoz honitby, úhradu škod zvěří na lese a na polních kulturách, krmivo pro zvěř a další režijní náklady. Znamená to roční podíl nákladů na člena podle velikosti honitby a počtu platících členů v řádu desítek až stovek tisíc Kč.
S tím navíc souvisí stovky naježděných kilometrů a stovky hodin odpracovaných v honitbě. Odměnou je možnost vyjít si ráno anebo navečer s puškou do honitby s povinností naplnit každoročně poměrně tvrdý plán lovu, protože neplnění může mít za následek ukončení nájmu honitby.
O žádném byznysu se tedy mluvit nedá. Žádná honitba nevydělá na svoje náklady a nájemci musí dotovat její provoz z vlastních prostředků.
 
K jakým změnám by došlo v případě vyhlášení národního parku
 
Tak předně by vznikla jedna velká, téměř 10 tis. hektarů velká honitba, v které by výkon práva myslivosti přešel na Správu NP. Více než 1000 ks spárkaté zvěře, která se dnes na dotčeném území ročně loví, by ale musel i nadále každým rokem někdo odlovit.
Kdo nahradí práci těch několika stovek aktivních myslivců, kteří se dosud na provozu myslivosti v území bezplatně a při dodržováním všech zásad myslivecké etiky, podílejí?
Prý profesionální myslivci parku. Ochranáři tvrdí, že jedině režim národního parku s profesionálními myslivci, je schopen snížit vysoké stavy spárkaté zvěře na Křivoklátsku a udržovat je na patřičné úrovni. Zatím se to ani po desítkách let v žádném ze současných národních parků nepodařilo.
Co je ale alarmující, nepodařilo se ani udržet myslivecké hospodaření na úrovni, která by byla hodna tohoto jména. Způsoby lovu, praktikované například v NP Šumava, které zahrnují i lov březích laní s již plně vyvinutými kolouchy, degradují profesionálního myslivce národního parku na pouhého lovce, který za peníze zabíjí zvěř daleko za hranicemi myslivecké etiky. I proto nechceme na Křivoklátsku národní park!
 
Byznys naruby!
 
Ochranáři se dále chlubí tím, že v národním parku se neprovádí komerční lov a zaznělo to i na jednání krajského zastupitelstva. Nevím ale, na co jsou pyšní.
Produkční potenciál honitby v režii NP, který jen u LČR přesahuje už zmíněných 8 mil. Kč ročně, by měla k dispozici Správa NP a vytvořilo by se tím obrovské korupční prostředí. Ochranáři nemají pravdu, když občas tvrdí, že se v parku neloví trofejová zvěř - loví, a nemá-li dojít k nárůstu stavů, tak se musí lovit minimálně stejně intenzivně jako u LČR. Část trofejové zvěře loví pracovníci národního parku a na zbytek se zvou lovečtí hosté.
Právo zvát hosta má ministr životního prostředí, ředitel parku a možná ještě někteří další úředníci. Praxe je dnes taková, že si hosty zvou z řad svých kamarádů a známých i ostatní pracovníci parků. Nikdo za to ale nic neplatí. Naopak, za odlov dostane zaplaceno personál. A částky to nejsou malé. Podle „Metodické instrukce MŽP č. 5/2011“ za holou zvěř jelena evropského je to 1000 Kč za ulovený kus. U siky a nebo muflona je to stejná částka dokonce i za trofejovou zvěř bez ohledu na její bodovou hodnotu. Za prase bez rozlišení je to 500 Kč. Stejně vysoké jsou i odměny za kus ulovený loveckým hostem při lovu zvěře trofejové, které dostává doprovod. Loví se i starší jeleni, kteří nejsou oboustranně korunoví.
A kdo asi jsou hosté, kterým se dostátá těchto výsad a za jejichž doprovod se vyplácejí tak vysoké odměny? Za dobrého jelena vám někdo ochotně opraví auto, přidá na dovolenou, vymění kotel u topení a nebo kyčelní kloub. I v národních parcích se pracovníkům MŽP rozdávají povolenky na trofejovou zvěř za různé odměny nebo k životnímu jubileu. Zatím museli hosté z Prahy vyjíždět do Krkonoš nebo na Šumavu, teď by to měli podstatně blíže.
Milionové hodnoty u LČR a VLS, dosud směřující do státního rozpočtu, se začnou přesouvat do šedé ekonomiky národního parku – a to je ten byznys naruby!
 
V návrhu NP Křivoklát se u provozu myslivosti počítá s příjmy jen za prodanou zvěřinu. A tak není divu, že se už dnes tolik lidí třese na to, až ovládnou nejatraktivnější jelení honitby středních Čech. V ochranářských kruzích působí velmi silná myslivecká lobby a náruživí myslivci jsou ve všech složkách ochrany přírody.
 
Kdo a proč o národní park Křivoklátsko i o myslivost na jeho území tolik usiluje?
 
Jsou to především někteří pracovníci resortu Ministerstva životního prostředí od Správy CHKO přes Agenturu ochrany přírody a krajiny až po samotné ministerstvo včetně jejich kamarádů a známých, kteří mají již dopředu příslib bohatých loveckých zážitků – zadarmo.
Dále někteří politici z různých úrovní politické sféry a pak ještě několik regionálních podnikatelů. Možná i některé developerské firmy, které už se to naučily v stávajících národních parcích a teď se těší, že svoje projekty uplatní v dalším, dosud „panenském“ území na Křivoklátsku.
Zájem o skutečnou ochranu přírody je jen zástěrka, za kterou se všichni schovávají. Že hlavním motivem k vyhlášení národního parku je vyšší stupeň ochrany přírody, tomu už dnes nevěří snad ani na samotném Ministerstvu životního prostředí.
Naštěstí zatím všichni tvrdí, že pokud si to křivoklátští občané nebudou přát, žádný park nebude. Nechme se tedy překvapit, s čím nás propagátoři národního parku ještě překvapí a jaké další důvody si pro dosažení svého záměru vymyslí.
Připravovaný národní park by měl být v cílovém stavu velkoplošně bezzásahový. Jeho vyhlášení by tedy znamenalo nejen zánik obhospodařovaných křivoklátských lesů, ale i zánik křivoklátského lesnictví a tradic křivoklátské myslivosti, jako kulturního odkazu našich předků.
 

Ing. Miroslav PECHA
předseda PS ČLS Křivoklát