Časopis Myslivost

VÝŽIVA SRNČÍ ZVĚŘE

Myslivost 10/2021, str. 38  Pavel Scherer
Správné principy přikrmování Objemová krmiva
 
Rozporuplné názory ohledně objemové píce
 
U otázky předkládání objemového krmiva bývá mezi mysliveckou veřejností nejvíce názorových střetů a rozepří. V této aktuální a stále diskutované oblasti je nutné položit si jednu zásadní otázku. Má smysl srnčí zvěři, jakožto ortodoxním okusovačům, seno vůbec předkládat?
Je to plýtvání či nikoliv?
Má seno založené v krmelci vůbec nějaký význam?
Otázka předkládání sena rozdělila myslivce na dva názorové tábory. Jedni tvrdí, že ano, že je seno pro srnčí zvěř v době nouze nepostradatelnou složkou výživy, druzí tvrdí že ne, že je to ztráta času, peněz a výsledný efekt je takřka nulový.
Zkušenosti z našich honiteb jasně ukazují, že o seno srnčí zvěř nejeví (až na některé výjimky) patřičný zájem. V praxi to obyčejně vypadá tak, že travní hmotu, kterou na podzim do krmelců založíme, na jaře odstraňujeme, kompostujeme či pálíme.
Hned na úvod toho článku musím konstatovat, že srnčí zvěř, pokud má k dispozici kvalitní jadrné krmivo, předkládané formou ad libitum, a to od časného podzimu až do jara, se za senem příliš neotáčí. Z vlastní zkušenosti vím a mám prakticky ověřeno, že pokud honitbu nepokryje vyšší sněhová pokrývka a zejména neudeří-li silnější mrazy, srnčí zvěř seno, byť nejlepší kvality, vůbec nebere. Je tedy naprosto zbytečné a neekonomické seno srnčí zvěři, v tomto exponovaném období předkládat.
Někteří myslivci však chtějí mít, většinou však pouze „pro oko“ brzy založeno, ale neuvědomují si fakt, že veškerá snaha se tak mine účinkem. Časně založené seno se vzdušnou vlhkostí brzy znehodnotí, slehne, změní barvu a ztratí vůni. Srnčí zvěř pak kolem takovýchto krmných zařízení prochází takřka bez povšimnutí. Ano, toto je tvrdá realita naší myslivecké praxe v oblasti předkládání objemové píce!
 
Druhy a kvality travní píce
 
Bohužel musím konstatovat, že málokterý myslivec zná správné principy přikrmování a seno nutriční hodnoty či kvalitní hodnotnou letninu umí připravit a zejména správně předložit! Za dobu své praxe jsem v oblasti péče o zvěř viděl skutečně mnohé, někdy až přímo odstrašující případy.
Nejprve je nutné si uvědomit fakt, že není seno jako seno. Rozeznáváme seno luční, jetelové, vojtěškové, různé kombinace a směsky. Každý druh má svá specifika a nutriční hodnoty.
Po praktické stránce je nutno rozlišovat sena sklizená v první seči a dále pak následných sečí, kterým obvykle říkáme otavy. Seno z první seče má větší podíl dlouhých stonků a tudíž více hrubé vlákniny. V otavách je naopak větší zastoupení lístků, tedy více bílkovin.
Vzhledem k experimentům, které jsem v oblasti výživy prováděl, mohu konstatovat, že srnčí zvěř, pokud si může sama vybrat, preferuje více seno z druhé seče, tedy seno z porostů nižších a tudíž s větším zastoupením lístků a bylinného patra.
 
Odstrašující případy myslivecké praxe
 
To, co někteří myslivci jsou ale schopni do krmelce založit je skutečně mimo mé chápání a navíc hazardem se zdravím srnčí zvěře. Pokud by čistě hypoteticky srnčí zvěř seno popisované kvality zkonzumovala, bezpochyby by měla velmi závažné zdravotní problémy, a to se všemi negativními důsledky pro její zdravotní stav. Myslím, že nejenom mě, ale i ostatní ortodoxní, problematiku chápající myslivce, zvedají tyto skutečnosti ze židle. Zatuchlé, prašné, místy plesnivé a exkrementy potřísněné seno! Podobné kvality píce je možno v některých našich honitbách skutečně spatřit! Velice by mě zajímalo, zda by dotyčný myslivec byl schopen takovéto seno předložit hospodářským zvířatům v rámci svého domácího chovu. Jsem přesvědčen, že ne!
Za dobu více než dvacetiletého výzkumu biologie srnčí zvěře a soustavného získávání autentického obrazového materiálu jsem měl možnost v našich honitbách vidět skutečně možné i nemožné. Nebyly výjimky, kdy v krmných zařízeních na objemovou píci byly k vidění hnízda od myší či dokonce „hnízda“ od kun!
V některých honitbách je zase naprosto běžné, že se obsah krmelce na jaře vůbec neodstraňuje a účelově, tedy „pro oko“ slouží až do dalšího krmného období. V podstatě mohu konstatovat, že jedním „senem“ máme „zakrmeno“ i po dobu několika let. Ano, takto si někteří myslivci bohužel představují péči o zvěř!
 
Správné načasování zkrmování je nutností
 
V oblasti předkládání objemové píce musím znovu zdůraznit, že pokud v honitbě krmíme kvalitním jádrem formou ad libitum, od podzimu až do jara, srnčí zvěř se za senem příliš neotáčí. Celkové množství skutečně odebraného sena je tak minimální, že v procentuálním vyjádření činí sotva 20 %. Pokud bychom toto malé množství nějakým exaktním způsobem přepočítali na využitelné a nutričně významné živiny, zjistíme, že přínos sena pro srnčí zvěř je takřka nulový.
Pokud však chceme období nouze přece jen zpestřit objemovou pící, musíme bezpodmínečně dodržet několik základních principů a zákonitostí.
První nezbytnou nutností je správné načasování. Se senem je nutno vyčkat, až v honitbě napadne první sníh a teplota vzduchu se i přes den pohybuje v mínusových hodnotách. Krmit senem v době, kdy je teplota vzduchu nad bodem mrazu, je podle mého názoru naprosto zbytečné a neekonomické. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec - praktik ví, že v této době srnčí zvěř seno naprosto ignoruje.

c-15.jpg
 
Důležité zásady při výrobě krmelce
 
Další důležitou zásadou je dodržet správné postupy při výrobě krmelce. Krmelce či jiná krmná zařízení na objemovou píci musí být zkonstruována tak, aby do nich nezatékala voda a byla schopna odolávat nepříznivým klimatickým podmínkám. Aby krmelce na seno plnily svoji funkci a vyhovovaly všem potřebám srnčí zvěře, je nutno při jejich výrobě dodržet určité technologické postupy.
Nejdůležitější zásadou je dodržet správné rozestupy mezi jednotlivými příčkami (žebřinami), které by neměly být menší než 18 cm (myšleno světlost mezi příčkami). Krmelce, které tento parametr nesplňují, jsou nevyhovující a srnčí zvěř z nich seno brát nebude!
Je nutné si uvědomit, že srnčí zvěř nekonzumuje seno bezezbytku tak jak leží, ale vybírá si z něj pouze nejchutnější sousta v podobě bylinek, lístků, květů či nutričně významných částic trav. Nikdy nekonzumuje celé stonky, jako ostatní jelenovití přežvýkavci! Kdo měl možnost pozorovat srnčí zvěř u správně zkonstruovaného krmelce či jiného krmného zařízení viděl, že jedinec prostrkuje hlavu mezi příčkami a snaží se dostat k nutričně nejvýznamnějším částicím sena.
Velikost mezer kolem 18 cm je důležitá i proto, aby bylo umožněno srncům s větší rozlohou parůžků prostrčit hlavu a bez problémů ji zase vytáhnout. V případě, že si srnec o úzce stavěné příčky (žebřiny) parůžky zaklíní, začne nekontrolovatelně běsnit a ve snaze se vyprostit si může parůžky významně mechanicky poškodit. V horším případě si může vylomit parůžek i s celou pučnicí či čelní kostí. Osobně znám případ, kdy se srnec o úzce postavené žebřiny zaklínil tak nešťastně, že vyčerpáním a stresem uhynul.
Vážnější mechanická poranění rostoucích parůžků o tyto „nástrahy“ se na trofice parůžků vždy nějakým způsobem projeví, což se negativně promítne na celkový vzhled parůžků. Srnec, který si parůžky již jednou zaklínil, si krmné zařízení spojí s nebezpečím a raději se mu po zbytek života vyhýbá.
 
Senzorické vyhodnocení a kvalita píce
 
Další zásadou v oblasti předkládání objemné píce je skutečnost, že předkládaná travní hmota musí odpovídat nutričním hodnotám, musí mít dobrou barvu, dobré zastoupení preferovaných lístků a samozřejmě i příjemnou vůni. Tyto faktory pak hrají klíčovou roli, zda bude srnčí zvěř krmivo brát či nikoliv. Staré zatuchlé seno ležící na půdách více než rok je pro srnčí zvěř naprosto nevyhovující a přímo škodlivé.
U objemové píce kromě barvy vzhledu a vůně je důležité posuzovat i dobu sklizně. Pro srnčí zvěř je dobré seno sklízet v počátku květu převládajících trav a bylin. Takováto travní hmota totiž poskytuje stále ještě dobrou stravitelnost vlákniny. Přestárlé, stébelnaté travní porosty sklízené po odkvětu jsou pro srnčí zvěř naprosto nevyhovující a takřka nestravitelné.
Pro srnčí zvěř se mi osvědčilo předkládat dobře usušenou vojtěšku sečenou v době tvorby květních poupat nebo červený jetel sklízený při počátku jeho květu, kdy po jeho zavadnutí a dosušení je zabráněno výraznému odrolení lístků. Takováto sena, zejména při dodržení všech výše uvedených zásad, srnčí zvěř velice ráda přijímá.
Na doprovodných snímcích je zachycen správný postup přípravy červeného jetele, sklízeného v době tvorby květních poupat.
 
Preferované druhy sena
 
Praktické experimenty, které jsem v oblasti výživy prováděl, ukázaly, že srnčí zvěř, pokud si může sama vybrat, preferuje více seno vojtěškové nebo jetelové s vysokým zastoupením lístků nad senem lučním. Stébelnaté luční seno sklízené v první seči s nižším obsahem vápníku a bílkovin srnčí zvěř většinou ignoruje.
Také je nutno vědět, že srnčí zvěř si z jetelové píce vybírá pouze lístky resp. jemné terminální výhonky, a nestravitelné tvrdé stonky nechává ležet bez povšimnutí.
Problémem vojtěškového a jetelového sena je snadné odrolení lístků, zejména pak při jeho strojovém zpracování. Mnohdy se do krmelců dostávají převážně jen stonky, o které srnčí zvěř nejeví vůbec žádný zájem.
Za dvacet let svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem pouze jednou jedenkrát zaznamenal, kdy srnčí zvěř zkonzumovala vojtěškovou píci takřka beze zbytku, a to i včetně nutričně méně významných stonků. Bylo to na přelomu roku 2005/2006, kdy jižní Moravu pokryla vysoká vrstva sněhu a teplota vzduchu se v nočních hodinách pohybovala místy až pod minus 25 oC. V tomto roce jsem poprvé (a také naposled), zaznamenal stoprocentní odběr stébelnaté vojtěškové píce.
 
Správné zásady přikrmování objemovou pící
 
Důležitou zásadou při krmení objemovou pící je skutečnost, že nesmíme travní hmotu nechat v krmelci ležet dlouhou dobu nehnutě. Seno pro srnčí zvěř je nutné v pravidelných periodách přetáčet a „načechrávat“, aby se i ostatní nutričně významné částice sena dostaly blíže k žebřinám. V případě velkokapacitního zásobníku je dobré travní hmotu povytahovat například tesařskou kramlí. Po několika dnech je ale bezpodmínečně nutné seno z krmelce odstranit a založit nové.
Bohužel musím konstatovat, že periodické odstraňování a zakládání sena se v našich honitbách obvykle neprovádí a myslivec nové seno nezaloží dříve, dokud staré není zkonzumováno. To osobně považuji za obrovskou chybu. Jakmile totiž seno slehne, zvlhne, ztratí barvu a vůni, srnčí zvěř ho již odmítá brát.
Kvalitu sena například výrazně degraduje i to, když krmelcem proběhne myš či kuna. Tito drobní živočichové seno dokonale „naparfémují“ a rázem je po jeho atraktivitě a odběru. Takto znehodnocené seno, byť nejlepší kvality, srnčí zvěř již odmítá brát a je nutné ho co nejdříve z krmelce odstranit.
 
Možný způsob předkládání
 
Odstraněné seno (není-li však nijak výrazně senzoricky znehodnoceno), není nutno hned likvidovat, ale je ho možné ještě účelně využít. Osvědčilo se mi zavěsit ho do rozsochy nějakého kmínku stromu či větví nejbližšího keře. V případě silných mrazů je možné zbytky sena pohodit i přímo na zem. Srnčí zvěř si velice ráda z takto „naaranžované“ travní hmoty vybírá zbytky stále ještě jedlých částic. Leží-li však seno déle na zemi, je nutno počítat s tím, že bude brzy kontaminováno exkrementy, plísněmi a různými patologickými mykotoxiny. Proto je bezpodmínečně nutné seno včas se země odstranit a zlikvidovat.
 
Krmné stoly a lavice pro srnčí zvěř
 
V souvislosti s předkládáním objemové píce se v myslivecké praxi stále více osvědčují tzv. krmné stoly a lavice. Pokud si srnčí zvěř může vybrat mezi různými druhy krmných zařízení, zejména pak mezi krmelcem a krmným stolem, preferuje raději krmný stůl.
U tohoto krmného zařízení si totiž může sama objemovou píci „nahrabat“ a přetočit, čímž se snáze dostane k nutričně významnějším částicím sena.
Krmný stůl, stejně tak jako krmelec, musí ale plnit svoji funkci a hlavně vyhovovat všem potřebám srnčí zvěře. Kromě správného umístění je nutno při jeho výrobě dodržet některé zákonitosti. Krmný stůl musí mít stříšku proti nepřízni počasí a celkovou šířku stolu ideálně do 80 cm. Velice důležité je dodržení výšky stolu, která včetně obvodového lemu by neměla být větší než 40 cm.
Obrovskou výhodou tohoto krmného zařízení je fakt, že srnčí zvěř na krmnou plochu stolu neskáče, tak jako například muflon a může si z předložené píce bez problému vybírat nutričně nejvýznamnější částice.
 
Řezanka - ideální způsob přípravy sena
 
Na samý závěr tohoto příspěvku bych chtěl uvést jeden velice významný a praxí ověřený poznatek. Pokud chceme srnčí zvěři období nouze zpestřit objemovou pící, musíme to udělat jinou formou než „standardním“ založením sena do krmelce. Jeden takový způsob existuje a musím říci, že funguje skutečně dokonale. Ve svém chovném zařízení ho praktikuji mnoho let a mohu říci, že s velice dobrými výsledky.
Seno je totiž nutné předkládat ve formě řezanky smíchané s jadrným krmivem a zvěř tak malinko obelstít. Seno této koncepce je nutno nejprve „rozsekat“ na malé kousky, nejlépe do délky frakcí 3 až 5 cm. Když se takto „rozfragmentované“ kvalitní seno smíchá s jadrným krmivem, srnčí zvěř ho velice ráda konzumuje, a to bez separace na jednotlivé položky.
Jelikož v zemědělských podnicích je problém sehnat strojní technologii, která by dokázala seno tímto způsobem mechanicky „zpracovat“, můžeme si pomoci po domácku sami, například zahradní rotační sekačkou na trávu, která je v dnešní době naprosto běžnou součástí vesnických stavení.
 
Rotační sekačka – významný pomocník
 
Seno v této koncepci je bezpodmínečně nutné zpracovávat na zpevněné ploše (nejlépe vydlážděné), aby nedocházelo ke kontaminaci s podkladem a rozvoji nežádoucích patogenních plísní. Na větší objem píce je dobré použít výkonnější sekačku s vyššími otáčkami. Podmínkou je ale vždy dobře nabroušená sekací lišta, která z hlediska fragmentace a kvality připravované hmoty hraje klíčovou roli.
Mám vyzkoušeno, že rotační sekačka dokáže za pár desítek minut připravit dostačující množství řezanky v objemovém množství odpovídajícím potřebám jednotlivých honiteb a aktuálním stavům zvěře. Pokud délka frakcí neodpovídá deklarovaným parametrům, je nutno seno přejíždět sekačkou tak dlouho, dokud nejsme s výsledkem spokojeni.
Na webu www.scherer.cz (sekce zima 2015) je zveřejněn videozáznam z přípravy řezanky za pomoci zahradní sekačky.
 
Významný dietetický efekt
 
Předkládání sena této formy má mimo jiné i velice významný efekt dietetický. To platí zejména v předjaří, kdy srnčí zvěř přechází na přirozenou zelenou potravu bez potřebného fyziologického navykání. V důsledku spontánního příjmu sena je totiž v potravě zastoupena potřebná hrubá vláknina, která je důležitou složkou pro správnou funkci bachorové mikroflóry a fyziologické přežvykování. Tímto způsobem předejdeme nežádoucím zažívacím potížím spojeným s průjmovým onemocněním různých forem a rozsahů, která nezřídka vedou k úhynu srnčí zvěře.
Objemovou píci v podobě vojtěšky či jetelotravní hmoty je také možno nechat zgranulovat a stejně jako řezanku ji podávat smíchanou s jadrnými krmivy. Tento způsob mám taktéž praxí ověřený a mohu říci, že funguje velice dobře.
 
pokračování v dalším čísle
Pavel SCHERER
člen ÚHKT a Klubu autorů
Tel. 724 218 513, www.scherer.cz
 

Zpracování dat...