Časopis Myslivost

Lov srnčí zvěře v postkůrovcových lesích

Myslivost 9/2021, str. 34  Josef Drmota
Před dvěma lety byl v časopise Myslivost otištěn na pokračování příspěvek věnovaný zkušenostem získaným během několika desítek let hospodaření se srnčí zvěří v podmínkách lesní honitby na Vysočině. Pokusil jsem se v něm shrnout především nejdůležitější postřehy a rady související s efektivním průběrným lovem.
Dva roky nejsou dlouhá doba. Jak ale ukázaly ty předchozí, dokáže i podobný časový úsek doslova a do písmene překopat mnohé. V tomto případě radikálně změnil charakter celých lesních honiteb. Změna se promítla nejen do kvality životního prostředí zvěře, ale citelně zasáhla i praktický výkon myslivosti. Primární důvod je naprosto zřejmý. Je jím rozsáhlá kůrovcová kalamita postihující mnohé regiony naší vlasti.
 
Chovu srnčí zvěře se věnuji třicet pět let. Jako aktivní myslivec, lovec i myslivecký hospodář. Absolvoval jsem v tomto směru desítky různých diskusí a vyslechl řadu názorů. Viděl jsem mnoho ulovené zvěře. Bohužel, mnohdy jsem se setkával s bezradností nad tím, jak i v té nejelementárnější rovině přibližně odhadnout věk a posoudit chovnost daného kusu. Dokonce i s nevědomostí, jak srnčí zvěř efektivně lovit, což s danou problematikou úzce souvisí.
Jen při schopnosti efektivního lovu si totiž vytvoříme dostačený prostor, abychom byli schopni odstřel provést v souladu s alespoň základními chovatelskými zásadami. V opačném případě je lov prováděn pouze „na počet“, což k udržení kvality jakékoliv populace zvěře rozhodně nepřispěje.
Díky výše uvedeným skutečnostem jsem se již dříve rozhodl podělit s ostatními kolegy o některé postřehy, které jsem během let v honitbě získal.
Z hlediska komplexnosti si čtenáře dovolím na jedné straně odkázat na archiv časopisu Myslivost a na straně opačné některé základní věci ještě jednou v kostce zopakovat. A samozřejmě rozšířit s ohledem na změny, které v lesích nastaly.
Předesílám znovu, že se až na drobné výjimky pohybuji v lesním prostředí Vysočiny. Důležitým faktorem je z hlediska uváděného odpovídající terén a místy dosud pestřejší skladba porostů.
Předem se znovu omlouvám zkušeným praktikům, kteří budou některé poznámky považovat za primitivní. Zkušenosti mne ale přesvědčují, že troška opakování nikdy neuškodí. Snad i napomohu k úspěchu začínajícím kolegům, na které bychom měli společně pamatovat.
Cílem příspěvku je také umožnit dokonalé poznání místní populace a zodpovědné ulovení dobře obeznaných jedinců, jejichž další setrvání v chovu není žádoucí.
 
Paseky a zase paseky
 
Paseky vznikající po těžbě stromů v mýtním věku, případně po místních kalamitních stavech, tu byly vždy a vždy byly zajímavými místy pro setkání se srnčí zvěří. Poskytovaly jí především zpestření potravní nabídky v jinak stereotypních smrkových monokulturách. S postupujícím odrůstáním se pak stávaly zajímavými z hlediska ukrytí během odpočinkové fáze denního cyklu.
Současná doba však přinesla jeden naprosto bezprecedentní a dosud nevídaný jev – paseky se ve velmi krátké době staly na lesních pozemcích dominantními plochami a z malých enkláv vtroušených uprostřed vzrostlých porostů se zrodily obří volné plochy.
S nimi došlo k radikální změně životních podmínek zvěře, zmizely její úkrytové možnosti, zaniklo podvědomí bezpečné zóny a narušily se migrační koridory. To vše přineslo samozřejmě přímý dopad na provádění lovu.
Z pohledu praktické myslivosti si dovoluji paseky pracovně rozdělit podle geneze vzniku na několik stupňů.
 
První stupeň vzniká těsně po těžbě, kdy harvestory a vyvážečky změní terén v neprostupnou změť větví, vrchů a odřezků. Z hlediska přístupu myslivce se jedná o prakticky neprůchodný terén, a to včetně původních průseků a cest, které zůstávají po těžkých strojích rozbrázděny hlubokými kolejemi, vesměs zaplavenými vodou.
Uvedené podmínky nám maximálně dovolí nahlédnout do této měsíční krajiny z jejího okraje. Smysl to dává tam, kde je k tomu důvod, protože zvěř se zde příliš nezdržuje. To platí zejména v období přímo po těžbě.
Zůstanou-li plochy dále neupravené po dobu několika měsíců, začne se zde zvěř postupně objevovat a přichází na paši díky prorůstajícímu bylinnému patru. Lov je ale velmi obtížný díky již zmíněné neschůdnosti.
Zajímavou výjimku představuje z hlediska atraktivity okolí solitérních listnatých stromů, které v holinách následně vyvrátí vítr. Jejich větve jsou pro srnčí zvěř velmi lákavé. V případě klidu zvěř poblíž i zaléhá a přežvykuje. Podobný poznatek lze velmi efektivně využít také v dalších etapách vývoje pasek a myslivci by si jej měli uložit dlouhodobě do paměti.
 
Druhá fáze vzniká v okamžiku, kdy lesníci prostor připraví na další výsadbu. Děje se tak buď plošným mulčováním nebo shrnutím zbývajícího materiálu do podoby táhlých valů. Tato fáze je z hlediska lovu velmi zajímavá.
Je mi poněkud záhadou, co na mulčovaných pasekách pokrytých souvislou vrstvou čisté štěpky zvěř tak aktivně vyhledává. Zřejmě různá semena či křehké prvotně klíčící rostlinky, nicméně je ji zde možné zastihnout často.
Paseky ošetřené shrnutím materiálu jsou ještě výhodnější, protože srnčí ráda zaléhá v úkrytu za vzniklými valy, odkud má dobrý rozhled. Před vstupem do otevřeného terénu je proto velmi důležité opravdu bedlivě propátrat prostor dalekohledem.
V obou případech bývá úprava plochy pečlivá a zejména při vlhkém podkladu se zde dá i tiše pohybovat. Nevýhodou je ovšem přehledný a otevřený terén. Vstupovat do podobných prostor bychom proto měli pouze při nevyhnutelném přesunu, případně při příchodu k vhodnému typu záštity. Na toto téma se ještě rozepíšu v dalším textu.
V každém případě musíme v této fázi životního cyklu paseky myslet na budoucnost – kde rozmístit vhodná zařízení. V tomto směru je veledůležitá dohoda s revírníkem, který bude následně plánovat rozmístění oplocenek, průseků a přístupových cest. Plán pro posedy musíme již nyní nasměrovat právě na tato místa. Vyhneme se tím následujícím složitým přesunům.
 
Třetím stupněm ve vývoji paseky je její zarůstání. Nejen sazenicemi, ale především pionýrskými dřevinami, keřovým, travním a bylinným patrem. Zatímco v předchozích etapách vypadaly všechny paseky shodně, projeví se nám právě nyní odlišné geografické podmínky, a to i v malých plochách na úrovni menší než hektar.
Dojde-li k včasnému osázení, vzniká mozaika, dnes naštěstí již různorodých porostů, která má jistý řád. Pravidelné vyžínání navíc zpřehlední prostor, kterému bychom měli věnovat primární pozornost z dalšího zřejmého důvodu – nebudeme-li zde zvěř lovit a zneklidňovat, budou škody zejména na listnáčích obrovské.
 
Na osázených pasekách nám z hlediska lovu vznikají další zajímavé prvky, kterými jsou rozlehlé oplocenky. Zvěř velmi ráda migruje po jejich okrajích zejména tam, kde jsou ploty situovány do táhlých prohlubní, které představují obecně známé komunikační linie.
Atraktivnost je ještě znásobena v případě, že je paseka rozčleněna několika souběžnými oplocenkami, které zvěř přirozeně a předvídatelně usměrňují do blízkosti vhodných čekanišť.
Tam, kde se zalesnění z jakéhokoliv důvodu opozdí, vzniká pestrý porost třtiny, starčeků, rulíku, bezu, bříz, jeřábů, maliníku, ostružiníku, jív a mnoha dalších. Je až neuvěřitelné, nakolik půdní a hydrologické poměry, podloží a svažitost, dokáže rozmělnit někdejší souvislé plochy na vegetačně různorodá uskupení.
Dlouhodobě zajímavé jsou a budou v tomto směru zajisté výše zmíněné valy, které již od druhého roku začínají prorůstat keři a dřevinami. Předpokládám, že tyto přírodě blízké linie zůstanou bez větších lesnických zásahů a vytvoří to nejzajímavější, s čím budeme moci pracovat.
 
V každém případě si dovoluji považovat tuto fázi vývoj pasek z hlediska lovu srnčí zvěře za nejzajímavější. Pestré poměry vytvářejí ideální podmínky jak z hlediska úkrytu, tak zejména uspokojení potravních možností. Srnčí si právě tady vybere to, co jí nejlépe vyhovuje a na plochy velmi ráda vytahuje. Část zvěře zde i zaléhá.
Přehlednost a relativní snadnost lovu zde ovšem trvá jen první sezónu. Dalším rokem již musíme počítat s větší nadějí na úspěch pouze do konce června. S plným rozvojem vegetace se zejména třtina vytáhne do výšky půldruhého metru a chybí-li v pasekách přehlednější nižší oka, skončili jsme i v případě vysokých posedů…
 
Posledním stupněm ve vývoji pasek, na který si budeme ve většině případů muset ještě nějakou dobu počkat, bude fáze zajištěných porostů. Ty vytvoří pro zvěř ideální úkrytové možnosti a lov bude pravděpodobně možný jen na jejich okrajích, na sečených průsecích, cestách, případně na dalších přilehlých atraktivních plochách, kam bude zvěř vytahovat na paši. Právě proto je potřeba plánovat umístění zařízení s předstihem a s určitou schopností předvídat.
 
Čekaná vs. šoulačka
 
Ve výše zmíněném příspěvku jsem se podrobně rozepsal o zásadách dodržovaných během šoulání a čekané v lesních honitbách i specifikách obou způsobů lovu. V případě odlesněného terénu platí obecné zásady naprosto shodně, nicméně si musíme uvědomit realitu náhle otevřeného prostoru a novým podmínkám si vše uzpůsobit.
Můj děda říkával doslova, že: „Les má oči a pole uši“. Dlouho jsem to nechápal, než mi došlo, že mezi stromy nejste vidět, dokud se nepohnete, nicméně velká část zvuků zanikne na pozadí šumění větru ve větvích, zpěvu ptáků a porost navíc působí jako spolehlivý tlumič zvukových vln. Ve volném terénu se naproti tomu zvuk nese velmi daleko.
K tomuto moudru starého pána dodávám: „Paseka má oči i uši“. Náhle jsme z dálky vidět a především slyšet! Opakovaně jsem se přesvědčil, že i moje ne zcela bystré uši jsou schopné při bezvětří zaregistrovat kolegu přicházejícího po štěrkové cestě na vzdálenost několika set metrů. A co potom smysly zvěře…
I přes tato omezení ovšem neměním nic na původním doporučení zkombinovat při efektivním lovu srnčí zvěře šoulačku s čekanou. Obeznání zvěře je dokonce snazší než ve vzrostlém lese, nicméně se děje na velké vzdálenosti a přiblížení k ní není snadné. Spíše tedy musíme počítat s několika následujícími čekanými v odpovídajícím místě. Paradoxně zde ovšem bývá mnohem jednodušší příprava vhodného místa, o čemž se ještě zmíním.
 
V každém případě zbývá ještě poznámka týkající se vhodných míst pro vyhledávání zvěře. V pasekách poskytujících v dalších fázích vývoje zvěři úkryt v podobě již zmíněných valů nebo rozvinuté vegetace musíme vždy počítat s tím, že srnčí je v prostoru zalehlá. Přišoulání tedy musíme přizpůsobit.
Ideální jsou v tomto směru cesty vedoucí kolem zbývajících porostů nebo koleček náletu, za jejichž lomy můžeme opatrně vyhlédnout a chvíli postát. Stejně tak umožňuje efektivní přiblížení terénní vlna, k jejímuž hřebenu postupujeme doslova krok za krokem a neustále dalekohledem propátráváme pozvolna se otevírající prostor.
Často lze dobře šoulat napříč upravenými pasekami, kde je vhodný podklad. Využít lze kryt následně vyvrácených stromů, vyšších pařezů, vyhrnutého materiálu nebo kmenů ponechaných solitérů.
Naprosto ideální podmínky pro setkání se zvěří poskytují linie styku pasek a pozůstatků porostů středního a mladšího věku. Zvěř se ráda zdržuje v hustých pásech a kotlících náletů, které předchozí těžbu většinou nějak přečkaly. Odsud pak vytahuje na atraktivní otevřené plochy. Stejně zajímavé jsou pro ni případné kontakty odlesněné plochy a porostů rákosin, nekosených luk či vzrostlých zemědělských plodin.
V podobných místech bych ale před šoulačkou osobně preferoval spíše čekanou na předem vytipovaných místech, protože zvěř často postává v nepřehledných okrajích krytin a bývá pozdním příchodem zrazena.
Z hlediska efektivity je lepší čekaná večerní, protože ráno se zvěř po noci stále ještě zdržuje v pasekách a příchodem za tmy si ji většinou zradíme.
Na obdobných liniích je velmi dobré, podaří-li se nám upravit přístupový šoulák napříč krytinou (houštinou, kukuřicí apod.). V tom případě se můžeme přiblížit nepozorovaně i ke zvěři již vytažené do otevřeného terénu.
Na tomto místě snad ani nemusím zdůrazňovat, že zcela zásadní roli hraje při jakémkoliv způsobu lovu směr a síla větru, o jehož působení jsem se podrobněji rozepsal v předchozím pojednání.
 
Volba čekaniště
 
Pozorný čtenář již zajisté vytušil, že během lovu v pasekách trávíme mnohem více času na jednom místě a význam čekané je zde oproti vzrostlému lesu větší. S tím souvisí volba vhodného místa.
První variantou jsou samozřejmě posedy. Uprostřed pasek většinou apokalypsu přežila řada krytých kazatelen. Přestože nyní stojí v otevřeném terénu doslova a do písmena jako kůl v plotě, nezměnilo se nic na jejich významu. Přijdeme-li na čekanou včas, není problém, zůstáváme dobře ukrytí a zvěř je na tyto objekty zvyklá.
Problém nastává v případě otevřených posedů. Přestože jsme je většinou zavčas odstranili, bude část během těžby poškozená. Těch pár, které přežily díky ohleduplnosti lesníků na pahýlech stromů, jsou sice fajn, nicméně si musíme uvědomit zásadní věc – proti obloze jsme výborně vidět i z dálky. Naše chování proto musí být zcela nenápadné, bez zbytečných pohybů, a není od věci, zavěsíme-li před sebe na ohrádku vhodnou textilii, která nás částečně zastíní.
 
Mnohem výhodnější je v prvních fázích geneze pasek čekání na zemi, kde se můžeme vhodně ukrýt mezi přirozenými záštitami. Mohou jimi být mohutné kmeny solitérních stromů, přeživší ostrůvky náletů, vyšší pařezy, převislé větve nebo kulatina narovnaná po těžbě před odvozem.
Snad nejlépe poslouží kořenové „koláče“ vývratů, které v pasekách hojně vznikají po nárazech větru a jinovatce. Umožňují nám nejen ukrytí, ale také pohodlné usednutí na odříznuté oddenky. Přes vzhůru trčící kořeny můžeme navíc velmi jednoduše přehodit kus maskovací sítě a kryt je téměř dokonalý.
Jako jednoduchá záštita poslouží i roh oplocenky. Nejenže zvěř její okraje ráda využívá k přechodům, ale řada kůlů rozmělní naše kontury minimálně ve dvou úhlech pohledu. Efekt krytí můžeme i zde vylepšit zavěšením vhodného materiálu.
Příprava čekaniště nevyžaduje většinou složitou práci. Jen je třeba na místě odhrnout napadaný materiál, který by mohl při přešlápnutí šustit či praskat. Žádoucí bývá také úprava jednoduchého přístupového šouláku. Pro zjednodušení střelby můžeme místo opatřit ohrádkou a sedátkem. Osobně používám operativnější „pirštok“, případně přenosnou sedačku, které mi umožňují přesun v případě nevhodného větru či jiných skutečností (rozvoj vegetace bránící výhledu je v jarních týdnech velmi rychlý).
Ze stejných důvodů si na zvolené lokalitě vyhlédnu a připravím rovnou několik míst vzájemně nepříliš vzdálených, mezi kterými se mohu na začátku čekané rozhodnout. Umístění čekaniště volím nejraději na vrcholu terénních vln, které poskytují dobrý rozhled. 
 
Vzdálenost
 
Naprosto zásadní změnou, s níž jsme se museli s nástupem otevřeného terénu vyrovnat, je pro nás nezvyklá vzdálenost, na kterou můžeme střílet, ale i obeznávat zvěř. Byla-li obvyklá dálka pro lov v lese kolem osmdesáti metrů, jsme náhle nuceni střílet srnčí zvěř i na vzdálenost dvojnásobnou. Nejen proto, že je to možné, ale především proto, že to jinak nejde. Lépe řečeno, že se mnohdy ke zvěři více nepřiblížíme.
V každém případě považuji uvedený údaj z hlediska myslivecké rány na srnčí za limitní, protože spolehlivé obeznání srnce standardní optikou je již „na hraně“ a jeho komora není až tak rozměrná.
Podobné prohlášení činím s vědomím toho, že sklidím od některých kolegů opět posměch, protože „máme přece monoskopy“ a „s dnešní technikou můžeme…“. Ano, jistě můžeme. Já jsem ale myslivec vychovaný starou školou, který monoskop po lese nevláčí. Takže sto padesát metrů a dost…
Sto padesát metrů není skutečně podstatným limitem z hlediska současných zbraní ani střeliva, nicméně může být v některých případech limitem z hlediska uživatelských možností. Při podobném posunu vzdálenosti pro případnou střelbu proto apeluji na zodpovědnost všech kolegů vůči zvěři. Ověřme si pravidelně nastřelení našich zbraní a věnujme pár desítek ran nácviku střelby na střelnici. To, že „nám to střílí pořád stejně“ může opravdu platit v lese na padesát metrů. V pasece to ale může stejně rychle přestat platit.
 
S daným problémem souvisí ještě jedna záležitost, kterou je časté podceňování skutečné vzdálenosti cíle v otevřeném prostoru. Odhad je třeba čas od času procvičit. Ideální je samozřejmě vzít do honitby dálkoměr. Všem nabízím ovšem mnohem dostupnější řešení.
Udělejme si ve známém a často navštěvovaném terénu pár poznámek o vzdálenosti výrazných bodů (solitérní stromy, oplocenky, krmelce, sloupy elektrického vedení apod.). Skutečnost si pak snadno doma ověříme na internetu pomocí aplikace www.mapy.cz, kde jsou na leteckých snímcích tyto objekty dobře patrné. Možná, že se nebudeme stačit divit.
 
S posunem vzdálenosti střelby souvisí moje poslední rada. Pohybujeme-li se během lovu v pasekách a jejich blízkosti po zemi, pořiďme si některý z „pirštoků“. Nejsem příznivcem tahání spousty věcí na čekanou, nicméně tato pomůcka má v nových podmínkách zcela nezastupitelné místo, protože mi nahradila náhle chybějící oporu vzrostlých stromů.
Při její volbě záleží jen na osobních dispozicích a zvyklostech. Osobně preferuji tu nejpevnější oporu v provedení tripod. I za cenu větší zátěže. Během dvou let se mi jeho použití opravdu bohatě vyplatilo.
 
Závěrem
 
Lov je přirozenou součástí naší myslivecké práce. Lov srnčí zvěře se týká v podstatě každého z nás, nehledě na prostředí, v němž se pohybujeme a nehledě na honitbu, do které chodíme. S výjimkou nejnižších poloh v polích nás všechny zasáhla či pravděpodobně zasáhne kůrovcová kalamita, která nám v lesních částech připraví specifické podmínky. Tento přechod má velká část Vysočiny již za sebou. Doufám proto, že svými prvotními postřehy napomůžu některým kolegům k rychlejší adaptaci na to, co je možná v dohledné době teprve čeká.
 
Lov je činnost náročná. Nejen z hlediska vlastního provedení, ale především z pohledu morálního. Myslivce a prostého lovce odlišuje především vztah vůči zvěři, protože u myslivce nerozhoduje pouhý počet ulovených kusů, ale také to, jakou zvěř ulovil. A především, jakým způsobem se to stalo. Jen potom může mít i z podobně závažného činu dobrý pocit. Přeji vám, aby vás nikdy neopustil.
 
S upřímným přáním: „Lovu zdar!“, nejen v postkůrovcových pasekách.   
Josef DRMOTA
 

Dobrou-zastitou-je-kulatina-na-okraji-cest-nachystana-k-odvozu-1.jpg
Dobrou záštitou je kulatina nachystaná na okrajích cest k odvozu
 
Idealni-cekaniste-ve-vzrostle-vegetaci-na-vrcholu-terenni-vlny-1-1.jpg
Ideální čekaniště ve vzrostlé vegetaci na vrcholu terénní vlny
 
Koridor-mezi-dvema-oplocenkami-by-nasi-pozornosti-nemel-ujit-1-1.jpg
Koridor mezi dvěma oplocenkami by neměl ujít naší pozornosti
 
Neexistuji-lepsi-podminky-pro-cekanou-1-1.jpg
Neexistují lepší podmínky pro čekanou…
 
Paseka-se-jiz-druhym-rokem-probouzi-k-zivotu-a-stava-se-pro-zver-atraktivni-1-1.jpg
Paseka se již druhým rokem probouzí k životu a stává se atraktivní pro zvěř
 
Paseka-upravena-mulcovanim-se-stava-pro-zver-zajimavou-po-velmi-kratkem-case-1-1.jpg
Paseka upravená mulčováním se stává pro zvěř zajímavou ve velmi krátkém čase
 
Paseka-volne-zarustajici-bylinnym-a-kerovym-patrem-je-pro-srnci-zver-idealnim-mistem-1-1.jpg
Paseka volně zarůstající bylinným a keřovým patrem je pro srnčí zvěř ideálním místem
 
Pro-prichod-k-pasece-nemuzem-vybrat-lepsi-misto-1-1.jpg
Pro příchod k pasece nemůžeme vybrat lepší místo…
 
Skvelou-zastitu-poskytnout-previsle-vetve-stromu-uprostred-pasek-1-1.jpg
Skvělou záštitu poskytnou převislé větve stromů zbylých uprostřed pasek
 
Skvely-vyhled-do-protisvahu-na-okraj-krytiny-1-1.jpg
Skvělý výhled do protisvahu na okraji krytiny
 
Soliterne-ponechany-otevreny-posed-neni-idealim-resenim-myslivec-je-proti-obloze-dobre-videt-1-1.jpg
Solitérně ponechaný posed není ideálním řešením – myslivec je vidět z dálky proti obloze
 
Teren-pasek-neupravenych-po-tezbe-je-z-hlediska-lovu-nepruchozi-1-1.jpg
Terén pasek neupravených po těžbě je z hlediska možnosti lovu doslova neprůchodný
 
Teto-ceste-se-vyhneme-zvuk-chrasticich-kaminku-s-enese-neuveritelne-daleko-1-1.jpg
Této cestě se vyhněte – zvuk chrastících kamínků pod botami se nese neuvěřitelně daleko
 
V-pripade-okraje-odrostleho-porostu-se-ukryvame-radeji-az-za-dalsi-radu-stromu-1-1.jpg
V případě okraje odrostlého porostu se ukrýváme raději až za druhou řadu stromů
 
Valy-poskytuji-ihned-zveri-castecny-pocit-bezpeci-a-do-budoucna-prinesou-zajimavou-potravni-nabidku-1-1.jpg
Valy poskytují zvěři pocit bezpečí a do budoucna přinesou navíc i zajímavou potravní nabídku
 
Valy-zacinaji-pomerne-rychle-zarustat-pionyrskymi-drevinami-a-keri-1.jpg
Valy začínají rychle zarůstat pionýrskými dřevinami
 
Velmi-dobre-misto-pro-cekanou-prilehly-kotlik-poskytuje-zveri-ukryt-a-prostor-paseky-neni-zcela-otevreny-1.jpg
Velmi dobré místo pro čekanou – přilehlý kotlík poskytuje zvěři úkryt a prostor paseky není zcěla otevřený
 
Vylepseni-prirozene-zastity-pomoci-pruhu-maskovaci-site-1.jpg
Vylepšení přirozené záštity pomocí pruhu maskovací sítě
 
Vzrostly-kmen-stromu-poskytuje-zajimave-kryti-1.jpg
Vzrostlý kmen stromu poskytuje přirozené krytí
 
Vyborne-prehledne-misto-naletovy-kotlik-poskytuje-zveri-ukryt-oplocenka-usmernuje-jeji-pohyb-1.jpg
Výborně přehledné místo – náletový kotlík poskytuje zvěři úkryt, oplocenka usměrňuje její pohyb
 
Zajimava-jsou-oka-mensich-pasek-vznikajicich-mezi-houstinami-1.jpg
Zajímavá jsou oka menších pasek vznikajících mezi houštinami
 
Zastita-za-korenovym-kolacem-1.jpg
Záštita za kořenovým koláčem
 
Castecny-kryt-poskytne-i-roh-oplocenky-1.jpg
Částečný kryt poskytne i roh oplocenky

Zpracování dat...