Časopis Myslivost

Pučnice - indikátor kvality srnce a jeho budoucích parůžků

Myslivost 9/2021, str. 28  Pavel Scherer
Kvalita a celková síla parůžků se odvíjí od síly pučnic a jejich ročních přírůstků. Velmi důležitým znakem, kterému je v oblasti biologie srnčí zvěře věnována malá pozornost, je síla pučnice měřená buďto jako její příčný průměr, nebo jako obvod.
Protože pučnice jsou vlastní základnou růstu lodyh, je její síla pro rozměry parůžků takřka rozhodující. Otázce obvodové a příčné kulminace pučnic nebyla dosud věnována žádná pozornost, a přitom je tento faktor v oblasti parožení naprosto klíčový.
Na základě dlouholeté studie postnatálního vývoje jedinců samčího pohlaví, jsem získal rozsáhlé ucelené obrazové soubory, které detailně dokládají všechny souvislosti spojené s vývojem pučnic.
 
Aby srnec mohl vyprodukovat kvalitní a silné parůžky, musí se jeho pučnice v období postnatálního vývoje dobře vyvíjet. Čím dříve a rychleji se pučnice srnečkovi vyvinou, tím větší předpoklad skýtá pro tvorbu silnější trofeje.
Dynamiku růstu pučnic, stejně jako vývoj prvotních parůžků dokáže výrazně ovlivnit genetické založení jedince a zároveň současný zdravotní stav a pohoda biologické matky, od které srneček v rozhodující době svého tělesného vývoje přijímá mateřské mléko.
 
Zpoždění ve vývoji pučnic
 
Pokud byl vývoj srnečka z jakékoliv příčiny zpomalen či opožděn (pozdní kladení, ztráta matky, onemocnění apod.), dochází též k opoždění ve vývoji pučnic, které v zimních měsících nemusí být zcela dorostlé. V důsledku strádání v zimním období se další vývoj již tak opožděných jedinců většinou ještě více zpomalí, takže jejich pučnice po dočasném zpomalení či zastavení růstu dorostou teprve ve věku okolo jednoho roku. V tomto období nosí převážná většina středně založených jedinců druhé parůžky.
Někteří myslivci polemizují u slabých srnečků, k nimž přistupujeme jako k průběrným, o jejich možnosti dorovnat tělesný a zejména pučnicový deficit, čímž by se tito jedinci v parůžcích později vyrovnali svým silnějším, stejně starým vrstevníkům.
Na základě mého dlouholetého výzkumu biologie srnčí zvěře, který jsem opřel o vzájemnou konfrontaci srnčí zvěře z volnosti i zajetí, je tato možnost zcela nereálná, a proto doporučuji opožděné jedince z chovu co nejdříve vyřadit.

obr-1.jpg

Na snímcích je pro demonstraci zachycen vývoj pučnic průběrného paličkáče a chovného srnce, který ve věku jednoho roku vyprodukoval druhé parůžky.
Další ucelená fotosérie zachycuje progresivní vývoj pučnic identického srnčete od dvou měsíců života výše. Na snímcích je zachycen velice nadějný, geneticky kvalitní srneček, jehož porodní hmotnost přesáhla 2 kg. Za pozornost stojí síla jeho pučnic a zejména rozloha, která v pátém měsíci života dosáhla fenomenálních 5 cm. Takovou sílou pučnic se mnohdy nemohou pochlubit ani dospělí srnci v produktivním věku.
Jen pro zajímavost uvádím, že tento jedinec v průběhu života produkoval význačné kapitální trofeje v hodnotách nasazených vysoko ve zlatě.

obr-2.jpg

Z hlediska nemožnosti získat podobné autentické materiály u volně žijících jedinců pokládám tyto snímky z pohledu biologie parožení za naprosto unikátní.
 
Korelace vývinu těla a síly pučnic
 
Velkou pozornost zasluhuje vzájemná korelace vývinu těla a síly pučnice a zejména procentuální podíl z maxima dosažený u jedinců v prvním roce života. Je téměř jisté, že opozdí-li se tělesný vývin srnce během prvního roku, nemůže tuto ztrátu již nikdy plně dohonit a konstitučně a sílou pučnic (až na některé výjimky) zůstane zpravidla podprůměrný. Má proto také předpoklady jen pro podprůměrné parůžky.
Čím silnější má roční srnec pučnice, tím kvalitnější a hmotnější parůžky bude jako roček nasazovat. Silné pučnice se později pozitivně promítnou do kvality a síly budoucích parůžků.
Již mnohokrát jsem akcentoval, že roční srnci s průměry pučnic kolem 20 mm jsou v dobrých letech pro parožení potenciálními zlatými srnci. Naopak ročci s podprůměrnými pučnicemi o síle 8 až 13 mm nemohou nasadit silné parůžky ani v letech dobrých pro parožení a nikdy se kvalitou a silou parůžků nemohou rovnat svým vrstevníkům, jejichž pučnice mají zřetelně větší průměry. Tuto skutečnost výstižně dokládá přiložená fotodokumentace.

obr-3.jpg
obr-4.jpg


obr-5.jpgZcela výjimečně se ale mohou vyskytnout roční jedinci, kteří navzdory svým velice slabým pučnicím vyprodukovali relativně silné parůžky. Musím však upozornit, že se jedná pouze o výjimky potvrzující pravidlo, a proto na těchto ojedinělých případech nelze stavět žádné objektivní závěry.
 
Časově omezený vývoj pučnic
 
Na základě mého dlouholetého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře jsem v oblasti parožení zjistil zajímavé hodnoty procentuálního přírůstku pučnic do věku čtyř let. Tato skutečnost zajímá myslivce zejména při otázce, v kolika letech ukončuje srnec vývoj svých pučnic a kdy mohou od srnců očekávat nejsilnější trofeje.
Pučnice zesilují v závislosti na věku a genetickém založení jedince individuálně rozdílně a mají časově omezený vývoj. V praxi to znamená, že pučnice nezesilují až do nejvyššího biologického věku jedince, jak se mnozí mylně domnívají, ale v konkrétním roce dojde k definitivnímu ukončení růstu a jejich trvalé průměrové stagnaci.
U některých srnců se obvodový růst pučnic zastaví už ve dvou letech života, zatímco u srnců s nejvyšší chovnou hodnotou pučnice progresivně zesilují ještě ve věku okolo čtyř let. Tito srnci pak zpravidla nasazují nejsilnější trofeje a udrží si kvalitu a sílu parůžků (pokud zůstanou v dobrém zdravotním stavu) až do nejvyššího věku.
 
Na základě vyhodnocování rozsáhlého souboru shozů podle známého biologického věku mohu konstatovat, že u 80 % srnců pučnice průměrově stagnují už ve třetím roce života, kdy zpravidla dosahují svého maximálního průměru, resp. obvodu. Tím se také vysvětluje skutečnost, proč srnci nasazují jedny z nejsilnějších parůžků právě v tomto věku.
Srnců, kterým pučnice zesilují ještě okolo čtvrtého roku života, je podle mého pozorování nejméně, v procentuálním vyjádření asi do 5 %. Do této skupiny patří nejkvalitnější a trofejově nejsilnější jedinci, u kterých je velký předpoklad produkce význačných trofejí.
Srnců, kterým se obvodový růst pučnic zastavuje už ve druhém roce života, je podle mého zjištění do 15 %. Do této skupiny patří tělesně slabší jedinci se slabými pučnicemi, kteří svými atributy vykazují všechny znaky průběrnosti a jsou z chovatelského hlediska naprosto nežádoucí.
 
Meziroční přírůstky pučnic
 
Pro kvalitu a primárně sílu parůžků je ovšem rozhodující fakt, o kolik milimetrů pučnice ročně zesílí. Touto otázkou jsem se intenzivně zabýval a provedl četná měření na shozech srnců podle známého biologického věku.
Nejvýraznější skok do síly pučnic jsem zaznamenal u srnců mezi prvním a druhým rokem života, kdy parůžky také zpravidla udělají největší skok z hlediska délky a síly lodyh. U některých jedinců pučnice v tomto věku zesílí o 3 mm, u jiných o 7 mm a u geneticky nejkvalitnějších jedinců výjimečně až o 10 mm. S ohledem na rozdílné kvality a genetické potenciály srnců mohu konstatovat, že přírůstek pučnice mezi prvním a druhým rokem dosahuje v průměru 5 až 6 mm.
Zcela rekordní přírůstek pučnic jsem zaznamenal u jednoho z mých srnců pocházejících z trojčat – Jůlínka (223 b. CIC), jehož pučnice zesílily mezi prvním a druhým rokem o fenomenálních 11 mm a z 85 b. CIC (v prvním roce) skočil rovnou na 181 b. CIC (v druhém roce). Tuto skutečnost dokládá přiložený snímek.
Z výsledků mé studie vyplývá jednoznačný závěr - srnec nemůže udělat význačnou trofej, pokud se tento skok u něho neprojeví! Bayern (1975) ve své publikaci uvádí, že „v oblasti odhadu věku byla největší potíž v tom, že nikdo nechtěl věřit, že dvouletí srnci udělali od ročků tak obrovský skok do hmoty“ (maximální přírůstek byl 124 až 139 g pro jednu lodyhu).
Jen pro názornost uvádím, že u srnce Jůlínka byl průměrný přírůstek 146,5 g na jednu lodyhu. Velice podstatný rozdíl byl ovšem v tom, že Jůlínek byl odchován v zajetí, kdežto u Bayerna se jednalo o horskou honitbu s tvrdými klimatickými podmínkami!
Dále Bayern uvádí, že „jestliže se mezi nalezenými shozy objevil silný parůžek, patřil vždy dvouletému srnci. Nejsilnější parůžek dvouletého srnce, který v honitbě ‚vyrostl‘, měl hmotnost po vysušení 222 g“. Pokud bychom čistě hypoteticky počítali se stejnou hmotností i u druhého párového parůžku a přičetli kolem 260 g za velikostně odpovídající lebku, jsme na neredukované hmotnosti 704 g. To už je hodnota význačné trofeje okolo 160 až 180 b. CIC. A v tomto případě dvouletého srnce z volnosti!
Tyto terénní studie a praktické skutečnosti jasně ukazují, že i v tvrdých klimatických podmínkách dokáží zdraví dvouletí srnci vyprodukovat kapitální trofeje význačných bodových hodnot.
 
V našich dobře vedených a úživných honitbách je situace obdobná, což dokládají četné úlovky trofejově silných srnců tohoto věku. Tyto případy také výstižně reflektují skutečnost, proč se nejčastěji chybuje právě u srnců dvouletých. Nikdo z myslivců totiž nechce věřit, že by kapitální trofej v hodnotě zlaté medaile mohla skutečně patřit dvouletému srnci! Přitom je zcela reálná skutečnost, že roček, který na dvacetimilimetrových pučnicích nasadí parůžky kolem 80 b. CIC, může v následujícím roce vyprodukovat parůžky 150 až 180 b. CIC a více.
Nejsilnější trofej dvouletého srnce z volnosti, kterou jsem měl možnost před několika lety hodnotit, dosáhla 178 b. CIC! Bohužel tyto trofeje se z důvodu závisti a mnohdy nepřiměřeného „drakonického trestu“ za neuvážený a předčasný odstřel, na chovatelské přehlídky, resp. mezinárodní výstavy trofejí, většinou nedostanou.
 
Ukončení růstu pučnic
 
K dalšímu progresivnímu zesílení pučnic dochází u srnců mezi druhým a třetím rokem života, kdy srnec zpravidla udělá další významný skok z hlediska síly a délky lodyh. V tomto roce už není zesílení pučnic tak výrazné, jako bývá mezi prvním a druhým rokem. Na základě zprůměrování všech zjištěných měrných hodnot a údajů mohu konstatovat, že mezi druhým a třetím rokem pučnice zesilují v průměru o 3 mm.
U geneticky a trofejově nejkvalitnějších jedinců dochází k zesilování pučnic ještě mezi třetím a čtvrtým rokem života a zcela výjimečně mezi čtvrtým a pátým. V souboru shozů podle známého biologického věku jsem zaznamenal pouze jediný případ, kdy pučnice srnce zesílily mezi čtvrtým a pátým rokem. Jednalo se o mého zlatého srnce Honzu seniora, jemuž pučnice mezi těmito lety zesílily ještě o 1 mm.
 
Podle mého názoru hrají pučnice a jejich meziroční přírůstky v oblasti biologie parožení klíčovou roli, jelikož ukazují, v jaké dynamice a síle se budou parůžky vyvíjet a primárně jaké budou přírůstky parožní hmoty.
Pokud srnec pučnicově stagnuje ve třech letech, jeho parůžky bývají zpravidla v tomto věku na vrcholu trofejové kulminace.
Pokud srnci pučnice zesílí a dosáhnou svého příčného či obvodového maxima ve čtyřech letech života, jeho parůžky zpravidla dosáhnou v tomto věku prvního parožního vrcholu.
Z výsledků pozorování vyplývá, že vše má v tomto směru nějakou souvislost a možné vysvětlení.
 
Nutno však v této úzce specializované oblasti upozornit na jednu velice zásadní skutečnost. Pokud je srnec se silnými pučnicemi v konkrétním roce nemocen, resp. silně zamořen vnějšími a vnitřními parazity či se u něj v době parožení promítne výraznější stres a jiné negativní faktory, včetně nedostatečné výživy, nedokáže navzdory silným pučnicím vyprodukovat parůžky, jaké bychom od něj očekávali!
 
obr-6.jpgModelové příklady růstu parůžků
 
Na závěr tohoto rozsáhlého příspěvku si dovolím uvést dva zcela elementární modelové příklady, které výstižně demonstrují diametrálně odlišné vlivy síly pučnic na kvalitu a objemnost parůžků. Budu vycházet ze své dlouholeté studie průměrů pučnic v závislosti na zvyšujícím se věku jedince.
 
1. Jestliže roček s velmi vysokou chovnou hodnotou má pučnice o průměrech 20 mm, do druhého roku mu pučnice zesílí o 6 mm a do třetího roku o 3 mm, dojdeme k příčnému průměru 29 mm. Na takto silných pučnicích produkují zdraví srnci v dobrých letech pro parožení zpravidla trofeje v medailových hodnotách, většinou již zlatých.
Záměrně nepočítám s možností, že u nejkvalitnějších jedinců jsou meziroční přírůstky pučnic podstatně větší, takže nejsou v tomto směru výjimkami pučnice dosahující i přes 30 mm.
 
2. Jestliže má srnec v prvním roce života pučnice silné pouze 11 mm, v druhém roce zesílí o 6 mm a ve třetím roce o 3 mm, dojdeme k součtu 20 mm. Takovéto průměry pučnic jsou u srnců v našich honitbách naprosto běžné a srnci na takto silných pučnicích produkují parůžky v hodnotách kolem 70 až 90 b. CIC.
Musíme brát navíc v potaz skutečnost, že jedinci této skupiny mají většinou mezi druhým a třetím rokem podstatně menší meziroční přírůstky pučnic, takže v celkovém součtu většinou dosahují menších průměrů padajících pod 20 mm!
Na těchto zcela standardních průměrech srnec kvalitní a silnou trofej nikdy nedokáže vyprodukovat.
 
Z výsledků studie tedy vyplývá jednoznačný závěr. Síla pučnic má pro rozměry parůžků naprosto klíčový vliv a primárně záleží, jak silné pučnice srnec vyprodukuje během rozhodujícího prvního roku života.
 
Průměrová regrese pučnic starých srnců
 
V souvislosti s privátním výzkumem biologie srnčí zvěře jsem v oblasti parožení zjistil jednu biologickou zvláštnost. Pučnice srnců, v závislosti na zvyšujícím se věku, průměrově zeslabují! Jedná se pouze o nevýznamné zeslabení, většinou se jedná jen o 1 až 2 mm. Tato skutečnost se dá nejlépe vypozorovat na pečetích shozů (vývojové řadě) identického jedince, většinou mezi šestým až osmým rokem života.
Přesné vysvětlení této skutečnosti je vzhledem k složitosti biologie parožení a hormonálnímu řízení parůžků velice obtížné. Vysvětlení je ale možné hledat už v samotném průběhu parožení, kdy pučnice prodělává složité, časově omezené fyziologické změny spojené s vývojovým cyklem parůžků.
Ve fázi intenzivního růstu parůžků dochází v pučnici v důsledku probíhajícího cévního systému a snížené hladiny testosteronu k demineralizaci, pučnice jsou v té době porézní, křehké a snadno zranitelné.
Ve fázi ukončení růstu parůžků dochází v pučnici následkem probíhající mineralizace ke změně její vnitřní struktury a charakteru, pučnice se zatahují a opět získávají svoji pevnost a kompaktnost.
V důsledku těchto skutečností a fyziologických změn se pučnice starším srncům „zaškrcují“, a tím tedy průměrově zmenšují. Tuto skutečnost výstižně dokládá přiložený snímek.

obr-7.jpg
 
U srnčí zvěře je možno v oblasti parožení pozorovat více zajímavých úkazů a biologických zvláštností, jejichž přesné vysvětlení bude stát na vratkých pilířích hypotéz a mnoha neobjasněných teorií.

Pavel SCHERER
člen ÚHKT a člen Klubu autorů
tel: 724 218 513  www.scherer.cz
Zpracování dat...