Časopis Myslivost

Zpráva ECHA o zákazu olova:

Myslivost 9/2021, str. 50  David Karásek
Znovu ze špatného konce Od přijetí zákazu používání olověného střeliva na mokřadech uplynulo jen pár měsíců, a už je na stole návrh mnohem širšího zákazu olověného střeliva ve všech venkovních prostředích. Kdo čekal, že tento návrh bude založen na důvěryhodných datech a vědeckých argumentech, ten bude těžce zklamán.
 
Hodnocení zdravotních rizik pro lidi
 
Hodnocení zdravotních rizik, které ECHA předložila, je založeno na arbitrárně vybraných kritériích, které neodrážejí realitu a nerespektují dosavadní vědeckou literaturu. Výsledkem je, že ojedinělé a mimořádné dávky olova uvádí, jako by byly běžné.
ECHA například odhaduje, že průměrný dospělý konzument zvěřiny zkonzumuje 80,89 kg zvěřiny za rok, což je mnohem více, než nejvyšší hodnoty uváděné v kterékoli veřejné zprávě Evropského úřadu pro bezpečnost potravin nebo obdobných úřadů Německa, Francie a Skotska. Evropský úřad pro bezpečnost potravin definuje konzumenty „velkého množství zvěřiny“ jako ty, kteří snědí více než 4 kg zvěřiny ročně. Francouzské, německé a skotské úřady pro bezpečnost potravin stanoví úroveň „vysoké/extrémní“ konzumace zvěřiny mezi 2 a 18,2 kg za rok.
To ale není vše. Celková dávka olova samozřejmě nezávisí jen na množství zkonzumované zvěřiny, ale také na koncentraci olova ve zvěřině. Ani tento odhad zřejmě není v návrhu ECHA založen na vědeckých podkladech.
Pro začátek: ECHA tvrdí, že ve zvěřině ulovené olověnou střelou (kulí) je koncentrace olova téměř sedmkrát vyšší než ve zvěřině ulovené olověnými broky. To na první pohled nedává smysl, protože koncentrace olova v drobné zvěři ulovené broky, jako bažanti a koroptve, by měla být větší než koncentrace olova ve velké zvěři, jako třeba los. Je to ovšem možné, pokud bychom vzorky zvěřiny pro výzkum brali z okolí střelného kanálu, takže bychom nevzali v úvahu zvěřinu ležící daleko od dráhy střely, která tudíž není kontaminovaná.
Navíc je tu stejná nejasnost, která je uvedena výše – i koncentrace olova ve zvěřině, kterou uvádí ECHA, je výrazně vyšší, než kolik uvádí zprávy národních úřadů pro bezpečnost potravin v EU. Pokud tedy ECHA ve svých odhadech výrazně „nadstřelila“ jak koncentraci olova ve zvěřině, tak i množství konzumované zvěřiny, pak je zřejmé, že vypočítaná dávka přijatého olova u jednoho člověka je zcela nereálná.

BleischrotiStock_000001487100_fotko-jpg-3062509.jpg
 
Hodnocení rizika pro životní prostředí
 
Když se podíváme na odhad rizika pro životní prostředí, tak v první řadě samotné množství olova, které se do životního prostředí uvolní lovem a sportovní střelbou, je evidentně přehnané. Lovem se má do životního prostředí údajně uvolnit 14 000 tun olova ročně. To by znamenalo u každého lovce v EU průměrně 67 výstřelů za rok, což je na průměr dost vysoký odhad.
U sportovní střelby na asfaltové holuby ECHA odhaduje, že na „typické venkovní střelnici pro střelbu na asfaltové terče“ se ročně vystřílí 10 000 kg olověných broků. Vychází přitom z maximálního odhadu u jedné konkrétní, intenzivně používané střelnice, kterou lze sotva považovat za typickou. Výsledný odhad celkového množství olova uvolněného do životního prostředí při sportovní střelbě – 35 000 tun ročně – je pak zcela mimo realitu. Přesnější odhady jsou někde pod polovinou tohoto množství.
Jeden z důvodů, které ECHA uvádí pro zákaz, jsou otravy ptáků spolknutím olověného broku. Ze zprávy je ale na první pohled zřejmé, že mnoho ptačích druhů bylo ze studie buď vyloučeno, nebo se místo zkoumání prostě předpokládalo, že mají stejné stravovací návyky a riziko otravy jako zkoumané druhy, ačkoli žijí ve zcela odlišných ekosystémech.
Ze zprávy navíc nebylo možné určit, které druhy studie považuje za „ohrožené“, tudíž nebylo možné výsledný odhad nijak ověřit. Z asi dvacítky studií, na které se zpráva ECHA odkazuje, lze pouze pět považovat za víceméně reprezentativní.
Jejich objektivitu dále zpochybňuje skutečnost, že pocházejí pouze ze třech zemí: Velké Británie, Španělska a Dánska, proto vztahovat jejich výsledky na celou EU je poněkud neobjektivní.
Kromě toho se studie zabývají pouze konkrétním počtem jednotlivých otrav, aniž by řešily poměr těchto otrav k celkové populaci druhu.
Většina studií (britské a španělské) zkoumala případy otrav v bažantnicích, kde se intenzívně loví (a tudíž střílí). Bažantnice jsou malé v porovnání s ostatními loveckými oblastmi, kde se střílí mnohem méně, takže koncentrace broků je tam mnohem vyšší.
Důležitější ale je, že odhad řeší celkově otravy olovem, aniž by bral v potaz jiné zdroje olova než střelivo, zejména otravy potravou kontaminovanou olovem z okolí dolů, skládek a průmyslových oblastí.
Nakonec lze poukázat na poněkud diskutabilní údaj, že podle odhadů ECHA je otravou olověnými broky ohroženo 135 429 204 ptáků – ani o jednoho méně, ani o jednoho více – a každý rok jich na otravu olovem uhyne 1 354 292. To jsou sice velmi přesná čísla, ale ani náhodou netušíme, jak k nim ECHA došla.
 
Můžeme uzavřít, že účelový výběr parametrů, ignorace existující vědecké literatury o této problematice, chybějící vědecké důkazy v některých oblastech a použití statisticky nedůvěryhodných dat činí zprávu ECHA vědecky chybnou a celkově nepřesnou.
Má-li tedy toto být dokument, na jehož základu bude Evropská komise psát návrh omezení, které dopadne na milióny občanů EU, pak se obáváme, že výhled do budoucnosti je dost pochmurný.

David KARÁSEK
LEX
 
 

Zpracování dat...