ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Časy se mění…

Myslivost 3/2022, str. 12  Zdeněk Hlaváč
Život obyvatel této planety prodělává v současné době četné turbulence. Svět lidí je velmi a velmi ovlivněn doposud neporaženou pandemií COVIDu-19, svět zvířat je poměrně výrazně ovlivňován jistým predačním tlakem ze strany člověka a zároveň stále se rozšiřujícím africkým morem prasat. V této náročné situaci je úvaha o budoucnosti české myslivosti jaksi na vedlejší koleji, ale přece…
Je prostým faktem, že po roce 1989 došlo ve střední Evropě k významným společenským změnám, jež nutně musí změnit i českou myslivost. Je zcela nepopiratelným faktem, že tzv. „lidová myslivost“ do jisté míry korespondovala s tehdejším společenským systémem, je ale i nepopiratelným faktem, že ČSMJ vznikla v roce 1923 coby organizace na obranu myslivosti, neboť ne každý majitel honebních pozemků byl myslivcem. Spíše naopak.
Bylo by dobré mít neustále na paměti, že výkon práva myslivosti byl tzv. „širokým vrstvám“ umožněn de facto až po roce 1948. Žel bohu, výkon práva myslivosti byl umožněn i osobám, které s myslivostí neměly mnohdy moc společného, mnozí v ní opravdu viděli „druh živočišné výroby“ (tak byla občas myslivost také s oblibou označována), myslivost svým způsobem přispěla i k zásobování poměrně nedostatkovým masem a k získávání valut pro tehdejší stát. To, že po roce 1989 byla označena za „sport a hobby“ dost výrazně snížilo její význam nehledě k tomu, že myslivost jako taková svým způsobem ztratila význam, a to i přes to, že lov vlastně učinil člověka člověkem.
Domnívám se, že stát umožnil stávající právo výkonu práva myslivosti výměnou za to, že se zbavil o odpovědnost za „věc ničí“, čímž doposud vlastně zvěř je. Vždyť nějaká úvaha o tradicích je jaksi „mimo mísu“, nehledě k tomu, že o likvidaci mysliveckých tradic jsme se velkou měrou zasloužili sami my my- myslivci. Vždyť tradice úspěšně porušujeme svým oděvem - majitelé různých armyshopů by mohli vyprávět, nové moderní poznatky o zvěři a životním prostředí s oblibou ignorujeme - jsme prostě konzervativci, rozhledem a praktickou činností jsme kdesi v roce 1848 a až do dneška papouškujeme polopravdy našich pradědů a neuvědomujeme si, že se píše rok 2021. Pro veřejnost jsme proto mnohdy „nečitelní“ a mnohé naše „argumenty“ se prostě do dvacátého prvního století  nehodí.
Vždyť jen například myslivecká mluva je čím dál více opouštěna, o zvěři se mnohdy nevyjadřujeme s úctou, mluva myslivce není již tou „krasomluvou“, ale naopak u mnohých čím sprostější, tím patrně lepší. Velice rádi se chlubíme tzv. zimní péčí o zvěř  - v období současného průmyslového zemědělství a lesnictví sice nutná, nikoliv však samospasitelná, velice rádi se chlubíme tzv. průběrným lovem - za posledních sedmdesát let však nedošlo k jakémukoliv zlepšení, dosud jsme patrně nepochopili princip poplatkového lovu - zde budeme patrně muset akceptovat „africký model“, kdy finanční prostředky z poplatkových lovů budou investovány do zachování místních genofondů zvěře, dosud jsme se nesmířili s tím, že velkým honům na drobnou zvěř je prostě odzvoněno a dosud tvrdě vyžadujeme odlišení  lovu a myslivosti, přičemž velká většina myslivců jsou už prostě jen lovci. Takových příkladů by se jistě našel bezpočet – ale nutno současně říci, že i příkladů opačných.
Prostě se budeme muset smířit s tím, že dosavadní chápání myslivosti je jaksi překonané. Lov prostě neslouží k obstarávání potravy, činnost myslivce by měla směřovat k zachování živočišných druhů (a nejen zvěře!) v daném biotopu, činnost myslivce by měla směřovat k dosažení jisté rovnováhy v přírodě (nikoliv k zatajování počtů samičí zvěře!), činnost myslivce by měla směřovat k odstranění pojmů „užitková“ a „škodná“ zvěř. Činnost myslivce by měla směřovat k neustálému sebevzdělávání a přijímání nových poznatků.
Bude nutné si uvědomit, že současná společnost má jakési problémy se zbraněmi, bude nutné si uvědomit, že současná společnost se jaksi děsí jakékoliv smrti, a proto bude vždy přijatelnější rybář, který má možnost svůj úlovek vrátit, jakkoliv je tato činnost diskutabilní. Bude nutné si uvědomit a dát do souvislostí, že takto například zanikne „myslivecké chovatelství“, bude nutné si uvědomit, že k mnoha změnám dochází a dojde v kynologii.
Velkou řadu problémů jsme si ale schopni vyřešit změnou svého chování a vystupování my sami. A možná by to bylo účinnější než neustálé nářky, že nám „každý ubližuje“.
Zkusíme se nad tím alespoň zamyslet?
 
Zdeněk HLAVÁČ

Zpracování dat...