ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Dalekohled German Precision Optics 10x50 Passion HD

Myslivost 4/2022, str. 80  Martin Helebrant
V době, kdy jsem začínal s myslivostí, vládla lovecké optice kombinace 7x50, která byla považovaná za univerzální lovecký pozorovací přístroj. Výhodou bylo, že měla velkou výstupní pupilu přes 7 mm a díky tomu i velmi slušný výkon za šera.
Ten úplně první, se kterým jsem se setkal, patřil mému tátovi a jak ukazovaly nápisy na něm vyryté, původně sloužil za války u německého námořnictva. Uvnitř pravého tubusu byla křížová dálkoměrná stupnice, kde na vodorovné ose byly značky odpovídající (v hlavním dílku) asi 18 cm na 100 metrů. Nevím přesně, co to bylo za značky, snad to mělo nějaký vztah k námořním mílím (1852 metrů) a k fathomům (námořní míra, fathom = 1/1000 námořní míle), ale věděl jsem, že asi 4 jsou na trup srnce na 100 metrech. Značky na svislé ose byly v jiných jednotkách, ale nikdy jsem se jimi nezaobíral. Ostření bylo na každém okuláru zvlášť. Navzdory svému věku měl i za šera velmi hezký obraz. Přišel jsem o něj někdy pro roce 1990, kdy dodnes neodhalený zloděj vyloupil naši chatu.
Dalším typickým loveckým dalekohledem mého mládí byla lehká „horská obzorka“ 8x30, kterou moji starší kamarádi myslivci s oblibou používali při denním lovu, kromě jiného proto, že byla lehká. Nebo, pokud bylo třeba něco ještě lehčího, tak 6x30.
Pořád to byly dominantně dalekohledy z východoněmecké Jeny, kde zůstala značná část továrny Zeiss a s ní i část zaměstnanců, ačkoliv významná část uprchla do Německa západního, kde ve Wetzlaru založili vlastního Zeisse. Spory o značku byly velké, složité a nakonec skončily až po znovusjednocení Německa.
Naše československá Meopta Přerov sice vyráběla jak 7x50, tak lehké 8x a 6x30, ale jejich počet mi nikdy nepřidal nějak velký, no rozdíl od zaměřovacích dalekohledů Lovec se čtyřnásobným zvětšením, které dominovaly našim kulovnicím. Zkrátka, typický československý myslivec šedesátých let dvacátého století měl na kulovnici Lovce a na krku „cajsku“.
V 70. letech se se objevily na našem trhu sovětské dalekohledy BPC 7x50. Vynikaly značnou robustností a ani opticky nebyly úplně špatné, měly již i centrální ostření a byly dobrou alternativou k „cajskám“. Současně se objevily i nové binokuláry – nebo jak se tehdy říkalo triedry – Zeiss Jena 10x50. Bylo jich postupně několik typů, Binoptem, Dekarem, … asi nedám dohromady celkový výčet, ale posledním slovem byl Jenoptem, který již měl vícenásobně povlakované vrstvy a centrální ostření. Větší zvětšení přiměřeně kompenzovalo menší zorný úhel. Ruská „bepecéčka“ i pozdější „cajsky“ již měly centrální ostření, očnice byly pevné a my „brýlovci“ jsme si vždycky před přiložením dalekohledu k oku posunuli brýle na čelo.
Podstatným pojmem pro další část článku je výstupní pupila. To je velikost obrazu na výstupu z dalekohledu a její průměr se spočítá snadno jako podíl průměru objektivu ku zvětšení (např průměr objektivu 50 mm / 7x = průměr výstupní pupily 7,14 mm).
Průměr pupily je ale jen indikace. Podstatnější je plocha, která roste se druhou mocninou průměru. Čím větší je výstupní pupila, tím větší je uživatelský komfort. Dalekohledy s velkou výstupní pupilou mají dobře čitelný obraz (to je důležité zejména v noci) a odpustí vám, pokud nevyrovnáte dokonale oko s optickým středem tubusů. Takže 10x50 měly ovšem oproti 7x50 výrazně menší výstupní pupilu – 5 mm oproti 7,14 mm. Pokud vezmu v tomto článku 7x50 za etalon, jeho plocha výstupní pupily je 40,1 mm2 a budu to brát jako 100 %. Těch 40 mm2 bylo klíčem k síle 7x50. Plocha výstupní pupily 10x50 je pouhých 49 % plochy 7x50, proto není divu, že byly vnímány „starou gardou“ myslivců spíš jako denní dalekohledy.
Hranolová soustava všech výše zmiňovaných dalekohledů byla Porro, která dává tubusu binokuláru charakteristické dvojité zalomení do Z. Střechovité hranoly soustav Schmidt – Pechan, které umožnily přímou konstrukci tubusů přišly až po revoluci, v 90. letech. K nim patří můj dnešní Leupold 10x50 Tactical, který používám při své lovecké praxi.
Konec tisíciletí byl ve znamení prudkého vzestupu kvality antireflexních vrstev, navíc začaly nastupovat i asférické čočky a kvalita obrazu se prudce zvýšila. Hlavní bitva se tehdy vedla o světelnou propustnost, která se na konci první dekády druhého tisíciletí ustálila ně hodnotách okolo 90 %. Napřed u prémiových, špičkových dalekohledů, ale později se podobnou propustností začala chlubit i ekonomická asijská produkce.
Skoro současně se objevily výsuvné očnice, které mám, obrýleným myslivcům, výrazně usnadnily život.
Kolem roku 2005 se pod tlakem na malé rozměry a nízkou hmotnost objevily první dalekohledy s průměrem objektivu 42 mm. Trh se vyprofiloval na denní dalekohledy „dvaačtyřicítky“, které měly v provedení 8x42 výstupní pupilu 5,25 mm (a nabízely plochu pupily 54 % 7x50, dokonce lepší než u 10x50) a 10x42. Druhé jmenované již měly výstupní pupilu o průměru 4,2 mm, jejíž plocha představovala již jen pouhých 35 % klasické 7x50. Divíte se, že se vůbec našel někdo, kdo něco takového začal vyrábět?
Já jsem se divil také, ale ono to vůbec nebylo špatné a z hlediska plochy pupily to bylo pořád lepší, než kolik měla stará alpská obzorka 8x30, která má pupilu pouhých 28 % 7x50. Na den to stačí, bohatě, zejména v kombinaci s kvalitou obrazu moderní optiky a jejími antireflexními vrstvami a korekcemi.
„Dvaačtyřicítky“ dnes skoro totálně převálcovaly „padesátky“ a opravdu moderní, kvalitní „padesátku“ aby člověk pohledal.
„Padesátka“ na noc – to není ono. Noční optika je ale potřeba, zvěř žije v noci a hodně lovů se odehrává ve zhoršených světelných podmínkách. Proto vznikly dalekohledy 8x56, které se staly hlavním pozorovacím přístrojem kancobijců oné doby (dnes se převaha rychle naklání na stranu noktovizí a termovizí, prostě nějakého elektrooptického přístroje), které nabízí výstupní pupilu 7 mm, tj. skoro shodnou s klasickou 7x50 (96 %).
„Dvaačtyřicítky“ jsou dnes standard, ve spojení s moderními čočkami poskytují velmi čitelný obraz, bez aberací, ostrý až ke krajům, s korigovanými poduškovými a soudkovými vadami.
Ale já nosím brýle a když je testuji, uvědomím si vždycky dvě věci – jak moc se v porovnání s mým starým Leupoldem posunula optika kupředu a potom že ta „padesátka“ prostě je pohotovější než „dvaačtyřicítka“. A už docela dlouho si říkám, že by bylo skvělé, kdyby někdo dobrou novou padesátku udělal. Tohle přání se mi splnilo s novým dalekohledem GPO (German Precision OPtics) 10x50 Passion HD.

opplanet-german-precision-optics-gpo-passion-trade-hd-8-5x50hd-binocular-charcoal-black-8-5x50hd-b640-main.jpg
 
Nová 10x50 Passion HD je binokulár s hranolovou soustavou Schmidt Pechan, tubusy jsou spojené jedním můstkem, výrazně posunutým směrem dozadu. Na můstku je točítko centrálního ostření, ale současně i dioptrické korekce.
Okuláry mají výsuvné očnice, které se vysouvají ve třech krocích (zcela zasunutá, střed, plně vysunutá) při současném lehkém pootočení.

opplanet-german-precision-optics-gpo-passion-trade-hd-8-5x50hd-binocular-b640-k-av1.jpg

Tělo tubusu je obalené v měkké syntetické pryži, vnější strany mají pískový, protiskluzový design vnitřní strany jsou hladké. Pryž je příjemná na dotek, neklepe o dřevo, ale snadno se na ni nachytá prach a drobné nečistoty. Řešení je prosté, stačí tubusy z vnější strany otřít měkkou utěrkou navlhčenou vlažnou vodou a dobře vyždímanou.
První dojem je trochu zvláštní – můstek posunutý razantně dozadu vypadá opravdu poněkud nezvykle. Ale když dalekohled uchopíte do ruky, zjistíte, že do té velké mezery vepředu se vejdou právě tři prsty rukou, ukazováčky perfektně dosednou na ostřicí knoflík a palce uzamknou tubusy v dlani.
Dlouho jsem hledal dioptrickou korekci, takže jsem správný postup musel hledat v návodu. Napřed zavřete pravé oko a ostřicím knoflíkem zaostřete levý okulár tak, abyste měli v levém oku ostrý obraz. Pak vytáhněte ostřicí knoflík směrem dozadu, odkryje se dioptrická stupnice, zavřete levé oko a ostřicím knoflíkem ostřete obraz viděný pravým okem. Zasuňte ostřicí knoflík zpět, dioptrická korekce je dokončená.
Součástí dodávky je nosný popruh z pružného neoprenu či podobné syntetické pryže, pryžové krytky na objektivy i okuláry a tuhé přenosné pouzdro. Neoprenový popruh je sice vyšší kvalitativní kategorie, ale jinak běžná pomůcka. Skořepinové přenosní pouzdro je ovšem neoddiskutovatelně špičkové, s oboustranným zipem a omezovačem rozevření tvořeným síťkou, který lze v případě potřeby i plně rozepnout.
 
Následoval improvizovaný klimatický test, tedy napřed ohřát dalekohled na topení nebo na plném slunci tak, aby se roztáhly spáry spojů, pak do koupelny, kde jej nechám po dobu jednoho mého sprchování vystavený o mě odražené vodě.
Pak vezmu dalekohled a dám jej do chladničky, kde případná dovnitř proniklá vlhkost zkondenzuje a zamlží zorné pole.
Pokud zorné pole zůstane čisté, vložím dalekohled do mikrotenového sáčku (aby nepřimrznul k podložce) a vložím jej do mrazničky. Po nejméně půlhodině, kdy mráz důkladně prostoupí celým dalekohledem, dalekohled vyjmu a zkusím všechny ovládací prvky.
Po vyjmutí z mrazáku se dalekohled pochopitelně ojíní, včetně čoček. Tak čekám na jeho rozmrznutí a znovu zkoumám, zda nedošlo k zamlžení zorného pole.
Dalekohled GPO Passion HD 10x50 prošel celým klimatickým textem hladce a bez škobrtnutí, ačkoliv je nutno konstatovat, že ostření znatelně zatuhlo. Ale nezatuhlo víc, než je u optiky očekávatelné a síly i po zatuhnutí zůstaly „optické“, neměl jsem pocit, že používám větší násilí, než je zdrávo.
Pryžový povrch je středně vodoodpudivý a co do tepelné vodivosti jej řadím ke středně teplým.
 
Dalekohled si ale člověk nepořizuje proto, aby ho sprchoval, mrazil nebo tahal na krku. Dalekohled si kupujeme proto, abychom viděli. Optickou stránku dalekohledu začínám testovat pohledem na přímou, ostrou a kontrastní čáru (v mém případě je to obvykle stožár v nedaleko od mého bydliště) a hledám základní optické vady. Začnu tím, zda je obraz ostrý až do kraje. I dnes, v době asférických čoček, najdete dalekohledy, které mají ostrý střed, ale již nikoliv okraj zorného pole. Dokonce je jich většina. Vtip je v tom, jak široký je ten neostrý proužek a jak moc je neostrý.
V případě Passion HD 10x50 je ten neostrý proužek velmi úzký a musíte ho vědomě hledat. Pokud vědomě nehledáte a jenom se díváte, nevnímáte ho.
Další optickou vadou je podušková nebo soudková vada zobrazení (při pohledu na čtverec blízký velikosti zorného pole má čtverec buď stěny propadlé dovnitř – podušková vada; nebo je má naopak vyboulené ven – soudková vada).
V případě Passionu HD 10x50 jsem našel po dlouhém hledání až úplně na okraji zorného pole lehounkou poduškovou vadu. Opět platí – pokud cílevědomě nehledáte, nevnímáte ji.
Hlavní test dělám už dlouhou dobu pomocí testovacího obrazce ISO 12233. Soubor čárových obrazců vznikl původně pro testování fotoaparátů a kamer, ale dá se velmi použít i pro moje účely. Obraz umístím na místo asi 10 metrů vzdálené, dobře osvětlené denním světlem, a pak pozoruji pomocí svého dalekohledu Leupold 10x50 Tactical a pomocí zkoumaného dalekohledu – nyní GPO Passion HD 10x50.
Pozorování začnu za nadcházejícího soumraku a sleduji, jak se mění obraz v obou dalekohledech. Zejména sleduji, kdy se mi začnou slévat vnitřní šrafované obrazce. Tento test prověří jak světelnou propustnost, tak kontrast a ostrost obrazu.
Passion poskytuje velmi věrný obraz, s příjemným barevným podáním a jen malinkou modrou aberací na vysoce kontrastních hranách. Není tak kontrastní jako nabízí Zeiss, Zeissova bílá je prostě zářivá, až skoro bolestivě bílá a je to jejich poznávací znamení. Passion je umírněnější, ale pořád – obraz je perfektně čitelný a barvy jsou věrné, i když jsou trochu „měkčí“ než jaké nabízí Swarovski nebo Leica.
Z pohledu světelné propustnosti – můj starý věrný Leupold ztratil vnitřní kresbu obrazců o skoro 18 minut před GPO. Je to pro GPO velmi dobrý výsledek, který dokazuje, že jeho světelná propustnost se pohybuje někde kolem 90 % a Passion HD tedy patří mezi prémiové dalekohledy plným právem.
 
Pokud tedy mám shrnout všechno, co jsem výše napsal – GPO Passsion HD 10x50 je univerzální lovecký dalekohled, s velmi kvalitními optickými členy, velmi dobrým obrazem a opravdu kvalitním příslušenstvím.
German Precision Optik není na českém trhu dlouho, poprvé jsem výrobek této značky testoval někdy na počátku loňského roku, tehdy to byl zaměřovací dalekohled Spectra 2,5-20x50i a již tehdy jsem byl mile překvapen jeho kvalitou.
Binokulár Passion HD 10x50 potvrzuje moji přechozí velmi dobrou zkušenost. Není tak lehký jako dalekohledy postavené na 42mm tubusech, ale pokud je dalekohled postavený na solidní hořčíkové konstrukci a optických členech z kvalitního optického skla, pak určitou hmotnost prostě mít musí. Hmotnost navíc uklidňuje chování dalekohledu v ruce, obraz se méně chvěje.
Pokud stejně jako já nosíte brýle, pak vás nadchne spojení kvalitních, soudobých optických členů, včetně povrchových vrstev s 5mm výstupní pupilou. Výsledkem je opravdu kvalitní obraz a dalekohled, tolerantní na drobné nedokonalosti přiložení oka k okuláru.
Dalekohled je velmi pohotový na používání a při dlouhodobějším pozorování se oko se méně unaví.
Není to levný dalekohled, cena u kvalitního dalekohledu odpovídá kvalitě a výrobců schopných nabídnout opravdu kvalitní dalekohled není na trhu zase tak mnoho. German Precision Optic se mezi snaží zařadit a jak test ukázal, má na to.
Pokud tedy hledáte dobrou moderní „deset-krát-padesátku“, zvažte i GPO Passion HD; já bych ho nepochybně považoval za dobrou volbu.
 
Ing. Martin HELEBRANT
 
Technické údaje
zvětšení … 10 x
průměr objektivu … 50 mm
zorné pole … 10,3 m / 100 m
světelná propustnost ... 91 %
minimální ostřicí vzdálenost … 3 m
dioptrická korekce … + - 4 dioptrie
rozměry … 180 x 135 x 55 mm
hmotnost … 960 g
 
Zeiss-7x50-Kriegsmarine.jpg
Takto přibližně vypadal můj první dalekohled 7x50 po Kriegsmarine (viz vlastnická značka branné moci Třetí říše – Orlice, doplněná písmenem M = Marine). Pokud si pamatuji správně, měl na horní ploše jednoho tubusu ještě vyrytou kotvu s číslem III. Smysl značení jsem neznal, v pravém tubusu byla křížová stupnice po cca 18 cm. Navzdory svému věku měl velmi slušný obraz, zejména za šera. Svůj nemalý podíl na výkonu za šera má výstupní pupila 7,14 mm v průměru.

Zeiss-8x30-Deltrinem-1-1.jpeg
Lehká „alpská obzorka“ Zeiss 8x30 Deltrinem pořád ještě ve dne dokáže dávat dobrý obraz, ačkoliv její výstupní pupila má průměr pouhých 3,75 mm v průměru

Zeiss-10x50-Dekarem.jpeg
Zeiss 10x50 Dekarem koncepcí vycházel z válečné řady dalekohledů, ale má již centrální ostření. Všimněte si na pravém tubusu na krytu vyryté značky 1Q. Ta označuje výběrovou kvalitu a takto označené dalekohledy byly vyhrazené pro export. 

Zeiss-7x50-Jenopten.jpg
Vrchol nočních dalekohledů z Jeny, Zeiss Jenopten 7x50 již měl i vícenásobné antireflexní vrstvy. Pořád se ale ještě jedná o hranolový systém Porro, který dává tubusům charakteristické zalomení do Z.

BPC-7x50-1.jpg
Sovětský dalekohled BPC 7x50 nebyl špatný. I on má hranolovou koncepci Porro a i on již má centrální ostření. Kromě krytek okulárů a objektivů se s ním dodávaly i dva barevné filtry – modrý a žlutooranžový. Zejména ten druhý pomáhal vyjasnit obraz při pozorování v mlze.

Zpracování dat...