ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Výživa srnčí zvěře

Myslivost 4/2022, str. 34  Pavel Scherer
Přirozená (jadrná) krmiva V souvislosti s problematikou výživy srnčí zvěře bych se v tomto díle rád zaměřil na význam přirozených jadrných produktů, kterými jsou kaštany, žaludy a bukvice. Přirozená jadrná krmiva jsou v podzimním a zimním období nutričně velice významnou potravní složkou a jak nám ukazuje myslivecká praxe, všichni jelenovití přežvýkavci z nich velice dobře profitují
 
KAŠTANY
 
Rozporuplné názory myslivců v oblasti zkrmování kaštanů
 
Mezi mysliveckou veřejností se vedou četné diskuse o významu tohoto přirozeného jadrného krmiva pro spárkatou zvěř, zejména v souvislosti s obsahem toxických látek, které kaštan obsahuje a které na zažívací trakt působí při nadměrném příjmu velice negativně.
Je všeobecně známo že, plody jírovce obsahují saponinové látky a éterické oleje, které při větším množství působí toxicky. Při nadměrném a nekontrolovatelném příjmu se u potenciálních konzumentů mohou objevit příznaky otravy, jako jsou křeče, ztráta koordinace, průjem, ochrnutí apod. Stejně tak jako u ostatních dieteticky nevhodných, resp. toxiny napadených krmiv, může dojít i k poškození ledvin a jater.
Na tato specifická onemocnění je nejvíce vnímavá zvěř daňčí, která se kaštanů, zejména v době opadu, doslova přecpává. Z toho důvodu je třeba upozornit, že pokud se v honitbách vyskytují plodonosné jírovce a místní populace daňčí zvěře, je nutno této problematice věnovat větší pozornost. Daňci jsou velice hltaví a dokáží nekontrolovatelně zkonzumovat velké množství potravy, což v případě kaštanů může vést až k závažným zažívacím potížím vedoucím k úhynu.
 
Negativní dopady při nadměrné konzumaci kaštanů
 
Osobně znám několik případů, kdy v důsledku nadměrného příjmu kaštanů došlo k úhynu daňčí zvěře. Jsou též známy případy, kdy v oborách s bohatým výskytem plodonosných jírovců se vyskytlo hromadné hynutí daňků. Pro daňka je kaštan „národní potravou“ a dokáže se jimi doslova přecpat.
Úhyny, zejména v oborních chovech, je možné eliminovat jedině znepřístupněním, tedy ztížením přístupu k tomuto krmivu. Velice dobře se osvědčuje navezení hrubšího klestu na exponované opadové plochy. Hrubý klest zvěři výrazně omezí přístup ke krmivu a následně i nekontrolovatelné konzumaci. Za několik dnů čerstvě spadené kaštany „odvětrají“ a přestanou být tolik toxické a zvěři nebezpečné.
 
Správné principy uskladnění kaštanů a krmení srnčí zvěři
 
Kaštany se pro zvěř sklízejí na podzim v době biologické zralosti, po uvolnění plodu z ostnaté tobolky (září, říjen). Bohužel musím konstatovat, že mnozí myslivci kaštany nesprávně uskladňují a zcela „nezdravě“ suší. Obvykle je uskladňují ve vytápěných garážích, sklepních prostorech či jiných nevětraných místnostech. Následně je v podzimním a zimním období předkládají přesušené srnčí zvěři, která má pak problémy s jejich „rozlousknutím“ a následnou konzumací.
Velkým nešvarem v oblasti péče o zvěř je předkládat srnčí zvěři kaštany celé. S ohledem na malý rozměr svíráku je dobré kaštany nadrtit nebo alespoň porušit integritu korpusu. Srnčí zvěř má mnohdy velký problém (na rozdíl od zvěře vysoké) kaštan rozkousnout, zejména je-li příliš přesušený a tvrdý.
O tom, jak důležité je srnčí zvěři kaštany předem nadrtit svědčí následující autentický příklad z jednoho cíleného krmivářského experimentu. Jednou jsem ve svém chovném zařízení pozoroval dvouletého srnce, který vykazoval nepřirozené známky chování. Opakovaně pohazoval hlavou a lízákem dělal doslova až komické grimasy. Nejprve mě napadla myšlenka, že ho do svíráku bodl nějaký létající hmyz. Tuto alternativu jsem však vzhledem k zimnímu počasí, kdy bodavý hmyz obvykle nelétá, zamítl.
Jelikož potíže neustávaly ani na druhý den a srnec po výběhu začal zmateně pobíhat, rozhodl jsem se podívat této záhadě blíže na zoubek. Z důvodu eliminace stresu, který zejména v době parožení hraje klíčovou roli, jsem srnce nechal imobilizovat. Příčina jeho záhadného „onemocnění“ byla záhy odhalena - srnec měl v přední části dolní čelisti zaklíněn kaštan! Srnec se tedy celou dobu snažil lízákem kaštan odstranit, čemuž odpovídaly jeho nepřirozené „pohybové kreace“ a komické grimasy větrníkem. Kaštan díky svému hygroskopickému efektu nabyl takového objemu, že sevření v čelisti ještě více umocňoval. Nebylo tedy v silách srnce kaštan mechanicky uvolnit a odstranit. Tato zcela triviální záležitost však v oblasti péče o zvěř přinesla novou zkušenost, která zcela výstižně reflektuje, jak důležité je srnčí zvěři kaštany předem nadrtit.

1.jpg
 
Krmivářské přešlapy a nešvary při sušení a uskladnění kaštanů
 
V souvislosti se sběrem kaštanů bych se rád zmínil o stále praktikovaném nešvaru v oblasti skladování. Základní školy společně s přírodovědnými kroužky občas pořádají soutěže ve sběru kaštanů, které pak předávají myslivcům. Školáci kaštany mnohdy v dobré víře doma suší a předávají je již zcela vysušené a scvrklé. To je ale obrovská chyba! Vysušené kaštany jsou totiž pro zvěř naprosto nevhodné a špatně konzumovatelné. Laická, ale i myslivecká veřejnost by měla vědět, že při sušení se snižuje biologická hodnota a primárně se iniciuje rozvoj plísní.
Když kaštany školáci přinesou příliš vysušené a tvrdé je dobré je vložit do jutového pytle a nechat několik dnů rozmočit ve vodě. Kaštany fyziologickou cestou změknou a většinou se vrátí do původního tvaru a velikosti, čímž jsou pak lépe zkrmitelné.

2.jpg
 
Přírodní „krechty“ – alternativa dobrého uskladnění a nutriční hodnoty
 
Z výše popsaného tedy jasně vyplývá, že plody jírovce nepatří do nevětraných, resp. vytápěných prostor, ale patří výhradně ven do „krechtů“. A to i navzdory skutečnosti, že nám v nich „zahospodaří“ myši či jiní hlodavci a určité množství krmiva znehodnotí.
Nejlépe se osvědčuje kaštany skladovat ve slabší vrstvě na zahradě nebo přímo v honitbě, kde se přikryje listím. Kaštany musí „dýchat“ a musí kolem nich proudit čerstvý vzduch. V těchto primitivních „krechtech“ mohou být uskladněny až do doby zkrmování společně i se žaludy.
Velkým problémem přírodních krechtů ve volných honitbách ale bývá černá zvěř. Navzdory skutečnosti, že tito všežravci preferují raději žaludy a bukvice, dokáže početnější tlupa zlikvidovat, či podstatně znehodnotit celou zimní zásobu za jedinou noc. Někdy je nutno přírodní „krecht“ zabezpečit proti těmto nezvaným konzumentům pevným oplocením nebo rozebíratelnou ohrádkou.
 
Návykové období, správná forma přikrmování
 
V souvislosti s tímto krmivem je nutno upozornit, že v lokalitách, kde srnčí zvěř není na kaštany zvyklá, je zprvu odmítá brát a chodí kolem nich takřka bez povšimnutí. Stejně tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde platí zásada, že se musí srnčí zvěř na tato krmiva nejprve navyknout, a to v časově delším návykovém období.
Nadrcené kaštany můžeme účelově přimíchávat do korýtek k jiným druhům krmiv, čímž dochází k pozvolnému fyziologickému návyku. Jakmile si srnčí zvěř na kaštany zvykne, velice ráda je pak konzumuje. I když kaštan není pro srnčí zvěř takovým pamlskem a nutričně hodnotným krmivem jako například žalud nebo bukvice, bude ho v drcené formě ráda konzumovat po celé zimní období.
Kaštany můžeme v menším množství rozdrtit kladívkem nebo dřevěným hranolem. V případě většího množství je dobré využít zemědělských mechanizačních prostředků, jako jsou mačkače, drtiče apod. Z hlediska hygieny je dobré nadrcené kaštany předkládat do předem připravených truhlíků nebo krmných lavic. Nedoporučuji kaštany předkládat na holou zem, kde dochází ke kontaminaci s podkladem a výkaly zvěře. To platí zejména za nepříznivých klimatických podmínek.
Literární prameny uvádí, že nadrcené kaštany je dobré prosolit. To však považuji za naprosto zbytečné a neopodstatněné. Pokud máme v honitbě vybudovanou souvislou síť slanisek, je naprosto zbytečné kaštany nějakým způsobem „přisolovat“. V případě fyziologické potřeby navštíví jedinec nejbližší slanisko a deficit soli si tím vyrovná. Rozhodně není správné nutit zvěř, aby s určitým množstvím potravy brala nadbytečné množství soli.
 
Nebezpečnost kontaminace plísněmi a mykotoxiny
 
Kaštan, stejně tak jako ostatní jadrná krmiva, je náchylný na plesnivění, a proto jako krmivo může být potenciálním konzumentům velice nebezpečný. K plesnivění, tedy rozvoji plísní a zdraví škodlivých mykotoxinů, dochází paradoxně při škodlivém a nezdravém sušení. Volně ležící kaštan v přírodě nikdy nezaplísní, což reflektuje skutečnost, že na jaře spolehlivě vyklíčí.
Druhy patogenních plísní, které se u nesprávně skladovaných kaštanů mohou vyskytnout, patří mezi velmi nebezpečné a mohou významně ohrozit zdraví potenciálních konzumentů. Nevyvolávají sice akutní stavy, ale mají karcinogenní účinky a mohou reziduovat v orgánech zvěře a koneckonců i samotné svalovině - zvěřině.
Nejspolehlivější kontrolou kvality kaštanu je jejich mechanická destrukce. Zdravotně závadný kaštan má pod slupkou šedavý nebo nezdravě černý povlak, což je spolehlivou optickou indicií jeho závadnosti.
Vzhledem k tomu, že účinky kaštanů nejsou dodnes detailně a hloubkově prozkoumány, mělo by se s nimi nakládat obezřetně a přikrmovat smysluplně, tedy vždy jen s mírou.
Na závěr statě o kaštanech bych rád zdůraznil, že kaštany jsou při správné formě přikrmování významným doplňkem stravy srnčí zvěře a vítaným zpestřením jídelníčku. Kromě nutriční a energetické hodnoty mají i příznivé účinky antiparazitární a neméně významné účinky dietetické (protiprůjmové).
 
Spolupráce myslivecké a laické veřejnosti v oblasti sběru kaštanů
 
Za obrovskou výhodou v oblasti péče o zvěř považuji skutečnost, že tyto „dary přírody“ si můžeme nasbírat zcela zadarmo sami, a tak si zabezpečit nutričně významné krmivo pro celé zimní období. V době nouze pak kaštany můžeme efektivně přikrmovat. Bohužel musím konstatovat, že v dnešní době je mezi myslivci „ortodoxních sběračů kaštanů“ stále méně a méně…
V souvislosti se sběrem kaštanů fungovala v minulosti velmi úzká spolupráce mezi myslivci, obcemi a základními školami. V dnešní hektické a civilizované době se však tato dobrovolná a záslužná činnost posouvá stále více do ústraní. Jsem však přesvědčen, že pokud by se myslivci dohodli se základními školami, zájmovými kroužky nebo místními občany, určitě by se nějaká forma spolupráce opět našla. Za 1 kg nasbíraných kaštanů se obvykle platí 1,5 až 2 Kč. V porovnání s cenami za jiné jadrné produkty, jako je například oves, ječmen, kukuřice a pšenice, jde o velice přijatelnou částku.
 
ŽALUDY
 
Plody dubu jsou bezesporu nejvyhledávanější a nutričně nejhodnotnější přirozenou potravou, kterou srnčí zvěř v době potravní nouze vyhledává a konzumuje. Opad plodů bývá obvykle v druhé polovině září. Žalud obsahuje 18 % sacharidů, 7 % bílkovin a až 46 % tuků. Jeho energetická a nutriční hodnota (2100 kJ na 100 g) je tedy významnější než u kaštanu.
Žaludy obsahují vysoké množství taninu (tříslovin), který je chuťově velice hořký. Z toho důvodu se jich zvěř nepřežírá a zažívací potíže jsou víceméně jen nahodilé. V podzimním a zimním období tento přirozený přírodní produkt významně vykrývá všechny nutriční potřeby srnčí zvěře.

3.jpg
 
Účelový způsob selekce žaludů formou plavení
 
Nutno upozornit, že ne všechny plody dubu jsou po opadu biologicky hodnotné a zvěří konzumovatelné. Některé jsou napadeny červivostí, plísněmi, mohou být vysušené, prázdné či jinak nutričně degradované.
Spolehlivou a zcela triviální metodou, jak zjistit kvalitu žaludů, je notoricky známá metoda plavením. Spočívá v tom, že se žaludy vysypou do větší nádoby s vodou. Selekce je zpravidla hotová za pár vteřin. Zdravé, tedy nutričně hodnotné žaludy z vyšší měrnou hustotu a hmotností, okamžitě klesají ke dnu, zatímco zkažené či jinak nutričně znehodnocené (červavé, plesnivé, vysušené, se vzduchovými kavernami apod.) zůstávají plavat na hladině. Na základě této metody je možno jednoduše a rychle vyselektovat potřebné množství žaludů a rozdělit je na konzumovatelné a nekonzumovatelné.
Kvalita žaludů je podle mého názoru v procentuálním vyjádření většinou dosti vyrovnaná, pohybuje se většinou v poměru 50:50. V tomto pohledu však významně záleží na době sběru, povětrnostních podmínkách a potenciálním napadení parazity způsobujících nutriční degradaci žaludu. Podle praktických zkušeností lesních hospodářů, zabývající se obnovou lesa je až 60 % žaludů vhodných k reprodukci a zcela spolehlivě vyklíčí. Nelze ovšem toto procentuální vyjádření brát jako dogma a nutno počítat s tím, že rok od roku se tyto údaje mohou měnit v závislosti na výše uvedených faktorech.
 
Cílené krmivářské experimenty versus fyziologické návykové období
 
Cílené experimenty, které jsem prováděl v oblasti preference různých druhů přirozených jadrných krmiv, jasně ukázaly, že srnčí zvěř žaludy upřednostňuje před jinými přirozenými jadrnými produkty, jako jsou například kaštany.
Na základě řady provedených krmivářských experimentů jsem zjistil jednu zajímavou skutečnost. Srnčí zvěř dokáže senzoricky vyhodnotit kvalitu žaludů a vyselektovat si sama svými smysly zdravé, nutričně hodnotné a konzumovatelné žaludy. Naproti tomu žaludy zkažené, plesnivé nebo červavé nechává ležet na zemi bez povšimnutí.
V souvislosti se sběrem žaludů za účelem uskladnění a výše uvedených skutečností, je tedy na zvážení každého myslivce, zda použije metodou plavením a žaludy vyselektuje či nikoliv.
V souvislosti s tímto přirozeným krmivem bych ještě rád sdělil jednu důležitou skutečnost. V honitbách, kde srnčí zvěř není na žaludy zvyklá (duby se v honitbě nevyskytují apod.), je většinou odmítá brát a chodí kolem nich takřka bez povšimnutí. Stejně tak jako u ostatních druhů krmiv, tak i zde platí zásada, že se musí srnčí zvěř na žaludy nejprve navyknout, a to v časově delším návykovém období. Osvědčilo se mi žaludy přimíchávat (nejlépe v drcené formě) do truhlíků k jiným druhům krmiv, například je smíchat s ovsem nebo ječmen, resp. jinými jadrnými směskami. Jakmile si srnčí zvěř na žaludy zvykne, velice ráda je pak konzumuje ve své přirozené velikosti.
 
BUKVICE
 
Dalším z velice významných a nutričně vyvážených přirozených krmiv jsou bukvice. Při konzumaci nadměrného množství čerstvých semen však může výjimečně dojít k zažívacím potížím, jako jsou svalové křeče, otupělost a případně i známkám ochrnutí. V této souvislosti však významně záleží na velmi kolísajícím obsahu toxických látek v podobě saponinových glykosidů a zejména individuální senzitivitě (vnímavosti) konkrétního jedince. Praxe ukazuje, že mnohá zvěř konzumuje čerstvé bukvice bez jakýchkoliv zdravotních následků.
Co se týká zdraví prospěšných látek obsažených v bukvicích, tak to jsou zejména rostlinné tuky (více než 50 %), dále vitamin B6, riboflavin, thiamin, železo, mangan apod.
Myslivecká praxe nám ukazuje, že buk neprodukuje každý rok plné a zdravé bukvice. Po většinu let v bučinách nacházíme jen nevýznamné množství bukvic, případně jen prázdné číšky bez biologicky a nutričně hodnotných jadýrek. Pravé semenné roky se totiž opakují v pěti až desetiletých intervalech, v závislosti na areálu, nadmořské výšce a přírodních podmínkách. Myslivci dobře ví, že v semenném roce bývají bučiny doslova poseté bukvicemi. Zda bude semenný rok, se dá poznat již v průběhu léta podle odkvetlých bukových květů, které v semenném roce, po opadu, vytvoří na zemi charakteristický žlutohnědý koberec.

4.jpg
 
Preference bukvic v závislosti na odběru a chuťové atraktivitě
 
Navzdory skutečnosti, že i bukvice mají svého parazita, který v některých letech dokáže nutriční hodnotu plodu výrazně degradovat, jsou u srnčí zvěře mezi všemi druhy přirozených krmiv nejoblíbenější. V oblasti preference a chuťové atraktivity si drží bukvice bezkonkurenčně přední příčky, a to i před žaludy a kaštany. Plody buku lesního jsou tedy přirozeným produktem a významnou potravní složkou, kterou srnčí zvěř velice ráda vyhledává a významně z ní profituje.
Bukvice dozrávají v září a říjnu a zvěř je může pod listím nalézt v průběhu celého podzimního a zimního období.
Sběrem bukvic za účelem zimního přikrmování se ale v dnešní době prakticky nikdo nevěnuje. Vzhledem k velikosti tohoto přirozeného produktu a času stráveného při jeho sběru na rozdíl od kaštanů, resp. žaludů nemá tato činnost příliš velký ekonomický význam. Z pohledu výživy se jedná o velmi nevýznamné množství nasbíraných plodů. Čas strávený sběrem bukvic se dá v oblasti péče o srnčí zvěř využít mnohem smysluplněji, například sklizní jeřabin či silážováním jablečných výlisků.

Pokračování v dalším čísle

Pavel SCHERER
člen ÚHKT a Klubu autorů
www.scherer.cz, tel 724 218 513
 

Zpracování dat...