Vycházíme ze studie, kterou na německém webu Pirsch.de publikoval v letošním říjnu Rasso Walch. Ve své studii vychází z poznatků načerpaných na sedmi naháňkách, kde byla většina psů vybavena GPS obojky. Dále si část střelců dělala poznámky o viděné práci psů a o pozorování zvěře na jejich loveckém stanovišti.
Pár čísel z leče
Jak podle záznamů získaných z GPS obojků vypadala práce psa v leči? Průměrně psi naběhali 17 km, ale našel se i rekordman s 32 km, průměrná rychlost monitorovaných psů byla 6,4 km/hod. Zajímavé je rozložení práce psa podle doby trvání leče. Největší vzdálenost – kolem dvou kilometrů – většina psů urazila během první čtvrthodiny, po dvou hodinách trvání leče vzdálenost klesla na polovinu a pak se dále snižovala.
Malinko jinak to vypadalo s rychlostí – průměr byl, jak jsme již zmínili, 6,4 km, v prvních 15 minutách pak 7,45, ale vrcholu dosáhla ve druhé čtvrthodině, kdy to bylo již 8,4 km – což je patrně dáno tím, že psi již našli a ženou zvěř. Po dvou hodinách ale psi dosahovali již jen poloviny průměrné rychlosti. Co se týče pokrytí prostoru, ukázalo se, že psi již po první hodině téměř kompletně pročesali celou leč. V dalším průběhu lovu se pokrytí oblasti značně snížilo.
Co vidí střelci?
Jak jsme již zmínili, součástí studie bylo i vizuální hodnocení práce psů za pomoci střelců. Průměrně lovci za den zaznamenali 96 pozorování zvěře, 70 % z toho bylo přímo spojeno s prací loveckých psů. Podobné číslo se objevuje i v souvislosti s úlovky – téměř 70 % úspěšných úlovků je díky práci psů v leči. Bez dobrých psů by tedy byl úspěch akce výrazně nižší. I střelci potvrdili data z GPS obojků. V prvních 15 minutách lovu proběhlo 20 % interakcí psů se zvěří, ve druhé čtvrthodině jsou data zhruba stejná, po hodině a půl je ale zaznamenaná aktivita psů pod osmi procenty… Tedy pokud si to zprůměrujeme, víme-li, že na každé akci se ulovilo asi 15 kusů zvěře, byl jen jeden kus z toho v poslední hodině tříhodinové leče.
Z Walchem získaných dat pro nás, kteří se psy lovíme, vyplývá několik otázek – vážně je vhodné plánovat příliš dlouhé leče? Je dobré lovit s unavenými psy nebo těmi, kteří již za zvěří aktivně nejdou? Únava je spojena se zvýšeným rizikem zranění čtyřnohých loveckých společníků. Pokud například na konci dlouhé leče narazí na poraněného divočáka, může být nedostatečná rychlost reakce rozdílem mezi životem a smrtí. Právě tyto situace vyžadují od psů vysokou míru rychlosti a pozornosti.
Studie se nezaměřila na další zajímavou otázku – a tou je riziko poranění psa zvěří. I zde bych soudila, že čím déle leč probíhá a čím je pes unavenější, opět by narůstala i možnost poranění psa, rozhodně by z tohoto důvodu nejspíš rostla pravděpodobnost úrazu fatálního, kdy unavený pes již není tak opatrný a také tak hbitý, aby před divokým prasetem efektivně uhýbal. Unavený během dlouhé leče je ale i samotný střelec. Ani my neudržíme pozornost po tři hodiny. Výsledkem pak může být to, že včas nezaznamenáme zvěř anebo že střílíme špatně, případně si například nevšimneme psa běžícího v kontaktu se zvěří.
Je tu i další hledisko – opravdu je nutné dělat dlouhé leče, když se poslední hodinu uloví kus nebo dva a mnohdy pak nezbyde čas na dosled a druhý den je již zvěřina znehodnocena? To se koneckonců může stát i během dlouhé leče – pokud se kus uloví na začátku, ale z leče stáhne až po třech čtyřech hodinách, může klesat kvalita zvěřiny, zvláště v teplém počasí. Pak těžko budeme vykládat, jak je zvěřina zdravá a kvalitní.
Starejme se o své psy
Něco ovlivní samotní psovodi. Je dobré pracovat na kondici psů, tedy dopřát jim dostatek pohybu i mimo loveckou sezonu, udržovat je v dobré výživové kondici, krmit kvalitním krmivem a případně u starších psů přidávat kloubní výživu, dbát na to, aby nám psi po akci neprochladli atd. Dobré je také i během akce myslet na pitný režim psa, pokud nejsou k dispozici přírodní zdroje vody. Občasné přestávky na odpočinek pro psy pracující v leči jsou také důležité, zejména při delších akcích.
Poznámka pro ogranizátory
Dále by se měli zamyslet organizátoři akcí, jak plánovat leče tak, aby co nejefektivněji využili práci psů – tedy neplánovat leč delší než zhruba jednu hodinu a myslet na dostatečné přestávky pro honce a psovody. Pak by možná docházelo k méně úrazům psů během naháněk a ulovilo by se i více zvěře a ta by se rychleji zpracovala. Taková organizace lovu ale samozřejmě vyžaduje dobrou znalost honitby a chování zvěře v ní.
S použitím německého zdroje
zpacovala Lucie KOLOUCHOVÁ