Tenhle obrázek je noční můra asi většiny z nás, co se psy lovíme. Náš pes leží po souboji s divočákem těžce zraněný v leči, případně se mu přihodil nějaký jiný úraz, řezná rána, nebo nedej bože střelné poranění. Ale jak vlastně poskytnout první pomoc loveckému psovi? A co nosit s sebou za vybavení?
Co dělat, pokud došlo ke zranění divokým prasetem, což se bohužel může stát i přes použití ochranné vesty? Jednou z nejdůležitějších věcí je zajistit bezpečí. Je divočák stále nablízku? V případě pochybností hrozí riziko i mně jako vůdci psa. Pokud prase již na místě není nebo jsem ho dostřelil/a, spěchám psovi na pomoc.
Jak se psem manipulovat?
Nebezpečný však nemusí být jenom poraněný divočák. Zraněný pes často nerozpozná majitele nebo toho, kdo mu chce pomoci, je v šoku a kouše kolem sebe. A my nechceme řešit ještě naše zranění. Co s tím? Uklidňování ani odvádění pozornosti pomocí jídla v krizi většinou nefunguje. Prvním pokusem bývá znehybnění psa pomocí uchopení obojku. To však nestačí. Měli bychom ale s sebou mít lékárničku, a v ní gázový obvaz, který použijeme jako náhubek, důležité je, aby uzel spočíval na horní čelisti. Konce obvazu přetáhneme přes pysky, překřížíme pod krkem a nakonec přehodíme za uši a tam opět zavážeme. Je dobré tuto manipulaci nacvičovat předem, abychom věděli, jak rychle na to. V improvizovaném náhubku se nám ale pes může dusit, nedostatek vzduchu v tom případě řešíme například umístěním role fixační náplasti na špičáky. Tím se zajistí, že tlama zůstane několik centimetrů pootevřená. Do tlamy ale jen tak nesahejte, nejdřív lehce přimáčkněte pysky. Opět zkuste předem trénovat. Pokud máme podezření na úraz páteře (pes spadl) – snažíme se s ním příliš nemanipulovat a přemisťovat, pokud možno, na tvrdé podložce (prkno apod).
Jak sestavit lékárničku?
Lékárničku bychom měli při lovu mít vždy s sebou, velká část toho, co v ní je, je využitelná i pro psa. Psí lékárnička by měla obsahovat: dezinfekci, gázu, náplast, samolepicí flexibilní obinadlo, pružné obinadlo, rukavice, nůžky, dále využijeme i termofolii. Hodí se také škrtidlo turniket alias SWAT, jehož název nesouvisí s jednotkami rychlého nasazení, ale znamená Stretch-Wrap-And-Tuck-Tourniquet, tedy natáhnout, zabalit a zastrčit, což je přesně to, co tohle elastické škrtidlo s tyčkou dělá. Zacházení s ním se dá naučit bez většího tréninku. Lze s ním zastavit krvácení na končetinách – heslo zde zní „vysoko a pevně“. Jako pomocník nám poslouží lepicí páska nebo pevná náplast, kterou turniket zafixujeme. Netradiční pomůckou je také smršťovací potravinová fólie, jejíž využití je při krytí ran, například při poranění v oblasti břicha. Vyčištění dutiny rány by ale pak měl provést veterinář na klinice. Využijeme také přepůlený tenisový míček, a to tam, kde krvácející poranění lze obtížně ovázat, třeba na krku, kde ho obalíme gázou a tlačíme na ránu.
Jak na krvácející poranění?
Krvácející poranění můžeme rozdělit na tři typy. Poranění stlačitelná jsou poranění končetin, například nohou nebo prutu. Ty lze zpočátku ošetřit přímým tlakem, například pomocí tlakových obvazů nebo turniketu. Částečně stlačitelná jsou poranění, která jsou blíže k tělu – například na zádech, ramenou nebo bocích – lze je ošetřit pouze v omezené míře pomocí obvazů nebo tlakových obvazů – zde začneme tlakem na ránu prstem kolmo na trup. Z obvazu pak vytvoříme kuličku, kterou přitiskneme na tepnu. Tlak je třeba udržet do příjezdu na veterinu. Nestlačitelná poranění zasahují zejména orgány. První pomoc je zde stěží možná, je třeba naložit psa co nejrychleji a odvézt na veterinu, zde si můžeme maximálně pomoci potravinářskou fólií. Na veterinu pro jistotu zajedeme i pokud jde jen o povrchovější ránu – veterinář lépe než my vyhodnotí, co je třeba zašít a co ne, a většinou nasadí také antibiotika. Laikům bych příliš nedoporučila „šití“ rány sešívačkou aneb staplerem – málokdo z nás umí dobře vyhodnotit situaci a řada ran potřebuje pořádně vyčistit a případně aplikovat drén.
Zlomeniny
Máte-li podezření na zlomeninu (pes kulhá nebo odmítá vstát), je lepší se psem co nejméně manipulovat – pokud není vidět kost, lze zlomeninu fixovat dlahou z klacku, upevněného obinadlem, u otevřené zlomeniny se jen snažte zastavit krácení a opět co nejrychleji spěchat na veterinu.
Co když pes kolabuje?
V případě nouze však nepomůže jen znalost vybavení, ale také znalost životních funkcí vlastního psa. Pokud víte, že váš pes nejspíš utrpěl úraz, v prvé řadě zkontrolujte, zda nemá viditelné poranění a to akutně řešte podle závažnosti, pozor ale i na „bezpříznakové“ stavy – je dobré zkontrolovat životní funkce. V závislosti na velikosti psa by měla být frekvence dýchání do 40 dechů za minutu. Větší psi mají nižší dechovou frekvenci než psi menší. Sliznice by měly mít růžovou barvu. Pokud je barva bledší, lze předpokládat šok nebo ztrátu krve například z vnitřního zranění. Pokud naopak barva sliznic směřuje k namodralému zbarvení, jedná se o nedostatek kyslíku. Tělesná teplota by se měla pohybovat mezi 37 a 38 stupni. Pes by měl reagovat na oslovení.
Resuscitace u psů
Resuscitaci provádíme pouze v případě, že není přítomen pulz ani dýchání. V ideálním případě by se na ní měli podílet dva lidé. To umožňuje rozdělit si práci při resuscitaci – jeden masíruje srdce, druhý dýchá. Pes musí ležet natažený na pravém boku, na pevném podkladu. Průchodnost dýchacích cest zajistíme tak, že psovi natáhneme krk tak, aby byl v jedné rovině s páteří. Volnou část jazyka vytáhneme z tlamy ven – bude volně viset z boku tlamy. Srdce psa je na levé straně hrudníku, ve spodní třetině mezi třetím až šestým žebrem.
Samotná resuscitace psa se provádí stejně jako u člověka podle schématu 30 stlačení hrudníku: dva vdechy. I u psů se stane, že došlo k zástavě srdeční činnosti vlivem tonutí anebo dušení – tady je poměrně velká šance, že se resuscitace podaří, pokud provádíme umělé dýchání. Pokud z nějakého důvodu dýchání nelze provést, alespoň provádějte masáž srdce. Psovi se provádí umělé dýchání z úst do nosu psa. Aby vdechovaný vzduch neunikal tlamou ven, rukama držte tlamu psa pevně zavřenou. Hrudní koš psa by se měl během dýchání viditelně zvedat. Pokud pes vykazuje známky života nebo lze opět nahmatat pulz, resuscitace by měla být přerušena. Po úspěšné resuscitaci je nezbytná návštěva veterináře.
Přehřátí
Na naháňkách na konci léta (klasické kukuřice) může dojít také k přehřátí psa, zvlášť když má na sobě ochrannou vestu. Psi se totiž nepotí a vyplazeným jazykem se ne vždy stíhají efektivně ochladit. Úpal způsobují vysoké teploty, úžeh přímé slunce, v obou případech pes zrychleně dýchá, potácí se, může dojít k přehřátí mozku a úhynu psa. Při podezření na úžeh/úpal proto ihned umístěte psa na stinné místo a nabídněte mu dostatek vody. Packy a srst vlhčete mokrými hadry (nepolévejte vodou, aby nedošlo k teplotnímu šoku.
Uštknutí zmijí
Ačkoliv se to nestává často, může dojít i k uštknutí psa jedovatou zmijí. Zde je důležité dostat psa co nejdříve k veterináři a především – nezaškrcovat ránu v místě kousnutí! Zmijí jed by totiž po zaškrcení končetiny mohl způsobit nekrózu tkáně. Pokud s sebou máme nějaký přípravek proti alergii, použijeme ho, stejně jako u poštípání vosami nebo včelami.
Závěrem
Krom vybavení lékárničky jsou dvě věci, které nám mohou pomoci zachránit psu život. Prvním je sledovací zařízení - ta jsou dnes již poměrně běžná a v tomto případě mají cenu zlata. Mnoho psů umírá v leči jen proto, že jsou nalezeni příliš pozdě a není již možné jim pomoci. Druhou důležitou věcí je kontakt na nejbližší veterinární pohotovost. Tenhle bod se asi zdá jako hloupost, vždyť kontakt se dá v dnešní době během pár sekund vygooglit. Je třeba ale pamatovat na to, že ve stresu, kdy řešíte ohrožení života svého psa, už to není tak jednoduchý úkol, připojení bude v lese mizerné atd. atd. Kdykoliv někam jedete, zvlášť pokud se jedná o místo, které dobře neznáte a nevíte, jaké veteriny v okolí jsou, najděte si tuhle informaci předem, může se hodit. Samozřejmě by vám ji měl poskytnout organizátor lovu, ale není na to dobré spoléhat.
Lucie KOLOUCHOVÁ
Úvodní snímek Robert Hlavica