TRICHOSTRONGYLÓZA
Nemoc postihující trávicí trakt (žaludeční a střevní červivost) přežvýkavců spárkaté zvěře, skotu, ovcí, koz, lam způsobená parazitickými červy – vlasovkami z rodu
Trichostrongylus. Název vlasovky napovídá skutečnost, že se jedná o velmi drobné, jako vlas tenké hlístice, dají se snadno přehlédnout. Parazitují v tenkém střevě přežvýkavců.
Závažná je trichostrongylóza u mláďat menších druhů zvěře, tedy u srnčat, muflončat a kamzíčat. Pokud člověk spolkne infekční larvu, může trichostrongylóza probíhat jako mírné nebo bezpříznakové onemocnění.
Jednotlivé druhy se málokdy vyskytují samy o sobě, většinou tvoří součást parazitární gastroenteritidy.
Životní cyklus hlístic je přímý, bez mezihostitele. Samičky ve střevě kladou vajíčka, ty odcházejí s trusem do vnějšího prostředí a během jednoho až dvou dnů se z nich líhnou volně žijící larvy, které se živí bakteriemi. Rostou a za ideálních podmínek se za 7 až 10 dní přemění v larvy infekční L3, které čekají na spasení.
V trávicím traktu opouštějí larvy ochranný obal, zavrtávají se do stěny slezu nebo tenkého střeva, podle druhu, a tam dospívají. Dospívající larvy a dospělci žijí v tunelech pod epitelem sliznice.
Menší množství parazitů nemusí způsobovat viditelné příznaky, zvláště při dobrém výživném stavu. Se zvyšujícím se počtem se objevují a zesilují zdravotní potíže a velmi silné invaze končí smrtí zvířat. Úhyny ale nejsou akutní, vždy jim předchází chřadnutí a průjem.
Larvy rodů
Trichostrongylus a
Cooperia mohou dosáhnou velmi silné infekce s tisíci až desetitisíci červů v trávicím traktu. Příčinou je vylučování několika set až tisíců vajíček v trusu, což vede k silné kontaminaci pastevního porostu a následnému nakažení dalších kusů.
Narušení střev obecně zhoršuje příjem a resorpci živin. Zvěř trpí příznaky, které odpovídají nedostatku bílkovin a minerálních látek, projevuje se silný vodnatý průjem tmavozelené barvy.
Mezi drobné hlístice dále patří rody
Ostertagia, Haemonchus, Cooperia a Nematodirus.
OSTERTAGIÓZA
Původcem jsou
Ostertagia ostertagi, tencí červi hnědočervené barvy, asi 8 mm dlouzí. Žijí ve slezu na povrchu sliznice, živí se krví, ale nemoc, ostertagiózu, způsobují jejich larvy.
Je to převážně parazit skotu, hostitelem mohou být jeleni (a také třeba velbloudi, se kterými se v našich honitbách asi opravdu nesetkáme…).
Ostertagióza je považována za nejvýznamnější nemoc hovězího dobytka způsobená hlísticemi, což znamená, že pastviny skotu jsou pro zvěř hlísticí významně kontaminovány.
Podobný druh,
Teladorsagia leptospicularis, je parazitem hlavně srnčí zvěře.
Vývoj je přímý, vajíčka odcházejí s trusem, larva se ve dvou stádiích živí bakteriemi a organickou hmotou, což při asi 20
oC trvá 2 až 3 týdny. Ve vlhkých podmínkách nebo vyplaveny deštěm se larvy L3 uchytí na vegetaci. Sucho je ničí, částečně jej přečkají v trusu. Pod sněhem dokáží přečkat zimu.
Po spasení pronikají do slezu a usadí se ve žlázkách sliznic, prodělají další dvě vývojová stádia. Pohlavně dospívají asi 3 týdny po infekci a produkují další generaci.
Pokud larvy přečkaly zimu, v předposledním stádiu (L4) se jejich vývoj na několik zastaví (hypobióza). Po této době vývoj pokračuje a vajíčka se uvolní do plné vegetace počátku léta.
Jako příznaky rozeznáváme úbytek hmotnosti, zhoršení kondice, příčinou je chudokrevnost, ztráta (karence) železa a bílkovin.
HAEMONCHÓZA
Původce vlasovka slezová (
Haemonchus contortus, čeledi
Trichostrongylidae) patří mezi nejčastější parazity trávicího traktu zejména u muflonů. Je to závažně
patogenní hlístice spárkaté zvěře, podobně u ovcí a koz.
Při masivních infekcích způsobuje úhyny mláďat. U chronických infekcí se projevuje
anémií,
edémy, zaostáváním v růstu a hubnutím.
Vlasovka parazituje výhradně ve slezu hostitele, kde je přisátá na žaludeční sliznici a živí se krví z vlásečnic. Často se vyskytují ve slezu hostitelů ve velkém počtu, výjimkou není ani přítomnost několika tisíc hlístic, takže je jimi slez zcela vyplněn.
Převažujícím a hlavním příznakem je chudokrevnost v důsledku vysokých ztrát krve ze slezu (jeden červ
H. contortus vysaje až 0,05 ml krve denně, což představuje při běžné infekci asi 200 červů ztrátu až 10 ml krve).
Cizopasník má tenké nitkovité tělo, samci měří 10 až 20 mm, samice 18 až 30 mm s načervenalým zbarvením z nasáté krve. Vývoj je přímý, bez
mezihostitele. Samičky kladou vajíčka, která vycházejí s trusem do vnějšího prostředí. Na vzduchu se ve vajíčku utváří larva, která za jeden až dva dny z vajíčka vylézá a dále se ve vnějším prostředí vyvíjí.
Kromě tohoto celosvětově rozšířeného druhu parazitují rovněž ve slezu a předních částech tenkého střeva další druhy podobných „červů“.
Onemocnění je nejrozšířenější helmintózou u naší spárkaté zvěře. U srnčat, muflončat a kamzíčat je její výskyt prakticky stoprocentní, vysoká promořenost je i u mláďat ostatních druhů a v řadě oblastí i u dospělých kusů této zvěře.
TRICHURIÓZA
Původcem jsou tenkohlavci rodu Trichuris, mezi které jsou druhy napadající člověka (
T. trichura), prasata (
T. suis), psů a lišek (
T. vulpes).
U zvěře se cizopasník lokalizuje ve slepém a tlustém střevě. Narušují kapilární síť střevní stěny, čímž spolu s bakteriálními infekcemi způsobují záněty a vředovité změny. Dospělí jedinci jsou 4 až 6 cm velcí, typický je vláskovitý tvar 2/3 těla a ztluštělá zadní třetina s orgány. Vajíček produkuji relativně málo, jsou však velmi odolná, zvěř se nakazí jejich požitím. Larvy se vyvíjejí ve vajíčku, až do dospělosti jej neopouští. Na zvěři se projevují průjmy a vyhublost.
CHABERTIÓZA
Původce hlístice
Chabertia ovina – zubovka ovčí, 20 až 25 mm dlouhý bílý červ nitkovitého tvaru. Parazituje v tlustém střevě, kde vykusuje sliznici za vzniku krvácející rány. Přijímá krev i střevní (buněčné) tekutiny.
Název je poněkud matoucí, zuby nemá, disponuje límcem chitinových ostnů, kterými se zároveň fixuje.
Kritický je počet 300 a více červů, způsobující viditelné příznaky. Je to reprodukčně zdatný parazit, samička za den produkuje až 10 tisíc vajíček (zajímavý podnět pro genové manipulace směrem ke snáškovým hybridům drůbeže) odcházejících s trusem. Další den se líhnou volně žijící larvy, které na pastvině během týdne dorůstají v infekční larvu L3. Vývoj může probíhat, i když pomaleji, už při teplotách kolem pěti stupňů nad nulou.
Je to trpělivý cizopasník – v podmínkách vyšší vlhkosti, např. na vysoké trávě, která je pro něho ideální prostředí, dokáží larvy přežít při čekání na spasení až 10 měsíců nebo přečkávají zimu. Přežívají i ve vyschlém trusu. Ničí je jen přímé sluneční světlo.
Po zanesení do trávicího traktu se larva zavrtá do tenkého střeva, po týdnu ukončí další vývojové stádium, migruje do slepého střeva, později do tlustého. Vývoj v hostiteli trvá 6 až 7 týdnů. Může se také zapouzdřit do klidového stádia a řízena „vnitřními hodinami“ přečká do jarního období a začíná reprodukční cyklus s perspektivou úspěšného uchycení larev na pastevním porostu. Ve výběru hostitelů je hanebně promiskuitní. Napadá hlavně srnčí a mufloní zvěř. Stejně tak ovce, kozy i skot. V podmínkách ČR je to velmi častý cizopasník.
Téměř vždy se vyskytuje společně s jinými červy ve smíšených infekcích a zapříčiňuje celkovou střevní nebo
žaludeční a
střevní gastroenteritidu s různým umístěním i zhoubným působením i vzájemnou podporou jednotlivých druhů
. (Nematodirus, Spiculopteragia a Skrjabinagia)
Obecně lze doplnit, že pro tuto invazi či nákazu je velmi nebezpečná vysoká produkce vajíček hlavně v jarním a letním období. Jejich počet při kvantitativním vyhodnocení vyšetřovaných vzorků dosahuje několika set až tisíce vajíček v 1 g trusu. Takto intenzivní vylučování vajíček zajišťuje trvalou a vysokou možnost reinfekcí a vede k zintenzivnění klinických příznaků. Ty se projevují chudokrevností, poruchami trávení a postupným hubnutím, které vede až ke kachexii a příp. i k úhynu.
NEMATODIRÓZA
Původce
Nematodirus battus, cizopasník velmi častý u jehňat, s poněkud komplikovaným, ale účinným způsobem rozmnožení vedoucím k zamoření pastviny. Vajíčka opouští tělo hostitele a v něm se vyvine infekční larva. Signálem k líhnutí vajíček je déletrvající období chladu nebo mrazu, následované zvýšením průměrných celodenních teplot (den i noc) nad 10 °C obvyklé v pozdním jarním období.
Vylíhlé larvy jsou spaseny hostitelem, zavrtávají se do střevní sliznice tenkého střeva, asi čtvrtý den po infekci se svlékají a pak ještě jednou. Mladí dospělci vylézají ze sliznice a žijí ve střevě, v těsném kontaktu se střevními klky. Po 14 až 16 dnech po spasení larev začnou klást vajíčka která odcházejí trusem.
Tento cizopasník má obvykle jen jednu generaci ročně, jeho potenciál je dán velkým množstvím vajíček.
EZOFAGOSTOMÓZA
Původce Oesophagostomum venulosum. Parazit dorůstá délky 10 až 25 mm. Typický je tvar těla ohnutý tak, že připomíná hůl.
Z vajíčka se líhne larva, která se postupně vyvíjí v infekční stádium a po pozření hostitelem proniká do střevní sliznice. Zde se dále vyvíjí a na stěně střevní vznikají vyvýšeniny až o velikosti hrachu, s hnědožlutým, sýrovitým obsahem. Někdy larvy pronikají i do lymfatických uzlin nebo břišní dutiny, kde tvoří uzlíky na jiných orgánech a způsobují srůsty. Po několika dnech larvy migrují ze střevní stěny dovnitř střeva, kde se vyvíjejí v dospělé jedince. Vývoj L3 larev v dospělce trvá jeden měsíc.
Onemocnění se projevuje vodnatými průjmy. Narušená sliznice střev je vstupní branou pro bakteriální infekce a vznikají těžké záněty střev.
Při chabertióze a ezofagostomóze dochází v tlustém střevě k trvalému a hlubokému zraňování sliznice a krvácení a tvorbě uzlíků, které jsou reakcí na přítomnost červů a mohou pokrývat značnou část sliznice. V případech druhotné bakteriální infekce může docházet až ke zvředovatění střevní sliznice. Onemocnění přechází většinou do chronického stadia a projevuje se poruchami trávení, střídavými průjmy a zácpami a celkovým oslabením u mláďat i dospělé zvěře.
STRONGYLOIDÓZA
Další reprodukční rekordman je hádě dobytčí (
Strongyloides papillosus). Jak název napovídá, je to také parazit skotu. Ohrožena jsou hlavně telata ve věku mezi 3 až 6 měsíci. Projevuje se průjmy, kašlem a při masivním přemnožení cizopasníka a může dojít k syndromu náhlého úhynu. Zootechnická praxe uvádí jsou malou odolnost vajíček a spoléhá proto na asanaci prostředí. Pokud je v oblastech pastevního chovu skotu strongyloidóza v prostředí, může se lavinovitě šířit.
Mezi zvěří se tento strongyloid vyskytuje hlavně u srnčat a muflončat, může cizopasit také i u zajíců a králíků divokých.
Vývoj je relativně složitý a dovolím si ocitovat výstižný popis z Myslivosti 10/2010,
Prof. MVDr. Karel Chroust, DrSc., MVDr. Pavel Forejtek, CSc.:
Parazitickou generací jsou samičky velké 6 až 8 mm, lokalizovány v tenkém střevě. Z jejich vajíček odcházejících trusem se ve vnějším prostředí líhnou larvy. Po dvojím svlékání část z nich ihned napadá další hostitele. Další část ve vnějším prostředí dospívá v samčí a samičí jedince tzv. volně žijící generace, měřící pouze asi 1,5 mm. Po kopulaci kladou samičky obrovské množství vajíček a z nich se opět vyvíjí larvy diferencované na obě výše uvedené generace. Tento způsob vývoje umožňuje mimořádně silné namnožení parazita, a to zejména v podmínkách vysoké koncentrace zvěře (obůrky, obory aj.). Další zvláštností je, že infekční larvy tohoto druhu mohou pronikat do hostitele i přes neporušenou kůži a mláďata se mohou infikovat i mlezivem matek, které rovněž obsahuje larvy. Typickým příznakem strongyloidózy jsou úporné průjmy u mláďat, poškození plic v důsledku migrace larev z kožních infekcí krevním oběhem a konečně i ekzémy, příp. vypadávání srsti po vnikání larev. (Pronikání cizopasníka přes kůži je běžně zaznamenávané i mezi telaty).
KAPILARIÓZA
Původce kapilárie
Capillaria bovis je velmi drobný, bílý, maximálně 2 mm dlouhý, tenký červ, cizopasník tenkého střeva. Vývoj je přímý. Při slabé infekci nezpůsobuje závažné obtíže. Silná nákaza se projevuje průjmem, vyhublostí, špatným příjmem potravy a anémií. Následkem může být úhyn silně postižených jedinců.
MĚCHOVEC
Původcem je
Bunostomum trigonocephalum, samci jsou je 12 až 16 mm dlouzí, samičky 18 až 26 mm dlouhé, šířka asi 0,5 mm. Cizopasí ve sliznici první části tenkého střeva.
Invazní larvy se ve vnějším vlhkém prostředí vyvinou za 1 až 2 týdny. Do organizmu pronikají pozřeny spolu s potravou, nebo přes porušenou kůži. Při přímé cestě s potravou se ve střevě vyvíjejí za asi 17 dní. Při průniku přes kůži migrují krevní cestou do plicní tkáně. Přes průdušinky a průdušnici se dostávají do ústní dutiny a jsou s hlenem vykašlávány a polknuty, vývoj pak trvá 24 až 30 dní.
Závažné onemocnění vyvolává už asi 100 larev, postižená zvěř hubne, stává se anemickou, lze pozorovat zhoršení stavu srsti a krvavý průjem. Silné napadení končí úhynem.
Ing. Martin MOHELSKÝ