Povězte mi nejdřív, jak často a kde se kroužek schází?
Scházíme se vždy v sobotu dopoledne, od devíti do jedenácti hodin, u pana Dvořáka doma. Od něj vycházíme ke krmelcům a dále do lesa.
Máme tam mysliveckou chatu, která nám slouží jako klubovna. Pan Dvořák je stále duší kroužku, fyzicky je to pro něj náročné, ale duševně je stále aktivní, o vše se zajímá, udržuje si odbornost, takže se o něj vždy můžeme opřít.
Na děti se každý týden těší, vždy vyhlíží už od třičtvrtě na devět, kdy přijdou.
Kolik dětí do kroužku chodí? Rozdělujete je podle věku?
Máme 18 dětí, v jednom roce nás bylo i 24, ale pak odešli ti starší na střední a teď je nás zase 18. Věk neřešíme, všichni chodí pohromadě, od prvňáčků až po deváťáky.
Letos máme nové prvňáčky a je pěkné, jak je to baví. Dva nechodí ještě do školy, ale jsou z lesáckých rodin, takže se rodiče s námi domluvili.
Kroužek je registrován u okresního mysliveckého spolku nebo pod domem dětí a mládeže?
Kroužek funguje pod DDM Hranice. Za rok děti platí zápisné 800 Kč.
Máte promyšlený plán činnosti na celý rok, nebo se připravujete od schůzky ke schůzce?
Máme plán aktivit podle ročních období, připravíme si, co dětem chceme v určitém měsíci sdělit. Děti jsou rozdělené do tří skupinek, každá skupinka má svůj krmelec. Ale všechny aktivity děláme společně. Markéta vymýšlí hry, byla i v Praze na školení, 17. listopadu, tak tam načerpala inspiraci.
Na poslední schůzce Kristián dělal třičtvrtě hodiny výklad o káni. Markéta nachystala obrázky, je velmi systematická v chystání materiálů.
Vědí toho nové děti o myslivosti hodně? Nebo máte jiný dojem?
Jsme až překvapeni, co některé děti vědí. Ptáme se, kdo je to naučil a některé děti se učí samy, i když myslivce v rodině nemají. Ale hodně dětí má rodiče v lesnických profesích, někde jsou to prarodiče.
Jeden chlapeček řekl, když jsme rozdávali materiály, že je nepotřebuje, že už všechno ví. Všechny děti, když třeba jednou nemůžou přijít, tak si všechno doplní, jsou pečlivé.
Vyrážíte i na nějaké tematické výlety?
Ano, naposled jsme byli na Velkém Javorníku, blízko stezky Beskydské nebe, tam je obora Bílá, kde chovají bílé daňky. Také každoročně jezdíme na lesnické dny Vojenských lesů a statků, kde je i výstava trofejí.
Máme možnost vlastní dopravy od Domu dětí a mládeže v Hranicích, půjčují nám mikrobus, takže se můžeme podívat i na místa, kam by to bylo hromadnou dopravou těžké.
Pan Dvořák má dar, že každé místo dokáže tak popsat, že to děti přímo hltají. Proslulá je jeho myslivecká latina. Proto můžeme jezdit na hodně míst opakovaně, protože tam vždy najdeme něco zajímavého.
Na výlety s námi někdy jezdí i rodiče a prarodiče.
Máte domluvenou spolupráci s místním mysliveckým spolkem?
Dříve bylo patronem kroužku Myslivecké sdružení Paršovice, dnes je to Myslivecký spolek Drahotuše Pobečví.
Spolupracujeme také se SLŠ Hranice, se školním polesím i s okolními mysliveckými kroužky Hutisko-Solanec a Týn nad Bečvou. Jednu dobu byl kroužek v Hranicích jediný v okrese, tak jsme rádi, že přibyly další.
Berete děti z kroužku na myslivecké akce? Třeba podívat se, jak probíhá hon?
Zrovna nedávno jsme se byli podívat na honu. Vždy jsme v povzdálí a sledujeme průběh. Jsme domluvení s mysliveckým hospodářem. Děti vidí v praxi myslivecké tradice, výlož, výřad, úlomek, zálomek. Když je nějaká soutěž, tak to mají zažité.
Někdy bereme děti i na střelnici. Některým to jde moc dobře, třeba Eliška Kadlecová je výborná střelkyně.
Z článků o národním finále Zlaté srnčí trofeje je vidět, že děti z kroužku dosahují skvělých výsledků.
Ano, kroužek získává mnoho úspěchů. Každý rok děláme místní kolo Zlaté srnčí trofeje na Bochoři. Z okresního kola v Přerově jsme si odvezli skoro všechny ceny.
Ani jsme nečekali, že budou děti tak úspěšné. Rodiče říkali, ať rychle skočíme do aut a jedeme, než nás začnou kamenovat, protože jsme vyhráli všechno. Ještě paní z OMS volala, aby nám poblahopřála.
Maminky dětí jsou hodné, vždycky na Zlatou srnčí trofej upečou tematické dorty, s pařezem, šiškami, jsou skvělé na chuť i na pohled.
Velká výhra je to, že děti mohou jen na celostátní tábor se Zlatou srnčí trofejí.
Několikrát se od nás zúčastnila Eliška Kadlecová.
Pořádáte s kroužkem i vlastní letní tábor?
Tábory s kroužkem pořádáme pravidelně. Jenom vloni se nekonal, protože se sešlo hodně táborů ve stejném termínu. Ale v létě 2023 bude.
Za pana Dvořáka se držel vždy první týden v červenci, tak se k tomuto termínu vrátíme. Jeden z prvních táborů, kde byla Markéta a Kristián, se konal na střelnici v Paršovicích, takže v létě bychom se tam chtěli s kroužkem vrátit.
Program tábora býval vždy zaměřený na myslivost, byly domluvené různé exkurze. Nechyběly však ani zábavné aktivity jako stezka odvahy nebo diskotéka.
Poslední tábory byly zaměřené spíše na turistiku a děcka to tolik nebavilo. Čekali něco jiného. S panem Dvořákem jsme měli jednou včely, podruhé ryby, pak psy, praktické ukázky. K tomu se chceme vrátit.
Tábory jsme měli vždy v budově, ale chceme přejít na stanový tábor. Párkrát jsme měli tábor i v Hranicích, ale potkávali jsme rodiče nebo babičky a dědečky dětí, nebylo to ono. Od té doby se snažíme jet vždy někam dál.
Tábory máme na týden, ale už jsme si říkali, že by se mohl zkusit čtrnáctidenní, program se dá vymyslet.
Na táborech se stávají příhody, které potom jen tak nezapomeneme. Jednou jsme třeba měli na táboře nachystanou letninu a přišla hrozná bouřka, všechno se rozlétlo. Také se stala příhoda s kání, jedna holčička jí dala smaženou sekanou, naštěstí ne moc. Člověk by nevěřil, co děcka napadne...
Co chystáte pro děti v období Vánoc?
Děti vždycky dostávají kalendáře. Letos jsme dostali od domečku peníze, takže jsme objednali pexesa a magnetky. Také jsme si před Vánoci pořídili do kroužku kelímky s lupou, do kterých se nabere voda a můžeme pozorovat.
Každý rok zdobíme s dětmi i s rodiči a prarodiči vánoční stromek zvěři, v současné době se scházíme na předvánoční vycházku na myslivecké chatě na Rybářích. Předtím to bývalo na Květoňce.
Ovlivnil kroužek výběr školy a dalšího povolání u některých dětí?
Určitě, dost dětí z kroužku vystudovalo střední lesnickou školu, někteří i vysokou. Jeden z bývalých členů kroužku je současný jednatel arcibiskupských lesů Ing. Arnošt Buček. Paní Palacká také učí na SLŠ, stejně jako Ing. Václav Skříčil.
Z dětí, které odešly tento rok, jich šlo několik na zemědělku, několik na lesnickou školu, je vidět, že si udržují tento směr.
Oslavili jste na kroužku osmdesátiny pana Dvořáka?
Jistě a vyšlo to velmi pěkně. Jedna z bývalých členek kroužku, Zlata Matisová, je trubačka, troubila nám na kroužku i na soutěžích. Na narozeniny pana Dvořáka jsme měli vymyšlené, že se trubači budou postupně objevovat jako ve filmu Láska nebeská. Ale týden předtím dva dostali kovid a třetí nemohl a nám zůstala jen Zlata. Kolegyně v práci mě zachránila, zná se s Přerovskými trubači, tak to s nimi domluvila a oni nám to představení udělali a Zlatu vzali k sobě.
Protože má pan Dvořák narozeniny v květnu, vždy je slavíme na našem kole Zlaté srnčí trofeje.
Vloni byl pan Dvořák nominovaný na cenu města, což navrhli rodiče dětí, které prošly kroužkem. Dodnes ho mají moc rádi, to on je vedl krůček po krůčku k přírodě.
Když skládali důvod, proč mu udělit cenu města, paní Klevarová, také jedna z odchovankyň kroužku a v současnosti lesní pedagožka, říkala, že nikdy nezapomene, jak pan Dvořák držel jejího syna za ruku a všechno mu vysvětloval. Přivedl k myslivosti celé generace. Cenu přijal velmi skromně.
Myslím, že velkým oceněním práce pana Dvořáka jste vy, jeho nástupci…
Někdo se občas ptá, proč to děláme. Ale je těžké si představit, že bychom to nedělali. Chceme předat dětem to, co jsme se sami v kroužku naučili.
Představa, že by jinak kroužek zanikl, nám pomohla spojit síly. Máme velkou podporu v rodičích, v dětech, v našich rodinách. Někteří rodiče se nabízejí, že nám s vedením kroužku pomůžou, když bude potřeba.
Chceme také zajít do místních škol a udělat dětem přednášku o myslivosti, takový nábor do kroužku, aby se o něm mezi lidmi co nejvíce vědělo.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ