Ministr přítomným zopakoval, že změna se má týkat pouze lesního hospodaření, nikoliv lidí. Že tedy nemusí mít žádné obavy, protože pro lidi se vyhlášením NP nic nemění.
To je ale silně v rozporu s tím, co řekl jeho náměstek Tomáš Tesař na Valné hromadě České lesnické společnosti už v roce 2012, když dostal otázku z pléna, kdo je zodpovědný za miliardové škody vzniklé zničením lesů v NP Šumava. Tenkrát odpověděl:
Na Šumavě nevznikla žádná škoda a nelze proto hledat konkrétního viníka. Jediným zodpovědným činitelem je Pithartova vláda, protože vyhlásila národní park a neuvědomila si, že tím vyjímá celý krajinný celek z lidské činnosti, produkce a výnosovosti, a převádí ho do režimu ochrany přírody, kde tyto hodnoty neplatí. Přitom si neuvědomila, že tato krajina už nikdy nebude taková, jako je dosud, že může být po několika letech dokonce „hnusná“, že už tam lidi nikdy nebudou moci dělat to, co dělali před tím. Že se tedy nikdo nemůže divit, když na těchto územích ničí les vichřice, požáry, anebo kůrovec, protože to je přirozená součást přírodních procesů.!
Dovolím si dodat: Není to přirozená součást přírodních procesů, protože na začátku hroucení lesních ekosystémů ani na Šumavě, ani v Českém Švýcarsku žádné přirozené lesy ani přírodní procesy neexistovaly. A navíc, lesní hospodářství není něco, co by bylo od lidí odtržené. Naopak, je svázané s mnoha profesemi, od lesníků přes řadu dělnických profesí až po činnosti na lesní hospodářství navazující. Promítá se tedy do života desítek firem a tisíců lidí.
Trochu překvapivá je ta podivná aktivita politiků z různých úrovní politické sféry, kteří se teď na Křivoklátsko jen hrnou. Napřed to byl v křivoklátské sokolovně na setkání se starosty pan prezident Petr Pavel, který přiznal, že se starosty je potřeba jednat, ale stanovisko k národnímu parku nezaujal.
Nedlouho po něm ve Zbečně, opět se starosty, jednala středočeská hejtmanka Petra Pecková. Té se to ale moc nevydařilo, protože když s nimi odmítla hovořit o důvodech, proč má být podle nich zcela zbytečný národní park vůbec vyhlášen, tak 25 z 28 přítomných starostů z dalšího jednání odešlo.
No a teď opět v Křivoklátu, už ne se starosty, ale se zájmovou skupinou včelařů, jednal sám ministr životního prostředí Petr Hladík.
A jako předtím, všichni politici strašně natěšení, jak těm venkovským hlupáčkům vysvětlí výhody nového národního parku a jak jsou připraveni ohnout třeba i zákony a udělat všechno podle jejich přání, jenom, probůh, ať už ten národní park chtějí. Starostům ministr opakovaně nabídl, že je s nimi schopen podepsat dohody týkající se zón, péče o park a podobně, aby měli jistotu, že co dnes ministerstvo říká, to také naplní. Jenomže když dostal otázku, jakou mají občané záruku, že to, co dnes říká, bude platit i za 15, 30, 50 let, tak na ni nedokázal odpovědět.
A protože křivoklátští starostové i občané jejich obcí nejsou zase tak prostí, jak si někdo myslí, komunikují čile se starosty i občany v již stávajících národních parcích a vědí přesně, co by je čekalo. Scénář je už desítky let stále stejný. Hora slibů, z nichž většina je nesplnitelná, a ty splnitelné se pak stejně neplní. Při návštěvách obcí v národních parcích vidí, jaký je tam stav lesů. Například na Šumavě, která měla na počátku jako hlavní motiv ochrany „ochranu lesních ekosystémů“. To znělo sice pěkně a dávalo naději, že se o lesy bude opravdu někdo starat, jenomže pak přišlo probuzení – ochrana lesních ekosystémů se v Plánu péče změnila na “ochranu přírodních procesů“ a byl konec.
Vždycky, když se někdo o něco stará, musí k tomu mít určité pravomoci, ale také patřičnou dávku zodpovědnosti. Jenomže tak to u národních parků nechodí. K absolutní moci je přičleněná nulová zodpovědnost, dva základní atributy filosofie bezzásahového hospodářství. Podle toho to také dopadlo. Nikdo za nic neručí, co dělá příroda, to je podle nich dobře, i když to skončí „spálenou zemí“. Stejný osud postihl o několik let později i NP České Švýcarsko. Tisíce hektarů spáleného lesa a další tisíce hektarů to možná ještě čeká. Protože přiznání viny a z toho vyplývající poučení pro ochranáře přírody i celé ministerstvo životního prostředí se prostě nekonalo.
Politici se dnes diví, že nejen starostové, ale ani ostatní občané nechtějí diskutovat o tom, jak má nový národní park vypadat, jak má fungovat, kde všude by mohli investovat nabízené peníze, a co všechno dobrého by mohl park obcím, obyvatelům i návštěvníkům přinést. Divíte se jim? Já ne! Když si Vláda napřed určí národní park jako svoji prioritu, pak se chová, jako že už je o něm rozhodnuto, a o ničem jiném už se bavit nechce, tak je to od obcí docela přirozená reakce.
Starostové Svazku obcí jasně deklarují, že už nehodlají diskutovat o ničem jiném, než o jiných variantách ochrany křivoklátské přírody, než je národní park. Ty varianty existují, obce je znají a jsou připraveny některou z nich přijmout. Chybí jen partner na straně MŽP, který by se smířil s tím, že tu národní park prostě nebude.
Poučena zprávami z medií o dřívějších setkáních politiků s občany, které vesměs uváděly poloviční podíl těch pro i proti, vyzvala jedna z včelařek přítomné, aby zvedl ruku ten, kdo souhlasí s vyhlášením národního parku. Ani jedna se nezvedla. Tak jsme zvědaví, zda se opět někde v tisku neobjeví poznámka, že na Křivoklátsku byla polovina včelařů pro národní park.
V závěru jednání předali včelaři panu ministrovi obsáhlý otevřený dopis, v kterém mu sdělují řadu obav a námitek, pro které by na Křivoklátsku měl zůstat zachován už 46 let fungující a osvědčený stupeň ochrany přírody ve formě CHKO.
Pod dojmem prohlášení ministra Petra Hladíka (KDU-ČSL), bez ohledu na vše, co tomu předcházelo, že předpokládá projednání zamýšleného národního parku Křivoklátsko Sněmovnou letos na podzim, skončilo setkání s panem ministrem bez potlesku.
Ing. Miroslav PECHA
křivoklátský včelař
mira.pecha42@seznam.cz