Časopis Myslivost

Od zmíněného názvu se v různých zemích a lokalitách odvíjejí další pojmenování připomenutí této události. V naší mateřské škole jsme tuto událost vzhledem k náplni programu nazvali „Ukliďme svět – na přírodě nám záleží“. 

Environmentální zaměření naší mateřské školy se prolíná celým školním vzdělávacím programem, jehož prostřednictvím se děti nenásilně učí pozitivnímu vztahu k přírodě a úctě k životnímu prostředí. Děti vnímají okolní přírodní prostředí už tím, že v něm žijí a učí se chápat, že je třeba do přírody příliš nezasahovat, naopak ji udržovat v čistotě a chránit.   Každodenní pobyt dětí se uskutečňuje převážně na zahradě mateřské školy, v lese, na louce, u rybníka, u blízké bažantnice apod. Všímají si tedy různých ekosystémů a života v nich. Dalším z environmentálních programů byla oslava Dne Země aneb Ukliďme svět, během které si děti všímaly okolního životního prostředí a snažily se jej s paními učitelkami upravit nebo vyčistit. 


 

Během školního roku plánujeme pro děti různé činnosti a aktivity zaměřené na environmentální vzdělávání, do kterých zapojujeme i rodiče. V rámci programu „Den Země“ jsme vedli děti k pochopení významu čistého prostředí (nejen) v okolí naší mateřské školy. Samotné akci předcházely přípravné činnosti – s dětmi jsme si prohlíželi obrázky, na kterých děti porovnávaly čisté a znečištěné životní prostředí, povídali jsme si, co do přírody patří a co tam nepatří a zdůvodňovali jsme, proč. Vyprávěli jsme si, proč je čistota prostředí, kde žijeme, důležitá, četli jsme si různé tematické příběhy. Na konkrétní den, kdy byla akce Den Země vyhlášena, přišel za dětmi do školky skřítek Vandrovník, který chodí světem a zanechává kolem sebe nepořádek. Maňásková scénka o skřítkovi byla motivační částí k dalším navazujícím činnostem.

O skřítku Vandrovníkovi 

a skřítku Lesníčkovi

Skřítek Vandrovník rád putuje světem, ale dělá kolem sebe velký nepořádek. Přijde také za dětmi na zahradu, kochá se krásnou krajinou, přitom si vybaluje svačinu a odpad hází kolem sebe. Kolem právě jde skřítek Lesníček a velmi se podivuje, co to Vandrovník dělá, je smutný, jaký kolem sebe dělá nepořádek a ptá se dětí, zda je to v pořádku. Na zahradu se přišla podívat také některá zvířátka: přiletí včelka a olizuje kelímek od limonády a plechovku od piva, přijde srnka, která ochutnává chleba i s igelitovým sáčkem, přijde liška a najde sušenku, jezevec přičichává k mastnému papíru od salámu... Skřítek Lesníček polekaně zvolá: „Jééé, to přece nemohou zvířátka papat!“

 Lesníček se dále ptá dětí, zda se jim líbí nepořádek, který po sobě Vandrovník zanechal, ptá se dětí, zda mohou zvířátka jíst odpadky, co by se jim mohlo stát a domlouvá se s dětmi, co s tím nepořádkem společně udělají. Společně pak odpadky po nepořádném skřítkovi uklidí.

 

Kontejnery na odpadky

V další části jsme si s dětmi připomněli, kam se uklízí odpadky, jaké barvy mají kontejnery a co do nich podle barev patří. Poté se děti rozdělily do skupin podle barev jednotlivých kontejnerů: na zahradu jsme rozmístili barevné kartičky (modré, žluté, zelené a černé – všechny přibližně ve stejném množství a tak, aby počet kartiček odpovídal počtu dětí), na domluvený signál se děti rozeběhly a každé si sebralo jednu kartičku. Poté se děti podle barvy kartiček rozdělily do skupin a podle barev dostaly také jména – děti se žlutými kartičkami byly „plastíci“, s modrými kartičkami „papírníčci“, se zelenými „skelníčci“ a s černými „směsíci“. 

 

Vycházka do okolí 

mateřské školy

Barevné kartičky si děti připevnily na oděv a společně jsme se vydali na vycházku do okolí školky, abychom se podívali, zda tam nejsou nějaké odpadky. Odpadky v přírodě vůbec nevypadají dobře, a především přírodě škodí. Děti sbíraly (předem připravené) odpadky v přírodě, dávaly je všechny do igelitového pytle, přičemž říkaly, z jakého materiálu jsou a do kterého kontejneru patří.

 

Ohrožení volně žijící zvěře

Během vycházky v přírodě jsme vedli rozhovory s dětmi o tom, proč odpadky do přírody nepatří. Děti správně poznamenaly, že by se kromě jiných nebezpečí mohla zranit o nějaké odpadky i zvířata nebo jiní drobní živočichové. Děti uváděly příklady:

- Zvířata by se mohla říznout o pohozenou plechovku;

- Mohla by se zranit o rozbité sklo;

- Sníst papír od čokolády nebo tatranky, což by zvířeti jistě neprospělo;

- Mohla by se otrávit zkaženým pohozeným jídlem, apod.

Děti vnímaly okolní prostředí velmi citlivě a snažily se svým vlastním přičiněním o jeho pořádek a čistotu. Tím spíše si uvědomují důležitost čisté a zdravé přírody, a toto uvědomění, získají-li ho již v předškolním věku, s nimi zůstane i v jejich dospělém věku.

 

Další činnosti 

na zahradě MŠ

Paní učitelky pokračovaly s dalšími činnostmi s dětmi v zahradním altánu. V igelitovém pytli měly děti nasbírané odpadky, které ale bylo potřeba roztřídit do jednotlivých kontejnerů podle jejich druhu. Na zahradě mateřské školy však kontejnery nejsou, tudíž děti přemýšlely, kam ty odpady dají. Paní učitelky navrhly dětem, že si kontejnery vyrobí. Děti se opět rozdělily do čtyř skupin podle barevných kartiček připevněných na oděvu a každá skupina dětí dostala velkou papírovou krabici, kterou pomalovala příslušnými barvami kontejneru – skřítci „plastíci“ pomalovali krabici na žluto, „skelníčci“ malovali zelenými barvami, „papírníčci“ vytvořili modrou a krabice „směsíků“ byla černá. Na barevně pomalované krabice – kontejnery nakonec děti ještě nalepily název odpadu (sklo, papír, plast, směs). Po zhotovení „kontejnerů“ každá skupina dětí představila ten svůj ostatním dětem a sdělila, které odpadky do něj například patří. Odpadky z igelitového pytle, které děti nasbíraly v okolí školky, vysypala paní učitelka na zem a děti je postupně třídily do příslušných „kontejnerů“ vyrobených z papírových krabic. 

 

Hra na popeláře

Na uvolnění a vyběhání dětí a zároveň pro zopakování celé akce jsme zvolili pohybovou hru „Na popeláře“. Krabice – kontejnery jsme umístili vedle sebe v zadní části zahrady. Do prostoru zahrady jsme rozházely malé míčky v barvě žluté, zelené, modré a černé. Děti si půjčily podle své volby různá vozítka – dětská kolečka, auta s korbou apod., která představovala popelářské vozy. Na předem domluvený signál nakládaly na vozítka míčky v barvě své kartičky a vozily je do příslušného kontejneru. 

Cílem hry bylo převést rozsypané míčky do kontejnerů, a přitom poztrácet co nejméně kusů – co vypadne cestou z popelářského vozu, nesmí se už naložit. Která skupinka se svým vozidlem bude nejlepší dopravce? Nejlepší byly v závěru všechny děti, protože pochopily, kam patří odpadky a vědí, že se nerozhazují v přírodě. Tato hra slouží pro uvolnění a vyběhání dětí a zároveň pro zopakování smyslu sbírání a třídění odpadků. Zároveň si děti zafixují barvy jednotlivých kontejnerů a druhů odpadních materiálů, jež do nich patří. 

Závěr

Výše uvedené činnosti nebyly jednorázovou akcí, ale mají pokračování. Kontejnery vyrobené dětmi jsme umístili na chodbu mateřské školy, kam děti průběžně vhazují odpadky podle druhu. Tímto způsobem se děti učí pozitivnímu vztahu k přírodě a pochopení významu čistého životního prostředí, ve kterém budou i v budoucnu žít. Je důležité nejen vědět a znát, ale důležitější je konat a pro zdravé životné prostředí něco udělat.

 

Mgr. Mirka STRAKATÁ, 

MŠ Maršovice