Velkou roli hraje přitom i to, že v minulosti bylo obvyklé měřit úroveň myslivosti podle trofejových hodnot paroží, přičemž celé generace myslivců byly přesvědčovány o tom, jakou významnou roli při jeho tvorbě hraje genetika a jak je důležité rigorózně z chovu zvěře vyřazovat všechny z „chovatelského hlediska“ nevhodné jedince.
Přitom bez ohledu na to, že je naprosto absurdní u volně žijící zvěře mluvit o „chovu“, již samotné elementární znalosti biologie by měly stačit na to, aby bylo úplně jasné, že takto úzce pojatá selekce nemůže být vůbec efektivní. Naopak, již ze samotné logické úvahy vyplývá zcela jasný závěr:
Pokud je zájem o zlepšení kvality srnčí zvěře, pak to nelze dosáhnout tím, že se budou průběžně odstraňovat jen slabí srnci, ale v prvé řadě je nutné se zaměřit na srny a srnčata.
Základem kvalitní populace srnčí zvěře jsou kondičně silné srny, které mají předpoklady k tomu, aby odchovaly tělesně zdatná srnčata. Především tyto srny jako potenciálně dobré matky jsou nositelkami toho, co označujeme jako fitness – neboli schopnost k podávání výkonů, kterou dále přenášejí na své potomstvo.
Úspěšná reprodukce klade na srny vysoké nároky a znamená pro ně velkou fyziologickou zátěž, neboť jejich organismus musí jak během březosti, tak i po celé období laktace zpracovat a mobilizovat velké množství živin a minerálních látek.
Začíná to již tím, co pro organismus srn z fyziologického hlediska znamená zajištění normálního průběhu březosti. Porodní hmotnost normálně vyvinutých srnčat se pohybuje mezi 1,2 až 2,3 kg, u dvojčat je průměrná hmotnost asi 1,5 kg. To znamená celkovou hmotnost asi 3 kg, což představuje u srny vážící zhruba 22 kg přibližně 14 % její celkové tělesné hmotnosti! Přitom u zdravých a kondičně zdatných srn je kladení dvojčat zcela normální.
Z tohoto hlediska je březost pro srnčí zvěř náročnější než pro jelení zvěř, neboť porodní hmotnost normálně vyvinutých kolouchů je obvykle nižší než 10 % tělesné hmotnosti laní.
Poněvadž úspěšná reprodukce klade na organismus srn velké nároky, probíhá u nich po delší dobu po oplodnění tzv. utajená (latentní) březost. Jedná se o mechanismus, při kterém v děloze srn dochází po oplození v letní říji k pozastavení vývoje zárodků budoucích srnčat na několik měsíců tak, aby se jeho nejintenzivnější fáze posunula až na následující jarní období.
Proto také během podzimu, kdy se měl organismus srnčí zvěře intenzivně připravovat na přicházející zimu, a hlavně v následujících zimních měsících, nepředstavuje březost pro oplodněnou srnu ještě žádnou mimořádnou fyziologickou zátěž.
V průběhu zimy, a to většinou již od začátku ledna, se zárodky v děloze srny sice již vyvíjí, ale jsou díky takto opožděnému začátku vývoje ještě natolik malé, že to pro zdravou a kondičně zdatnou srnu ještě nepředstavuje nějakou větší zátěž. Pouze u slabých srn reaguje jejich organismus na počínající březost tak, že v případě dvou zárodků často potlačí vývoj jednoho z nich (v extrémních případech se nemusí vyvíjet žádný zárodek).
Teprve v pokročilém stádiu březosti je metabolismus srn stále více zatěžován. Důvodem je obzvláště rychlý vývoj plodů, které během posledních 8 až 10 týdnů březosti přiberou zpravidla více než čtyři pětiny (asi 85 %) své konečné hmotnosti při porodu. V případě dvojčat to znamená zvýšení jejich společné hmotnosti zhruba o 2,5 kg, a to během velmi krátké doby.
Přitom organismus srn se musí během této velmi náročné fáze březosti navíc ještě současně připravovat i na následující poporodní období. To znamená, že nejenže musí velké množství živin a minerálních látek investovat do vývoje rychle rostoucích plodů v děloze, ale kromě toho by si měl ještě vytvářet dostatečné tělesné zásoby lehce mobilizovatelných živin a minerálních látek pro nadcházející období laktace. To je velmi důležité, neboť především v prvních týdnech po kladení musí být ze zásob uložených v těle srny mobilizována značná část živin a minerálů potřebných pro zajištění tvorby dostatečného množství mléka, což je nezbytným předpokladem pro dobrý vývoj srnčat po narození.
V důsledku přípravy organismu na reprodukci musí být některé fyziologické procesy jako například výměna srsti upozaděny. To je také důvod, proč je jarní přebarvování u gravidních srn zpravidla výrazně opožděné a většina plných a vodících srn ještě má zbytky šedé zimní srsti ještě v době, kdy srnci jsou již zpravidla zcela přebarvení. V takových případech není opožděné přebarvování u vodících srn projevem jejich špatné tělesné kondice nebo dokonce příznakem onemocnění, ale zcela normálním fyziologickým jevem. Naopak to může svědčit o tom, že se jedná o dobré matky. Z toho vyplývá důležitá zásada, že
vodící srnu je vždy nutné posuzovat ne podle jejího vzhledu, ale podle jejích srnčat!!!
Vodící srny mají obzvláště vysoký metabolický výkon, neboť musí ve svém těle přeměňovat a mobilizovat velmi velké množství živin a minerálních látek pro produkci mléka. Mléko srn má mnohem vyšší obsah živin než kravské mléko. Jeho složení však v průběhu laktace podléhá určitým výkyvům.
Chemické rozbory srnčího mléka provedené v našich experimentálních zařízeních ukázaly obsah bílkovin asi 7 až 11 % a obsah tuku mezi 5 až 9 %. Pro produkci mléka je přitom nezbytná lehká dostupnost vysoce kvalitní paše. Tomu odpovídají i výsledky našich výživářských pokusů, kdy jsme u srn se dvěma srnčaty v měsících květnu a červnu zjistili v průměru více než dvojnásobný příjem potravy než u nevodících srn zvěře stejného věku.
V pokročilém stádiu gravidity mají vyvíjející se plody v organismu srn jednoznačnou prioritu v zásobování potřebnými živinami a minerály. V případě mírného deficitu těchto látek za méně příznivé potravní situace dojde v těle gravidní srny nejprve k omezenému vytváření zásob potřebných pro pozdější období laktace, neboť v potravě dostupnými živinami z přijímané potravy je přednostně zajištován jejich dostatečný přísun pro rychle rostoucí plody.
V případě výraznějšího deficitu se pro růst plodů ve zvýšené míře využívají i již vytvořené tělesné rezervy matky. To znamená, že méně kvalitní výživa se nemusí ještě nějak významně negativně projevit na vývoji plodů před porodem, ale srny se již nemohou dostatečně připravit na období laktace, což negativně ovlivňuje vývoj srnčat po narození a má za následek jejich nižší hmotnost a sníženou vitalitu (životaschopnost).
Výrazně zhoršená potravní nabídka, ať je její příčinou zhoršená úživnost prostředí nebo nadměrná potravní a prostorová konkurence při příliš vysokých stavech srnčí zvěře, se přitom projevuje nejen na růstu srnčat po narození, ale mnohdy již i na vývoji plodů v době březosti. U kondičně slabých srn v důsledku trvalého potravního deficitu se v děloze často vyvíjí pouze jeden zárodek místo obvyklých dvou, a i ten nakonec v průběhu březosti může odumřít.
To znamená, že pokud někde srny vodí většinou jen jedno srnče a zvýšený počet srn je bez srnčat, je třeba hledat příčinu v příliš vysokých stavech v daném prostředí. V takovém případě je třeba zvýšit odlov, aby se snížila potravní konkurence. Přitom je dobré se zaměřit v prvé řadě na srny, které vodí jen jedno srnče nebo žádné nemají. Pokud ale odlov zůstane na nízké úrovni a slabší srny včetně jejich potomstva nebudou cíleně loveny, kvalita srnčí zvěře v dané honitbě bude trvale stagnovat.
A ještě závěrem k selektivnímu lovu srnců
Ano, také slabé srnce je třeba z populace vyřazovat, ale především je nutné myslet na to, že srnec je vždy jednak odrazem své matky, která mu dá základ do života, a jednak prostředí, v němž žije. Přitom srnec pocházející od slabé matky je zpravidla natolik znevýhodněný, že se jeho handicap v dobrém prostředí již těžko může vykompenzovat.
Na druhé straně také srnec odchovaný dobrou matkou, nemůže v méně vyhovujících životních podmínek své vlohy nikdy plně rozvinout.
A jakou roli přitom hraje genetika? Ano, genetické vlohy do jisté míry také působí, ale jejich význam by neměl být přeceňován. Přitom je třeba brát v úvahu, že veškeré genetické dispozice jsou na potomstvo předávány jak matkou, tak otcem. Přitom u srnců se v reprodukci většinou tak jako tak prosadí ti nejzdatnější, takže průběžný selektivní lov slabých srnců je sice dobrý pro mysliveckou statistiku a výkazy o plnění plánu lovu, ale pro zlepšení celkové kvality srnčí populace nehraje zdaleka tak velkou roli, jaká je mu v myslivecké praxi přisuzována.