Časopis Myslivost

 
Na novele zákona o myslivosti si v minulosti vylámal zuby každý ministr zemědělství. To mě vede k logické otázce - potřebujeme ho? Myslivost nějak funguje. Tak proč taková poptávka po novele?
 
Já myslím, že po více než dvaceti letech od okamžiku, kdy byl zákon o myslivosti napsán a vznikl, tak novelu potřebujeme. Potřebuje to myslivost potřebuje to česká příroda a český les, jednoznačně ano. Myslím, že bylo minimálně šest pokusů se zákonem o myslivosti něco udělat, nikdo z mých předchůdců to ale nedotáhl do konce. Kolem mysliveckého zákona jsou různé zájmy různých skupin, nejen myslivců a není to úplně jednoduché. Já jsem zvyklý dotahovat věci do konce, pokud jsem o nich přesvědčen a když jsem o tom přesvědčen i týmem mých expertů. Nejsem myslivec, ale snažil jsem se problematiku nastudovat, diskutovat s mnoha lidmi, odborníky, vědci z výzkumných ústavů nebo například z univerzit. Vidím, že opravdu jako sůl potřebujeme zákon upravit. A když jsem vstupoval do politiky, a i na ministerstvo zemědělství, tak jsem vždy zdůrazňoval, že se chci chovat jako správný hospodář. Platí to v zemědělství, v lesnictví i v myslivosti, potom je nezbytné skutečně některé věci změnit a upravit.
 
Já tě znám dlouho na to, abych věděl, že nejdeš do konfliktu, pokud nejsi přesvědčený o jeho správnosti. Takže se ptám úplně na rovinu, kdy byl ten okamžik, kdy sis řekl: ano, já otevřu novelu zákona o myslivosti, protože je to potřeba? Co Tě přesvědčilo, že že nový zákon opravdu potřebujeme?
 
Mohu uvést důvody dva, resp. tři.
První důvod je ten, že obraz myslivosti v očích veřejnosti asi není úplně ideální. Z toho vyplývá i to, že počet myslivců rok od roku klesá, přestože se myslivecké spolky podporují všude možně, tak se to nedaří otočit. To by nás do budoucna mohlo všechny doběhnout a mohlo by to doběhnout i český les.
Druhý důvod byl v okamžiku, kdy mě Výzkumný ústav lesního hospodářství a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů konfrontoval s jasnými a tvrdými daty, pokud se jedná o míru poškození v českém lese. Přitom jsme v období, kdy nutně potřebujeme obnovit české lesy po kůrovcové kalamitě. Ministerstvo zemědělství, tedy stát, ročně vynakládá prostřednictvím různých programů a svých podřízených organizací něco mezi 2,5 až 4 mld. Kč na škody, které působí v lesích přemnožená spárkatá a černá zvěř. A jsou to střízlivé odhady, najdeme dokonce čísla vyšší. Takže škody nejen v lesích, ale i na zemědělské půdě byly pro mě druhým důvodem a jasným signálem.
Třetí důvod je spíš věcný a procedurální, neboť nebyl jsem to já, kdo začal připravovat novelu, byla připravovaná už za mého předchůdce a pracoval na ni tým odborníků, expertů na ministerstvu zemědělství a já jsem to pouze převzal. Jasně jsem rozhodl vše na chvíli pozastavit, abych se s novelou a důvody k ní seznámil, a až pak některé věci upravit. Například oproti tomu, jak bylo nastaveno, že se o konečné podobě mají přít a pohádat poslanci ve sněmovně, tak to já nepovažuji ze zkušeností své několikaleté práce na půdě Poslanecké sněmovny za správný postup, neboť by hrozilo, že novela narazí do zdi.
Snažil jsem se trpělivě vydiskutovat argumenty s odbornou a mysliveckou veřejností, a jakkoliv vím, že jsem nedospěl u všech témat ke shodě, tak jsem se rozhodl poslat novelu dál. V tuto chvíli jsme krátce předtím, než pošleme novelu do legislativní rady Vlády.
 
Přemnožená zvěř, tuto mantru já slýchám roky. Z druhé strany ty jako ministr zemědělství víš, že jsme v kulturní krajině prudce navýšili množství biomasy. Je to především intenzivní zemědělství, o kterém bychom tu mohli mluvit dlouho. Ale zvěř reagovala tak, jak nám napovídají nejzákladnější pravidla ekologie. Jsou to konzumenti prvního řádu, biomasy. Spárkatá zvěř se nám namnožila zcela logicky.  A já se tedy ptám, kde je vlastně ta míra "přemnoženosti"? Podle čeho se pozná?
 
Pozná se to podle míry poškození lesa, případně podle míry poškození zemědělských pozemků. Když vidíš louku rozrytou černou zvěří, tak na to nepotřebuji ani UHUL, aby mi to vyčíslil. Škody zvěří jdou opravdu do milionů a do miliard. Takže to je ta míra, je to míra poškození zemědělské půdy a lesních pozemků, lesa jako takového. A nejenom na malých sazenicích, ty se dají oplotit, i když i tam, kde se dobře myslivecky hospodaří, tak se ukazuje, že nejsou potřeba oplocenky, ale je to o tom, jakým způsobem se hospodaří.
Ale my bohužel doposud nemáme jasně stanovenou míru poškození, což právě přináší tato novela a kromě jiného také stanovuje jasné plány lovu a také sankce za to, když tyto plány lovu nebudou plněny. Když někdo nebude chtít respektovat základní cíl, tzn. že myslivost je o péči o zvěř, zvěř patří do krajiny, patří do lesa, ale současně musí být stavy odpovídající, aby les nebyl poškozen. Vždy bude nějaké poškození, já nejsem naivní, abych si myslel, že žádné poškození zvěří nikdy nebude, ale tam, kde se dneska dobře myslivecky hospodaří, tak se pohybujeme pod 3 %, a to je naprosto v pořádku.
Máme už dneska honitby, kde se to daří, velmi dobře se myslivecky hospodaří, zvěř tam je, včetně trofejové, ale současně se tam nemusí využívat ani oplocenky, protože se tam dokázal správně nastavit management v péči o zvěř i o les. Kdyby se to podařilo všude, tak budou všichni spokojeni, včetně myslivců.
 
Velká míra zevšeobecnění je vždy zavádějící. Je velký rozdíl, jak se hospodaří v jednotlivých honitbách. Moje zkušenost ale je, že zvěř je dnes často  vytlačována do krytových ploch, což jsou většinou právě lesní pozemky, nezřídka mlaziny. Je to ale důsledek toho, jak se v přírodě my jako lidé chováme. S Covidem se to ještě zhoršilo. Velké množství lidí se každý den pohybuje v krajině prakticky všude. Zvěř se musí uchýlit do krytu, nemá vlastně jinou možnost...
 
Já myslím, že tady se střetává více veřejných zájmů. Jeden veřejný zájem určitě je mít pestrou krajinu. My se snažíme do zemědělské krajiny vnášet nové prvky jako jsou solitérní stromy, stromořadí, meze. Pokud chceme drobnou zvěř vrátit do krajiny, tak musíme vytvořit příznivé podmínky.
Ale pak máme taky veřejný zájem, který souvisí s tím, že les je národní dědictví a já určitě chci, aby lesy byly otevřené. Les není jen pro zvěř, je i pro veřejnost. Veřejnost má právo do lesa vstoupit, má právo využít les pro svoji potřebu, to máme mimochodem i v zákoně, bohatství, které les dává jako jsou lesní plody, houby, borůvky, maliny, jsme v tom mimochodem premianti v Evropě a není to něco, co bych chtěl omezovat. A už vůbec nechci omezovat vstup lidí do lesa. A zase je třeba vyváženost, aby ti, kteří do lesa jdou, aby respektovali, že v lese žije zvěř a že i zvěř má mít odpovídající podmínky pro svůj život.
Už jsem jednal s generálním ředitelem Lesů ČR, vytváříme metodický pokyn, který by měli využívat i nestátní vlastníci lesů, aby byla jasná pravidla využívání lesů lidmi. Nemůže to být na úkor lesa, krajiny, ani zvěře, byla by ale chyba, pokud bychom se pustili do války s cyklisty, turisty, s veřejnosti, to je nesmysl. Je to o vyváženosti veřejných zájmů.
 
Myslivci mají někdy pocit, že jsou takoví fackovací panáci. Vlastníci lesa mají zájem na co největší produkci dřevní hmoty, říkají, zvěře je moc, zvěř je nepřítel, protože nám ničí sazenice a lesní porosty. Musíte zvěř likvidovat.
Z druhé strany myslivec dostává za uši od veřejnosti. Střílí ta krásná zvířátka. Přitom jsou myslivci posledními, kterým leží na srdci prospěch zvěře. Ale tváří v tvář vší té kritice si říkáme - tak co po nás vlastně společnost chce?
 
Jednak opravdu nemluvme o likvidování zvěře, ten pojem jsem nikdy neřekl a nepatří do žádné debaty. Bavíme se o regulaci, to je naprosto jiný, opodstatněný pojem. K regulaci patří i to, že nejenom že zvěř chováme, pečujeme o ni, ale že ji i střílíme, je to integrální součást myslivosti.
Když jsi mluvil o svízelném obrazu mysliveckého stavu, je to podobné jak se zemědělci a farmáři. Ti se taky neustále cítí, že jsou nepochopení a vytěsnění na okraj. Mělo být naším společným zájmem obraz myslivců v očích veřejnosti zlepšit. Možná tím, že se dokážeme shodnout na základních parametrech mysliveckého zákona a velmi trpělivě vysvětlovat veřejnosti, jaká je role myslivců v krajině. Ano, já se potýkám s tím samým, že každý, kdo vezme do ruky zbraň a střelí srnce, jelena, zajíce, tak je považován za vraha. To je úplný nesmysl. Mám doma králíky, taky toho králíka vezmu za uši. Přece základní princip je, že zvěř je tady pro člověka i třeba pro tu zvěřinu. Pojďme ukázat, že je skvělý jelení guláš nebo srnčí steaky, považuji proto třeba za smysluplnou podporu myslivců směrem k veřejnosti propagaci zvěřiny.
Ale znovu říkám, je to o nějaké míře vyváženosti a budeme muset společně umět ukázat, že myslivost posunujeme do 21. století. Novela by měla zajistit i to, aby se myslivost stala atraktivní i pro mladou generaci. Občas si kladu otázku, jak to že třeba v případě rybářů počty poměrně dobře rostou. Rybářů prostě přibývá a daří se jim oslovovat mladou generaci a u myslivců to tak není? Já vím, že se to nedá úplně porovnat, po myslivci chci asi podstatně víc. O zvěř musí pečovat, v zimě zavézt krmení do lesa do krmelce, protože po něm stát chce, aby se se zvěří správně hospodařilo, včetně udržování přiměřených stavů. To nemůže být jen o tom, že zvěř krmím a mám radost, když ji sleduji dalekohledem, jsou v tom i prosezené hodiny na kazatelně při lovu.
Máme honitby a myslivecké hospodáře, kteří to dělají skvěle, a dokonce si myslím, že jich je většina. Tam není žádný problém, ani s vlastníkem zemědělských pozemků, ani lesa. Tam není problém se škodami. Jsou tam skvělé vztahy a funguje to. A já bych chtěl, aby toto fungovalo všude. Nejsem naivní, takže vím, že vždycky jsou problémy, to platí všude, ale pojďme zlepšovat i mezilidské vztahy. Souvisí to s venkovem, s udržováním tradic. V novele zákona není ani jedna věta, která by šla proti udržování tradic myslivosti. Mám radost, když potkám myslivce, který má na sobě klobouk, uniformu, je hrdý na myslivecké tradice i třeba patrona myslivosti sv. Huberta. Vážím si každého myslivce, jestli mu je devadesát nebo devatenáct.
 
Zeptám se tak, jak by se tě možná zeptali mnozí z mých kolegů někde na vesnickém bále nebo na podobném setkání. Připravuješ novelu zákona o myslivosti a když je něco nového, tak by to mělo být lepší. Když novela projde, v čem se bude českému myslivci žít lépe, v čem to bude lepší?
 
To je na dlouhou odpověď. Začnu tím, co je jeden z podle mě opravdu pozitivních efektů. Snažíme se zjednodušit práci myslivců, proto zavádíme jednotný elektronický systém myslivosti, byť s odkladem dvou let, abychom systém dokázali připravit. Některými bylo vyčítáno, že to je signál, že staří myslivci mají definitivně flintu pověsit na hřebík. Není to pravda, za evidenci bude odpovědný hospodář, a i fotky zvěře se dají vyřešit úplně bez problémů. Nechci po zasloužilých myslivcích, aby si kupovali chytrý telefon, to s tím nesouvisí.
Naopak si myslím, že myslivost dokážeme posunout v tomto ohledu do 21. století, takže to může být tou pozitivní motivací pro mladou generaci.
Pak je tam spousta drobných technikálií. Novela obsahuje asi dvě stovky novelizačních bodů. Připravovali jsme je s odbornými kruhy, s mysliveckou veřejností, s ČMMJ a s dalšími organizacemi, tam jsme jednoznačně ve shodě.
Třetí věc, která si myslím je důležitá, bude jasno, co je poškození lesa, kde už je poškození přiměřené, kde není přiměřené, zákon to stanoví najisto.
A budeme mít posílenou státní správu myslivosti, která bude partnerem pro jednotlivé myslivecké spolky a pro myslivecké hospodáře. Já vím, bude to možná běh na dlouhou trať. Aby státní správa fungovala, tak tam musí být lidé oboru znalí, a to se nepodaří ze dne na den. Ale věřím, že stejně tak, jako u lesního hospodářství, protože tam pracujeme se stejným modelem, tak že i toto se podaří.
 
V čem by to partnerství mělo spočívat? Myslivecký hospodář bude partnerem pro státní správu? Protože v této chvíli ji asi mnoho lidí chápe spíš jako určitý kontrolní orgán.
 
On to bude samozřejmě kontrolní orgán, ale měl by to být zároveň orgán metodický. Máme tu Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, budeme mít i UHUL, který bude zodpovědný za stanovení přiměřeného stavu zvěře. A ze strany státu chceme působit pozitivně metodicky směrem k myslivecké veřejnosti, takže proto bude důležitá role státní správy.
 
Velkým otazníkem je navrhovaná změna v minimální rozloze honiteb. Nebudeme si zastírat, že to je bod, který je sporný. A to jsi věděl! Co tě vedlo k rozhodnutí, že jsi do toho přesto šel? Je navrhovaných 250 ha minimální výměry honitby taková hodnota, že ti stojí za to projít si martýriem debat, kritik apod.?
 
Ano, je to pro mě trochu nepochopitelně nejsenzitivnější bod ze strany některých zástupců myslivecké veřejnosti. Moc tomu nerozumím, protože já si myslím, že daleko zásadnější je například otázka povolenek pro vlastníky pozemků, ať už zemědělských nebo lesnických. Ale toto beru jako nějaký symbol, nějakou mantru, která tady vznikla už v předchozích letech.
Je to nějaké dědictví, těch 500 ha si neseme od roku 1962, kdy o tom bolševici rozhodli. Vlastně tehdy v roce 1952 byla definitivně stvrzena kolektivizace zemědělství a bolševik definitivně zlikvidovat českého sedláka a zcelil zemědělské pozemky do obrovských lánů, fakticky je ukradl. A z toho se české zemědělství nevzpamatovalo nikdy a vlastně i to je jedním z důvodů, proč máme dnes zemědělství unikátní v Evropě. Máme rodinné farmy těch, kterým vrátili pozemky a začali na nich hospodařit po roce 1989, ale pořád tu máme také dědictví JZD a státních statků v podobě zemědělských podniků středních i velkých. A není to něco, co bych měl ambici zrušit, ale snažme se nastavit systém spravedlivý pro všechny segmenty.
Co bylo motivací tehdy zavést 500 ha jako minimální výměru honitby? Definitivně roztrhat staré historické vlastnické vazby a ukázat, že šlechta a její potomci tady nemají co dělat. To se bolševikovi bohužel podařilo a zůstalo to platné dodnes.
Při debatách, jak má být zákon nastaven a zda půjdeme do změny minimální výměry nebo ne, hrálo roli, že myslivecký zákon je spojitou nádobou s novelou lesního zákona. Upřímně řečeno, pokud by jeden z nich měl narazit, nebýt schválen, tak to bude problém pro české lesy. Ne pro mě, jako ministra zemědělství, ale pro české lesy, pro českou přírodu a pro českou krajinou. Lesní zákon hodně liberalizujeme pro vlastníky lesů, necháme jim větší prostor. Ukazuje se, že přirozená obnova lesa je tou správnou cestou a vyzkoušeli jsme si to pokusně během kůrovcové kalamity, kdy jsme zvedli dobu obnovy lesa na pět let. Za pět let se ukáže, co se obnoví přirozeně a zbytek dosázíme. Šetříme finanční prostředky vlastníků a vracíme zároveň pestrost lesa, měníme i jeho skladbu.
Musíme ale zajistit, aby dva systémy fungovaly jako integrální celek, myslivost, zvěř a les jako takový. Otázka minimální výměry honitby je otázka nějakého symbolu, ke kterému se hlásí část myslivecké veřejnosti a vnímá to jako nějaké ohrožení svých historických zájmů, práv nebo nevím čeho. Moc tomu nerozumím. Toto opatření nebude mít přímý vliv na početnost zvěře v lesích, opravdu ne.
Bude to mít nepřímý vliv v tom, že to může být motivační faktor pro ta myslivecká sdružení, kde třeba nefungují vztahy s majiteli lesa nebo zemědělských pozemků, jak by měly. Ano, vytváříme nepříjemný tlak, ale to je vlastně správně, já chci, aby vztahy byly pozitivní, aby se do mysliveckých sdružení mohli dostat noví členové. Mnohde to tak funguje, jsou případy, že naopak ne a já vytvářím nepřímý tlak na to, aby se vztahy zlepšily, aby se furt nemusely počítat a platit nějaké újmy. Pak běží letité soudní spory, které stejně nic nevyřeší.
Pokud se minimální výměra sníží na 250 ha, tak to bude motivace pro ty, kteří kašlou na své vlastní zájmy a nevnímají myslivost jako ten celek včetně péče o les, o zemědělskou půdu, o krajinu.
A tam, kde to nefunguje a bude někomu patřit třeba 400 ha lesa jako celek, kde bude hospodařit nějaké myslivecké sdružení, které neplní plány lovu, nedá se s ním komunikovat, nevezme majitele lesa mezi sebe, aby se mohl podílet na plnění plánu lovu, tak tam skutečně může nastat to, že se dotyčný rozhodne dělat si myslivost sám a lépe. A bude to na místě právě proto, že jedním z důležitých cílů, které naplňujeme novelou, je právě posílení práv vlastníků lesa i zemědělské půdy.
 
Obava, která z myslivecké veřejnosti zaznívá, je to, že se právě vztahy na vesnicích tímto mohou rozbít. Myslivost byla a je emotivní záležitost. Tahle obava se váže i k nárokovým povolenkám pro vlastníky pozemků. Honební společenstva nebo častěji myslivecká sdružení jsou svým způsobem uzavřené komunity. Najednou tam přijde někdo z venku, komu oni budou muset povolenku dát a víš sám, jak v tuto chvíli začínají fungovat klasické základní lidské sympatie, antipatie, co zlé krve to může nadělat…
 
Ale uzavřená societa je přece úplně špatně, problém jsou uzavřené myslivecké spolky. Buď mezi sebe chci pustit toho mladého, který se chce do práce zapojit, anebo to dělám desítky let a je to moje právo, nikdo mi do toho nebude kecat, žádný digitální systém tu nechci a ty vlastníku mlč, já tady pečuji o svoji zvěř a nic střílet nebudu. Přeháním úmyslně, ale to je přesně ten problém. Tam, kde tato špatná filosofie nebo přístup neplatí a já si opravdu myslím, že to je většina, tak tam vztahy fungují jinak a lépe a žádné škody se neřeší, protože se dotyční umí domluvit. Buď si hospodaří na svém, ale i když je to honitba propachtovaná, tak to dobře funguje, chce to jenom se respektovat.
Já chci po zemědělcích a po majitelích lesa, státních i nestátních, aby respektovali roli myslivosti v krajině, ale z druhé strany musí platit to samé. I myslivec musí respektovat právo vlastníka. Představ si, že ti patří les a patnáct let rostoucí strom odrbe spárkatá, tak co budeš dělat? Máš stromy v lese proto, aby tvůj vnuk za desítky let měl z lesa hospodářský prospěch, ale pokud poškozený strom vůbec doroste, už nebude mít nikdy tu hodnotu, bude mít poloviční nebo čtvrtinovou hodnotu, než by měl. Pokrčíš rameny a řekneš, no jo, myslivci nestřílí, neregulují stav zvěře a musím se s tím smířit?
 
 
Pro mě je pak otázka, zda by nebylo nejlepší řešení, aby nároková povolenka a všechny tyto mimořádné záležitosti nastupovaly až ve chvíli, kdy víme, že to u uživatele honitby nefunguje a že problém nastává?
 
Já ti rozumím, pojďme společně obraz myslivosti v očích myslivosti měnit, ale musíme k tomu být otevření, jak já nebo ministerstvo zemědělství, stát, tak i myslivecká veřejnost.
Pokud se týká povolenek, ano aktuálně v zákoně to skutečně máme nastavené velmi přísně nárokově, ale zrovna tady si myslím je prostor pro debatu. Poté, co zákon projde Vládou, tak nás čeká dlouhý legislativní proces v Poslanecké sněmovně a na rozdíl od minimální výměry honitby, kdy to fakt je pro mě nepochopitelný symbol, kdy se reálně nestane téměř nic a bude to mít minimální dopad a je to otázka napravování historických křivd, tak pokud se jedná o povolenky, zda mají být nárokové nebo sankční na základě nesplněného plánu lovu nebo poškození, tak jsem připraven debatu vést. Výhrady, které jsi zmínil, já beru jako relevantní.
 
Poslední otázkou je záležitost vyřazení některých druhů zvěře ze zákona o myslivosti. Já jsem v reakcích na předloženou novelu zaznamenal velké jásání právě nad tímto bodem ze strany různých nevládních a neziskových organizací, které se hlásí k ochraně přírody. Asi rozumím tomu, proč tomu tak je. Ale nerozumím, proč jim na to stát kývl. Začíná být problém s bobrem, s vydrou apod. Proč se stát chce zbavit možnosti poměrně jednoduchou úpravou vyhlášky umožnit regulaci těchto druhů zvěře? Kdo a jak to pak bude zajišťovat?
 
To je zase nepochopení, ale pokusím se to vysvětlit. Vzniklo to na základě debaty s ministerstvem životního prostředí. Nad zákonem jsme se snažili vypořádávat i jejich připomínkami a seznam druhů převádíme do zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Pokud dojde k nějakým problémům podobným jako s kormoránem, tak pak se vrací do role na prvním místě myslivec nebo místní myslivecké sdružení. Takto je to nadefinované. O tom jsme vedli debatu delší s MŽP.
Orgán ochrany přírody musí oslovit příslušný myslivecký spolek, který pokud bude chtít, tak se bude věnovat regulaci. Ale je potřeba říct, že my vlastně převádíme jenom ty druhy, se kterými myslivci nehospodaří, nepřikrmují je, nepečují o ně, tak ty dáváme skutečně pod režim ochrany zákona 114 a v případě, že by se ten režim ochrany změnil, tak logicky budou převedeny zpět. Čili si myslím, že nic takového, že bychom tím brali práva myslivců nebo něco podobného, neplatí. Jednak vždy budou myslivci v případě potřeby osloveni ze strany AOPK, to platí mimochodem u vlka. Tady znovu říkám, že převádíme tu část zvěře, se kterou myslivci stejně nemají co do činění, nehospodaří s ní, nepřikrmují, převod pod režim zákona 114 mi přijde přirozené a opravdu to nezpůsobí to, že by se zmíněné druhy dostaly mimo případnou gesci myslivců.
 
Já se teď omlouvám a je to možná jenom způsobeno mým nepochopení. Ale když nějaký druh živočicha nebude v zákoně o myslivosti, nebude to tedy podle zákona zvěř, podle jakého systému bude myslivec na osloven k jeho regulaci? A bude osloven kým? Jako myslivec přeci nemůžu lovit podle jiného zákonného ustanovení než podle zákona o myslivosti.
 
My tím zjednodušujeme administrativu. Dneska když je druh v zákoně o myslivosti, a je to chráněný druh, tak je složité jednání s orgány ochrany přírody a krajiny, posouzení atd. A než se dospěje k tomu, aby skutečně myslivec mohl provést odstřel na daném konkrétním místě, tak je to běh na dlouhou trať. Příklad vlka je toho důkazem. Já myslím, že bohužel ze svého pohledu, problémy s bobrem, vydrou známe a začínají být skutečně v některých oblastech velmi závažné. V případě schválení novely by vše mělo být administrativně jednodušší, celé vypořádání orgánem ochrany a přírody a stanovené regulace by mělo být jasné a OPK bude muset ze zákona oslovit příslušný místní myslivecký spolek. Uvedu zjednodušený příklad. Přemnožená vydra působí někde velké hospodářské škody, řeší to místní správa, řeší to orgány ochrany přírody, konstatují ano, tady je vydra přemnožená, je potřeba čtyři kusy odstřelit a bude osloven místní myslivecký spolek. Hospodář řekne, ano posílám tam dva kluky, oni se o to postarají, anebo řekne ne, my na to nemáme kapacity, řešte si to po svém.
 
Mnoho zelených organizací chrání všechny možné druhy živočichů, ale to, že dneska děti nevědí, jak vypadá koroptvička a že divoká populace bažanta je dnes vzácností, jakoby nikoho ani nezajímalo. Vnímáte na ministerstvu problém s drobnou zvěří a má stát v plánu s tímto něco dělat?
 
Byl bych rád, aby se druhy drobné zvěře do krajiny vrátily a stát určitě má k tomu vytvářet podmínky. Znovu se vracím k tomu, co jsem říkal na začátku dnešního rozhovoru, tzn. že chceme tomu přizpůsobovat krajinu prostřednictvím toho, že se nám bude dařit postupně rozbíjet velké půdní bloky vytvářením remízků, vracením stromů do krajiny. To není málo, protože pak tam má přirozené životní prostředí drobná zvěř.
Pak je to i o spolupráci právě s ministerstvem životního prostředí a s OPK, abychom podpořili ty programy, které budou drobnou zvěř vracet do české krajiny.
Drobná zvěř se nám dostala do minimálních stavů i tím, jakým způsobem jsme začali používat pesticidy, umělá hnojiva apod. A tady se české zemědělství výrazně posunulo za poslední roky, patříme ke špičce Evropy v minimalizaci používání pesticidů. Je vícero různých přístupů k řešení problémů s drobnou zvěří, pokud bychom nalezli další program pro návrat koroptví, křepelek, jak toto podpořit, tak já jsem připraven se o tom bavit i s mysliveckými spolky.
 
Kdybys měl na konci našeho rozhovoru vzkázat něco českým myslivcům, co se týká novely? Panuje celá řada různých obav, možná i nedorozumění, nepochopení. Co by si myslivci měli odnést do dalších měsíců, kdy se o zákoně bude jednat a budou se k nim dostávat různé mediální zprávy?
 
Asi to, že chápu myslivost jako službu veřejnosti v celém komplexu, o kterém jsme se tady bavili. Opravdu nejsem ten, který by šel myslivost poškodit, nebo který by chtěl s myslivci bojovat. Ale pojďme společně hledat kroky a cesty, které pomohou zlepšit obraz české a lidové myslivosti v očích veřejnosti. To vše souvisí i s novelou mysliveckého zákona.
Pokud nezměníme náš společný přístup, tak žádná novela, byť sebelepší, stav nezmění. Ale já jsem si jist, že chceme společně dosáhnout stejného cíle a já osobně chci, aby myslivost zůstala zachována pro příští generace. A to nejen pokud se jedná o péči o krajinu, přírodu a zvěř samotnou, ale také jako součást veřejného společenského života, který patří na náš venkov. Já děkuji všem myslivcům za to, co dělají, velmi si toho vážím. Opravdu nejsem nepřítel české myslivosti, ale naopak chci hledat společně cesty do budoucna.
 
Já moc děkuji za to, že jsi přišel do našeho pořadu a asi popřeji, abys drtivou většinu myslivců dokázal přesvědčit, že jsi na jejich straně a že cesta, kterou myslivost bude nutně v následujících měsících ohledně novely kráčet, bude cestou společnou.
 
připravil Martin HORÁLEK