Skutečnost, že vyměšování hormonu z hypofýzy řídí hladinu testosteronu, byla dokázána výzkumem na laboratorních a domácích zvířatech. Celý parožní cyklus je tedy ovlivněn množstvím testosteronu v krvi. V době, kdy má srnec nejnižší hladinu testosteronu, má parůžky v růstu. Vlivem zvyšující se hladiny testosteronu se růst zastavuje, parůžky se zpevňují minerálními látkami, lýčí zasychá a srnec se ho zbavuje vytloukáním.
Naopak po skončení říje hladina testosteronu klesá, a klesne-li pod určitou limitní hranici, srnec parůžky shodí.
Fakta a skutečnosti v oblasti hormonálního řízení
Růst parůžků podněcuje růstový hormon somatotropin, který je vylučován předním lalokem hypofýzy. Již mnohokrát bylo dokázáno, že paroží na hlavě jelenovitých lze udržet libovolně dlouho, a to především injekční aplikací příslušných dávek pohlavních hormonů jak samčích (testosteron), tak samičích (estradiol). Například srnec může při podávání těchto látek nosit stejné parůžky třeba dva i více let. Období lze naopak i zkrátit například kastrací jedince, což jsem výstižně popsal a obrazově doložil v druhém díle trilogie zaměřeném na abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku.
Růst parůžků souvisí s činností samčích pohlavních žláz, při jejichž poškození dochází u parůžků k růstovým poruchám. Samčí pohlavní hormon testosteron utlumuje vyměšování růstového hormonu, růst parůžku ustává a podporuje spolu s hormony nadledvinek jeho vyztužování minerálními látkami.
Tvorbu parůžků tedy ovládá celá soustava žláz s vnitřní sekrecí, přičemž řídicí úlohu má hypofýza, která je ovlivňována délkou denního světla.
Koncem léta, tedy v době po říji, ustává velmi rychle činnost pohlavních žláz – ráží. Tím pohlavní hormon přestává brzdit vliv růstového hormonu hypofýzy a v pučnici dojde k iniciování procesů, završených odpadnutím parůžků. Celý koloběh tvorby parůžků tak může znovu začít.
Hormon testosteron a jeho primární funkce
U srnců držených v zajetí se dá vývoj parůžků experimentálně ovlivňovat aplikací různých hormonů. Například androgeny (samčí hormony) brzdí vliv estrogenů (samičích hormonů) a obráceně. Pro pochopení všech souvislostí spojených s touto problematikou uvedu několik elementárních příkladů.
Pokud srnci v době, kdy má parůžky v růstu, aplikujeme (intramuskulárně, resp. intravenózně) pohlavní hormon testosteron, zastavíme mu růst parůžků. Parůžky vývojově ustrnou ve stupni, v kterém se nacházely těsně před aplikací testosteronu. Tedy například když srnci, který by běžně produkoval parůžky šesteráka, aplikujeme testosteron v době, kdy se mu z lodyhy začnou členit přední výsady, vyrostou mu namísto parůžků šesteráka parůžky nižšího vývojového stupně, tedy stupně vidláka. Zjednodušeně řečeno, aplikací testosteronu se zastaví vývoj parůžků ve fázi, ve které se aktuálně nacházely.
Pokud srnci testosteron aplikujeme v době před shozením parůžků, srnec parůžky ve standardním termínu neshodí a bude je nosit celé následující období.
Časově řízenými aplikacemi pohlavního hormonu testosteronu tak můžeme ovlivnit celý vývojový cyklus parůžků a docílit například toho, že srnec bude stejné parůžky nosit celé následující období nebo klidně i celý život!
Případy srnců s fenoménem předčasného shození
V souvislosti s výše uvedeným pohlavním hormonem testosteronem významně souvisí i případy, které se vymykají všem dosud platným zákonitostem a tradovaným zásadám. V populacích srnčí zvěře je totiž možné pozorovat jedince, kteří z různých příčin shazují parůžky předčasně, tedy vzhledem k biologickému věku až nepřirozeně brzy. Těchto případů rok od roku přibývá a myslivci se mě často dotazují, co může být příčinou této patologické anomálie.
Jen v loňském a předloňském roce jsem zdokumentoval několik desítek případů s touto biologickou zvláštností, a to je přitom nutno přihlédnout ke skutečnosti, kolik podobných případů není zdokumentováno a uteklo tak naší pozornosti.
V oblasti biologie parožení se jedná o skutečné fenomény, které naše příroda vydala jako jedno z dalších, dosud neobjasněných záhad a tajemství. Příčina těchto poruch není dosud známa a exaktně objasněna. Podle mého názoru ale významně souvisí s poruchou látkové výměny a zejména s destabilizací pohlavního hormonu testosteronu.
Disbalance pohlavního hormonu testosteronu
Prostřednictvím telefonátů a elektronické korespondence mě velice často přicházejí dotazy, ve kterých myslivci popisují případy ulovených srnců (v období srnčí říje) s čerstvě shozenými parůžky (resp. parůžky nevyvinutými) a chtějí znát racionální vysvětlení tohoto fenoménu.
Jak jsem již několikrát uvedl ve svých pracích, shazování parůžků není ovlivněno věkem jedince, jak se stále dokola uvádí a omílá, ale je ovlivněno zejména zdravotním stavem jedince a jeho kondicí. Z toho vyplývá, že zdravý srnec v dobré kondici udrží parůžky na hlavě déle než srnec nemocný, poraněný, tělesně hendikepovaný nebo opakovaně stresovaný. Různá onemocnění či mechanická poranění kostry, resp. kontuze různých rozsahů a charakterů, se mohou významně promítnout do termínu shazování.
Termín shazování může ale významně ovlivnit i disbalance hladiny testosteronu, tedy skutečnost, kdy se z nějakého důvodu tato hladina sníží a iniciuje fyziologické shození parůžků.
Jsem přesvědčen, že tímto jsem vysvětlil případy srnců s výše popisovanou patologickou anomálií v oblasti hormonálních činností, kdy dochází k potenciální disbalanci pohlavního hormonu testosteronu, v jehož důsledku dochází u srnců k předčasnému shození parůžků, resp. částečnému či úplnému utlumení. Testosteron je totiž ve vztahu k vývojovému cyklu srnčích parůžků hlavním a naprosto klíčovým faktorem!
Při preparaci lebek ulovených srnců si těchto biologických ukazatelů velice často všímám. Lebky mnohdy i mladých srnců (ulovených v červenci až srpnu) mají na pučnicích pod růžemi opticky zcela zřetelnou demarkační dělicí linii z rozrušených kostních buněk, což je jasným důkazem toho, že by během několika dnů srnec parůžky shodil. Na doprovodných snímcích jsou zachyceny trofeje srnců ulovených v červenci a srpnu s vytvořenou jasně viditelnou demarkační dělicí linií.
VLIV SLUNEČNÍHO ZÁŘENÍ NA VÝVOJ SRNČÍCH PARŮŽKŮ
Myslivecká literatura často uvádí, že významným faktorem ovlivňujícím kvalitu a sílu parůžků je sluneční svit. Všeobecně se uvádí, že délka a intenzita slunečního svitu je v přímé interakci s růstem paroží, generuje vitamín D a ovlivňuje vstřebávání, resp. ukládání minerálních látek v organismu.
Exaktní fakta a skutečnosti
Ověřováním platnosti tohoto faktoru jsem se v průběhu svého privátního výzkumu biologie srnčí zvěře intenzivně zabýval a v závislosti na charakteru počasí a délky slunečního svitu vyhodnocoval u srnců podle známého biologického věku všechny generalizované a uváděné skutečnosti. Má měření přinesla na poli mysliveckého výzkumu velice zajímavá a cenná zjištění.
Ukázalo se, že platnost těchto zevšeobecňovaných ukazatelů a dogmat nemá příliš vysokou vypovídající hodnotu a v myslivecké praxi se nedá paušalizovat. Výsledky exaktních měření jasně ukázaly, že doba sluneční aktivity není v přímé interakci a takové míře uplatnitelnosti, jak se často uvádí, a na sílu a celkovou expresi parůžků nemá příliš velký vliv.
Z důvodu objektivity a vypovídající hodnoty jsem délku sluneční aktivity vyhodnocoval v průběhu uplynulých patnácti let. Mohu konstatovat, že délka sluneční aktivity byla v různých letech sledovaného zimního období značně rozdílná a podle mých měření a záznamů se pohybovala v rozmezí od 85 do 365 hodin (měřeno v období prosinec, leden a únor).
Sluneční aktivita ve vztahu k růstu parůžků
Na tomto místě musím konstatovat, že ani rok 2012, v kterém jsem zaznamenal nejvíce sluneční aktivity (celkem 365 hodin), nepřinesl kýžená očekávání a nedošlo k produkci silných trofejí.
Srnci v experimentálních výbězích nasazovali objemově standardní parůžky odpovídající jejich genetickým dispozicím, individuálním parožním potenciálům a zejména průměrům pučnic. Významným příkladem této skutečnosti je trofej mého nejsilnějšího srnce zájmového chovu Jůlínka, která v tomto slunečném a pro parožení „příznivém“ roce (oproti trofeji z předcházejícího roku) spadla o významných 15 b. CIC. V následujícím roce (2013), který nebyl zdaleka tak slunečný jako rok 2012, došlo u Jůlínka k nárůstu o 42 b. CIC, tedy ze 186 na rekordních 223 b. CIC.
Na tomto místě musím upozornit, že Jůlínek, stejně jako ostatní vyhodnocovaní srnci, byl krmen v každém roce stejným krmivem. Takže je naprosto vyloučené, že k zesílení trofeje došlo vlivem změny výživy, která by mohla ovlivnit dynamiku a akceleraci růstu parůžků. Taktéž parazitární onemocnění byla na základě koprologického vyšetření ve všech sledovaných letech u všech jedinců vyloučena.
Mám exaktně vypozorováno, že v letech, kdy došlo k nárůstu silných medailových trofejí neměl sluneční svit příliš velký vliv. V této oblasti totiž více záleží na genetickém potenciálu a individuálních schopnostech srnce produkovat silné trofeje. Společně s kvalitní výživou se pak může pozitivně ovlivnit růst parůžků.
V oblasti studiu sluneční aktivity je nutno přihlédnout k diametrálně odlišným typům a charakterům honiteb. Ve vztahu k délce slunečního svitu a jeho významu pro parožení by se měla primárně zohledňovat skutečnost, že srnci žijících ve stinných lesních komplexech nejsou slunečními paprsky prakticky vůbec ovlivněni. V této oblasti by se naopak mohli více uplatnit srnci z polních honiteb, kteří v době parožení žijí v otevřené kulturní krajině a téměř celý den mohou být vystaveni slunečnímu svitu.
Na základě mých pozorování mohu konstatovat, že ani charakter počasí, resp. teplota vzduchu, nemá na růst a celkovou expresi parůžků příliš velký vliv. Zejména extrémně teplé zimní počasí v době růstu paroží se nemusí vždy pozitivně promítnout na produkci silných trofejí, jak se často uvádí. Podle mého názoru a získaných zkušeností je v oblasti parožení vše mnohem složitější.
Klimatické podmínky a kvalitní výživa
Jak jsem již uvedl výše, teplotně mírná zima nemusí vždy vést k silným trofejím. Mám vypozorováno, že je tomu spíše naopak. V drsnějších zimních podmínkách, kdy teplota vzduchu i přes den padá pod bod mrazu, bývají parůžky srnců daleko silnější, než v zimách mírných, bez sněhové pokrývky.
Vysvětlení je naprosto jednoduché a doslova se nabízí. Jednak není tak výrazná zamořenost parazitů, kteří v teplejších zimách snáze přežívají a negativně ovlivňují vývoj parůžků. Velký akcent však dávám na skutečnost, že srnčí zvěř navštěvuje krmná zařízení ve větší frekvenci a dynamice a tím pádem odebírá větší množství nutričně významných krmiv. Například kvalitní jadrné krmivo (ve vztahu k látkové výměně) se po jejím správném biologickém využití transformuje v kvalitní silnou trofej. V honitbách, kde se správně a smysluplně provádí péče o zvěř v podobě podzimního a zimního přikrmování, je proto možné vyprodukovat trofejově nejsilnější jedince.
Vyhodnocení a závěr
Analýzou nashromážděných dat a výsledků mohu učinit jediný, a to zcela objektivní závěr. Délka a intenzita slunečního svitu, stejně tak klimaticky „příznivé“ podmínky, kdy se teplota vzduchu pohybuje vysoko nad bodem mrazu, nemá žádný vliv na produkci kvalitních a silných trofejí.
Na expresi a celkovou sílu parůžků mají vliv jiné faktory, jako je zejména zdravotní a kondiční stav jedince, genetický a parožní potenciál a v neposlední řadě předkládaná potrava v době parožení.
Hlavní akcent však dávám na klidový faktor (pohodu jedince), který je nadřazen všem ostatním faktorům a v oblasti parožení hraje naprosto klíčovou roli! Jedině klid společně s dobrým zdravotním stavem a kvalitní výživou dokáží ovlivnit kvalitu a sílu parůžků.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
privátní výzkum biologie srnčí zvěře