Jak vlastně pachová zradidla a odpuzovače fungují?
Ve své podstatě se jedná o koncentráty, které imitují pach predátorů a pach člověka. Zvěř má geneticky zakódován specifický pach predátora, kterého ani nikdy v životě nepotkala, ale moc dobře pozná, že je nějaké nebezpečí a reaguje. Funguje to stejně i v případě lidského pachu. Jakmile zvěř pach navětří, starší zkušenější kusy obvykle okamžitě odskakují a zmizí, neboť už mají některé zkušenosti z minulosti, mladší kusy jistí, jsou velice opatrné a po chvíli unikají ze zapachovaného prostoru. Už i malé srnče, kterému jsou na podzim čtyři měsíce, přesně ví, co má dělat, třebaže nereaguje tak rychle, jako zkušený pětiletý srnec.
Bohužel se trochu zneužil název, že je to pachový ohradník. Ale to není nějaká neprostupná překážka…
Ano, tak to bohužel vešlo do povědomí veřejnosti, dokonce se někdy používá označení pachový plot, což v lidech evokuje, že zvířata někam nepřejdou. Není to pravda, zvěř reaguje tak, že je ostražitá, ale klidně projde mezi nosiči pachu, účelem je právě vyvolání opatrnosti, tím pádem větší vnímavosti i k jiným než pachovým signálům, třeba to, že si dříve všimne přijíždějícího vozidla. My nechceme, aby krajina byla naprosto neprostupná a zvěř se držela na malém kousku prostoru. Je ale potřeba vždy vytipovat ta místa, kde zvěř migruje nebo přechází přes komunikace.
Jaké je praktické využití pachových odpuzovačů v myslivecké praxi? Jaké vůbec máme k dispozici druhy těchto přípravků?
Já používám název zradidla, to vyplývá i z myslivecké mluvy a daleko lépe to vystihuje princip účinnosti. Aplikací pro myslivecké využití je poměrně dost, nejznámější pro veřejnost je právě ochrana komunikací, neboť sloupky s pěnou podél silnic už asi zaznamenali všichni řidiči. Hned na začátku bych chtěl zdůraznit, že to je v prvé řadě ochrana majetku a životů řidičů, až ve druhé řadě je to i ochrana zvěře, aby netrpěla a nehynula na komunikacích.
Velmi potřebnou a zásadní, pro veřejnost ne tolik známou, je aplikace těchto přípravků v období záchrany srnčat před sekačkami při senosečích v květnu a v červnu. Bohužel každoročně zahyne pod lištami desítky tisíc srnčat a další zvěře, a i tady pachová zradidla mají své místo. Obecně se dají ale zradidla použít i pro ochranu plodin během celého roku.
Máme v sortimentu ale i odpuzovač kun, aby v automobilech nepřekusovaly kabely, funguje velice dobře.
Je potřeba zdůraznit, že pro správnou funkci ve všech případech potřebujeme nosič pachu. Odpuzovač je tekutina, kterou kdybychom někam aplikovali, tak sice funguje, ale stačí první déšť, který jí smyje, nehledě na to, že obecně tekutina z povrchu rychle vyprchává. Když použijeme správný nosič, který v sobě koncentrát dobře drží a nedovolíme, aby ho vymyl déšť, tak vydrží fungovat dva až tři měsíce se stejnou účinností.
Pojďme k srážkám se zvěří na silnicích. Plno lidí se možná zeptá, proč je zvěř tak hloupá, že se nechá přejet, proč nepočká… A proč vlastně musí přes komunikace chodit….
Zrovna nedávno se mi stalo, že jsem přijel na místo, kdy dva chlapi stáli nad sraženou srnou u poničeného auta. Jakmile jsem vystoupil, viděli, že jsem v zeleném, a hned se do mě pustili ať jim vysvětlím, proč srna nezastavila, že jim sama vlezla do cesty, i když je přece musela dobře vidět a auto musela slyšet. To je přesně příklad lidské bezohlednosti a zdání nadřazenosti nad přírodou, spíše možná obyčejná lidská hloupost.
Zvěř přece přes komunikace chodí a chodit bude, má své migrační trasy, chodí za potravou a my lidé to musíme respektovat. Míst, kde na jedné straně silnice je les, na druhé straně pole, kde je atraktivní plodina nebo louka s jetelem, je plno a člověk obdařený rozumem by si měl uvědomit, že je přirozené pro zvěř, že jde za potravou, má svá teritoria a zvyklosti a to, že si lidé postaví někde silnici jí v podstatě nezajímá.
Marně a pořád dokola opakujeme, že pro řidiče nejhorší časy jsou večer za soumraku a ráno při rozednívání, zvěř chodí i v průběhu noci. Samozřejmě, že jsou z hlediska srážek na silnicích i exponovanější období roku, například rozpadávání zimních tlup a hledání nových teritorií, samozřejmě také období říje a rozmnožování.
A tak stále zůstává největším problémem neznalost řidičů, hlavně nedisciplinovanost při dodržování rychlosti jízdy, řidiči jezdí stále bezohledněji a nerespektují pravidla. Při jízdě na silnici, kde jsou navíc třeba zarostlé příkopy, je mnohdy i povolená maximální rychlost hazardem, zvěř vyskočí a řidič nemůže reagovat.
Řada řidičů si navíc neuvědomuje, že když jde jeden kus, tak můžou za ním jít i další kusy a může dojít ke srážce...
Je potřeba říci, že jsme jedna ze zemí v Evropě, kde se srážka se zvěří nepokutuje a nedávají se žádné body. Jsou totiž země, kde se platí vysoké pokuty za srážku se zvěří a řidič takový přestupek nesmí udělat dvakrát za sebou, jinak přijde postih v podobě bodů anebo dokonce odebrání řidičského oprávnění. V těchto zemích srážku se zvěří totiž posuzují jako nepozornost při řízení a nepřizpůsobení rychlosti. Naši řidiči na to hřeší, jezdí jak se dá a vůbec si neuvědomují, že je tu nebezpečí srážky se zvěří mnohdy s docela citelnými finančními následky, ale také i fatálními zdravotními dopady na posádku auta.
Počet srážek za poslední roky narostl na asi 15 až 16 tisíc případů ročně. Ale musím doplnit, že to jsou počty evidovaných srážek se zvěří, které shromažďuje policie a pojišťovny, ve skutečnosti je případů násobně víc, odhaduje se minimálně trojnásobek.
Je třeba zdůraznit, že není možné, aby si řidič sražené zvíře odvezl. Dopustil by se vlastně pytláctví. Když zůstane ležet sražená srna na krajnici, je třeba volat policii a kontaktovat mysliveckého hospodáře, policie dnes už má kontakty ve své databázi. Myslivci se pak musí o zlikvidování sraženého kusu postarat.
Jak pachové ohradníky, resp. zradidla tedy aplikovat. Jsme v období, kdy zvěř migruje, mění se podmínky na polích, jakým způsobem by myslivci měli instalovat ohradníky a kde?
Začnu trochu zeširoka a pak se dostanu k pachovým zradidlům. Dnes jsou k dispozici i jiné metody, například akustická zradidla. Fungují tak, že reagují na světla aut, jakmile jede auto, tak zareaguje fotobuňka a spustí výstražné zvuky. Fungují docela dobře, ale jsou finančně nákladná a vyžadují odbornější instalaci.
Pak jsou optická zradidla, což jsou reflexní folie nebo odrazky. Instalace je hlavně o přemýšlení, jak správně nastavit, aby se světla aut odrážela tam, kam mají. Navíc platí i pro ten předchozí případ, taková zradidla je potřeba domluvit a instalovat po dohodě a souhlasu správy silnic.
Existují dnes i sofistikovanější zařízení kombinující světelný i akustický efekt, zkoušela se a zkouší na některých úsecích například v Jihočeském kraji, ale i relativně krátký úsek silnice stojí docela dost peněz, nemluvě o tom, že takováto zařízení na směrových sloupcích jsou lákadlem pro zloděje, vandaly, trpí i při údržbě silnic technikou. Pro myslivce jsou to tedy zatím finančně nedostupné varianty.
A naopak pachová zradidla jsou nejlevnější z hlediska instalace a zároveň také nejoperativnější, dají se podle potřeby instalovat podle toho, jaké jsou kde plodiny, kde zvěř v určitou roční dobu přechází nebo migruje. V podstatě dnes se rozhodnu, zítra nainstaluji a efekt je v podstatě okamžitý.
Při instalaci je nutné hlavně postupovat s rozvahou, to je právě moment, kdy by měli spolupracovat myslivci se správou silnici a dalšími, neboť jen myslivci ví, kde má zvěř ochozy, kde jsou jaké plodiny a kdy je potřeba operativně měnit ochranu i během roku. Není smyslem mnohakilometrové úseky osadit pachovými zradidly a myslet si, že máme vyhráno. Je potřeba podle migrace zvěře a podle plodin vytipovat místa, kde jsou pachová zradidla nejúčinnější, mnohdy stačí ošetřit jen relativně krátké úseky. My jako myslivci víme, kde se zvěř sráží nejvíc, volá nás policie a my zvěř uklízíme, víme proto docela dobře a přesně, jak, kde hned použít a aplikovat tak, aby zapachování zradidly pomohlo a posloužilo.
Podle všech výzkumů, které zatím proběhly a dělají se dál, tak účinnost pachových zradidel kolem komunikací se pohybuje od 40 do 85 %, což si myslím je solidní výsledek. Když mi srazí v honitbě za rok 30 kusů, tak i kdybych počítal tu nejnižší účinnost, tak zabráním sražení 12 kusů.
Pojďme ke konkrétnímu popisu, jak přípravky aplikovat…
Jak už jsem zmínil, v prvé řadě bychom se měli snažit zabránit přístupu deště. Naprosto spolehlivým a jednoduchým způsobem je nastříknout nosič, tedy pěnu, do odříznuté vrchní části pet láhve. Přes víčko zašroubuji a pěnou zafixuji provázek na pověšení. U silnice pak pěna s takovouto ochranou vydrží i pět let.
Po zaschnutí pěny pak už stačí rozvěsit podle silnice po obou stranách, vzdálenost od sebe se doporučuje 10 metrů, kde je větší pravděpodobnost přechodu zvěře dávám dvě řady cik cak ve sponu 5 metrů.
Pro doplnění koncentrátu třeba šroubovákem nebo nějakým jiným ostrým předmětem do pěny vpíchnu tři otvory, do každého vstříknu trochu koncentrátu, stačí zmáčknout tak na vteřinu. A Pěna se dá umístit také třeba na dřevěné tyčky, kmeny stromů u silnice, někde i na směrové sloupky, vždy je ale hendikep nedostatečné ochrany proti dešti a vymytí koncentrátu. Dokonce pěnu mám i na sloupech elektrického vedení a vydrží tam roky.
Obecně platí, protože pěny nemusí být mnoho, že by měla být po vytvrzení velikosti zhruba jako tenisový míček, udělat kuličku. Jeden sprej pěny vydrží asi na ošetření jednoho kilometru komunikace po obou stranách. Je potřeba volit místa ve výšce hlavy zvěře, asi 70 cm od země a také doporučuji nastříkat pěnu na tu stranu stromu či sloupku, kam nesvítí slunce, aby UV záření pěnu nedegradovalo.
A ještě jedna poznámka. Zradidla nejlépe fungují tam, kde nejsou lidské pachy, takže třeba v obcích a městech, v blízkosti autobusových zastávek a poblíž cest, kde se pravidelně pohybují lidé, účinnost zradidel docela dramaticky klesá. Z tohoto důvodu je nesmyslné, pokud lidé kradou sloupky s pěnou od silnic a dávají si je kolem zahrádek.
Jak často doplňovat koncentrát?
Tady se dělá často chyba, že se naistalují pachová zradidla a někdo má dojem, že má vystaráno na dlouhou dobu. Já první doplnění dělám po třech týdnech a potom zhruba po měsíci, dále se dá pokračovat po šesti týdnech.
Prakticky, když si vezmu na kilometr silnice jednu pěnu a tři koncentráty, tak mám na rok vystaráno. Cenově to potom vyjde kilometr na celý rok i se třemi koncentráty na 1700 Kč, když to porovnám, tak když pak ulovím dva kusy srnčího a dám je do výkupu, dostanu 2000 Kč a kdybych zachránil jen je, tak se mi náklady vrátí.
Koncentrátů existuje více typů, jsou i speciální koncentráty na divočáky, o něco silnější, složení je ale podobné. Jsou v provedení modrém a červeném a doporučuje se koncentráty při doplňování střídat. Takový silný kňour nebo zkušená dospělá bachyně se jen tak nějakého predátora nezaleknou. Občas dokonce silné kusy černé zvěře na koncentrát ani nereagují, ale zpozorní vždycky.
Doplnil bych, že toto je opatření proti spárkaté zvěři, ale bohužel proti bažantům, kde jsou taky časté srážky, ale za letu, zradidla nefungují, snad alespoň částečně fungují na kuny, lišky a zajíce.
Je nějaký přehled o procentickém zastoupení jednotlivých druhů zvěře?
Samozřejmě i toto se sleduje, přehled je vidět třeba v aplikaci
www.srazenazver.cz, kterou vytvořilo Centrum dopravního výzkumu, své statistiky mají také policie, pojišťovny, údaje má i policie. Dá se konstatovat, že z nahlášených srážek se zvěří tvoří 75 % srnčí zvěř, 11 % divočáci, asi 8 až 9 % zajíci a na čtvrtém místě jsou domácí psi, ve statistikách je to asi 4 %. Domácí kočky se moc nesledují, ale zaregistroval jsem informaci, že jich je sražených asi 100 tisíc za rok, určitě zajímavé číslo by byly sražené lišky, nemluvě o ježcích, kunách a dalších menších druzích. Logicky, čím menší zvíře, tím méně škody na vozidle, tím také méně nahlášených případů, v tomto smyslu je celková statistika trochu zkreslená.
Pokud by ale chtěli myslivci přispět do statistik, ve výše zmíněné aplikaci lze zadávat nálezy velmi snadno, dovedu si představit, že by třeba myslivecký hospodář pravidelně prošel rizikové úseky silnic v honitbě a zadal kusy nalezené v příkopech.
Probrali jsme ochranu silnic, vím, že pocházíte z Českomoravské vysočiny a tam se zrodil nápad, že by se pachová zradidla dala použít při záchraně srnčat při senosečích. Jak to funguje, jak vznikl nápad a jaká je podstata zachraňování srnčat pomocí pachových zradidel?
Je několik metod, jak srnčata zachraňovat, záměrně nechávám stranou detektory na žacích strojích, to je záležitost zemědělců a pokusů v minulosti vyvinout opravdu účinný plašič nebo detektor bylo nespočet.
Co se týká aktivit myslivců, pořád se poměrně často používá tradiční metoda, procházení luk se psem. Je to ale asi ta nejméně efektivní metoda, důvod je jednoduchý, protože srnče v prvních dnech života nemá žádný pach. Nenajde ho podle pachu ani srna, kdo chodí do přírody, může potvrdit, že určitě viděl, že srna přijde za srnčetem, ona se trefuje tak plus minus patnáct metrů, pískne, srnče se jí ozve, pak srna ví, kde srnče je, nedokáže ho sama najít podle pachu. Srnče je vázané na konkrétní místo, protože jinak ho srna nenajde, když už je srnče větší, pes ho zvedne se a srnče uteče, ale okamžitě se začne vracet na místo, protože ví, že tam musí být, aby ho srna našla. Proto ani nesouhlasím s tím, že se srnčata vynášejí na kraj louky.
Používají se také akustická a optická zradidla, která se musí roznést a umístit na dřevěné sloupky do porostu. Metoda je to pracná, finančně náročná, funguje první den dva a pak si zvěř na zvuky a záblesky zvykne. A velká nevýhoda je v tom, že před sečením se musí sloupky se zradidly z porostu odstranit.
V posledních letech je moderní používání dronů. Drony určitě nejsou špatné a vývoj je velmi rychlý, ale zatím je limitem vysoká cena dronu a kamery, náklady jsou zatím naprosto neodůvodnitelné, je třeba zaškolit obsluhu dronu, respektovat další předpisy a omezení při používání dronu. Pokud si za desítky až stovky tisíc pořídí dron myslivecký spolek jen na vyhledávání srnčat, nedává mi to smysl. To spíš vidím budoucnost ve spolupráci se zemědělci, kteří začínají používat drony celoročně i pro jiné zemědělské účely. Limitem je také doba, kdy lze dron ráno využít pro vyhledání srnčat, dokud je pro rozlišení termovize dostatečný rozdíl teplot. A také se musí jít ráno v den, kdy se seká a musí se srnčata opatrně vynést nebo přikrýt koši či krabicemi, aby se nevracela zpět. Čeká se, až se louka poseká a pak teprve se srnčata mohou pustit.
Málokdo si ale uvědomuje, jaký obrovský stres pro srnčata to je, navíc když se po seči pustí, tak zjistí, že jejich louka už není a neví, co mají dělat. Pobíhají zmateně, což je příležitost pro predátory, srny jsou taky vystresované. Takže není to tak jednoduchá metoda, jak vypadá a někdy se propaguje. Chápu, je to technicky in a moderní, určitě funkční metoda, ale má svoje rizika a velké nevýhody. Stačí, když zemědělec nepřijede a může se začít znovu.
A právě proto jako nejjednodušší a velmi efektivní, navíc finančně nejméně náročné, vidím plošné zapachování prostoru. Dříve se požívaly hliníkové vlaječky s filcem na prutech v porostu, ale muselo se roznést a zase sebrat před sečí, srny ale reagovaly dobře a odváděly si srnčata.
Já jsem přemýšlel o tom, jak to udělat bez náročné instalace a následně bez úklidu. Hledal jsem nosič, kterým by se koncentrát aplikoval a výsledkem jsou válečky z dřevité vlny. Je to čisté ekologické dřevo. Pozor, neplést s podpalovači, kde jsou smotky napuštěné voskem. Metoda je vyzkoušená u zemědělců, dobytku smotky v senu nevadí, je to vláknina, nevadí ani koncentrát, který po čase vyprchá. Metoda je to tedy bezproblémová.
Takže konkrétně, máme v honitbě louku, chceme ochránit srnčata, jak tedy na to?
Nosiče z dřevité vlny mají výhodu, že do sebe dobře nasají koncentrát a fungují minimálně 4 týdny. Když vím, že bude zemědělec v půlce května sekat, tak můžu už na začátku května jít a zapachovat louku. Efekt je takový, že srnčí se necítí na louce dobře a srny mají čas si odvést mláďata pryč.
Smotky se vhazují do porostu ve sponu 35 až 40 metrů, vytvoří se síť čtverců a spotřebujeme 9 až 10 válečků na hektar. Když si vezmu balení válečků, kde je 200 kusů, mám to na 20 ha a na tuto plochu odpovídá jeden koncentrát. Takže když spočítám, tak se dostávám na asi 45 Kč za 1 ha.
Samozřejmě obrovská výhoda je v tom, že nemusí být aplikace přesně na konkrétní termín seče, mohu aplikovat s předstihem, zvěř není stresovaná a srny si srnčata odvádějí v klidu. Třeba OMS Havlíčkův Brod používá tuto metodu, navíc si kontroluje účinnost vlastním dronem, za poslední tři roky se jim ani jednou nestalo, že by na ošetřených prostorech bylo vysekáno jedno jediné srnče. Ani zajíci tam nejsou, což je taky důležité.
Jak se aplikuje?
Všechny pracné věci lidi odrazují. Opět si uříznu vršek pet láhve, vhodím smotek, vstříknu na smotek koncentrát a vysypu do porostu, popojdu čtyřicet pět kroků a znovu opakuji. Jen když je tráva vysoká, je to náročné na fyzičku.
Metoda opravdu funguje spolehlivě. My jsme začali metodu testovat ve Žďáru nad Sázavou s Oldou Sedlářem, tehdejším jednatelem OMS a překvapily nás výborné výsledky. Za poslední roky se rozšířila tato metoda do celé republiky, prodáváme smotky i koncentráty, letos bude už ošetřeno více než milion hektarů ploch. Samozřejmě sleduji zpětnou vazbu, z různých míst potvrzují spokojenost, tak kde se každoročně vysekalo i několik desítek srnčat dnes nemají žádné ztráty.
Je to navíc metoda, která nestojí horentní sumy, a přitom si myslivci splní povinnost, že by měli chránit zvěř. A myslím, že to i za tu trochu fyzicky náročnější procházku loukou stojí. A rozhodně to stojí za dobrý pocit a radost se následně podívat, kolik se po sečích pohybuje v honitbě srnčat.
Přejme si tedy, abychom měli na silnicích co nejméně srážek se zvěří a co nejvíce zodpovědných a poučených řidičů, ale také, abychom zachránili co nejvíce srnčat. Srnčí zvěř přece patří mezi naši nejkrásnější zvěř, je po celé republice a zaslouží si jednoznačně naší péči.
připravil Jiří KASINA