Zní to složitě, zní to divně, zní to jako nějaká další „moderní hovadina“ ve světě kynologie. A přitom je to trénink chování, které nám může výrazně usnadnit život se psem, nejen s tím loveckým. Sebeovládání neboli sebekontrola znamená, že učíme psa, aby dokázal odolat různým zajímavým impulzům. Štěňata se s kontrolou impulzů nerodí (stejně jako děti); je třeba je ji naučit. Učit psa rozvíjet sebekontrolu a klidné chování je cenné využití vašeho času, protože když se psi naučí ovládat své chování, položíme si další užitečné základy pro klidný společný život i lepší pracovní výsledky.
To, že náš pes má problémy se sebekontrolou, dost často začneme vnímat až ve chvíli, kdy nám projevy tohoto problému začnou komplikovat život – psi nám kradou jídlo ze stolu, skáčou na návštěvy, štěkají, vybíhají nám předčasně pro aporty. Z psího pohledu si však pes, který tyto věci dělá, pouze pomáhá k něčemu, co chce: k jídlu, kontaktu s lidmi, svobodě nebo k vytoužené hračce či jinému zajímavému aportu. Naštěstí se většina psů může relativně snadno naučit odolat zajímavým podnětům – pokud jsou tímto směrem ideálně odmala trénovaní, ale o nápravu se samozřejmě má cenu pokoušet i u dospělých zvířat.
Čekej, a jak na to?
Jeden z důležitých povelů, které psy učíme, je povel „čekej“ – a i jeho nácvik posílí psí schopnost se ovládat. Povel by měl znamenat, že pes se nepohne z místa, dokud neuslyší další povel, jde tedy o základ odložení, jen zatím ne nutně v pozici lehni. Cvik učíme pomocí misky s krmením. Tím získáme každý den jednu nebo dvě pravidelné tréninkové lekce (podle toho, jak často psa krmíme). Na misku naučené čekej pak lze snadno zobecnit na čekání u dveří nebo na jakoukoli jinou situaci, kdy chcete, aby se váš pes dokázal ovládat (tj. aby se nehrnul dopředu, aby pozdravil seniora s chodítkem, nebo aby nevytrhl rohlík z ruky batoleti). Jak na to?
Posadíme psa a řekneme mu „čekej“ (zatím neví, co to znamená, ale časem to zjistí). Do misky dáme běžné krmení plus nějaký pamlsek navíc. Pokud má pes vysokou motivaci na jídlo, můžeme jako pamlsek použít jeho běžné krmivo, ale abychom posílili nadšení z tréninku, použijeme raději pamlsky s vyšší hodnotou. Držíme misku v úrovni ramen, a pokud pes sedí, pochválíme ho, vyndáme z misky pamlsek a dáme mu ho. Pokud se zvedne dřív, vrátíme ho povelem do pozice sedni a zkusíme to znovu.
V dalším kole pak dáme misku o něco níž. Pokud pes po pochvale stále sedí, rychle zvedneme misku zpět nahoru; pak z misky vezmeme pamlsek a odměníme psa. Pokud se zvedne, když misku spouštíme, zkusíme to znovu a snížíme ji jen o centimetr, dva. Postupně snižujeme misku ještě o kousek níž, stále začínáme v úrovni ramen, pokaždé řekneme „čekej“ a v každé nové poloze pokus několikrát úspěšně opakujeme, než dáme misku zas o něco níž. Pokud to nevyjde dvakrát za sebou, znamená to, že na nácvik jdeme moc rychle a vrátíme se zas o kus výš. Jakmile se nám misku podaří položit na podlahu, pochválíme psa a misku zvedneme, než psa odměníme – jen musíme být připraveni misku rychle zvednout, kdyby se do ní pes vrhal. Když už pes zvládá misku na podlaze, necháme ji tam, zatímco z ní podáváme pamlsek, nezapomínáme na povel „čekej“. Nakonec se dostane k tomu, že miska je na zemi, pes s povelem čeká a až řekneme „můžeš“, vezme si z ní pamlsek.
Psi, kteří mají od přírody klidnější povahu a lépe se ovládají, mohou cvik pochopit během jednoho tréninku, většina psů jich ale bude potřebovat víc, než bude miska moci zůstat na podlaze. Až skončíme každou lekci, prostě misku postavíme na zem a s povelem „můžeš“ necháme psa dojíst večeři (snídani). Ve výsledku bude běžné krmivo v misce pro psa odměnou za dobře provedený povel čekej (tj. počkej, až položím misku na zem a řeknu ti, že si můžeš jídlo vzít). Sebekontrolu s povelem „čekej“ zařadíme i do her se štěnětem. Například při aportování necháme štěně sednout a počkat, než hodíme míček. Tím ho naučíme ovládat vzrušení a čekat na váš povel.
Zdvořilé přivítání
Jedná se o důležité chování pro ovládání impulzů v repertoáru každého psa. Vyžaduje, abychom psa neodměňovali za to, že na nás vyskočí - a odměnou je i naše pozornost, i to, že psa okřikneme. Naopak psa odměňujeme a chválíme za se skákáním neslučitelné chování, tedy například za to, že v klidu sedí. Pokud se volně pohybuje, můžeme se jednoduše otočit zády a odejít, když vyskočí (nebo odejít do jiné místnosti a zavřít dveře) – a pro soustředěnější nácvik můžeme použít vodítko nebo úvaz. Jak na to?
Psa přivážeme k pevnému předmětu a pomalu se k němu přiblížíme, počkáme, až si sedne a pak ho pochválíme a odměníme, pak ho pohladíme na přivítanou. Pokud vyskočí, ustoupíme z jeho dosahu. Všimněte si, že nedáváme povel „sedni“ – chceme, aby psa toto klidné chování samo napadlo a nabídl ho, ne aby čekal na povel. Jakmile pes začne důsledně nabízet sedání, přistupujeme k němu rychleji, oslovujeme ho atd., abychom si otestovali, že stále sedí, dokud ho neodměníme a pak nepohladíme. Pokud už je absolutně klidný, zobecníme mu toto chování na zbytek světa. Se psem na vodítku k němu necháme přistoupit další osobu. Dáme jí pokyn, aby se přiblížila klidně, a aby ustoupila, pokud pes vyskočí. Když si při jejím přiblížení pes zdvořile sedne, odměníme ho. Poté psa mohou naši pomocníci pozdravit a pohladit, ale připomeňme jim, aby ustoupili, pokud pes vstane.
Fuj je to!
Naučený zákazový povel může zabránit zranění našich psů nebo jim dokonce zachránit život. Mezi nebezpečí, která chceme, aby náš pes nechal na pokoji, patří toxické potraviny a chemikálie, rozbité sklo nebo odpadky či jiné nechutnosti. Reakce psa na pokyn „fuj“ může znamenat rozdíl mezi pokračováním v pohodové procházce a odjezdem na veterinu. Jak na to?
Začneme se dvěma druhy pamlsků – jedním vysoce hodnotným a druhým ne tak vzrušujícím. Pamlsek s nižší hodnotou položíme na rovný povrch a zakryjeme jej rukou. Necháme psa, aby se přiblížil a očichal ruku, zakrývající pamlsek. Řekneme „fuj“ a počkáme, až pes skončí s očicháváním. Pak ho odměníme. Opakujeme tak dlouho, dokud pes nepřestane s očicháváním v okamžiku, kdy řekneme „fuj“ a nebude očekávat odměnu. V dalším kroku si méně zajímavý pamlsek položíme na podlahu a psa připneme na vodítko. Tahá nás k pamlsku? Řekneme „fuj“ a pokud se na nás pes podívá, pochválíme ho a z ruky odměníme lepším pamlskem. Opět procvičujeme, dokud se pes neotáčí hned po povelu „fuj“ na nás.
Jakmile bude náš pes na nový povel spolehlivě reagovat, můžeme ho začít učit, že „fuj“ se týká nejen jídla. Vyzkoušíme s několika různými, na poprvé nudnými, předměty a postupně přejdeme k zajímavějším – což může být hračka, noviny, klacek atd. Abychom zvýšili šance psa na úspěch při učení se povelu, přecházíme na předměty s vysokou hodnotou postupně. Pokud by například papírové kapesníčky nebo kus plastu našeho psa okamžitě zaujaly, nezačínáme s nimi. Obměňujeme i odměnu, kterou pes dostane za to, že nechá předmět být. Pokud má náš pes oblíbenou hračku, pohrajte si s ním, když zareaguje na povel „fuj“, hra může být stejně účinná jako pamlsek. Jakmile bude pes ve hře doma zběhlý, začneme ji cvičit na různých místech s větším množstvím rozptýlení.
Time out
Někdy našeho psa prostě vzruší nějaký podnět. Mnoho psů je super nabuzených, když se vytáhne vodítko, protože je to spolehlivá předzvěst toho, že nastane zábava. Žádat je, aby se zklidnili, může být kontraproduktivní – věnujeme jim pozornost, když poskakují, a oni se jen více vzruší, když s nimi komunikujeme. Proto použijeme klidný povel – jako třeba Ne, nech to jako označení toho, že za tohle chování odměna prostě nepřijde, naopak, přestane jakákoliv zábava. Pokud máme v ruce vodítko, když se pes příliš rozruší, že jdeme ven, prostě řekneme Nech toho, položíme vodítko zpět a prostě si jdeme sednout. Pokud psa rozruší hračka v naší ruce, řekneme Nech toho, schováme ji za záda nebo se otočíme. Pokud je pes neklidný, když otevíráme dveře, zas je zavřeme. Když náš pes dokáže zůstat klidný, když bereme vodítko, držíme hračku nebo otevíráme dveře, naučil se ovládat impulzy – dokáže kontrolovat své vzrušení a dostane se mu tak odměny – procházky, hry atd.
Závěrem
Pamatujeme si, že klíčem k sebekontrole je důslednost. Důsledně používáme stejné povely a odměny a zajistíme, aby všichni členové rodiny byli při výcviku zajedno. Mějme trpělivost a pochopení pro proces učení štěněte. Štěňata mohou dělat chyby, ale je důležité, abychom při výcviku zůstali klidní a důslední. Jakmile se naše štěně zdokonalí v ovládání impulzů, pokračujeme v řešení stále obtížnějších scénářů. To jim pomůže zobecnit chování na různé situace.
Lucie KOLOUCHOVÁ