ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Zamyšlení nad chystanou novelou zákona o myslivosti

Myslivost 1/2024, str. 11  Roman Ondrýsek
Jakožto člen právní komise ČMMJ a člen pracovní skupiny řešící problematiku chystaného návrhu novely zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoM“) jsem se mnohokrát vyjadřoval k návrhům legislativních změn zákona o myslivosti.
Článků a příspěvků na toto téma bylo v posledních číslech časopisu Myslivost napsáno mnoho, přesto si dovolím pár řádky přispět i já.
Příspěvky autorů článků jsou věcné a ukazují na některé nedostatky předkládané novely ZoM, u kterých lze očekávat, že budou mít negativní dopad na českou myslivost. Na druhou stranu musím konstatovat, že lze spatřit i pozitivní budoucí legislativní změny v navrhované novele, které by mohly přinést prospěch současné myslivosti.
V níže uvedených řádcích se pokusím na některé pozitivní i negativní změny poukázat. Jistě se najdou tací, kteří s mým názorem nebudou souhlasit. Budu velmi rád, když se se svými názory na mne obrátí k širší diskuzi.  
 
Cílem mého příspěvku není obsáhnout všechny chystané právní úpravy novely zákona, poněvadž by to bylo spíše na seriál, ale pokusím se zaměřit alespoň na ty, které jsou pro mne stěžejní.
Dále bych na tomto místě zmínil, že se nepovažuji za odborníka v oblasti managementu chovu a lovu zvěře, tj. plánování a hospodaření v honitbě, evidence a statistiky. Z uvedeného důvodu se záměrně vyhnu komentáři k této oblasti, jež bude taktéž zasažena legislativní změnou.
To, co mne zajímá a čemu se zejména věnuji, je oblast praktického výkonu práva myslivosti, jako jsou například problematika valných hromad honebních společenstev, práv spojených s hlasování na VH, členství v HS, majetku HS, tvorby a uznání honiteb a případný její pronájem, problematika honebních a nehonebních pozemků, a to včetně finančních náhrad, myslivecké stráže a mysliveckých hospodářů a taktéž oblast odpovědnosti škod zvěří.
 
Valná hromada
 
První oblastí, které bych se chtěl věnovat je problematika valných hromad, kde jsou navrhovány dvě významné změny, které považuji za pozitivní. Za mne nejvýznamnější posun je v oblasti změny „šibeničních“ subjektivních a objektivních lhůt pro podání žaloby na neplatnost rozhodnutí orgánu honebního společenstva. Osobně se domnívám, že 15denní subjektivní lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti je zcela nepřiměřeně krátká. Současná právní úprava tak není příliš vstřícná k členům společenstva, a to právě z důvodu nedůvodně krátké lhůty, kterou právní úprava ZoM poskytuje k podání žaloby.
Vzhledem k časté skutkové i právní složitosti případů bych se nebál takto krátkou lhůtu označit za porušující právo na spravedlivý proces. Není totiž leckdy v silách člena honebního společenstva v takto krátké lhůtě vůbec formulovat všechny vady přijatého rozhodnutí, nota bene v případě, kdy ani nemá k dispozici zápis z valné hromady, který mu z různých důvodů odmítá honební společenstvo vydat.
Celá podstata tkví v právním pravidlu, že žalobu musí člen podat v subjektivní lhůtě, ale nejpozději do uplynutí lhůty objektivní, čímž se zároveň vyjadřuje pravidlo, že subjektivní lhůta nikdy nemůže překročit lhůtu objektivní. K této problematice jsem se podrobněji věnoval v článku „Po skončení valné hromady: co když s rozhodnutím nesouhlasím“, v čísle 11/2022, tudíž dále bych se k této problematice více věnovat nechtěl.
Chystaná právní úprava konečně vyslyšela potřebnost upravit subjektivní a objektivní lhůty pro možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí valné hromady, ale taktéž upustila v tomto odstavci od pojmu „rozhodnutí valné hromady“ a nahradila jej „rozhodnutí orgánu honebního společenstva“. Je zřejmé, že navrhovaná právní úprava  reflektovala již starší judikaturu Ústavního soudu, který k dané problematice vyslovil svůj názor ve svém nálezu Pl. ÚS 74/04 ze dne 13. 12. 2006, a to Došlo-li tak z rozhodnutí valné hromady honebního společenstva k přenesení její působnosti na jiný orgán společenstva – honební výbor společenstva, dochází přenosem pravomoci rozhodovat i k přenosu opravného prostředku, neboť vůči rozhodování valné hromady je založena zákonná ochrana v podobě opravného prostředku k soudu, odpovídající nejen charakteru rozhodovacího orgánu, nýbrž i závažnosti jeho rozhodování pro honební společenstvo jako celek. Tato zákonná ochrana pak dočasným přenesením působnosti na jiný vnitřní orgán společenstva, aniž by charakter rozhodnutí, jakkoliv pozbyl své závažnosti pro společenstvo, nemizí. Byť zákon o myslivosti explicitně opravný prostředek proti rozhodnutí honebního výboru neupravuje, právě s ohledem na charakter rozhodování podle písm. c) § 21 zákona, jeho závažnost a povahu přenosu kompetencí valné hromady na honební výbor v tomto rozhodování dává možnost ústavně konformního výkladu, dle nějž dochází-li k rozhodování podle písm. c) ust. § 21 zákona, je proti takovému rozhodnutí konstruován zákonem opravný prostředek k soudu, a to bez ohledu na to, zda toto rozhodnutí bylo učiněno valnou hromadou honebního společenstva, či zda svou působnost k tomuto rozhodování (o způsobu využití společenstevní honitby, včetně uzavření, změny nebo vypovězení smlouvy o nájmu honitby) přenesla valná hromada na honební výbor a toto rozhodnutí učinil honební výbor.“
 
Současná právní úprava § 22 odst. 8
 
Současná právní úprava v ust. § 22 odst. 8 vymezuje možnost domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, a to: „Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté podle odstavce 7.“
 
Navrhovaná právní úprava § 22 odst. 8
 
Považuje-li člen honebního společenstva rozhodnutí orgánu honebního společenstva za nezákonné nebo odporující stanovám, může se ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne přijetí rozhodnutí, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí orgánu honebního společenstva, jinak jeho právo zaniká.
 
Tímto krokem se odstraní nejasnost, zdali rozhodnutí honebního výboru a rozhodnutí valné hromady honebního společenstva lze či nelze podrobit shodnému opravnému prostředku prostřednictvím soudu.
Současná právní úprava totiž explicitní právní úpravu neobsahuje v případě, že došlo k přenosu kompetencí na jiný orgán honebního společenstva, tj. honební výbor společenstva. Nová právní úprava by tyto sporné situace vyřešila, což považuji za velmi přínosné.
Dále je zřejmé, že i předkladatel novely si uvědomoval nepřiměřenost délky lhůt, jak uvádí v předkládané důvodové zprávě k novele ZoM. Ze své právní praxe tento počin velmi kvituji. K tomu důvodová zpráva uvádí „Navrhovaná změna dává členům honebního společenstva v případě, že shledají rozhodnutí jeho orgánů za protizákonné či odporující stanovám, delší časový úsek k tomu, dát toto zjištění k soudu a vymáhat jeho případné zrušení. Změny lhůt jsou v tomto případě znatelné a poskytují členům honebního společenstva dostatečný prostor. Tímto dojde k narovnání právní úpravy s právní úpravou spolků v občanském zákoníku.“
 
 
 
Členství v honebním společenstvu
 
Další oblastí, která bude zasažena legislativní změnou je ust. § 26 odst. 1 ZoM. Na rozdíl od současné právní úpravy odpadnou dohady, zda vlastník honebního pozemku je či není plnohodnotným členem honebního společenstva s hlasovacím právem na valné hromadě. Dané problematice jsem se hlouběji věnoval v článku „Valná hromada honebního společenstva I.“ v Myslivosti 9/2022.
Nově pro účely hlasování na valné hromadě bude stačit je rozlišit na členy honebního společenstva podle toho, jak jejich členství vzniklo v souladu se ZoM. Jedná se o členy „původní, odvozené a přičleněné“ s tím, že nyní je potřeba aktivního či pasivního jednání jednotlivých vlastníků honebního pozemku.
Předkladatelem navrhovaná právní úprava se odklání od složité a často nepřehledné současné právní úpravy a nahrazuje ji jednoduchou formulací. § 26 odst. 1 navrhuje nahradit ustanovením „Podá-li vlastník honebního pozemku tvořícího honitbu přihlášku k členství v honebním společenstvu, které je držitelem této honitby, stává se vlastník honebního pozemku členem honebního společenstva k 1. lednu následujícího kalendářního roku po podání přihlášky.“
Osobně se domnívám, že navrhovaná změna tohoto ustanovení bude mít pozitivní dopady pro zpřehlednění postavení jednotlivých členů honebního společenstva, ale taktéž pro jejich hlasovací práva na VH. 
 
Odpovědnost členů honebního společenstva za závazky
 
Další změnou je odpadnutí solidární odpovědnosti jednotlivých členů honebního společenstva za závazky honebního společenstva. Nynější právní úprava ve svém ust. § 27 odst. 1 ZoM upravující majetek honebního společenstva uvádí, že „Honební společenstvo odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva.“ Chystaná právní úprava vypouští větu „Členové honebního společenstva ručí za závazky honebního společenstva.“
Domnívám se, že navrhovaná změna přinese mnoho komplikací ve vztahu k náhradě případné škody způsobené zvěří vlastníkům honebních pozemků. Zřejmě až čas ukáže, zdali tento zamýšlený krok byl správnou volbou.
 
Lov na nehonebních pozemcích
 
Další oblastí, jež bude dotčena zamýšlenou budoucí právní úpravou, je ust. § 41 odst. 2 ZoM, tj. lov zvěře a regulace živočichů na nehonebních pozemcích.
Navrhovaná právní úprava pracuje s konstrukcí, kdy bude možné lovem na nehonebních pozemcích pověřit právnickou osobu nebo držitele loveckého lístku.
Současná právní úprava ukládá povinnost orgánu státní správy myslivosti pověřit lovem na nehonebních pozemcích uživatele honitby, v jejímž obvodu jsou nehonební pozemky, případně uživatele nejbližší honitby. Tato omezení orgánu státní správy myslivosti zcela z navrhované právní úpravy vypadlo.
Domnívám se, že v budoucnu nastane spousta sporů, kdy orgán státní správy myslivosti pověří jiný subjekt lovem, než je uživatel honitby, se kterou honební pozemky sousedí, nebo jej obklopují. Ve své praxi se mnohokrát setkávám s tím, kdy za nehonební pozemky jsou často prohlašovány pozemky, které svým charakterem jsou fakticky honebními, které bezprostředně na honební pozemky navazují.
Tímto krokem bude zřejmě docházet k zásahu do koncepce hospodaření v honitbě. Lze očekávat, že mnoho uživatelů honiteb se bude obávat vzniku „honitby v honitbě“, a to bez možnosti jakéhokoliv dohledu.   
 
Myslivecký hospodář a myslivecké stráž
 
Navrhovanou změnu, která přináší flexibilitu a vůli držitelů honitby, je oblast odvolání mysliveckého hospodáře podle ust. § 35 odst. 7 ZoM i proti vůli orgánu státní správy myslivosti.
Současná právní úprava neumožnovala držitelům honitby odvolat mysliveckého hospodáře, i když nebyli s jeho plněním povinností spokojeni. Konečné slovo měl vždy orgán státní správy myslivosti, a to i bez ohledu na vůli navrhovatele.
Navrhované právní úprava přináší možnost odvolání, a to „Orgán státní správy myslivosti zruší ustanovení mysliveckým hospodářem na návrh uživatele honitby i v těch případech, kdy myslivecký hospodář neporušil při výkonu svých povinností tento zákon.“
Novela upravuje možnost odvolání mysliveckého hospodáře na základě rozhodnutí uživatele honitby i při neporušení povinností stanovených zákonem. Pokud uživatel honitby má právo podat návrh na ustanovení hospodáře, měl by mít i z logiky věci možnost podat žádost o odvolání mysliveckého hospodáře.
Současná právní úprava v případě sporu fakticky neumožňuje mysliveckého hospodáře odvolat, pokud neporušil povinnosti vyplývající ze zákona, což často vede k osobním neshodám při rozhodování o způsobu výkonu práva myslivosti v honitbě. Tato pravomoc je z pohledu uživatele honitby logická, jelikož právě uživatel nese odpovědnost za myslivecké hospodaření v honitbě. Spolupráce mezi uživatelem honitby a mysliveckým hospodářem navíc patří v mysliveckém hospodaření mezi klíčové oblasti výkonu práva myslivosti v honitbě.
Domnívám se, že navrhovaná právní úprava vnáší větší pravomoc pro držitele honitby, oproti až někdy nesmyslnému trvání na setrvání současného mysliveckého hospodáře ze strany orgánu státní správy myslivosti.
 
„Opis“ vs „Výpis“ z rejstříku trestů
 
Na tomto místě je třeba upozornit taktéž na chystanou změnu v oblasti ustanovení mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže, kdy se již při prokazování bezúhonnosti nebude požadovat „opis“ rejstříku trestů, ale jen „výpis“.
Je zřejmé, že navrhovatel se vrací ke starší právní úpravě ZoM, kdy u mysliveckého hospodáře se požadoval jen „výpis“ z rejstříku trestů. Předkladatel uvádí ve své důvodové zprávě, proč od požadavku „opisu“ upustil, když uvádí, že: „Pro posouzení bezúhonnosti fyzické osoby, pro účely ustanovení mysliveckou stráží, se nově nebude vyžadovat opis, ale pouze výpis z evidence Rejstříku trestů. Vyžadování opisu bylo shledáno příliš přísným, jelikož se v něm nepřihlíží k zahlazení odsouzení po určité době. Tím mohlo být znemožněno vykonávat tuto funkci osobám, které spáchaly trestný čin v mládí, což pro tento účel bylo nežádoucí.“
  
Závěr
 
Ve svém příspěvku jsem se záměrně nevěnoval nejpalčivějším okruhům, které chystaná novela přináší, jako je velikost honiteb, vydávání povolenek k lovu vlastníkům pozemků atd. Na tato témata bylo napsáno mnoho článků v posledních číslech časopisu Myslivost. Nedomnívám se, že je dále potřeba o nich více diskutovat, ale pokusil jsem se zaměřit na ty oblasti, které v odborné veřejnosti zatím nebyly diskutovány.
Budu velmi rád a vítám jakýkoliv i případný odlišný názor k výše uvedené problematice. Jen tak jsme schopni o věcech věcně diskutovat a nalézt společný koncensus. Cílem by nemělo být jen všechno kritizovat, ale hledat i pozitivní věci, které může novela přinést.
 
Osobně se domnívám, že je otázkou k zamyšlení, zdali by se ČMMJ neměla stát povinným připomínkovým místem pro materiály týkající se právní regulace myslivosti. ČMMJ má asi 50 tisíc členů, kteří by jistě rádi prostřednictvím svých zvolených zástupců prosazovali a navrhovali takovou právní úpravu, která by byla ku prospěchu nejen myslivců, ale taktéž celé naší společnosti.
 
Závěrem lze konstatovat, že v celé řadě činností v rámci výkonu práva myslivosti se ukázalo, že právní úprava současného ZoM je v jistých oblastech nedostačená, dochází k některým výkladovým nesrovnalostem, a tudíž je třeba některá ustanovení zpřesnit a rozšířit. Chystaná novela má v sobě jistě i spoustu pozitivních prvků, kterým jsem se snažil věnovat ve svém příspěvku.
Domnívám se ale, že při současné ekonomické a rozpočtové situaci státu, kterou provází snaha o konsolidaci veřejných financí, snižování administrativní byrokracie a nákladovosti výdajů státu se navrhovatelé novely ZoM touto myšlenkou nedrželi. Je potřeba konstatovat, že navrhovatelé novely jako by zapomněli na zjednodušení a snížení provozních nákladů nezbytné administrativy, počty nových úředníků a mandatorních výdajů spojených s jejich působností. Jedná se zejména o oblast zavedení nového informačního systému myslivosti § 38, dále zvýšení počtu úředníků na úřadech § 58 odst. 2 a kontrolních mechanismů ulovené zvěře § 49 atd. Navrhovaná novela ZoM tudíž zvyšuje agendy pro státní správu, což bezesporu povede ke zvyšování mandatorních výdajů státu.
Přitom nová právní úprava ZoM by měla mít snahu zjednodušovat celý administrativní proces řízení myslivosti a nepřinášet komplikace, které na několik desetiletí negativně ovlivní myslivost v ČR a občanskou sounáležitost zejména ve venkovském prostředí, kde je myslivost zpravidla vykonávána a je její nedílnou součástí života obyvatel.
 
 
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ
člen pracovní skupiny ČMMJ k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář, www.specialis.cz, myslivost@specialis.cz
 

Zpracování dat...