Mezi další tradované a podle mého názoru zcela zavádějící ukazatele věku srnců je doba vytloukání parůžků. Myslivecká praxe obecně počítá s tím, že jako první vytloukají nejstarší srnci a jako poslední srnci nejmladší, tedy opačně, než je tomu u přebarvování.
Ale stejně tak jako v průběhu přebarvování existují individuální rozdíly, tak existují i při vytloukání parůžků. Na základě dlouholetého a cíleného monitorování jedinců chovaných v zajetí s přísnou a vzájemnou konfrontací s volně žijícími jedinci jsem došel k závěru, že doba vytloukání, stejně tak doba shazování parůžků, není ovlivněna věkem, jak se stále dokola uvádí a opisuje, ale primárně zdravotním stavem jedince, silou vyprodukovaných parůžků a klimatickými podmínkami v konkrétním roce.
Měl jsem možnost sledovat a fotograficky zdokumentovat mladé srnce I. věkové třídy, kteří parůžky vytloukli vzhledem k svému věku neuvěřitelně brzy, tedy mimo obecně tradované období.
Časové disproporce a chovné hodnoty pozdě vytloukajících ročků
Literatura uvádí, že pozdě vytloukající ročci patří z chovatelského hlediska mezi nejnadějnější jedince, které je třeba za každou cenu chránit. Tomuto tvrzení si dovolím oponovat a uvést vše na pravou míru.
Posuzujeme-li (hypoteticky) dva roční srnce přibližně stejné síly parůžků (např. stupně vidláka), vždy se za kus s vyšší chovnou hodnotou považuje ten, který má parůžky do konce dubna vytlučené. Srnec, který má parůžky koncem června ještě v lýčí, by měl být z hlediska chovnosti považován za méně významného jedince. Tento srnec mohl být například později kladen, resp. byl vývoj parůžků z nějakého důvodu brzděn a transfer minerálních látek do parůžků omezen. To však neubírá nic na chovné hodnotě jedince, má-li nasazené relativně silné a členěné parůžky.
Pozdě vytloukající ročky je nutno posuzovat především podle objemu vyprodukovaných parůžků, jejich členitosti a tvaru zakončení vrcholové lodyhy. Čím jsou parůžky hmotnatější, tím je chovná hodnota srnce vyšší.
Roční špičák s délkou lodyh kolem 10 cm, který je v honitbě pozorován koncem června s dosud nevytlučenými parůžky se špičatými vrcholky lodyh, rozhodně nevykazuje vysokou chovnou hodnotu. Bereme-li v úvahu, že časový úsek mineralizace parůžků od ukončení růstu až do vytlučení parůžků je přibližně 15 až 20 dní, tak roček s právě dorostlými parůžky, který je v honitbě pozorován koncem června s parůžky v lýčí, by vytloukal někdy v druhé polovině července. A po tuto dobu mu parůžky již nerostou!
Tvar a stupeň zakončení růstových vrcholů lodyhy - indikátor stavu vývoje
Při posuzování chovné hodnoty pozdě vytloukajících srnců je nutné si všímat především zakončení růstových vrcholků lodyhy. Je-li růstový vrchol zakončen tupě, je to spolehlivá indicie, že vývoj parůžků ještě nebyl ukončen a lodyhy mohou o nějaký ten centimetr povyrůst.
Naopak špičatě zakončené lodyhy nám indikují, že parůžky již dorostly do konečné podoby a srnec je v nejbližší době bude vytloukat.
Roční srnci s hmotnatými a členěnými lodyhami, mohou za příznivých podmínek v druhém roce života nasadit parůžky medailové hodnoty, a proto je nutné je za každou cenu chránit. Ve většině případů mohou mít tito ročci kromě silných parůžků i nadprůměrnou tělesnou hmotnost a nestandardně zbarvenou obličejovou masku, což jsou atributy starších jedinců. Výsledkem bohužel bývá předčasný odstřel velmi nadějných mladých ročních srnců.
Věk srnce nelze odhadnout ani podle tvaru parůžků, jejich vývojového stupně či celkové síly, i když někteří myslivci tyto znaky považují za dosti spolehlivé a věrohodné. Kapitální parůžky podle mého názoru dokáže v dobrém roce vyprodukovat srnec dvouletý stejně jako například srnec pětiletý či osmiletý…
Odhad věku na základě tvaru růží
Je třeba upozornit, že o věku srnce neprozradí nic bližšího ani tvar růží. Zejména mezi staršími myslivci stále přežívá názor, že střechovité růže jsou znakem srncům starších, zatímco věnečkovité růže znakem srnců mladších. Toto je mýtus a přežitek z doby minulé, který je v dnešní době už nutno natrvalo vyvrátit.
Na vlastní oči jsem viděl několik chovných ročních srnců s výrazně střechovitými růžemi, kteří byli na základě tohoto morfologického ukazatele předčasně uloveni. Také při hodnocení trofejí se často setkáváme s parůžky mladých srnců I. věkové třídy, kteří mají růže střechovitého charakteru.
Z výše uvedeného zcela jasně vyplývá, že vypovídající hodnota tohoto znaku je v naší myslivecké praxi naprosto nepoužitelná, a proto je nutné, aby tento ukazatel byl z oblasti odhadu věku natrvalo vyřazen.
Nutným předpokladem pro posouzení správnosti lovu dospělých srnců je co nejpřesněji rozlišit věkové třídy, tedy co nejpřesněji rozlišit kategorie srnců mladých, dospívajících a dospělých - trofejově zralých a průběrných. Celkové vzezření srnce a jeho chování jsou přitom podle mého názoru nejspolehlivějšími ukazateli věku.
Odhad věku na základě délky parůžků
Velmi důležité, ale ne vždy snadné, je odhadnout skutečnou délku, resp. výšku parůžků. Pro posouzení délky lodyh je nejspolehlivější metodou porovnání parůžků s délkou slechů srnce. Paroží, jehož celá horní část od větvení předních výsad je jednou tak nad úroveň slechů, má většinou výšku kolem 25 cm.
Při tomto způsobu optického porovnání délky lodyh je ovšem důležité vědět, jak dlouhá jsou slecha srnce. Názory myslivců se v této oblasti různí a někdy výrazně rozcházejí. Někteří se shodují na 12 centimetrech, někteří tvrdí, že když se řekne „po slecha“, můžeme počítat s délkou lodyh až 16 cm.
Vypovídající hodnotou této metody jsem se v průběhu svého privátního výzkumu zabýval a u srnců chovaných v zajetí (u kterých jsem předem znal délku jejich parůžků), provedl četná měření. Výsledky měření jsem pro objektivitu vyhodnocoval i na dermoplastických preparátech ulovených srnců z volnosti.
Nutno však upozornit, že při těchto měřeních velmi záleží na tělesné vyspělosti jedince, velikosti jeho slechů, úhlu natočení slechů v době optického posuzování a zejména úhlu jejich postavení. Podle mého zjištění má dospělý srnec při plném (maximálním) postavení slechů délku kolem 12,5 cm. Když se tedy řekne, že parůžky jsou „po slecha“, můžeme počítat s délkou lodyh kolem 12,5 cm. Pokud řekneme jednou tak „nad slecha“, mají parůžky celkovou délkou kolem 25 cm atd.
Na připojených snímcích jsou zachyceny výsledky exaktních měření parůžků ulovených jedinců a v souvislosti s tímto měřením musím konstatovat, že výsledky byly zjišťovány na bázi hůlkové metody (tedy měření výšky), metody, která nepočítá s potenciálním zaúhlením lodyh.
Podle metodiky CIC se ale délka parůžků měří tzv. páskovou metodou, která přesně kopíruje tvar a zaúhlení parůžků od báze růží až po samotný vrcholek lodyhy. Z toho důvodu je při těchto měřeních délka lodyhy značně závislá na tvaru parůžků, resp. jejich zaúhlení. Při páskové metodě jsou parůžky zpravidla delší než při metodě hůlkové, zvláště jsou-li parůžky výrazně zaúhlené do písmene „S“. Mám zjištěno, že při těchto měřeních může dojít k rozdílu v délce lodyhy až o 3 cm! Rozlišujme tedy délku a výšku paroží.
Optické porovnání síly lodyh jedince
V oblasti optického odhadu síly parůžků je nutno věnovat velkou pozornost také podmínkám vnějších vlivů prostředí a zejména pozadí, před kterým jedince pozorujeme. Jsou-li parůžky s bílými hroty proti tmavému pozadí ozářené sluncem, zdají se být parůžky vyšší a také silnější než ve skutečnosti jsou. Často se tak zmýlíme právě za soumraku, kdy srnec vyjde na okraj houštiny a jeho světlé hroty svítí proti tmavému pozadí lesa. Pokud by se srnec postavil proti světlejšímu pozadí, zdálo by se paroží naopak nižší a opticky slabší, protože světlé hroty by s pozadím splývaly. Jedná se tedy o optický klam, který způsobuje prostředí, ve kterém srnce momentálně pozorujeme.
Vypovídající hodnotou při posuzování síly parůžků je porovnání síly lodyh se šířkou slechů. Skutečně silné lodyhy jsou opticky silnější než polovina šířky slechů, tak jako srnec na snímku s bodovou hodnotou kolem 200 b. CIC
Optické porovnání parůžků se šířkou slechů
Stejně nesnadné je posouzení síly lodyh, která v oblasti průběrného odstřelu a chovné hodnoty jedince hraje klíčovou roli. Z myslivecké praxe je zcela jasné, že kvalitní binokulární optikou sílu paroží snadno nadhodnotíme. Dobré je přitom porovnání síly lodyhy se šířkou slechů, protože skutečně silné lodyhy jsou opticky silnější než polovina šířky slechů a kapitální, dobře perlené paroží nebývá ve spodní části o mnoho slabší než slechy na jejich bázi. Pro zácvik je dobré si všímat těchto optických ukazatelů na uloveném trofejově silném srnci.
Také síla lodyh se zdá větší, jestliže světlejší paroží pozorujeme proti tmavšímu pozadí a naopak. Praxe nám ukazuje, že sílu srnců se světlým parožím snadněji podceníme. Také silně perlené, od rosy mokré paroží v ranním slunci se zdá silnějším než paroží hladké. Silné a výrazně perlené paroží totiž opticky ukazuje málo prostoru mezi lodyhami, zvláště je-li užší rozlohy. O síle lodyh nám také hodně napoví pohled na paroží zezadu. K tomu však máme příležitost, až když srnec odchází.
Opravdu silné a perlené paroží vyhlíží opticky skutečně velmi nápadně, ale zřídkakdy se nám zdá „po ráně“ ještě silnějším, než jsme předtím odhadovali. Z myslivecké praxe dobře víme, že většinou jsme zklamáni, než abychom byli překvapeni netušenou silou. Také nepravidelnosti v symetrii parůžků jako rozdvojení výsady či atypicky posazené útvary na lodyze se zdají na živém srnci obyčejně opticky větší a silnější, než ve skutečnosti jsou.
CHOVÁNÍ
Chování srnčí zvěře je jedním z nejspolehlivějších dílčích ukazatelů, podle kterého může zkušený myslivec relativně spolehlivě odhadnout věk pozorovaného jedince. V této oblasti je nutné si všímat chování jedince k příslušníkům svého druhu, vztahu k ostatní zvěři v honitbě a v neposlední řadě reakcí jedince na přirozené nebo rušivé podněty.
Roční srnci
Roční srnci bývají zpravidla aktivní, zvídaví a družní. V případě ohrožení jsou velice nerozhodní, a pokud se dají na útěk, většinou intenzivně bekají. Drží se převážně v blízkosti své matky, která vodí tohoroční srnčata. To je skutečnost, kterou osobně pokládám za spolehlivou indicii k rozlišení ročka od starších jedinců.
V chování ročků převládá hravost a bezstarostnost. Často spolu svádějí hravé souboje a jejich zvídavost převažuje nad opatrností.
Na pastvu vytahují většinou mezi prvními, často ještě za plného světla. Tato skutečnost se ale bohužel trofejově silným ročkům, zejména nesoucím atributy starších jedinců, stává většinou osudnou.
Roční srnci všeobecně nejeví známky teritoriálního chování, a proto je starší srnci na hranicích svých teritorií více či méně tolerují. Hrabánkování a strouhání je u nich zpravidla pouze příležitostným projevem. Před silnějšími srnci až na výjimky rychle prchají. Jsou však známy případy, kdy u tělesně a trofejově silných ročků došlo k atypickému chování, na jehož základě byl stanoven podstatně vyšší věk jedince.
V minulém příspěvku jsem popsal autentický případ, kdy tělesně a trofejově silný roček s prošedivělou obličejovou maskou jevil známky teritoriálního chování, zúčastňoval se reprodukce a dokonce odháněl biologicky staršího srnce. Jedinci s takto nestandardním chováním bývají velice často posouzeni jako starší a bohužel předčasně uloveni.
Dvouletí srnci
U dvouletých srnců se však začínají povahové rysy výrazně měnit. Tito srnci se často pouští do potyček se stejně starými srnci nebo i s biologicky staršími jedinci. Společnost svých vrstevníků již nevyhledávají a žijí toulavým způsobem života. Starším teritoriálním srncům se zpravidla vyhýbají a žijí na území „nikoho“, převážně na hranicích teritorií ostatních srnců.
Je-li v určité části honitby uloven starší teritoriální srnec, uvolněné teritorium obsadí s největší pravděpodobností právě srnec dvouletý.
Na základě mého pozorování však musím konstatovat, že v dnešních honitbách, kde je naprostý nedostatek srnců III. věkové třídy, má již převážně každý vyspělý dvouletý srnec své vlastní teritorium.
Dvouletý srnec se sice začíná osamostatňovat, ale je stále ještě důvěřivý a neopatrný. Jeho důvěřivost se mu mnohdy stává osudnou. Tím se také zodpovídá otázka, proč je v našich honitbách loveno tolik vysoce chovných jedinců právě v tomto věku.
O neopatrnosti a důvěřivosti dvouletých srnců se můžeme nejlépe přesvědčit v období srnčí říje, kdy na vábení přiskakují jako první právě srnci dvouletí.
Tříletí a čtyřletí srnci
Srnci II. věkové třídy jsou již silně teritoriální. Na základě získaných životních zkušeností jsou opatrní a obezřetní. V době od vytlučení parůžků do říje bývají velice výbojní až agresivní. Intenzivně strouhají, neustále obnovují pachové stopy a hrabánky na hranicích svých teritorií.
Někteří dospívající srnci provádějí tyto činnosti občas až agresivním způsobem, čímž se snaží demonstrovat svoji sílu a fyzickou zdatnost. Při strouhání často lámou kmínky stromků či větve keřů nebo se je snaží vyvrátit či vytrhnout i s kořeny. Někteří si vybírají za své „soupeře“ silnější stromy a útočí na ně tak agresivně, až po jejich obvodu zcela důkladně odřou kůru.
Srnci II. věkové třídy jsou silně nesnášenliví a nekompromisně vyhánějí mladší srnce ze svého teritoria.
V letních měsících je často můžeme potkat ve společnosti srny, o jejíž obezřetnost se mnohdy opírají.
Na paši vytahují později, a to převážně po delším jištění. Při pastvení pravidelně jistí a jsou-li zneklidněni, odskakují do nejbližšího krytu, a to někdy za stálého bekání. Se stejně silnými srnci svádějí urputné a tvrdé souboje.
Pětiletí a starší srnci
Srnci III. věkové třídy bývají velmi opatrní a obezřetní a řídí se svými nabytými životními zkušenostmi. Ulovit zkušeného srnce, na kterého bylo již v minulosti vystřeleno, vyžaduje nutnou trpělivost a zkušenost. Takového srnce lze jen těžko přelstít.
Vůči ostatním jedincům jsou srnci III. věkové třídy značně nesnášenliví. Svá teritoria si již neoznačují tak výrazně a intenzivně jako biologicky mladší ročníky. Se stejně silnými vrstevníky svádějí tvrdé a neúprosné souboje, které mohou končit i poraněním soupeře.
Na paši vycházejí většinou mezi posledními. Před vytažením na volné prostranství z krytu dlouze jistí a při pocitu nebezpečí či ohrožení nepozorovaně „vyklízejí pole“.
Srnci III. věkové třídy většinou nebekají, svým verbálním projevem nechtějí na sebe zbytečně neupozorňovat. Žijí převážně skrytým a samotářským způsobem života.
Osmiletí a starší
Srnce od osmi let věku výše považujeme z hlediska chovnosti za přestárlé. Žijí velice skrytým způsobem života, většinou na malém území a opakovaně je pozorovat v honitbě bývá někdy velký úspěch. Jedná se o „tajemné srnce“, o jejichž lovu se mezi myslivci nejčastěji diskutuje, někdy až s použitím myslivecké latiny.
Svá stávaniště často mívají v obtížně přístupných lokalitách, o které mladší srnci nejeví zájem. Do soubojů s mladšími ročníky se zpravidla nepouštějí a raději šetří energii na blížící se zimní období.
Pokračování v dalším čísle.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře