Poblíž památníku Vojna u Příbrami se nachází myslivecká chata, ve které se pravidelně scházejí členové Mysliveckého spolku Žěžice. Tento spolek v letošním roce oslavil sto let od svého založení. O historii spolku podrobně pojednává článek v Myslivosti č. 10/2024, proto jsem se zajela za žežickými myslivci podívat a popovídat si o tom, jak probíhá činnost spolku v současnosti. Rozhovoru se zúčastnil předseda Radek Tydlačka, dlouholetý kronikář Jaroslav Hrubý a nejmladší členka spolku Kristýna Novotná.
V srpnu se konala oslava stého výročí od založení spolku. Povězte mi, prosím, jak tato akce proběhla?
Sešli jsme se na naší myslivecké chatě, členové s rodinami
a přáteli. Uspořádali jsme slavnostní nástup s troubením a zavzpomínali jsme na bývalé i zakládající členy. Pak jsme měli přichystané přátelské posezení s výborným mysliveckým občerstvením.
Budova myslivecké chaty je na dohled od památníku Vojna, bývala dříve součástí zdejšího zařízení?
Ano, původně to byl domek pro hlídače v uranových dolech. Pak přešla do vlastnictví Lesů ČR, od kterých jsme ji před deseti lety koupili, protože ji lesáci nevyužívali. Bohužel pozemek pod budovou není náš. Rádi bychom ho odkoupili, máme s tím ale problémy, vše je stále v jednání. Majitel pozemku, stejně jako velké části honitby, totiž žije ve Švýcarsku, má najatého právníka a ten nás při uzavírání smluv o honitbách obešel.
Takže máte problém s honitbou?
Máme, momentálně jsme bez honitby. Zmíněný majoritní vlastník pozemků měl v honitbě 520 hektarů z celkových 1120 ha. Jeho najatý právník spravuje pro obce lesní pozemky, takže jsme jeho zásahem přišli i o obecní pozemky a už jsme honitbu dohromady nedali.
Původní majitel byl členem honebního společenstva, snažil se pozemky prodat, ale to se zatím nepodařilo. Takže čekáme, jak se věc vyvine dál.
Bude potřeba, aby na pozemcích někdo myslivecky hospodařil, takže čekáme, že se nám budoucí vlastníci pozemků ozvou.
Správce, který pozemky spravuje, myslivost nedělá, takže od něj máme zatím koupené povolenky.
V podstatě fungujeme v normálním režimu, akorát honitba není naše.
Nebyl nákup povolenek velkým zásahem do hospodaření spolku?
Vzhledem k charakteru a umístění honitby, která se dá označit za příměstskou, se tu nedá moc šroubovat nájem, zvěře je tu málo, a naopak je tu velký pohyb lidí. Takže to bylo finančně únosné.
Jaký je charakter honitby z hlediska druhů pozemků?
Máme asi 400 hektarů lesa a jinak pole, na mnoha místech jsou haldy po těžbě, které často obývají lišky.
Památník asi láká hodně návštěvníků, takže věřím, že je tu provoz…
Prohlédnout si památník přijíždí hodně lidí, pak se jdou projít kolem. Také tu máme křižovatku cyklostezek. No a samozřejmě pejskaři, přijedou, vypustí psy...
Zvěř tu tedy moc klidu nemá. Které druhy se v honitbě vyskytují?
U srnčí zvěře máme kmenový stav asi 56 kusů. Lokálně se objevuje černá zvěř, hlavně když jsou na polích kukuřice, po sklizni se vrací do lesů.
Nesousedíme přímo s honitbou vojenských lesů, ale občas sem od nich přechází vysoká. Protože jí tam regulují opravdu velmi intenzivně, expanduje od nich do okolních honiteb.
Objevuje se tu nějaká drobná zvěř?
Občas vidíme zajíce, ale, jak s nadsázkou říkáme, ti už mají svá inventární čísla. Vůbec je nelovíme.
Odchovávali jste někdy bažanty nebo jinou pernatou zvěř?
Měli jsme odchovnu bažantů v jednom z důlních domů, v bývalé havířské šatně, která má vysoké stropy, takže je na to ideální. Ale po vypuštění se zvěř velmi rychle ztratila, takže jsme tento způsob opustili. V současné době nakupujeme dospělou bažantí zvěř v období před hony a pak na ples. Kupujeme 60–70 kusů od pana Bierhanzla, z bažantnice Simínský mlýn.
Pořádáte tedy společné lovy?
Stěžejní akcí je listopadový hon s poslední lečí. Nakoupíme dopředu bažanty, připraví se jedna až dvě leče, když se někde obeznají prasata, jdeme i na černou.
Potom se koná slavnostní poslední leč s mysliveckým soudem na naší chatě. Máme připravené obžaloby, oblékneme si taláry, je to na úrovni. Dcera jednoho z myslivců dělá tiskovou mluvčí vězeňské služby, takže používá ty správné termíny…
Občerstvení si zajišťujeme sami, máme tu kuchyňku a vše si přivezeme.
Jinak se během roku svolávají naháňky podle toho, kde se objeví černá zvěř.
Kolik zvěře průměrně ročně lovíte?
Celkově průměrně 15 kusů černé a u srnčí zvěře 11 srnců a pět srn, ale u holé srnčí zvěře jsou velké úhyny na silnicích.
U dravé zvěře je to ročně 12–15 lišek. V tomto roce se povedlo jednomu členovi ulovit během jediného dne dva jezevce, lišku, a ta ještě nesla v mordě kunu.
Objevuje se tu některý z invazivních druhů?
Byl tu uloven psík mývalovitý. A také norek, ten přišel od Vltavy, kde byly dříve farmy.
Spolupracujete s obcemi v honitbě? Které to vlastně jsou?
Máme dobrou spolupráci s obcí Lazsko. Například už devátým rokem spolupracujeme na akci Ukliďme Česko. Nejen, že se zapojujeme, ale připravujeme pro účastníky, hlavně děti, občerstvení na myslivecké chatě. Každý rok se při této akci sebere takového nepořádku, že je to k neuvěření.
Obecní úřad v Lazsku nám také dává dotaci na přikrmování zvěře ve výši 12 tisíc za rok. Na Obecním úřadě Lazsko máme též sídlo spolku, protože myslivecká chata nemá číslo popisné.
Zapojují se žežičtí myslivci nějak do místního kulturního života?
Pořádáme Hubertské mše, už jich bylo 13 v řadě. Nejdříve se konaly v kostele ve Slivici, neboť tamní farář měl myslivce v oblibě, když pak odešel, přesunuli jsme mše na Březové Hory. Mše celebrovali biskupové František Radkovský a Zdeněk Wasserbauer. Vždy bylo vzpomenuto na naše kolegy, kteří nás předešli do pomyslného mysliveckého nebe.
Vnuk pana Hrubého vystupuje na veřejných vystoupeních se souborem Povltavští trubači, který nám na mše jezdí troubit. Troubení mu jde skvěle, na republikové soutěži byl druhý ve hře na borlici. Troubí i na našich plesech.
Pořádáte tedy i myslivecké plesy? Jaká je návštěvnost?
Začínali jsme s plesy v Žežicích a v Lazsku, ale brzy nám začaly být zdejší sály malé, takže jsme přesunuli plesy do Chrástu a poté jsme se dostali až do Příbrami. Pod OMS nebyl asi dvacet let myslivecký ples, tak jsme jej v Příbrami uspořádali my. V lednu už to bude čtvrtý rok. Podle statistik jsme druhý nejnavštěvovanější ples v Příbrami, hned po divadelním, který je ovšem obrovský. Sál má kapacitu 500 osob, na myslivecký ples jich chodí přes čtyři stovky.
Na plese je vždy připraven slavnostní výřad. Předseda je konferenciér celého večera, vystupují trubači, také bývá předtančení. Lákadlem je bohatá zvěřinová tombola, kromě zvěře si necháváme u řezníka dělat zvěřinové klobásy.
Máme lístky výherní, nevýherní a slosovatelné, o velké kusy zvěře.
Z plesu je výtěžek kolem sedmdesáti tisíc, který využijeme na chod spolku a péči o zvěř. Lidé už se hlásí dopředu o lístky, ani nemusíme dělat velkou propagaci.
Je někdo ze současných členů spolku potomkem jeho zakladatelů?
Ano, Zdeněk Kosán je vnuk zakládajícího člena Václava Kosána, jejich rodina byla vždy ve spolku. Jeho otec dělal po válce mysliveckého hospodáře.
Jaké je jinak složení spolku?
Ve spolku je nás celkem třináct. Máme dvě členky, naší nejmladší členku Kristýnu Novotnou a manželku pana Kosána Irinu. Vnuk pana Hrubého patří také mezi nejmladší členy. Několik členů je věkově kolem padesátky a zbytek jsou již členové nad sedmdesát.
Vychováváte si následníky? Máte kroužek nebo chodíte na přednášky do školy, školky?
Kroužek mladých myslivců nemáme, ale občas jdeme do školky nebo do školy, třeba i se psem,
a to mají děti velký zájem.
Jaké psy členové spolku využívají při výkonu myslivosti?
Kristýna Novotná má mladého bígla, se kterým má složené barvářské zkoušky honičů a barvářské zkoušky. Bere ho na naháňky, je to hodně akční pes, hlasitý. Jak sama říká, jiného bígla ještě na naháňkách nepotkala, ale cílem výcvikářky klubu prý je, vrátit bígly znovu k jejich přirozené práci při myslivosti.
Pak máme německého křepeláka a jezevčíka. Jezevčík má zkoušky z norování, ale lišky žijí v haldách, kam je nebezpečné psa pustit, takže je využíván při naháňkách nebo při individuálních lovech hlavně černé zvěře.
Na nástěnce vidím diplomy pro úspěšné střelce. Pořádáte nějaké střelecké závody?
Každý rok pořádáme kondiční střelby, dohromady se sousedním MS Mýšlovice. Střílíme v Bezděkově, kde má myslivecký spolek pěknou střelnici. Mladší členové střílí velmi dobře, starší to dohánějí zkušeností.
Scházíte se jako spolek často? Máte třeba společné brigády?
Scházíme se na myslivecké chatě každých 14 dní, v zimě, když se vydává krmivo, když se nekrmí, tak se sejdeme jen na kus řeči, probrat, co je nového. Průběžně také děláme brigády na dřevo, protože v zimě jsme závislí na topení v kamnech. Domlouváme se také na opravách a údržbě myslivecké chaty a mysliveckých zařízení v honitbě.
Syn pana Hrubého má firmu na dřevostavby, kde vyrábí i posedy. Jsou bytelné a za slušnou cenu.
Péči o zvěř se také věnujeme pilně, od podzimu přikrmujeme ovsem, za rok zkrmíme od 40 do 70 metráků ovsa. Bývalou bažantí odchovnu využíváme jako sklad krmiv.
Máte ve svých řadách zemědělce? Řešíte škody zvěří na plodinách?
Zemědělce mezi členy nemáme. Škody řešíme především v lesích. Platíme do deseti tisíc ročně.
Jinak velcí zemědělci tu historicky nikdy nebyli. Není to příliš lákavá oblast, vzhledem k těžbě. Pozemky má propachtované ZD Krásná Hora.
Máme s nimi svízel, nenahlašují, kdy budou sekat. Prostě se tu najednou objeví technika, hlavně při senosečích. Pěstují všude stejnou plodinu, aby se jim vyplatilo sem s technikou jet, takže se tu dokola točí pšenice, řepka, kukuřice…
Váš spolek se objevil v pořadu 1000 let české myslivosti. Co se konkrétně u vás natáčelo?
Režisér Jan Mudra tu byl natáčet před deseti lety reportáž o 90. výročí založení MS Žežice a obec Lazsko v té době kolaudovala nový rybník, Stříbrný, na kterém myslivci také pracovali. Byla to velmi pěkná společná akce.
Také natáčel u naší Hubertské studánky. Objevili jsme se tedy ve dvou dílech.
Jan Mudra nám tu předvedl, že opravdu nezkazí žádnou legraci – zúčastnil se u nás bažantího honu a měl s sebou psa, ještě štěně, byl s ním v leči. Najednou to zapraskalo v křoví, pan Mudra vylezl po čtyřech s bažantem v puse a říkal, že ukazuje psovi, jak se aportuje.
Na mysliveckém soudu byl vyzván, aby ukázal, jak cvičí svého psa, a on to předvedl tak názorně, že jsme ho zprostili obžaloby...
Vedete si kroniku spolku?
Ano, máme mysliveckou kroniku vedenou již od roku 1924. Posledních jedenáct let ji vede pan Hrubý. Přepsal i staré kroniky a malířka Alena Lukešová je doprovodila kresbami zvěře. Umí zvěř skvěle vystihnout, takže zápisy působí opravdu velmi pěkně.
Snad bude co psát do kroniky i v dalších letech. I přes všechny dočasné obtíže věříme, že síla mysliveckého spolkového života tu bude trvat i nadále.
Díky moc za rozhovor!
Kamila KAASOVÁ
