ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2024

Střelná zranění psů

Myslivost 12/2024, str. 110  Lucie Kolouchová
Střelná zranění psů jsou vzácná, ale stávají se, ať už jde o nešťastnou náhodu nebo trestuhodnou nedbalost. První pomoc na místě je více než obtížná, ale vůdci přesto mohou pomoci, pokud o střelných poraněních a jejich ošetření něco vědí.
Střelná zranění způsobená broky
 
Střelná poranění loveckých psů nejsou součástí každodenní veterinární praxe, ale čas od času k nim dochází. Dobrou zprávou však je, že jsou stále vzácnější. Neexistují žádné oficiální statistiky, ale v Rakousku provedený průzkum na jedenácti veterinárních klinikách ukázal, že zatímco před několika lety nebyly tyto úrazy loveckých psů ničím neobvyklým, nyní jsou spíše vzácností. Na jedné straně to jistě souvisí s poklesem lovu drobné zvěře - zejména zajíce - ale především se zvýšeným povědomím myslivců o bezpečnosti při lovu. 
Přesto rentgenové snímky loveckých psů, k velkému zděšení jejich majitelů, čas od času ukáží střelné zranění: Pokud má pes dlouhou a hustou srst, psovod si většinou ani neuvědomí, že byl zasažen a střelné zranění je mnohdy objeveno až po několika letech. A ani na samotném psovi není zranění obvykle vidět: Broky se na vzdálenost pěti metrů pohybují rychlostí asi 400 metrů za sekundu, ale pak se rychle rozptýlí a také hodně ztratí na rychlosti. Pokud je pes zasažen jediným brokem, je nepravděpodobné, že by to vzápětí pocítil. A i z lékařského hlediska se jednotlivé střely málokdy stanou problémem. Většina z nich je rychle obklopena tkání a zapouzdřena.
Přestože riziko otravy olovem nebylo dosud vědecky definitivně objasněno, je jisté, že odstranění většiny broků je pro psa více stresující než jejich ponechání v těle. Pouze v případě broků v kloubu je nutné je operovat. Zdá se totiž, že kloubní tekutina rozpouští olovo, což může z dlouhodobého hlediska vést k příznakům otravy a poškození nervů. A pes, který byl zasažen do kloubu, bude kulhat a bude mít bolesti, tehdy si vůdce většinou všimne, že něco není v pořádku. 

Kolouchova-2.jpg
 
Poranění kulovou zbraní
 
Střelná zranění způsobená kulovnicí jsou nebezpečnější a z lékařského hlediska problematičtější. To, jak vážné zranění pes zasažený kulovým nábojem utrpí, závisí jednak na kinetické energii střely a jednak na samotné střele. Celopláště pronikají tělem téměř bez deformace, a proto ničí méně tkání. Lovecké střelivo se však většinou tříští… Asi před rokem zastřelená münsterlandská fena zemřela cestou k nám, ačkoli kulka zřejmě zasáhla pouze kolenní kloub,“ popisuje veterinář z jedné severočeské kliniky. Následné vyšetření ukázalo, že jednotlivé střepiny pronikly do dutiny břišní a vážně poranily játra, žaludek a střeva.
Krátká odbočka k fyzice: náboj .300 Winchester Magnum dosáhne na 100 metrů rychlosti 3276 kilometrů za hodinu – to je 2,7násobek rychlosti zvuku – a do těla narazí silou 4513 joulů. Čistě matematicky to odpovídá síle 451kilogramového kusu olova padajícího na zem z výšky jednoho metru! K tomu se přidává takzvaný „kavitační efekt“: slovo pochází z latiny a znamená „vydloubnout“. Tlak střely dopadající na tělo vytváří dutinu, která ničí tkáň a může být až 40krát větší než samotná střela. A konečně: stupeň destrukce střely do značné míry závisí na tom, jak pevná je část těla, kterou zasáhne. Obecně platí, že čím pevnější je tkáň, tím větší je poškození. Pronikne-li kulka kožním lalokem (například uchem nebo kolenním záhybem), nepohltí téměř žádnou energii a způsobí jen malé škody. V případě zásahu plic, svalu nebo jater je absorbováno více energie. Největší destrukce tkáně nastane, když kulka zasáhne kost. Kost se roztříští na mnoho malých úlomků, a jako by to nestačilo, kompaktní část střely se také rozpadne na menší kousky, které rovněž ničí okolní tkáň jako sekundární střely.

Kolouchova-1.jpg
 
Lékařské ošetření střelného poranění
 
Nejprve jedna špatná zpráva pro vůdce psa: postřelení psi jsou obvykle polytraumatizovaní. Jsou v šoku, mají potíže s dýcháním, silně krvácejí – a na místě činu nemůžete udělat prakticky nic jiného, než psa co nejrychleji odvézt k veterináři. Na místě tedy řešíme nejnutnější – zastavení krvácení a fixaci případných zlomenin plus šok, tedy zahřátí psa, zabalení do bundy apod. Při kolapsu plíce je nutné zamezit dalšímu vnikání vzduchu do hrudní dutiny nejlépe igelitem přiloženým přes ránu a fixací obvazem okolo hrudníku psa. 
Nutný je ale okamžitý převoz na veterinu. Jednotlivé minuty se počítají a veterinář také nemá mnoho času. Musí rychle a rutinně posoudit stav: Vnímá pes? Je jeho krevní oběh stabilní? Má dostatek vzduchu? Nedivte se, když veterinář zpočátku nevěnuje krvácející vstupní ráně žádnou pozornost. Hlavní prioritou je udržet životní funkce: krevní oběh, přísun kyslíku. V nejhorších případech lékař bojuje o život psa na několika frontách: Pokud kulka zasáhne například hrudní koš, může do něj pes krvácet (hemotorax), činnost plic je ztížena a psovi hrozí udušení. Současně se do hrudníku dostává vstupní nebo výstupní ranou nebo poraněnou plicní tkání vzduch a není možné udržet podtlak potřebný pro funkci plic (pneumotorax).
Pokud je pes stabilní, dalšími kroky jsou rentgenové, ultrazvukové a laboratorní vyšetření. Je důležité znát přesnou trajektorii průniku střely tělem. V případě střel do břicha mohou být například poraněna i střeva. Jejich obsah uniká do dutiny břišní a dochází k zánětu pobřišnice. Nebo může zasáhnout slezinu a způsobit masivní krvácení – to jsou jen dva z mnoha příkladů, kdy je nutný rychlý chirurgický zásah s následným monitoringem, krytím antibiotiky a další léčbou. Každopádně počítejme s několikadenním pobytem psa na klinice… Proto – pozor na dostřelování, pokud jsou kolem psi, a také na střelbu na běžící zvěř, kde jsou psi v závěsu (a mohou být též v zákrytu)… O střelbě typu „něco se tam hýbalo, tak jsem to tam poslal“, už vůbec nemluvě. Za všechny vůdce, kteří se psy chodí do leče, děkujeme…
Lucie KOLOUCHOVÁ
Zpracování dat...